Učení a výpočetní technika

Vztah teologa k výpočetní technice
Na podobnost mezi učením a výpočetní technikou mne upozornil jeden bratr. Přesto, že to není myšlenka z mé hlavy, uvědomil jsem si, že dost dobře vystihuje to, jak daným věcem rozumím i já. Pokaždé, když mne čeká nějaký nadstandardní úkon uživatele PC, zmocní se mne pocit zbytečnosti. Reinstalovat Windows nebo vytvořit nějaké centrování obrázku na stránkách, případně začít pracovat s novým typem Wordu, je pro mne záležitost stresující až znechucující. Považuji počítač za něco, co mi má sloužit a ne naopak. Vždy, když otevřu nějakou uživatelskou příručku, mám pocit, že mluví jazykem z jiného světa. Nespočet zkratek, anglikanismů, číslíček, které mi vůbec nic neříkají. Když jsem, při instalaci nějakého programu, dostal od mého PC otázku, zda dovolím „reboot“, vůbec jsem netušil, co po mne to zařízení chce? Jak by řekl klasik, jednak nevím, co to znamená a jednak mne hluboce uráží, když si někteří programátoři myslí, že se budu učit jejich hatmatilku!
Nemohu pochopit, jak se někdo může živit tím, že se učí význam těchto slov a donekonečna studuje jakési neznámé příkazy. Když se dostanu na svém PC někam jinam, než chci a PC mi začne odpovídat tímto nesrozumitelným jazykem, snažím se rychle proklikat někam jinam a souhlasím se vším.
Klíkám „ano“, „ano“, „ano“… A vadí mi, že se mne PC dokola ptá, zda to opravdu chci udělat. To mu to nestačí říci jen jednou? A tak mu to klidně třikrát zopakuji, jinak bych musel strávit nejméně dva dny tím, že bych studoval něco, co je mi z duše protivné! Jednou takhle k večeru jsem si v práci stahoval fotky z Internetu k mé prezentaci. Při kliknutí na jednu z fotek mi PC oznámil, že jde o infekci a nabídl mi ji léčit… Samozřejmě, že jsem mu to uvěřil a odklikl jsem „ano“. Chtěl přitom restartovat systém a tak jsem mu to povolil. Ve snaze rychle se proklikat pryč jsem souhlasil se všemi jeho návrhy. K mému velkému údivu ale počítač už znovu nenaběhl, tak jsem ho zapnul a při komplikacích jsem ho za to vzteky potrestal několika tvrdýmy „resety“. Nějaký virus si zde zahrál na antivirový program a já jsem mu to uvěřil. Výsledkem byla nutnost reinstalace Windows a žel jsem při tom obdržel i MS Office 2010, kde se musím učit některé věci znovu, protože si někdo umanul, že musí stále zdokonalovat verze, které mi tolik komplikují život. Jsem totiž uživatel, zajímá mne praxe, ne teorie. Výpočetní techniku a lidi, kteří se tím dokonce živí, prostě nechápu. Nemohl bych to dělat. Počítač mi má sloužit a ne mne zaměstnávat!
Vztah ajťáka k teologii
Mám ale přítele, který se touto prací živí. Spravuje někde nějakou síť a zřejmě se musel naučit ten nesrozumitelný jazyk a asi tráví denně hodiny tím, že studuje tu hatmatilku a hodiny kliká a píše ty nesrozumitelné příkazy. Tento člověk je křesťan a nemá moc rád dogmatiku resp. systematickou teologii. Připadá mu to jako hra se slovíčky. Pohrdá letitými dogmaty, na kterých se staletí teologové podíleli, aby vymezili rámec christologie a trinitologie. Křesťanství je pro něho každodenní život s Kristem a proč trávit hodiny studiem různých učení a dogmat, která se zdají být tak komplikovaná a nesrozumitelná? Nějaké hebrejské a řecké a latinské výrazy… Teologové jsou zřejmě ti, kdo si libují v bezduchých konstrukcích a tráví čas v lexikonech, biblických a filosofických pojednáních, utápí se v historii dogmatu a na ulici s kytarou je neuvidíte. Navíc neustále do něčeho strkají nos, před něčím varují, něco srovnávají. Vždy, když slyším podobné úvahy, vzpomenu si na svůj vztah k výpočetní technice…
Ukázka
Jednou jsem chtěl vložit na své stránky video a tak jsem hledal, jak na to a našel jsem rozhovor fanoušků výpočetní techniky:
„Jenže do DB se uloží bez toho backslashe na posledním řádku. Ve svém CMS s tím nedělám nic jiného, než že ho načtu z $_POST a vložím do databáze. Mám ten backslash nějakým způsobem zdvojit? Nebo začít hledat chybu, kde se ztrácí? Nějaké tipy? Zafungovalo mi na to mysql_real_escape_string, uloží se to správně, ale načte se to už bez něj. V případě dvou backslashů za sebou se po prvním uložení načte jen jeden a podruhé už žádný. Takže potřebuji ještě nějakou funkci, kterou to proženu na výstupu. mysql_real_escape_string na výstupu mi z toho udělá guláš :)“
Dělá se mi z toho na nic a nerozumím vůbec ničemu. Je to asi nesmysl a k ničemu to není!
