Jak interpretovat Žalm 91?

Nedogmatický úvod
Ač jsem se tomu bránil, tento text je reflexí na vyhlášení pandemie. Pro někoho mohu být cynikem, ale stále odmítám propadat panice a strachu. I když, před nedávnem jsem sledoval asi dvě hodiny ČT24 (televizi nemám, ale toto je online zdarma dostupné) a najednou jsem pocítil, že z toho jde tíseň. Dokonce jsem při tom pociťoval příznaky nemoci. Začal jsem se ten den měřit a má teplota se jednou dostala mírně nad 36 oC. Jsem po své matce studenokrevný živočich a mám stabilně okolo 35,8. V jednu chvíli jsem měl nutkání zakašlat. Když jsem na to zapomněl, žádný kašel se nedostavil. Pak mne začaly bolet stehenní svaly. No jo, když člověk sedí celý den u počítače pokroucen v tureckém posedu, s chodidly pod hýžděmi, aby se to pnutí po pár hodinách takového sezení neprojevilo. Uvědomil jsem si, že mne vlastně při takovémto vysedávání u počítače bolely vždy, jen jsem to nevnímal. Jelikož mám občas sklon k úzkostem a vím to o sobě, musím s tím jednat. Před dvěma týdny jsem byl na pravidelné kontrole krevního obrazu. Lékařka chtěla vědět, co užívám a zda jsem sportovec. Když zjistila, že nejsem sportovec a ani nic neužívám (po padesátce prý většina lidí něco bere), bylo jí divné, že mám všechny hodnoty v normálu. Uvědomuji si proto, že některé symptomy vznikají v mysli, nikoliv v těle.
Přes to počítám s tím, že je možné, že nakonec onemocním, bude mi možná týden zle a pak to odezní. Nebo také ne a budu mít plicní komplikace. Nic horšího (nebo lepšího?), než zemřít, mne stejně potkat nemůže. Tomu neuteče nikdo a je to pro nás křesťany blahoslavená naděje, kdy budeme navždy se svým Pánem. Vím, existuje obava o partnera, děti, staré rodiče, chronicky nemocné členy domácnosti… a zejména o ty, kdo nejsou smířeni s Bohem. Ale kdy jindy by se měla projevit naše důvěra Bohu, než nyní? Důležité je, že jednou mne čeká věčnost a vím, že zcela vše má Bůh pod svojí kontrolou a já mu mohu věřit a spoléhat se na Něho, že mne povede, že má z každé krize připravené východisko… Mnohokrát v životě jsem to neudělal a vždy jsem pak zjistil, že mé přístrachy byly zbytečné.
Spíše než viru se ale obávám toho, co přijde poté. Vlády si vyzkoušely, že pro své zdraví se lidé dobrovolně vzdají své svobody a ještě budou volat po zpřísnění. Co když někoho z EU, která nyní těžce nese manifestaci státní suverenity ve formě ochrany hranic, napadne jako prevenci zrušit třeba hotovost (aby byl přehled o potřebách obyvatel) nebo zavést onen pověstný „čip“, aby měla pro dobro všech kontrolu nad naším pohybem. Co když bude jednou třeba možné zrušit křesťanská shromáždění jako prevenci další již fiktivní epidemie? Rozumějte, když jsem sledoval členy vlády, jsem přesvědčen, že dělají, co umí. Věřím jim a respektuji jejich rozhodnutí. Nic nezlehčuji. Kvůli druhým a jejich pocitu bezpečí si také beru respirátor, když jdu ven. Jeden, už zteřelý, jsem našel ještě z doby, kdy jsem prováděl klinická hodnocení s nebezpečnými látkami. Pochybuji, že po tak dlouhé době filtruje viry.
Máme s manželkou nyní částečný „home office“ a syn je školák, takže jsme nyní spolu. Protože se máme moc rádi, nemáme potřebu od sebe utíkat ani se izolovat, maximálně toho využíváme. Začal jsem si na každý den večer připravovat kázání a máme doma malý, rodinný sbor. Měli jsme ho vždy, ale bývalo to hektické. Máme kazatele, hudebníka a jednoho účastníka. Skoro mi je až líto, že to jednou skončí.
Žalm 91
Nyní k samotnému textu Bible. Tu a tam se lidstvo v historii dostává do situací, kdy na celé národy dopadá strach, tíseň, a Božímu lidu může být útěchou Boží slovo. Neznám jiný, tak trefný úryvek Písma, který by zdánlivě pasoval do dnešní situace, jako Ž 91. Ocituji zde prvních deset veršů:
Žalm 91, 1-10: Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám." Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového. Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.
