Vyberme si jen ty dobré věci
Postupem času jsem se setkal s vedoucími některých církví a různých paracírkevních organizací. Mluvili jsme o různých kontroverzních fenoménech současného křesťanství. S určitou obměnou jsem slyšel stále stejnou věc: Ano, to co říkáš může být (nebo dokonce je) pravda, ale… To hnutí nedělá to, co samo uvádí ve svých materiálech… vybereme si jenom ty dobré věci… trochu to pozměníme… nemůžeme to kritizovat, přineslo by to nejednotu… raději se tím nebudeme zabývat… apod. Často slyším citát, tuším, pocházející od Karla Marxe, že se nesmí vylít s vaničkou i dítě. Zda tam ovšem ještě nějaké dítě je nebo zda se už utopilo nebo se dokonce topí, nikdo dnes moc neřeší.
Přesto nechci zlehčovat vše, co tito lidé, vesměs se těšící vážnosti a mé úctě, řekli. Má to ale jeden háček. Pokusím se ho vysvětlit v oboru mé činnosti, tj. farmacie. Léky se skládají z účinných a pomocných látek. Kdysi jsem vyvíjel tablety s obsahem warfarinu, který se používá jako prevence trombóz, ale i jako jed na krysy. Jedna síla tablet byla tvořena jen půl procentem účinné látky, a zbytek byl tvořen směsí cukrů. Někdo by možná tyto tablety nazval 99,5 % cukr. Pro mne se ovšem jedná o 0,5 % warfarin. Jde tedy o úhel pohledu. Výsledek je pak vidět v účinku. Pokud by někdo použil tento 99,5 % cukr k oslazení kávy, mohl by vykrvácet. Pokud by ale někdo použil tento 0,5 % warfarin k prevenci trombóz, mohl by zabránit infarktu. Ale nyní záleží na tom, je-li tato příměs jedovatá, či nikoli.
Pokud by cukr obsahoval třeba 0,5 % tuku, pak by bylo správné mluvit o 99, 5% cukru a nikoliv o 0,5 % tuku. Tímto cukrem by bylo možné sladit, ale nikomu by se nic nestalo. Bylo by jistě bláznivé takový cukr nepoužít kvůli zbytkové příměsi zdravotně neškodné látky. Podotýkám, že nic není 100 % a že vždy budeme přijímat různý balast. Jen opravdový hlupák by si myslel, že krom Slova Božího může mít ryzí a 100 % čisté učení. Poznáváme z částky a všichni v mnohém chybujeme.
Otázkou tedy je, co tvoří těch 0,5 %? Je to jed nebo balast? A pakliže je to jed, pak budeme mít vždycky jed, ať ho ředíme jakkoliv (samozřejmě, že ne do nějakých vysoce zředěných koncentrací). Co mne vždy zarazilo, že se křesťané, i jejich vedoucí domnívají, že i z ředěných jedů je možné vzít si jen dobré věci. Kdo se trochu zabývá herezemi ví, že to jednoduše možné není. Ta trocha mrtvých much nakazí celou mast, že páchne a kvasí. Tento kvas pak zkazí vše dobré, co zde zdánlivě ještě zbývá.
Co tvoří tu znečištěnu? Je to prudký jed nebo neškodný balast? Je možné to přejít a nepoložit si tuto otázku? Myslím, že každý by se mnou souhlasil, že to nutné je. Ne vždy se to dá ale snadno poznat. Zabere to čas, úsilí, srovnávání s Biblí… I Berojští na úplném začátku zkoumali slova velkého apoštola. Ale pakliže to není balast, ale jed, existuje jediné řešení. Nejezte to! I kdyby vám to servíroval sám anděl z nebe nebo ten nejslovutnější evangelista.