Úvahy
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. (2Tm 4,2)
Bezbožný Bůh?
Existuje božství a zbožnost. Boha činí Bohem jeho vlastnosti jako všemohoucnost, všudypřítomnost, vševědoucnost a věčnost. Tomu věří všechna monoteistická náboženství včetně muslimů. Zbožnost se však vztahuje výhradně k člověku. Kristus byl Bůh a zároveň byl zbožný člověk. Jde u něho o etické vlastnosti jako dobrota, spravedlnost, milost a milosrdenství, pramenící v Bohu samotném.
Trpíš? Zační Boha chválit!
A tak chceš-li ukrátit dny své zkoušky, chceš-li vítězně projít lisem, začni Boha chválit. Nauč se místo zlořečení žehnat, místo reptání vyznávat Boží milosrdenství. V dobách pokoje to pak bude součástí tvého života. Je to těžké. Ano, jistě. Ale důsledky reptání jsou neskonale horší.
Jak útočí ďábel
Donedávna jsem neměl potuchu, co je principem ďáblova útoku. Když se mluvilo o satanské invazi, představoval jsem si útok na zdraví, rodinu, zaměstnání. Ano, to všechno může být, ale nevystihuje to hlavní princip.
Svět z nich mluví
Nyní jsem si všiml něčeho, co daný text obsahuje hned v návaznosti. Jan zde zcela jasně uvádí, že falešní proroci jsou ze světa a svět je slyší. Pravé proroky svět neslyší, nevěnuje jim pozornost. Jan to dokonce staví jako rozlišovací kritérium.
A ty bys chtěl pro sebe usilovat o veliké věci?
Viděl jsem lidi, kterých jsem si vážil, jejichž opatrnost je svedla na scestí tak, že už nevidí. Říkají si: kdybych tady nebyl já, mohl by tu být někdo jiný, kdo by dělal ještě horší věci a proto musím občas učinit úlitbu. Myslí si, že tím slouží Bohu. Tím, že jim byl nabídnut podíl na daných věcech, jim ale byla elegantně zavřena ústa. Musí činit kompromisy s Bohem a při každém dalším kompromisu ztrácejí trochu z toho světla, které ještě měli. Jednoduše už mají co ztratit a bojí se. Pamatuj ale, že žádná lež nevychází z pravdy a že nikdy nevede cesta k cíli skrze kompromis s pravdou.
Jsi připraven zemřít?
Když jsem šel jednou do práce okolo vrátnice, všiml jsem si, že na nástěnce visí parte. Zůstal jsem stát jako přimrzlý. Bylo to parte s jeho jménem. Kolegové mi řekli, že byl na dovolené, a když vyjížděl od pumpy, nevšiml si proti slunci jedoucího vozu. V mysli se mi znovu promítla věta, která byla jednou z posledních, kterou jsem od něho slyšel: „Teď bys mi měl dát ještě nějakou výzvu k rozhodnutí, co když mě zítra přejede auto“.
Bůh je dobrý
Přiznám se, že při čtení Bible se mne občas zmocňuje tíseň. Tíseň nad tím, kolik pádů a hříchů je člověk schopen učinit i to, jak je Bůh přísný. Dříve jsem odsuzoval chování Izraelců na poušti, kteří znovu a znovu nedůvěřovali Bohu a znovu a znovu reptali. Nestačilo jim vidět egyptské rány, průchod Rudým mořem, křepelky…
Kdo je to falešný prorok?
Kolik lidí dnes věří prorokům, o kterých nevědí vůbec nic, krom jejich slávy, která je uměle živena křesťanskými časopisy a internetem. Ve skutečnosti se málokdo ze čtenářů mohl seznámit se skutečným životem těch, kteří jsou téměř uctíváni. Z těchto časopisů už se ale nedozvíme, že snad „největší prorok“ a zakladatel prorockého hnutí, kterému bylo věnováno tolik chvály, byl shledán alkoholikem a homosexuálem.
Hnutí nesvatosti
Každá reforma v historii církve volala k radikální svatosti, kárala kněží za světskost, volala k pokání. Cluny kritizovaly světskost kléru, reformace 15. a 16. století pranýřovala vládu kléru, kalvinismus dbal na mravnost a pořádek a metodismus volal k dokonalosti… Dnes církev činí pravý opak. Omlouvá tělesnost, má smysl pro lidskou slabost a ospravedlňuje poklesky a hříchy. Zve vlivné pohany za řečnické pulty, aby si jimi vylepšila svůj image a nalákala zástupy do svých řad.
Probuzení jako bicykl
Tak se pozvolna církev zaplňuje neobrácenými lidmi, kteří nemají Ducha Božího, ale projevují se u nich duchovní dary, jsou učeni mluvit jazyky a modlí se k Bohu, který ovšem ani není jejich Otcem. Na náměstí čtou Bibli neobrácení herci, snad jen proto, aby přítáhli pozornost a rozmnožili řady příchozích. A tak tam, kde už není Boží moc, nastupuje reklama a manažment.