Biblická kritika
Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti. (2Tm 3,16)
Co když má Bible pravdu?
Představme si, že by se ale Bůh ve svém Synu nad lidstvem smiloval a sám v podobě člověka, Krista, by se nechal svým stvořením ztýrat, umučit a zabít za jeho hříchy a neposlušnost, poté vstal z mrtvých a dal každému východisko a naději na nový, lepší a spravedlivý svět.
Proč je pro teology tak těžké věřit Bibli?
Ve svém životě jsem se setkal s různými teology. Většina českých teologů, zvláště pokud dosáhli vědecké hodnosti, má velkou skepsi k tomu věřit doslova tomu, co Bible říká. Můžeme se samozřejmě přít, co je doslovnost. Rozhodně tím nemám na mysli ignorování básnických obrazů či metafor, ale spíše přijímání textu v jeho přirozeném literárním smyslu – tedy s důvěrou, že historické pasáže popisují reálné události a duchovní pravdy jsou trvale závazné.
Stanovisko k inspiraci, neomylnosti a autoritě Písma
Bibli proto rozumíme jako samotné Boží slovo v tom smyslu, že Bůh sám zjevil svou vůli a záměry vyvoleným pisatelům (Amos 3:8), kteří věrně a přesně zaznamenali to, co jim bylo zjeveno, aby to bylo následně z Boží prozřetelnosti zahrnuto do našeho kánonu šestašedesáti knih.
Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice
Chicagské prohlášení o biblické hermeneutice je pokračováním a rozpracováním Chicagského prohlášení o biblické neomylnosti se zvláštním zaměřením na články XIII, XIV a XVIII. Je to úplnější výpověď o vztahu neomylnosti k hermeneutice, zejména o významu „gramaticko-historické exegeze“ zmíněné v článku XIII Chicagského prohlášení o biblické neomylnosti.
Chicagské prohlášení o neomylnosti Písma
Autorita Písma je klíčovou otázkou pro křesťanskou církev v této i v každé době. Ti, kteří vyznávají víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele, jsou povoláni prokazovat skutečnost svého učednictví pokornou a věrnou poslušností Božího psaného Slova. Odchýlit se od Písma ve víře nebo jednání je neloajálnost vůči našemu Mistru. Uznání naprosté pravdivosti a důvěryhodnosti Písma svatého je nezbytné pro plné pochopení a náležité vyznání jeho autority.
Můj postoj k učení Sola Scriptura v dialogu s římským katolíkem
Z výše uvedeného vyvozuji, že Písmo do jediného celku uspořádal Duch svatý a církev pouze rozeznala, co Písma jsou. Tato Písma jsou považována za plně inspirovaná Duchem svatým. Uvedu příklad: když rozbiji vázu na 66 kusů, pak je opět možné tyto střepy složit do původního tvaru.
Učení o stvoření
Při studiu biblického učení o stvoření je třeba chápat, že Bible neobsahuje žádné prohlášení ve smyslu, že by si činila nárok být vědeckou učebnicí. Od Bible, která má sloužit lidem po všechny věky, by se nemělo očekávat, že bude používat moderní vědeckou terminologii. Bible se však prohlašuje za důvěryhodnou ve všem, o čemkoliv učí, že je pravdivé, ať už se jedná o otázky víry, historie nebo stvořeného řádu.
Církve sektářského typu a jejich exegeze
K posledním dvěma svým knihám jsem nechal napsat předmluvu dva mladé teology, kteří mají s tím, co jsem popisoval, osobní, živou zkušenost, a v rámci svého hnutí dosáhli i teologické graduace. Ani jednoho z nich osobně neznám. Myslím, že nemusím zdůrazňovat, že je respektují a vážím si jejich práce.
Jak rozumím Písmu
Písmo je pro mne svatá kniha, inspirovaná Duchem svatým, ve které Bůh skrze staletí vyjádřil vše, co vyjádřit chtěl. Popisuje minulost, přítomnost i budoucnost. Věřím, že každý člověk obdařený Duchem ji může rozumět i vykládat, i když ji zcela neporozumí a bude se dopouštět chyb.
Dají se skloubit závěry evangelií?
Někdy v roce 1991, po svém obrácení, jsem řešil jednu věc, která mne opravdu soužila. Byl jsem vyučen, že Bibli je třeba brát doslova, slovo od slova, a že je prostá rozporů. Avšak když jsem jí četl, nemohl jsem s něčím takovým souhlasit.