Vánoce skončily - konečně!

Jsou určité, předem dané intence přesvědčení a chování, které v jistých kruzích není radno překročit. Mezi akademickými vědci „vyšší kategorie“ je to „zcela samozřejmá“ víra v Darwina a jeho učení. Darwinismus je položen jako dogma, které má ochránit suverenitu hříchu před Bohem Bible. Tato doktrína je nekritizovatelná a její vyvrácení je znemožněno předporozuměním těch, pro které se stal darwinismus filosofií jejich existence, zdaleka přesahující jen oblast vědy. Nebýt darwinistou se mezi „vědeckými vědci“ jednoduše nenosí a jakákoli jiná teorie, hlavně kreacionismus, je „politicky nekorektní“.
Obávám se, že podobně je to mezi křesťany se slavením Vánoc. Slyšel jsem mnoho křesťanů, kteří dobře vědí, že Vánoce nemají s křesťanstvím nic společného, že jejich kořen je ve svátcích Slunovratu, jenže říci tyto věci nahlas nebo dokonce – jaká hrůza – se každoročních tanečků kolem stromečku nezúčastnit je pokládáno takřka za kulturní zločin.
Ne, vůbec nechci brojit proti Vánocům, proto jsem tento článek situoval až do doby po nich. Problém však vidím v tom, že pokud se člověk, byť jen tiše a neokázale, těmto původně pohanským svátkům vyhne, stává se terčem ostraku i z křesťanských kruhů.
Vánoce jsou pro mne proto jedním z nejtemnějších období roku, kdy na každém rohu slyším braní Božího jména nadarmo. Herci, kteří se obvykle nijak netají svým nemravným způsobem života, promiskuitou apod. nyní dojatě mluví o kristupánu. Je to však jiný kristuspán, jiný ježíšek, než ten, který se narodil v Izraeli, pravděpodobně v úplně jinou dobu, zemřel na kříži a nyní je vzkříšen. Tohoto paradoxu jiného Ježíše jsem si všiml ve svědectví jednoho bratra. Tento, dnes již křesťan a kazatel v jednom sboru, řekl svému mladšímu bratříčkovi, že žádný ježíšek neexistuje, natož aby dával dárečky. Tento mladší bratříček pak ztratil víru v ježíška, což se dozvěděli jeho rodiče. Ti pak staršímu bratrovi vyčinili. Když ovšem tento starší bratr uvěřil ve skutečného Pána Ježíše, stejní rodiče mu opět vyčinili. Bylo z toho zcela zřejmé, že ježíšek je pro ně někdo úplně jiný, než Ježíš z Nazareta. V ježíška se věřit mohlo, ale v Ježíše už ne. Ti, kdo Pána Ježíše neznají, nemají obvykle nic proti ježíškovi. Někdy mám pocit, že čím více lidé uctívají vánočního ježíška, tím více odmítají Pána Ježíše.

Přesto nemám proti Vánocům tolik námitek, jako třeba Svědkové Jehovovi. Jejich postoj ovšem v této oblasti respektuji. Nevadí mi jejich odmítání ztotožňovat se s pohanskými svátky. Nevyčítám jim, že odmítají ježíška. Fatální pro ně je, že odmítají i Pána Ježíše Krista, Boha přešlého v těle.
Vánoce proto respektuji jako čas, kdy je možné si odpočinout, setkat se s přáteli a známými. Náboženství ovšem do toho nezatahuji a se ctiteli ježíška kolem stromečku netancuji.
Vánoce vidím jako příležitost k zakoupení dražších dárků, které bych možná jinak nikomu nekoupil, což je samozřejmě má chyba. Vidím je jako příležitost k tomu kvalitně a dobře se najíst, dobře se vyspat a sám si užít dárků, které bych si sám nekoupil. Rád samozřejmě udělám druhým radost. Tyto dárky ovšem primárně nedává žádný ježíšek, ale ti, kterým – věřím – ležíme na srdci.
Možná bych ještě mohl napsat něco v smyslu, že o Vánocích se dere do popředí jakési tajemno a posvátno, touha po transcendenci, kterou lidé mají ve svém srdci a jichž ukojení je možná náhražkou za vztah k živému Bohu. Křesťanský ritus je zde nahrazen pseudonáboženskými úkony a často okultismem původních, christianizovaných svátků, ale nebudu se o tom rozepisovat.
Pro mne jsou a zůstanou Vánoce svátky dobrého jídla, dárků a klidu (pokud si ho člověk nezkalí shonem a diktátem nařízené radosti). Avšak neposlouchám sentimentální zpěvy bezbožníků, hledajících v koledách a okultismu pohanských tradic záplatu na svědomí za hříchy napáchané v minulém roku. Na to je mi Pán Ježíš dost drahý. To bych raději rezignovaně bližním toleroval pravý Slunovrat se stromečkem zavěšeným špičkou dolů v keltském opidu s odléváním olova, házením bačkor, krmením vánočkou domácí zvěře a hnojením stromů kostmi z štědrovečerního kapra. Stejně jako původní strůjci těchto svátků a jejich dnešní následovníci vím, že vánoční ježíšek není tím naším Pánem Ježíšem a nehodlám jim to, narozdíl od mnoha křesťanů, vyvracet.
A tak zatímco klasičtí, křesťansští kritici Vánoc kritizují konzum, přetvářku, hodokvas a volají po návratu k pravému původu Vánoc nevěda, že tak volají po návratu Slunovaratu, má kritika míří zcela opačným směrem. Nevadí mi konzum, nevadí mi nadité peněženky prodejců. To vše ozdravuje naši ekonomiku. Kdyby ale bylo referendum, zda ježíšek, Santa nebo děda Mráz, snáz bych – v úctě k Pánu Ježíši Kristu – hlasoval pro ty druhé dva. Vánoce lze proto kvalitně využít jako svátky rodiny.