Úvahy
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)
Stal se skutečně Bůh tvým protivníkem?
Někdy je náš život jako bouře, jsme zmítání vlnami, palubu bičuje uragán a do lodi teče. Panikaříme, ztrácíme směr, nevíme, co se děje. Bouře může ničit naše životy, zasahovat zdraví, může spláchnout náš majetek a nahánět nám hrůzu. Je to Boží soud, či zkouška? Nedovedeme na to v tu chvíli odpovědět!
Ztrácíš víru?
Někdy mi připadá, že křesťani jsou těmi nejslabšími lidmi na světě. A koneckonců je tomu asi tak. Vždyť Pán Ježíš nepřišel pro zdravé, ale pro nemocné. Znám jen málo lidí ze svého okolí, kteří by svůj život dali Bohu uprostřed překypující úspěšné kariéry, železného zdraví nebo vrcholu sebeuspokojení. Již apoštol říká Korintským. *Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává…
Máš strach stát za pravdou?
Následující příběh nás přivádí do doby zbožného krále Chizkiáše, který byl proslulý svojí bázní k Bohu a svojí náboženskou reformou. Bylo to v době velice obtížné. Asyrský král v té době dobyl Samaří a vystěhoval Izrael do Asýrie. Tato věc byla velkým varováním i pro Izraele. A náhle Sancheríb, mocný asyrský král, stojí i před judskými městy. Chizkijáš se třese strachy, posílá posly ke králi a žádá smír. Nakonec je ochoten i osekat ze dveří chrámu zlato a posílá je králi v bláhové naději, že krále usmíří.Není mu to nic platné. Král chce dobýt judské království a rozšířit svůj vliv.
Nemůžeš nalézt odpuštění?
Jestliže pravíš, odpuštění již není pro mne, pak vlastně říkáš: lžeš, Bože! Když já jsem nevěrný, i Ty mne opouštíš, dolomíš nalomenou větev knot a uhasíš plamen plápolající. Zemřel jsi zcela zbytečně. Zde je něco, na co prostě nemáš ani Ty. Není pro mne návratu. Tak se činíš spravedlivějším než Bůh a demonstruješ svoji nevěru. V tomto postoji opravdu nemůžeš počítat s Božím odpuštěním a pramen vody živé ti zůstává uzamčen.
Tři oříšky pro Popelku
nedávno jsem četl zajímavou knihu o historii jednoho křesťanského hnutí. Jeho představitelé se rozhodli, že dají svému hnutí určitou církevní strukturu. Jako příklad byla v knize použita bota. Vhodná obuv chrání před zevní nepohodou umožňuje chůzi a zpevňuje náš postoj.
A budou jedno tělo
Rád bych vám ale nyní představil toho, kdo je skutečným vládcem, který je povolán k vládě a nejen k vládě, ale i službě. Umí jak doplnit olej, vždyť on je Duchem svatým, umí dát sladkost, vždy se stal i milujícím a poslušným synem a dává i víno, na znamení smlouvy, kterou zpečetil vlastní krví.
Děkuji ti, že jsi i kamarád
Ta dívčina řekla velmi prostě: „děkuji Ti, že jsi nejen jenom Spasitel, ale taky Kamarád.“ Kamarád… napadlo mne. Celý svůj křesťanský život jsem znal Boha především jako Pána a Spasitele, ale kamaráda…? Není to skoro rouhání? Ale to slovo znělo z úst Američanky úplně jinak, než kdyby jej použil český teenager. Kamarád… kamarád…. Je Ježíš můj kamarád? Viděl bych raději jméno přítel, ale to je dnes zdevalvované.
Máš pocit, že jsi vyhořel?
Syndrom vyhoření je něco, co se v církvi neustále skloňuje. Na pozadí stojí zřejmě představa, že křesťan má stále hořet jako pochodeň, podávat výkon, získávat ztracené, plameně kázat… Každý z nás z Boží milosti zažívá i zlé dny, kdy se k němu Bůh sklání…
Hroutí se tvá služba?
Apoštol Pavel… Byl koneckonců apoštolem a bylo to i jeho odpovědností a pravomocí. Avšak nejednou se mu stalo, že mu náhle satan zabránil někam jít, někde něco zvěstovat, někoho navštívit. Copak satan, to by se ještě dalo pochopit, ale byl tu i Boží Duch, který jej zastavil a zabránil zvěstovat v Tesalonice.
Kdo z nás je nejvyšší
V Písmu je často církev přirovnána k tělu, které má mnoho údů. Je přitom jasné, že ne všechny údy mají stejnou důležitost. Každý by raději obětoval žlučník než oči nebo by raději přišel o prst u nohy než o nos. Jsme proto v pokušení domnívat se, že jen jeden orgán je ten nejdůležitější, který má vše řídit…