Úvahy
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)
Historie firmy, kde jsem strávil téměř dvacet let

Následující článek nijak nesouvisí se zaměřením těchto stránek a je tudíž prvním neduchovním článkem na těchto stránkách. Dokumentuje jedno období mého života. Protože mám rád novodobou historii a občas dokumentuji nezpracovaná témata…
Laskavá prosba ke čtenářům

Po téměř roční, i když ne systematické, práci se mi podařilo dokončit první část historie Apoštolské církve 1989 – 1992. Uvědomuji si ovšem, že na tom budu muset ještě hodně pracovat. Retrospektivně je možné si uvědomit, jaké věci se vyplatily, co byly jen slepé uličky, a také, že některé zárodky pozdějšího charismatického nasměřování letniční církve byly přítomny, zpravidla nerozpoznány, již v zárodku.
Nejen k situaci na Ukrajině

Všechna výše uvedená zaslíbení nikdy nepřestanou platit! Ale i kdybychom pročetli, poslechli a viděli všechny zprávy, porozuměli správně všem věcem a dokázali vše správně rozsoudit, nic nám to neprospěje. Jediné, na čem záleží, je náš postoj k Bohu.
Vytloukat klín klínem?

Duben roku 2003 jsem strávil v USA. Tento měsíc byl jedním z nejdůležitějších pro formování mého věroučného směřování. Do té doby jsem byl tradičně evropsky protiamerický a byl jsem přesvědčen, že všechno křesťanské zlo pochází z USA. Avšak pár dní mezi americkými křesťany mne přesvědčilo o opaku a stal jsem se obhájcem USA.
Pavel Bubik - Boží zaslíbení

Ani nevím, jak jsem se dostal na stránky tohoto kázání. S jeho autorem jsem mluvil jen dvakrát v životě. Poprvé v srpnu 1993, kde nás jako nezbedné mládežníky na stanové evangelizaci napomínal, protože jsme spolu zápasili a váleli se v trávě. Podruhé to bylo na celocírkevní konferenci, tuším v Českém Těšíně. Jeho slova bych zřejmě i dnes dokázal s určitou licencí zopakovat. Připadal mi tehdy jako přísný, i když nevýrazný člověk. Proto by mne asi dříve nenapadlo si vyhledat jeho kázání. Navíc hledat povzbuzení v dnešní AC se mi nejeví jako rozumné.
Jsme jen obyčejní křesťané...

Dlouhou dobu jsem kolem sebe slyšel, že žijeme v postdenominační době, že doba organizovaných uskupení, definovaných učení a struktur skončila a že přichází doba skutečného „biblického křesťanství“, stojícího na vztazích, Písmu a Ježíši Kristu.
Chvála organizovaného křesťanství

Před pár lety jsem se dočetl, že lékaři vyoperovali člověku zdravou ledvinu a ponechali mu ledvinu nemocnou. Závěr musí být každému jasný: lékařům nelze věřit a je třeba se léčit sám. Jindy jsem se dočetl, že v Chorvatsku havaroval autobus, kde zahynula řada turistů. Není to nezvratný důkaz, že je hříchem jezdit do Chorvatska? No a korunou všemu je velký výskyt alimentárních nákaz z masa na severní Moravě.
Kázání, které povzbudí

Trochu mne mrzí, že dříve by takové kázání nebylo až takovou zvláštností, ale dnes je už spíše raritou. Jedno pro mne proto bylo povzbuzením. Na kázání nebylo mnoho lidí! Myslím, že kdyby přijel nějaký falešný učitel, že by bylo plno. Kdybych bratra znal například z titulní strany Života víry, asi bych do Černé Hory nezajel.
Mediálně vlivní křesťané

Pokud se podíváte do křesťanských médií, můžete si povšimnout, že se zde obvykle periodicky opakují některá jména mediálně vlivných křesťanů. Ne všichni figurují všude, nicméně překryv je zde často obdivuhodný.