A zde je část Chalcedonského kréda ohledně christologie:
„My pak, následujíce svatých Otců všichni jednomyslně učíme lidi, aby vyznávali jednoho a téhož Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jak dokonalého v božství, tak dokonalého v lidství, skutečně Boha a skutečně člověka, (který má) rozumovou duši a tělo, soupodstatného s Otcem co do božství a soupodstatného s námi co do lidství, jenž byl ve všem jako my, kromě hříchu, jenž byl počat přede všemi věky z Otce podle božství a v těchto posledních dnech za nás a za naši spásu narozeného z Panny Marie, Matky Boží, co do lidství, jednoho a téhož Krista, Syna, Pána, jednorozeného, aby (lidé) uznávali, že má dvě přirozenosti, nesmíšeně, neměnně, nerozdílně a neoddělitelně, a že toto rozlišení přirozeností není nijak zrušeno jejich spojením, avšak že vlastnost každé z přirozeností zůstala uchována, a je přítomna v jedné osobě a subsistenci, neodloučena ani nerozdělena do dvou osob, avšak v jednom a témž Synu, jednorozeném, Bohu-Slovu, Pánu Ježíši Kristu, jak o něm od počátku (stanovili) proroci a jak nás sám Pán Ježíš Kristus naučil a jak nám to předalo Vyznání svatých Otců.“
No prostě nádhera, nikdy bych to nenapsal lépe!
Nezáleží na tom co vyslovujeme, ale na tom, co sdělujeme
Svého času se mi dostala do ruky knížka od jednoho „apoštola“, který tvrdí, že Ježíš je Bůh, ale svými definicemi božství ho jednoduše degraduje na úroveň člověka. Mám věřit jeho prohlášením, nebo zkoumat jeho christologická prohlášení v kontextu jeho věrouky? Uvedu zde paralelu s oním virem, který se mi představil jako antivirový program z mých Windows. Přestože by každý ajťák okamžitě poznal nebezpečí, já jsem uvěřil informaci na monitoru a vira vpustil. V teologii nemáme viry, zato různé duchy, které nás Jan učí zkoumat. Učitel, pod vlivem tohoto ducha, je zde pouhým prostředníkem, který věří tomu, co píše, ale informace, kterou předává, je zavirovaná. Zapíše se do registrů naší víry a nakonec nás naprogramuje k určitému jednání. Stejně tak můj PC mi prostřednictvím monitoru předal informaci. Napsal mi, že chce léčit můj počítač. Stejnou informaci by mi předal i prostřednictvím mého legálního antivirového programu. Jenže by ta informace měla jinou formu, jiné řádkování a možná by prostě přišla v jiné podobě. Je to ale pořád táž informace, která by mne vyzívala k tomu, abych zahájil léčbu. V prvním případě to vedlo ke kolapsu systému, v druhém případě by to vedlo k tomu, že by byl virus – pokud by zde byl – skutečně odstraněn.
Co z toho plyne? Nezáleží až tak na tom, co je vysloveno nebo napsáno, ale na tom, co je tím sděleno. Pokud řekne strávník v čínské restauraci číšníkovi, že má rád psy, je to něco jiného, než když to řekne člen ochránců zvířat na schůzi tohoto spolku. Pokud ovšem člen tohoto spolku oznámí stejnou informaci a se stejným úmyslem v čínské restauraci číšníkovi, v daném kontextu to bude znamenat něco zcela jiného. Jistě mnozí vzpomenou na reklamu na Centrum (klikni na obrázek).