Jelikož v sobě nezapřu apologetu, zmíním tři, podle mne nesprávné výklady, které jsem vyčetl na internetu.
Tři chybné výklady
Některé skupiny věřících tvrdí, že stačí jen uvěřit, že se mi pohromy vyhnou a ony se mi opravdu vyhnou. Nic než víra se nepřipouští a jakákoliv pochybnost může narušit magickou ochranu těchto veršů nad naším životem. Kdo bude pochybovat, skončí jako Jób, na kterého přišlo to, čeho se obával. Nejen, že je to exegetický faul, ale pokud by to byla pravda a opravdu na mne přišly věci, kterých jsem se v minulosti lekal, byl bych již řadu let mrtvý. Ale nebudu se nyní zabývat chybností tohoto výkladu, zmíním ji v závěru.
Další skupina věřících tvrdí, že Bibli je sice třeba brát doslova, ovšem krom veršů, které popisují možnost zázraků pro dnešek. Ty se buď alegorizují, nebo je rovnou odkládají do muzea. Tak se tito lidé spolehlivě zbaví mnoha zaslíbení a nadějí, které Písmo dodnes zaslibuje.
Třetí skupina jsou často vzdělaní a školení skeptici, kteří vynakládají spoustu energie na to, aby relativizovali téměř všechny zcela zřejmé, biblické výpovědi. Dva příslušníci této skupiny se obvykle shodnou jen na tom, že se téměř na ničem neshodnou.
Existuje správný výklad?
Je tedy nějaký „správný výklad“? Pokud bych řekl, že ano, a že ho zastávám já, vyslovil bych něco, o čem nejsem přesvědčen. Věřím sice v neomylnost Písma, ale zcela zásadně zpochybňuji neomylnost svého výkladu. Proto si zde pouze dovolím nabídnout svůj pohled.
Tedy, tento žalm je zaslíbením, zcela konkrétním, ale každé zaslíbení má určité podmínky, které popírají jeho univerzálnost. Není to magické slovo, kterému stačí jen věřit. I ďábel věří všemu, co je v Bibli napsáno, ale žádného zaslíbení, kromě věčnosti v ohnivém jezeře, se nemůže vírou chopit. Já osobně věřím všem zaslíbením Písma věřícímu v konkrétním čase, ale zdaleka ne všechny se v mém životě naplnily. Někdy skutečně proto, že jsem jim neuvěřil, ale jindy i proto, že jsem nenaplnil podmínky těchto zaslíbení.
Jak si tedy zaslíbení přivlastnit? Důležité je pochopit, komu je Žalm určen a za jakých okolností zaslíbení platí a co vlastně zaslibuje. Žalm je určen jednoduše těm, kdo bydlí v úkrytu Nejvyššího (verš 1). Bůh tyto lidi chrání mimo jiné před epidemiemi (verše 6 – 7), které na svět dopadají jako Boží soud (verš 8). Pokusím se ve zkratce tyto tři body probrat. Začnu ale od konce.
Boží soud nebo znamení?
Je epidemie koronaviru Božím soudem? Odlišuje tato epidemie spravedlivé a nespravedlivé? Je možné se jí tudíž vyhnout pokáním? Ušetří pak Bůh spravedlivé? Přiznám se, že věřím, že dnes existuje tisíc a jeden důvod, proč by Bůh okamžitě mohl seslat tvrdý Boží soud, začínající od domu Božího. Začněme genderismem, homosexualitou, ekologismem, tlačícími se i do církví. Falešnými proroctvími, skandály kazatelů, nahrazením svatosti zábavou, odstraněním institutu pokání z evangelia; u nás konkrétně církevní restituce, Kurzy Alfa, církevní manažerství, konference ohně, Davidovy stánky, oddávání nevěřících řadou kazatelů různých církví i jako byznys, stanovisko předsedy Ekumenické rady církví k obnově mariánského sloupu na Staroměstském náměstí apod. Ale opravdu je tomu tak? Možná teď některé překvapím, ale osobně si nemyslím, že je tato pandemie takovým Božím soudem, plynoucím z Žalmu 91. A to jednak proto, že nerozlišuje spravedlivé a svévolníky a jednak si myslím, že v celkové bilanci zahyne mnohem více lidí na jiné nemoci, než na tuto. To ovšem neznamená, že ji nedopustil Bůh, že s ní nemá určitý záměr. Pokud mluvím o tom, že nejde o Boží soud, pak jen ve smyslu Žalmu 91 „uzříš odplatu, jež stihne svévolníky“.
