Kristova strategie
Když se podíváme do křesťanských periodik, neustále se setkáváme s jednou tendencí. Kdekdo touží trénovat, školit, cvičit, učit, mentorovat… mladé, nadějné, strategické, perspektivní, oddané a výkonné mladé lidi. Jako by církev byla jakési výcvikové středisko nebo sportovní areál pro abmiciózní vedoucí. Těm zdatným, oddaným a nadějným se pak dostává přednostní péče, jsou v centru zájmu a jsou připraveni podat ten nejlepší výkon. Zajímalo by mne, kdyby dnes přišel Ježíš, zda by se také staral o to vybrat ty schopné, nadějné, obdarované a zda by trávil čas ve výcvikových střediscích, seminářích, školeních a kurzech.
Myslím, že strategie Kristovy služby byla trochu odlišná. Nepřišel hledat jen vedoucí, ale především ztracené. Nepřišel rozvíjet strategii, ale přišel položit život. Jeho jedinou strategií bylo hledat Otcovu vůli. Samozřejmě, že neobešel chrám ani synagogy. Přišel úplně všude. Ale byl především mezi těmi, kteří byli slabí, kteří strádali, byli nemocní, slabí a opuštění. Kolik péče se dnes dostane zdeptaným, slabým, opuštěným…? Obávám se, že tito lidé již třeba nejsou mladí, nejsou schopni podat výkon nebo se naučit desítky manažerských pouček. Možná touží po obecenství, ale pokud nejsou VIP, příliš se s nimi nepočítá.
Kolik jen financí zaberou megaakce na trénink a školení, mentorování a koučink. Kolik tun papíru je vytištěno na manuály, brožury a propagaci. A kolik je opravdu potřebných lidí, kteří nepodají žádný výkon, nepřivedou nikoho nového, možná jsou chromí, slepí, zdeptaní, zlomení, potření na duchu… možná ani nemohou být součástí nejrůznějších aktivit, a tak zůstávají na okraji, protože nejsou strategickými osobami…
Tím ovšem nechci říci, že vyučování a vedení není potřebné. Naopak! Mám v úctě všechny vedoucí, misionáře a pracovníky, kteří nasazují svůj čas, finance a své obdarování k uskutečňování Velkého poslání. Obávám se ovšem, že příkaz Velkého poslání „kažte evangelium“ jsme si zaměnili s poučkou „trénuj vedoucí, kteří budou trénovat další vedoucí.“ Církev ovšem není ani továrna ani sporotvní středisko.
Nicmíně prostředky nikdy nemohou být cílem. Myslím, že je třeba dát dobrý pozor na to, aby tempo v církvi udávali ti nejslabší, podle kterých je třeba běžet, aby doběhli všichni. Ti udávají tempo, a nikoliv ti silní, kteří jdou za svým, byť bohulibým cílem.