Stanici před konečnou
Nebudu nyní dělat detailní biblický rozbor. Myslím, že je dnes mnoho teologicky hlubokých článků, které jsou velice kvalitní, jejich zpracování je náročné a je opravdu škoda, že se správnému učení dostává v církvích tak málo pozornosti. Přesto jsem přesvědčen, že to není nedostatek dobré teologie, co dnes křesťanům chybí. To, čeho je dnes skutečně jako šafránu, je mocného a pomazaného povzbuzování. K čemu je člověku, když má sice perfektní učení, ale ztrácí víru, naději a lásku? Křesťanské učení, jakkoliv někdy komplikované, musí směřovat k lidskému srdci, musí dávat naději a proměňovat životy. Kázané slovo musí vzbuzovat víru! Je lhostejné, zda trvá 20 minut nebo 120 minut. Kazatel, který je veden Duchem svatým, a který zkrátí kázání na 20 minut a má co říci, je špatný kazatel. A rovněž kazatel, který není veden Duchem svatým a kázal by byť těch 20 minut by udělal lépe, kdyby nekázal vůbec!
Křesťané dnes mají žalostně slabou víru. Možná mají bohaté programy, dobré nápady a propracované konference. Člověk se zde může pobavit, relaxovat nebo se nudit, ale víru nezíská. Víra roste ze slyšení Božího slova. Pomazané kázání vede člověka k touze číst Bibli, modlit se, více milovat a být svědkem. Mocné slovo vykresluje živého Krista, mocně promlouvajícího do lidské beznaděje. Boží slovo vzbuzuje víru tam, kde je zoufání. Přináší naději tam, kde je beznaděj a lásku tam, kde je lhostejnost. Mocně kázané Boží slovo vzbuzuje bázeň, vede k odpuštění a touze být v nebi. Jak málo mocných kázání dnes je!
Pokusil bych se v krátkosti načrtnout, jakou bolest může způsobit nevěra. Jako křesťan trpím jednou vadou. Říkám tomu „vystupovat stanici před konečnou“. To znamená, že se sice na Boha spolehnu, ale když nepřichází výsledek, předčasně buď věc opustím, nebo se ji snažím dotáhnout.
Podobně jednal i Abraham. Měl zaslíbeného potomka. Když už bylo vše ztraceno, byl seschlý a manželce tikaly biologické hodiny, rozhodl se potomka sám zplodit z otrokyně. Narodil se Izmael, ze kterého se vyklubal nepřítel opravdového potomka zaslíbení. Nakonec jej musel Abraham vyhnat do pouště, což mu zlomilo srdce. Podobně král Saul. Stál proti přesile nepřátelské armády, špatně vyzbrojen, vojsko jej opouštělo. Měl čekat sedm dní až přijde kněz a obětuje. Když sedm dní uplynulo a bylo mu úzko, rozhodl se sám jednat a přinést oběť, kterou měl zapálit Samuel. Několik minut poté Samuel skutečně přišel, ale už bylo pozdě. Saul sáhl na něco, čeho se nesměl dotknout, a to je oběť. Nebyl knězem. Doufal, že si nakloní Hospodina tím, když sice bude potřebná věc provedena, ale nesprávným prostředkem. Stálo ho to království. Jak Abrahamovi tak Saulovi v té chvíli chyběla víra, jejíž ovoce je trpělivost.
Když se podívám na jejich situaci, musím přiznat, že nebyla vůbec snadná. Čekat mnoho let na zaslíbení, až již bylo z lidského pohledu nerealizovatelné… Kdo z nás by obstál? Saul přesně vyčkal sedm dní, jak bylo povězeno, jenže sedm dní trvá od nějaké doby, po nějakou dobu a už mu došla trpělivost čekat až do konce lhůty. Měl strach, a tak vystoupil stanici před konečnou. Jak jsem někdy podoben těmto dvěma v jejich touze rozproudit věci, aby se pohnuly. Každý takový pokus ovšem plodí hřích. Rodí ze Izmaelové, kteří pak brání naplnění zaslíbení nebo je naše zaslíbení ukráceno a zrušeno, jako v případě Saula. Někdy čekáme deset let, ale v posledních vteřinách to vzdáme. Není to ovšem nic než projev nevěry.
