Církevní hudba
Apologetika parodií?
Předně ovšem musím předeslat: Nepatřím mezi ty, kdo jsou přesvědčeni, že hard rocková hudba je něco, co lze v církvi tak snadno tolerovat. Pokud bych se jí nevzdal, nikdy bych se nestal křesťanem. A to jsem původně, před mnoha lety, nechtěl být farmaceutem, ale vážně jsem uvažoval jít na JAMU.
Chvála není jen modlitba
Věřím ovšem, že hudba je Božím darem, že melodika i rytmika je Božím nápadem a odmítám, že by se nevyvíjela s kulturou a nereagovala na proměny času. Nabízím proto ke zhlédnutí pár zajímavých gospelových figur, které jsou tak vlastní zejména klasickému letničnímu hnutí a baptismu. Nevěřím, že v chvále jde jen o slova a o nic víc. To by stačila modlitba.
Toxické akordy
Nepokoj ve mně vzrůstá víc a víc. Bezděky tisknu hlavu k reproduktoru, abych zachytil co nejvíce té třpytivě rozkošné a zároveň nostalgické minulosti. Křeč!! Tělem mi projíždí bolestná, rvoucí křeč. Koncert kapely byl neočekávaně přerván časovým znamením. Jsem prázdný, úplně prázdný! Jen pomalu se vracím zpět. Začínám si uvědomovat, že mne něco v té chvíli přemohlo. Něco, co už bylo přece dávno mrtvé! Honem to smazat, nějak se s tím vypořádat.
Evagelium pro metalisty
Uvědomuji si, že reagovali po svém a dávali najevo svůj souhlas stejným způsobem, jako když někdo zahraje kytarové sólo, které je nadchne. Některým, a byli to hlavně kluci, tekly po tváři těžce skrývané slzy. Ještě nikdy před tím jsem to nikde neviděl a proto snad nebudu daleko od pravdy, troufnu-li si říci, že tam byl On, kdo přišel, aby se těch mladých dotkl skrze má neumělá slova.
Historické a současné formy církevní hudby
Dějiny křesťanské církve přinášejí mnoho problémů a bojů a z nich vyplývajících střetů mezi křesťany samotnými. V prvních stoletích byly v centru pozornosti otázky christologie, trinitarismu a později antropologie. Ve středověku dominovaly střety soteriologické a eklesiologické a v novověku byl položen důraz na otázky misiologie a evangelizace. V současné, postmoderní době, se otázky orthodoxie dostávají do pozadí a nastupuje otázka orthopraxie. Církev se tedy již neptá jen „v co věřit“, ale také „jak víru prožívat“.