Co s tisíciletým královstvím? Recenze knihy Stanleyho J. Grenze

Tuto knihu jsem v minulém roce obdržel poštou jako dar od jednoho bratra. S nadšením jsem se do ní začetl. Jenže mám rozečteno asi dalších deset knih a teprve nyní jsem Grenzovu knihu dočetl.
Jsem přesvědčen, že tato kniha zde měla být již dávno. Ukazuje se totiž, že s urychleným nástupem celospolečenských změn, jako je akcentace změn klimatu, růst počtu pohlaví, imigrace a nyní i covidizace, nutně vzrůstá zájem křesťanů o eschatologii. V češtině přitom mnoho knih, které by nestranně komentovaly různé věroučné pozice, není. Ačkoliv Grenz napsal svoji knihu v roce 1992, udivilo mne, jak je nadčasová.
To, co do této chvíle bylo v ČR (mezi církvemi, které se drží Písma) běžně k dispozici, byly pouze úzce a jednostranně zaměřené články a knihy, které často nekriticky zdůrazňovaly jednotlivé pohledy. A to zejména dispenzacionalismus a amilénialismus. Zároveň lidé (rovněž až nekriticky) čerpali například z proroctví Davida Wilkersona z roku 1972; ze samizdatových překladů knih Davida Hunta, z článků ze Zápasu o Duši (zprvu dispenzacionálních a později amiléniálních) a dalších populárně a konfesijně angažovaných pojednáních např. Malga, Steigera, Bubika ad. Nakonec zde byly knihy latentně postmiléniální, psané charismatiky, proklamující doktrínu Království nyní. Pak jsou zde i exkluzivní pohledy, které léta zastávají adventisté nebo nově stoupenci Sergeje Miháľa. Právě vzestup tohoto původně astrologického hnutí ukazuje na důležitost reflexe eschatologie z nestranného pohledu. Avšak čistě komparační a nestranná práce podle mne citelně chyběla.
Přitom každého z nás provází exkluzivní pohled na budoucnost, jak jej chápeme z Bible. Pokud nejsme členy autoritářských apokalyptických kultů, asi bychom ve svém okolí nenašli dva úplně společné eschatologické pohledy. Obvykle ale máme dílčí společné důrazy. Buď sdílíme premiléniální (a dispenzacionální) pesimistický pohled, že věci půjdou stále k horšímu, vzroste násilí, sexuální aberace a vliv cizích kultů, až se nakonec objeví Antikrist a začne pronásledování; nebo naopak optimisticky čekáme příchod christianizované společnosti, kde křesťané zaujímají vlivná místa v politice a vůči těmto věcem se vymezují. Případně jsme amiléniálními realisty a v žádném z těchto táborů se nadmíru neangažujeme. Nebo také můžeme být apokalyptiky, kteří očekávají vylití pozdního deště a příchod probuzení a nadšeně budeme vítat kohokoliv, kdo nám ho slíbí, případně budeme fundamentalisty, kteří v každém probuzení uvidí potenciální odpadnutí. To vše může být buď legitimní, nebo se můžeme sektářsky posunout až do extrémní polohy, kdy budeme posuzovat realitu skrze své předporozumění nebo dokonce skrze bludy.
Dovolím si současnou paralelu. V dnešní pandemii můžeme být pesimisty a vidět v ní přicházející porodní bolesti, avizující blízký Kristův příchod. Můžeme být skeptiky, pro které to bude jen další medializovanou vlnou trochu nebezpečnější „chřipky“, která bude zneužita k omezení náboženských svobod; případně můžeme být i optimisty, kteří v tom uvidí příležitost k evangelizaci a zbavení se konzumu. Přiznám se, že zde osciluji mezi pesimismem, skepticismem a umírněným optimismem a musím si dát velký pozor, abych nepřecenil své rozlišující schopnosti, protože vím, jak snadné je zaujímat předčasná stanoviska a jak nesnadně se pak zařazuje zpátečka. Není proto dobré se ani vyjadřovat předčasně a nejsem si jist, zda jsem v tom sám obstál. To se pak může týkat i celého přijatého eschastologického systému.
Pokud si tedy přečtete Grenzovu knihu, uvědomíte si několik věcí. A to, jak důležitá je ve vašem životě eschatologie a jak formuje váš křesťanský život i pohled na svět. Jak jste do svého postoje formováni nejen Písmem, ale zejména přejatými názory a tím, čemu jste byli vyučeni a co jste si přečetli. A zároveň poznáte, jak křehké může být vaše přesvědčení a že zdaleka není tak biblické, jak jste se třeba původně mohli domnívat.
Možná, že se někdo pokusí formulovat nějaký komplexní eschatologický systém, pokud je to ovšem vůbec možné. Spíše se ale domnívám, že si Bůh používá v historii různé proudy, aby se v jejich průsečíku nalezl záblesk pravověří. V podobném dialogu se mezi alexandrijskou a antiochijskou školou formovala ortodoxní christologie. Jindy naopak zdánlivě nekompatibilní břehy jako kalvinismus a arminianismus vytvořily koryto paradoxu, kudy se mnozí snažili bezpečně plout.
Jednoho se ovšem obávám, a to, že pro mnohé skalní stoupence toho „jedině správného systému“ může být kniha kamenem úrazu, protože dokáže opravdu otřást „neotřesitelným“. Činí to mírně, laskavě, pouhým popisem a s odkazem na zdroje. Právě taková literatura bývá „sektáři“ chápána jako obzvlášť nebezpečná. Autor zde navíc jen neochotně ukazuje, čemu věří a pokud bychom si nenašli jeho životopis, možná bychom to ani nepostřehli. A to je i to jediné, co vydavatelům vytýkám, že v knize neuvedli krátký medailonek autora.
Grenzova kniha je navíc psána čtivě, nepotřebujete k ní mít slovník cizích slov, je podle mne výborně přeložena a nenašel jsem zde ani tiskové chyby. Možná ale ne všemu na první čtení porozumíme.
Knihu doporučuji každému křesťanovi, který se zabývá i nezabývá eschatologií, a který se případně nebojí zpochybnit si to, o čem se domnívá, že je to ten jediný správný názor. Ačkoliv mnou kniha nijak výrazně neotřásla, jsou mi od nynějška mnohem sympatičtější amilénialisté, mnohem více chápu postmilénialisty a naopak si uvědomuji, jak křehká může být, podle mého názoru, celá idea doslovného milénia. Přál bych si ovšem, aby pravdu měli dispenzacionalité, abychom unikli soužení, ale ne zcela mne o tom přesvědčili. Eschatologie pro mne (pokud nemá přesah do heretické christologie, což v kultech má) proto není základním prubířským kamenem pravověří. Pokud ale pro někoho je, pak to v jistém smyslu může být i informace o něm samotném. Přesto vše zůstávám krátkodobým eschatologickým pesimistou, ale dlouhodobým optimistou v pohledu na budoucí Kristovu vládu, ať už bude její podoba jakákoliv.
Knihu vydalo nakladatelství Křesťanský život, přeložil ji tradičně vynikající Jiří Hedánek, a komentář napsal Lukáš Targosz.