Etika
Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům. (1Tm 4,16)
Jaký je názor nevěřících na praxi oddávajících pastorů Apoštolské církve?
Lámal jsem si hlavu, jak se na to asi dávají sami nevěřící, kteří tuto službu vyhledávají? Pak jsem objevil jednu zajímavou stránku a byl jsem docela překvapen, jaký je o tuto praxi mezi nevěřícími zájem. Motivací může rovněž být, že je to služba bezplatná, ze strany pastorů vykonávána čistě z lásky k Bohu. Dovolil jsem si proto zkopírovat pár citátů, jako přílohu k tomuto článku.
Malá úvaha o vylučování z církve
Nedávno jsem mluvil s člověkem z jednoho sboru, kde byli vylučování lidé jen proto, že vedení onoho společenství zřejmě potřebovalo prosadit svoji vizi. A jelikož nebyl dostatečný počet hlasů, byli odpůrci vyloučeni. Nevím, zda to byla pravda, proto ani nikoho nejmenuji. Ale vím jen, že se takové věci dějí. Proto bych rád nabídl svůj pohled na danou problematiku.
Hnutí nebo denominace? Aneb ovlivnit, nikoliv ovládnout.
Myslím, že alespoň částečně by zde mohlo pomoc kvalitní vzdělávání, které kazatelům pomůže poznat jak vlastní konfesi (konfesní teologie), tak i konfese sousedních církví (ekumenická teologie). Poznal jsem například vynikající (konfesní) luteránské učitele...
Nepřelezeš
Rudolf, slezsky Rudek, bylo křesní jméno prvního biskupa Apoštolské církve. Tento muž, nevelké postavy a svérázného jednání, byl jedněmi milován a druhými zase nemilován. Nešlo k němu mít neutrální vztah. Na sklonku svého života sice falešně prorokoval, ale já osobně ho považuji za proroka a apoštola letničních v ČR.
Vyjděte z jejich středu, můj lide!
Předem této úvahy se omlouvám, že ji trochu konkretizuji. To, co nyní napíšu, je proti mým zvyklostem komentovat dění v jiných církvích, pokud tyto samotné nemají tendenci zasahovat do věcí jiných církví. Řeč bude nyní o baptistech, snad nejmírumilovnější denominaci (nebo raději jednotě sborů, vždyť někdo slovo denominace nerad slyší), kterou znám. Proč tak nyní činím? Snad to čtenář pochopí z následujících řádků. Vyberu zde několik chronologických postřehů, které mám s baptisty:
Je odlišnost nerovností?
Církev je solí světa. Pakliže sůl ztratí slanost, svět se kazí. Ve farmaceutické technologii, kterou se zabývám, se některé soli používají jako konzervační látky například u sterilních přípravků. Jakmile konzervanty ztratí svoji účinnost, stávají se tyto přípravky až život ohrožujícími.
Pár doporučení pro Martina Konvičku a IVČRN
Jsem stejně jako mnoho lidí přesvědčen, že islamizace Evropy je začátkem konce evropské civilizace, která může vyústit nejprve k ukončení občanských svobod a později snad i k nepokojům a válkám. Těsně před druhou světovou válkou, když Německo vyzbrojovalo, Francie a Anglie navrhovaly odzbrojení…
Zřejmě ani akademický teolog nemusí jít s proudem
Velice mile mne proto překvapilo vystoupení bratra, docenta Novotného z Ostravské univerzity (zvláště obávaného mezi letničními a charismatiky), jehož vyjádření se mi jeví poněkud odlišné (i když zde nemluví o evangeliu). Ale již dříve jsem osobně vzal velký užitek z některých jeho kázání.
Jak si má služebník zachovat finanční integritu?
Následující článek je překladem komentáře J. L. Gradyho z jeho blogu. Na rozdíl od autora již neshledávám Dr. Cho z Jižní Koreje hrdinou víry. Byl jsem vděčný Apoštolské církvi v devadesátých letech, která se z důvodu jeho falešného učení zřekla konference s ním.
Konflikt v církvi
Existuje nějaký správný a biblický způsob pro členy místního sboru, jak vyřešit konflikt? Pokud se týká učení, je zde postup k nápravě? Pokud jsou jednotlivci nespokojení s jejich církví, měli by odejít? Věří Assemblies of God, že existuje čas nebo okolnost, kdy by věřící měl hledat novou církev? Pokud věřící má odejít, je zde biblický a etický způsob, jak odejít?