Adventisté, letniční a Covid
Je jenom omezený počet křesťanských hnutí, která mají apokalyptický charakter. Hnutí, která sama sebe považují za hnutí poslední doby. Jsou to např. adventisté, kteří chápou sami sebe jako církev ostatků, která bude v době soužení jedinou věrnou církví, dodržující a světící sobotu jako pravý den odpočinku. A někteří, spíše historičtí letniční, kteří zase chápou sami sebe jako obnovené hnutí, které se zjevilo jako vylití „pozdního deště“ před příchodem Krista. Když se na nauku obou hnutí podíváme blíže, můžeme shledat, že jde o mylné úvahy.
Letniční predispozice
Mnozí letniční se domnívají, že o letnicích se Bůh rozhodl zavlažit zemi „raným, podzimním deštěm“ a ke konci časů, okolo roku 1900, kdy vzniklo jejich hnutí, přišel „pozdní, jarní déšť“, který vyvrcholí vylitím Ducha na všechny lidi (konečné probuzení poslední doby před příchodem Krista). Navíc obvykle chybně interpretují izraelský zemědělský kalendář a ztotožňují déšť raný s jarním a déšť pozdní s podzimním. Nic takového ovšem v Bibli nenajdeme. Prorok Jóel totiž neztotožňuje vylití Ducha s deštěm v den letnic. Letnice (vylití Ducha) podle Jóele následují až za obdobím dešťů:
Joel 2:23-3:1 „Jásejte, synové Sijónu, radujte se z Hospodina, svého Boha, neboť vám dá učitele spravedlnosti a jako na začátku vám sešle hojnost dešťů podzimních i jarních. Humna budou plná obilí, lisy budou přetékat moštem a čerstvým olejem. Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci, různá havěť a housenky, mé veliké vojsko, které jsem na vás posílal. Budete jíst dosyta a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha, který s vámi tak podivuhodně jednal. A můj lid nebude navěky zahanben. Poznáte, že jsem uprostřed Izraele. Já jsem Hospodin, váš Bůh, a jiného Boha není. A můj lid nebude navěky zahanben. I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo“.
Ba co víc! Déšť o žních, jak se stalo, když si Izraelci na Hospodinu vynutili úřad krále, je v Písmu znamením Božího hněvu (1 S 12,17) a bláznovstvím (Př 21,6). Apoštol Petr pouze sdělil, s odvoláním na Jóele, že o letnicích se naplnilo zaslíbení vylití Ducha a doba duchovních darů, která bude trvat až do Kristova příchodu. Verše o vylití pozdního a raného deště nejsou alegorií vylití Ducha, ale ukazují na dobu zvýšených srážek, vedoucích k obnově úrody, zničené Božími soudy, a nasycení lidu před dobou vylití Ducha. Podobně prorok Ezechiel popisuje, že přijetí Ducha předchází fyzická obnova (Ez 37). Jakousi dobu bez darů (od uzavření Kánonu do vytržení církve), která bude v budoucnu nahrazena obdobím „nových letnic“, převzali letniční (navíc chybně) zřejmě od darbistů. Zatímco darbisté rezervovali „nové letnice“ (i když by to sami tak patrně nenazvali) na dobu obnovení Izraele po vytržení církve, letniční se domnívají, že nové letnice počaly v roce 1900. Odkud tato alegorie pochází se dozvíme jen ztěží, protože Bible nic takového neuvádí. Podle dané logiky pak vychází, že jde o poslední dobu proto, jelikož se objevilo letniční hnutí. Projevy charismat jsou proto pro některé letniční neklamným poselstvím, že jde o poslední dobu, a to na základě chybné exegeze ztotožňování vylití Ducha s dvěma druhy deště. Podle Písma je však poslední doba jednoduše věkem Kristovy církve (Žd 1,2).
Predispozice adventistů
Adventisté jsou zase přesvědčeni, že sobota je věčné ustanovení pro celý vesmír, včetně andělů a mimozemských civilizací. Vycházejí z verše Ex 20,11, kde je konstatováno, že Hospodin sedmého dne odpočinul, což ovšem není žádný příkaz od doby Genezis. V desateru je pouze konstatování, proč má lid odpočinout, nikoliv, že musel odpočívat ode dne stvoření. Jednoduše proto, že sedmého dne odpočinul i Bůh.
Exodus 20:11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Proti svěcení soboty pak bojuje zejména římskokatolická církev, která jednou, podle adventistů, s pomocí USA, vyhlásí tzv. „nedělní zákon“, a příkaz světit neděli bude znamením Šelmy.
Výsledek obou predispozic
Tyto předpoklady jsou historickou kvintesencí eschatologie obou hnutí. I když letniční teologové, pokud vím, s touto figurou již nepracují, a tato se objevuje především v první polovině minulého století. Co z toho plyne? Ať se děje cokoliv, takovýto letniční vždy a za všech okolností bude očekávat probuzení. Adventista bude, ať se stane snad cokoliv, vidět, že se již v zákulisí vytváří „nedělní zákon“.
Domnívám se, že pokud si skalní stoupenci obou hnutí přečtou tyto zcela jednoduché, výše uvedené argumenty, neporozumí jim. Stanou se pro ně možná hlavolamem, i když jsou podle mne průzračné. Pokud by je pochopili, možná by se zhroutila jejich výlučnost a zřejmě by museli uznat, že jejich hnutí nejsou v ničem vyjímečná a že jde o obyčejné křesťany, jejichž nauka je pouze posunula do polohy věčných excentriků, kteří musí dokola opakovat své omyly. Rád bych v tomto smyslu podotkl, že se stále považuji za letničního, a tento pohled proto nemusí být organickou součástí pentekostalismu.
Obávám se, že člověk nemusí být prorok, aby věděl, že dříve nebo později povstane nějaký prorok, který nalezne v Písmu, že Covid je předpovězen v té anebo v té části Písma, a že jde jen o úvod do probuzení, na jehož prahu právě stojíme. Další zřejmě uvidí, že Covid je jen záclonou, za níž se již definitivně, a tentokrát doopravdy (!), osnuje „nedělní zákon“.
Závěr
Pokud nalezneme na internetu nějaké kázání, že po Covidu přijde probuzení nebo kázání o tom, že po Covidu bude schválen „nedělní zákon“, můžeme naznat, že se tak děje na základě dané věrouky. Možná nepůjde o nějaká oficiální stanoviska, protože - alespoň letniční - svoji exkluzivitu opouštějí, ale pochybuji, že by se kazatelé obou hnutí těchto spekulací úplně vyvarovali. Vždyť probuzení a sobota jsou pro mnohé stejně důležité, jako například učení o Trojici.