Svědectví
Dvacet let existence Apologet.cz
Ani bych neřekl, že je to již dvacet let, co vznikly tyto stránky a deset let, co jsem psal o jejich desetileté existenci. Nechci opakovat řečené. Co se za tu dobu změnilo a kam se posunuly? Řekl bych, že nikam a stále plní účel, se kterým byly založeny.
Svědectví na pokračování
Když jsem uvěřil, měl jsem obrovský problém přijmout, že dobrý Bůh stvořil peklo pro lidi, kteří tam skončí jenom proto, že ho nepoznali v Ježíši Kristu. Tyto úvahy mi daly opravdu zabrat. Možná víc, než by měly. Minimálně půl roku mi toto učení bránilo uvěřit, že Bůh je dobrý. Uvěřil jsem proto ze strachu a Bůh spravedlivý a trestající mi byl vždy v mé mysli blíž než Bůh láska, Bůh dobrý a odpouštějící. Vždy jsem měl z Boha spíše strach, než abych se mohl plně spolehnout na jeho dobrotu a lásku. Jenže myšlenky pak budí emoce a ty způsobují chování.
Můj Bůh mne chrání
Je to již hezká řádka let, kdy jsem každý den procházel brněnskými ulicemi a modlil jsem se za konkrétní vedení, co mám dělat, zda někomu vydat svědectví apod. Obvykle jsem se cítil veden k různým zraněným, odpadlým a bývalým křesťanům…
Tři svědectví z evangelizace - seminární práce
Ve své práci krátce popisuji tři rozdílná svědectví resp. zkušenosti při zvěstování evangelia, z nichž každé se vztahuje ke zcela odlišnému způsobu evangelizace a kde evangelium bylo předloženo heterogenní skupině lidí, kterou v těchto svědectvích není možné blíže specifikovat.
Sebereflexe - seminární práce (prosinec 2004)
Jsem přesvědčen, že toto je jeden z důvodů, proč dnes církev upřednostňuje různé bezbolestné a masové evangelizační kurzy, které člověka baví a nic po něm nežádají. Člověk je totiž ve svém nitru člověkem náboženským, který stále má povědomí o Bohu, nicméně až konfrontace s absolutním nárokem evangelia ztratit svůj život pro Krista a nalézt jej znovu v něm, činí z Kristova sympatizanta Kristova učedníka. Toto se, dle mého soudu, autorovi podařilo skvěle. Aniž by imperativně apeloval na čtenáře, jeho poselství o jeho osobním Bohu to učinilo za něho…
Proč jsem ho nemohl vyhnat?
Jako kluk jsem studoval střední zdravotnickou školu a bydlel jsem na internátě v Brně na Grohově ulici. Tento internát byl vybudován z ženského kláštera a v kapli stála bronzová busta soudruha Lenina. Později byl tento internát, ještě v prvním kole restitucí, navrácen církvi a jeptišky se sem vrátily.
Mluví i dnes Bůh k člověku přímo?
Proč jsem pojednání o duchovních darech proložil tímto osobním svědectvím? Nedávno jsem slyšel prohlášení, že soudobá praxe duchovních darů vede k věcem, jako je probuzení v Torontu, Pensacole, autoritářství skupinkových sborů, Kurzy Alfa apod. Jsou-li dnešní duchovní dary padělkem, pak mne musel sám ďábel vést k tomu, abych tyto věci odmítal a veřejně se jim stavěl na odpor. Bez duchovních darů, jako je dar rozeznání duchů, dar poznání a moudrosti, včetně proroctví, budeme všichni proti moderní charismánii bezbranní…
Komu mohu věřit?
Počátkem roku 2012 jsem dostal pozvánku k přednášce na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Ačkoliv nejsem teolog, velmi jsem si toho vážil a pozvánku jsem přijal. Mým tématem bylo letniční a charismatické hnutí. Jednalo se o téma, které tak nějak zapadalo do problematiky, která se v té době řešila v ECAV na Slovensku. Na přednášku prý přišlo mnohem více lidí, než se těchto přednášek účastní.
Mluví i dnes Bůh skrze sny?
V následující úvaze si dovolím jistou věc, která u mne není obvyklá. Napíši zde osobní svědectví, kde se podělím s jedním snem, který jsem obdržel krátce před tím, než jsem se v roce 1997 stal starším sboru. Tento záznam jsem objevil ve svém archivu…
Dělají to přece všichni
V loňském roce jsem se koncem prázdnin zúčastnil týdenního modlitebního výjezdu v Krkonoších. Naším motivem bylo předložit Bohu řadu věcí, které se zdály naprosto neovlivnitelné a jako lavina se řítily na církev i na naši zemi. Krom osobních a sborových věcí jsme se intenzívně několik hodině denně modlili, aby Bůh ochránil církev před Konferencí ohně a vlivem učení Reinharda Bonnkeho.