Proč se církev věnuje podnikatelům?

Dnes je velice moderní, aby se církev zajímala o podnikatele. Jako zastánce svobodného trhu vidím podnikatele jako nutnou a nezbytnou součást společnosti. Poskytují pracovní místa, platí vysoké daně a nesou zodpovědnost. Mám k tomuto povolání jednoduše velký respekt. Napadá mne však, proč se dnes církev tolik zaměřuje na podnikatele? Nemyslím si, že by zrovna podnikatelé byli tou nejpotřebnější třídou společnosti, které bychom se měli věnovat. Ježíš říká, abychom činili dobře chudým, utlačovaným, slabým, nemocným… Proč je tedy tolik konferencí o podnikatelích?
Obávám se, že jediným důvodem je, že jsou bohatí. Církev tak má zajištěn příjem pro své projekty. A protože je dnes moderní – podle hesla čím víc akcí, tím víc církev – rozvíjet různé kurzy, semináře, školení, aktivity… je nutné je také zaplatit. Církev dnes často evangelizuje tak, že říká světu: podívej se světe, my jsme taky normální, taky sportujeme, taky máme hlasité harfy, také rapujeme, skejtujeme, surfujeme… Pojď k nám, my jsme profesionálové, když k tomu ke všemu přibereš Ježíše, nabídneme ti to samé co svět. A ono přizpůsobit se vkusu dnešní mládeže něco stojí a je třeba to z něčeho zaplatit.
Ale měla by skutečně církev preferovat bohaté a zaměřovat se na ty nejmajetnější?
„Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: „Posaď se na tomto čestném místě,“ kdežto chudému řeknete: „Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem.“ Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně?“ (Jk 2, 2–4)
Nemyslím si, že bychom dnes rozlišovali na chudé a bohaté, ale konferencí pro lidi na hraně rozpočtu, pro matky s dětmi nebo pro sirotky a vdovy je mnohem méně, než konferencí pro podnikatele, se kterými se snad roztrhl pytel. A mám ještě další obavu. Kolikrát jsem v různých kruzích slyšel o tom, jak je třeba zvedat pastorům plat, jak je třeba zaplatit tu nebo onu, většinou ze zpětného pohledu nějakou hluchou akci. Kolik stojí pronájem různých hal, budov, sportovišť? A kolik bylo třeba dáno chudým, kolik se rozdalo matkám s dětmi, které sotva vyžijí? Jakoby církev už zapomněla na Ježíšova slova, že má dávat chudým, že se má starat o vdovy, že má pamatovat na nuzné, bědné, na sirotky. A tak zatímco dříve církev budovala sirotčince a chudobince, dnes tuto sféru přenechala státu a kupuje administrativní budovy, kupuje hotely na školení, utrácí peníze za reklamu, za masmédia a chce se všelijak zviditelnit.
„Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, a právě o to jsem vždy horlivě usiloval.“ (Ga 2,10)
Kdy váš sbor naposledy vykonal sbírku na chudé a kdy na nějakou „významnou“ megaakci bez užitku.
Makedonští a Achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratří v Jeruzalémě."(Ř 15,26)
Není dnes být chudým bráno jako důsledek nepožehnání nebo dokonce prokletí? A není to považováno alespoň za neschopnost?
„Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují? Vy jste však ponížili chudého. Cožpak vás bohatí neutiskují? Nevláčejí vás před soudy?“ (Jk 2,5–6)