O čem však jsem nezvratně přesvědčen, že jde o Boží znamení. Věřím, že Bůh dává lidem zprávu, že materiální bohatství, lékařská věda ani moderní technologie je nedokáží ochránit. Ukazuje se, že jsou zranitelní, že globalistická idea babylonské věže multikulturalismu, světa bez hranic a omezení je ve skutečnosti nebezpečnou iluzí. To se prokazuje bez ohledu na to, kolik lidí nakonec zemře. Myslím, že některé více ohrozí úzkost a panika, než replikace viru v buněčných ribozomech a následná destrukce buněčné membrány. Ukazuje se zde, že lidé pod tlakem si uvědomují nesmyslnost globalizace a unifikace, znovu zavádějí hranice, mají strach o své starší rodiče, náhle chápou, že vláda je lidem k dobrému a ne ke zlému. Ale vydrží jim to, až nebezpečí pomine? Co bude následovat? A z toho mám větší obavy než ze samotné epidemie.
Ochrana před epidemií
Pokud jde o zhoubné a nebezpečné epidemie, ty skutečně přijdou. Stejně jako hlad, mor a chudoba. Někteří, a k tomu se kloním i já, poukazují, že to, co se nyní děje, je znamením předporodních bolestí (Lk 21,10-11). Řada křesťanů začne ještě intenzivněji očekávat vytržení. Tento scénář by se mi velmi líbil. Jsem však přesvědčen, že Bůh bude ve své milosti chtít církev očistit od toho, co jsem uváděl jako důvod k soudu. Domnívám se, že současná výstraha zjevně stačit nebude. Až odezní, bude zřejmě hůř, ale křesťané se patrně navrátí k svým nesvatým aktivitám. Budou dále „lídršipovat“, koučovat, oddávat nevěřící, navazovat přátelství se světem, falešně prorokovat a vyhledávat zábavu. Věřím, že mnozí se budou dokonce ještě dychtivěji snažit tyto věci obhajovat z Písma. To však povede k tomu, že jednou bude ještě a doopravdy hůř.
Jak jen rozumím Písmu, nejprve Pán Bůh upoutává pozornost lidstva mírnějšími výstrahami a soudy, které vedou k očištění a posvěcení jeho lidu, a pak udeří mnohem mocněji. A poté se projevuje rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, přičemž nekající křesťan bude souzen mnohem přísněji, než neznaboh. Jednou z forem těchto soudů je právě morová epidemie, popsaná v Žalmu 91.
Co je to mor?
Nechci se nyní pouštět do hebrejské exegeze, ale slovo mor je v hebrejské Bibli zmíněno několikrát, a pokud vím, Písmo proti němu nenabízí žádné lékařství, jelikož jej považuje za Boží soud. Dnes již víme, že mor způsobuje bakterie Yersinia pestis, která způsobila nejméně tři světové pandemie s nadpoloviční smrtností. Dnes se dá tento druh moru léčit řadou antibiotik, inhibujících syntézu bakteriální stěny. V biblických dobách však šlo o zákeřné a fatální onemocnění. Ačkoliv v hebrejštině dávám obvykle přednost ekumenickému překladu (v řečtině zase kralickému), kraličtí zde podle mne výstižněji překládají: „nebudeš se báti… nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího“. Z toho pro mne plyne, že tato zhouba nahání strach neustále a nelze před strachem uniknout. Šíří se dotykem i vzduchem. A právě zde, kde nepomáhá naprosto nic, Bůh nabízí záchranu před tímto soudem. Ale komu a co dělat, abychom unikli?
Komu je Žalm určen?
