Úvahy
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)
Odpověď bratru Tomáši Klíčníkovi
Mnoho lidí si dnes stěžuje na chování vedoucích a jmenuje konkrétní viníky stavu, v jakém se oni sami nacházejí. Nemyslím, že tomu tak je. Mohu ovšem mluvit jen za sebe. Mě osobně vždy Bůh vedl do společenství Božího lidu a šel jsem tam s tím, že musím trpělivě snášet případné rány a sám neoplácet zlým. Stejně tak jsem i já zraňoval druhé a oni museli snášet mne. Troufnu si říci, že zdaleka nejvíce toho z mé strany vyslechl a zakusil Pán Ježíš.
Církev nemá alternativu
Stále znovu a znovu se setkávám s lidmi, kteří opustili církev. Nemluvím o vyloučení, kdy je člověk vyhozen a nic jiného mu nezbývá. Takto končili reformátoři, novokřtěnci nebo letniční, kteří nebyli ochotni se vzdát toho, co viděli v Písmu jako pravdivé. Mluvím o lidech, kteří byli nespokojeni s kázáními, setkávali se s manipulací nebo měli pocit, že jim už církev nemá co dát. Někteří byli dokonce přesvědčeni, že je k odchodu vede Pán.
Boží mužové dneška
Nedávno jsem vydal autobiografickou knížku Záblesky. Povzbudil mne k tomu vydavatel, nadšený bratr, který se stal podle mne jedním z nejlepších křesťanských nakladatelů. Dnes už bych ji asi nevydával. Proč? Jednou jsem se svěřil jednomu bratrovi o svých zápasech.
Muž z ohně
Gaius byl legionářem tělem i duší. Vyrostl v armádě, naučil se důsledně plnit rozkazy a ctít římské bohy. Avšak v jeho srdci se zrodilo něco nového, něco, co odporovalo všemu, co se naučil. Tajně se začal scházet s křesťany, poslouchal jejich učení o milujícím Bohu a Ježíši Kristu. Když se o jeho víře dozvěděl centurion, byl rozhořčen. Gaius byl přiveden před soud. Obvinění bylo jasné: zrada Říma a odmítání uctívat bohy. Gaius stál pevně, neochvějný ve své víře. Nabízeli mu svobodu, bohatství, cokoliv si jen přál, pokud by se zřekl Krista a obětoval bohům kadidlo.
Víra v tvrdého Boha činí zatvrzelé srdce
Jsou křesťané, kteří mají velký problém s knihou Jób a s učením o ohnivém pekle. Jejich pohled je asi takový: Narodili se do světa, aniž by potom sami toužili, a nyní je jim předloženo ultimátum evangelia.
Evangelisté, nechtějte všichni učit druhé
Když se začteme do epištol, zjistíme, jak rozmanitá a různorodá jsou Boží obdarování. Pavel napsal do totálně zmateného sboru v Korintu, že nejsou pozadu v žádném daru milosti. Existují však Boží úřady a Boží dary.
Rodinná církev
Můj velmi oblíbený učitel David Pawson, když vykládal knihu Zjevení, řekl, že ačkoliv si byly sbory z prvních kapitol knihy Zjevení geograficky blízko, Ježíš nedal doporučení, aby lidé ze Sard přešli do Filadelfie. Naopak, pro ostatek svatých v Sardách měl Bůh vždy Bůh polehčujících okolnosti pro celý sbor
Relevantní křesťané
Když jsem uvěřil, všude se v mých kruzích věřilo, že co nevidět přijde vytržení, a pak nastane velké soužení. Bál jsem se, že ti svatí křesťané odletí, zatímco já, který se stále peru s hříchem, zde zůstanu. Léta ubíhala a já jsem tomu stále věřil. Vzpomínám, že jsem se jednou připravoval na vyučování ke křtu „jen z Bible“, a náhle jsem tam toto schéma nemohl nalézt.
Církev a válka
Ale nech sa už bude situácia vyvíjať akokoľvek, Ježiš nám odkázal svoj pokoj aj uprostred nepokojov, mier, ktorý už môžeme zakúšať vo svojom vnútri. Ten pravý a večný mier nastane až s jeho príchodom, keď bude vládnuť ako Knieža pokoja a Kráľ spravodlivosti. Dovtedy budú na zemi vojny.
Zachovám tě v hodinu zkoušky, která přijde na celý svět
Kniha proroka Malachiáše je poslední knihou Starého zákona před příchodem Mesiáše, kterého následně církev, na rozdíl od starověkého Izraele, rozpoznala v Pánu Ježíši Kristu. Tato kniha popisuje jak první, tak druhý Kristův příchod. Je zajímavé, že Izrael se v té době nacházel v podobném stavu, v jakém se dnes nachází dnes církev. Rodiny Božích služebníků se rozpadaly; byly běžné rozvody...