Ve Starém zákoně mně už mnoho let fascinuje muž, který celý život trpěl, ale ke kterému se Bůh mocně přiznal. Byl to Jákob. Ukradl zaslíbení, nic si z Boha občas nedělal, byl úskočný, ale toužil naplnit Boží vůli za každou cenu. Stálo ho to mnoho problémů v manželství, stálo ho to pevné zdraví, ale držel se Boha ze všech sil a Bohu se to líbilo. Na konci života vidíme Jákoba jako slepého starce, zanechaného syny, kteří odešli do Egypta, v Kenánu. Jeho milovaná žena zemřela, jeho milovaný syn byl pro něho zadáven zvěří a jeho nejmladší syn z milované ženy byl odveden do Egypta a hrozilo, že se stane otrokem. Jákob a celý jeho dům nakonec trpí hlady. Beze zraku, bez synů, bez milované ženy, v suchu a zármutku, ve vysokém věku dokonává poslední léta svého života. Dnes je Jákob u Boha a tak chvilka soužení se mu nesčíslněkrát vynahradila radostí, kterou nyní prožívá. Ale muselo to tak být?
Nedávno jsem si uvědomil, že kdyby Jákob více věřil Bohu, možná mohl zbytek svého života prožít ve větší naději. Jeho syn, Josef, kterého nakonec před smrtí uviděl, měl za svého života sny. Viděl své bratry, jak se mu klaní v podobě snopů a dokonce Jákob poznal, že on sám se mu bude klanět. Jákob, který znal Boží hlas, věděl dobře, že jde o proroctví, které se naplní. Písmo říká, že nad tím přemýšlel. Když ovšem uviděl krvavé šaty svého milovaného syna, vše pro něho skončilo. Uvěřil lži svých synů mnohem více, než pravdivému Božímu slovu.
Není to s námi někdy podobné? Máme v srdci jasná a nezpochybnitelná zaslíbení, které Duch svatý mocně v našem životě osvědčil, a které stojí pevně ve svědectví Písem. Přesto snadno uvěříme ďáblovým katastrofickým scénářům! Jákob měl pře očima Josefovy šaty zbrocené krví zvířete a uvěřil tomu více, než Božímu slovu. Jak i pro nás je snadné věřit tomu, co máme před očima, než tomu, co říká Bůh.
Bratře a sestro, nemáš i ty před očima jasný důkaz, že už je konec, že už není žádného vysvobození, že vše je ztraceno? Vidíš hadry s červenou barvou a máš pocit, že tvé povolání a tvá zaslíbení zemřela? Nenavštěvuje tě anděl pekla s hmatatelnými důkazy, že už není cesta dál? I ty máš před sebou nevyvratitelné důkazy o smrti? Prober se, je to jen červená barva, nevěř tomu! Věř Bohu! Jeho slovo nikdy neselže a jeho zaslíbení jsou pravdivá. Máš před sebou stejně jako Abraham neplodné tělo své ženy? Uběhla doba zaslíbení, dotírají na tebe nepřátelé s ty máš jako Saul pocit, že musíš něco udělat? Máš před sebou jako Jákob nezvratné důkazy o smrti svého syna. Jestliže Bůh mluvil jinak, nedej se zviklat!
A proto, drahý kazateli, vezmi si za kazatelnu svojí Bibli a pozvi Ducha svatého, ať mluví tvými ústy. Nekaž teologii nebo své zkušenosti. Kaž Boží slovo. Neotvírej ústa, dokud si nebudeš jistý, že mluvíš to, co chce říci Bůh. Nevstupuj za kazatelnu bez modliteb, bez hledání jeho vůle. Pokud chceš, aby v tvém sboru lidé věřili, kaž Boží slovo v moci Ducha svatého.