To nejpodstatnější jsem si nechal nakonec. Existuje dnes velké množství křesťanů, kteří se utěšují, že jsou „omilostnění hříšníci“. Modlí se: „Pane, děkuji, že mne bídnému stále znovu odpouštíš tytéž hříchy“. Ve skutečnosti se ale modlí „Bože, děkuji ti, že mohu hřešit a že budu hřešit nadále a ty mi vždy odpustíš“. Jsou to znovuzrození křesťané, sledující do noci filmy na Youtube, kteří znají všechna zajímavá kázání a shlédli už kdeco, ale kteří nečtou Písmo a nemodlí se. Nemají pak sílu a neustále opakují své chyby. Když jsou před nějakým problémem a mají se spolehnout na Boha, pak volí světské, tělesné prostředky. Odpovídají vyhýbavě, neurčitě nebo rovnou zalžou. Kazatelé, kteří si kázání připravují z brožurek pro marketing. Evangelisté, kteří zvěstují potěšení a zábavu. Namísto evangelizace „navazují přátelství“; místo učednictví vlastním příkladem života nabízejí manuály a vytvářejí sítě svých klonů, a namísto chvály vytváří ubohou hudební produkci, napodobující světové trendy. Tak přesně těmto lidem tento žalm útěchou není. Pokud tito věřící nyní mají strach, je to jenom v pořádku! To je i cílem znamení ve formě předporodních bolestí. Satan také drží ve strachu ze smrti všechny pohany, kteří se smrti celý život vyhýbají, a když vidí svoji smrtelnost, jsou v hrůze sevřeni křečí. To by ale neměl být náš případ!
Uvědomme si, že je to Bůh, kdo dopouští či dokonce plánuje toto znamení. Lhostejno, zda jde o antropozoonózu nebo genetickou manipulaci způsobenou člověkem. Nade vším je Bůh. Znamení není primárně určeno k smrti, ale naopak k životu. Tomu věčnému. Když se podíváte na křivky nákaz a smrtnosti, směle můžete říci: to mluví můj Bůh! Ukazuje lidem jejich křehkost a dočasnost. Otevírá hříšníkům uši k slyšení evangelia. Jen za minulý týden se mne tři nevěřící lidé z akademické sféry jako křesťana ptali, zda to považuji za Boží soud? Odpovídal jsem vždy stejně, jako v tomto článku. Je to znamení, které má lidi zastavit i ukázat jim na smrt, která přišla na svět kvůli hříchu. Ne na tu časnou, ale na věčnou, mnohem horší než umírání v tom nejbídnějším asijském slumu na zadušení vlivem oboustranného zápalu plic.
Jak vstoupit do zaslíbení?
Co tedy dělat, pokud přijdou skutečné epidemie, jako v časech starého Izraele, které kosily až s 60 % účinností, a které vyvolají skutečnou hrůzu a paniku, kdy lidé rozhodně nebudou popíjet v parcích a psát vtipy na internet? Zopakuji nyní to nejpodstatnější: Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám." Obstojí lidé, kteří již zemřeli svým potřebám a veškerou svoji naději upnuli k Bohu. Vědí, že jediný On je vládcem. Dokáží se spolehnout na jeho zaslíbení a nemají strach o to, co budou jíst a pít, kde budou bydlet, ale na prvním místě budou hledat Boží království a jeho spravedlnost. Bude jim lhostejné, kolik dostanou lajků, kolik lidí si poslechne jejich kázání, jak velkou uspořádají konferenci a jaký získají vliv. A mohl bych pokračovat. Přiznám se, že se sám cítím usvědčen, ale zároveň osvobozen těmito nároky.
Ale právě tato doba, toto znamení, můžeme chápat jak dar z milosti a požehnání z ruky milostivého Otce, který vydal za věčný život svých děti svého jediného syna. Můžeme začínat den modlitbou a Písmem, nikoli čtením zpráv. Večer, namísto planých diskusí a sledování internetu, můžeme pořádat rodinné bohoslužby. Je to snadné. Čím si člověk plní mysl, to ho nakonec ovládne. Biblické verše očistí a naplní naší mysl pokojem, modlitba odevzdání přináší pokoj a Bůh bude naším útočištěm, hradem přepevným a skálou nezdolatelnou. Neotevírejme svoji mysl panice, jakoby Bůh neměl vše pevně pod svojí kontrolou. Pokud se člověk zaměří na svého Spasitele a Pána Ježíše Krista, vše ostatní mu bude přidáno. Budeme svědky o pokoji a pro strach již nezbude místa, ať se stane cokoliv. Bůh naplní každou naši potřebu. Možná nebude maso každý den, pro bohatší nebude dovolená u moře ani každých deset let nové auto. Ale což to vše člověk nehledá, aby měl pokoj a radost? Ten samý pokoj a radost je však možné obdržet zdarma! Pak si směle přivlastníme i zaslíbení žalmu, jelikož Bůh ve svých soudech umí smést svévolníka, ale zachovat spravedlivého. A i kdybychom měli zemřít, bude to náš zisk!