Pokud čínský gurmán napíše knihu, jak má rád psy a izolovanou pasáž knihy s tímto prohlášením bude číst ochránce spolku zvířat, začne gurmána všemožně hájit, jak dobrý je to člověk. Zvláště, pokud navíc obdrží informaci, že jde o milovníka psů. Možná mu bude znít celá věta trochu divně, ale to, že někdo má rád pejsky „jako on“, ho chytne za srdce. Představme si to konkrétně. Bude zde napsáno: „Ach jak miluji ty naše čtyřnohé přátele: vždy, když mám hlad, vzpomenu si na ně a naplní mne pocit blaha.“ Milovník zvířat bude velmi nadšen, že někdo nazývá psa přítelem. Bude se ztotožňovat s tím, že při pomyšlení na hafíka člověka naplňuje blažený pocit. Pisatel pro něho náhle bude někým, s kým se ztotožní a koho od nynějška bude hájit. Možná mu to bude ale přeci jenom znít trochu nešikovně napsané, trošku možná zvláštní, ale přeci jenom: pocit blaha ve spojitosti s pejskem, to přece nemůže napsat nepřítel psů! No a teď přijde někdo, kdo dotyčnému řekne, že pisatel nehodlá stavět pro pejsky útulky, ale že jeho „mít rád“ vlastně znamená „dát si pejska k obědu“… A navíc ten, kdo mu to sdělí, bude sám mít k psům odměřený přístup. Co s tím? Zkoumat to…? Číst o autorovi tak krásného textu další informace? A co když se pisatel navíc ke svému skutečnému cíli nepřizná a bude podporovat stavbu útulku. A nyní někdo bude spekulovat, že možná podporuje stavbu jen proto, aby měl zásobárnu bifteků? Taková nespravedlnost!
Někdy přicházejí učitelé, kteří nám předávají různé informace. Občas to zní jen trochu divně, trochu to nesedí, něco se nám nezdá, ale proč ztrácet čas nějakým hnidopišstvím, když dotyčný sám asi podle nás nevěří tomu, co zde nepřímo vyplývá z jeho prohlášení. Jde asi jen o nějaké „nešťastné formulace“ a kdybychom se ho zeptali jak to myslí, určitě by nám naše podezření vyvrátil. Stejně tak, pokud bych si zavolal nějakého jazykového znalce, abych měl jistotu, co mi virus říká, nejspíš by mne ujistil v tom, že mi chce virus počítač léčit. Pokud by se na to ovšem podíval člověk znalý výpočetní techniky, zřejmě by ho ani tak nezajímala ta hláška, která se mi objevila na obrazovce, ale podle určitých znaků, kterým nerozumím, by mi sdělil, že to není žádný antivirový program, ale invazivní virus, který si jen na něco hraje. A stejně tak dogmatik nebo apologeta někdy nezkoumá jen to, co daný učitel sděluje, ale zkoumá i v jakých souvislostech to sděluje a jak on sám definuje pojmy, které používá. Možná pak konstatuje, že tento učitel fakticky neučí to, co obecně deklaruje. Ani virus mi nenapsal, že mi chce napadnout systém.
Dary Krista v církvi
Možná by někdo mohl znechuceně říci, že pokud budeme číst jenom Bibli, nic takového se nám stát nemůže. Pak směle namítnu, že Bible nespadla z nebe. I Písmo, které citoval Ježíš a apoštolové, bylo velmi pečlivě vytříděno tehdejšími znalci, kteří již tehdy měli textová pravidla, kterými sestavovali jednotlivé knihy. Jednalo se na svou dobu o špičkové lingvisty a teology. Pokud někdo neumí řecky nebo hebrejsky, je odkázán na národní překlady. Ty někdo musel přeložit a k tomu musel léta poctivě dřít jazyky a mít k tomu i hluboké teologické znalosti, protože nestačí jen text přeložit. Každý překlad je zároveň výkladem! Existují i překlady nevěřících lingvistů a jedná se všeobecně o paskvily. I já jsem si dříve myslel, že pokud budu číst jen Bibli, budu chráněn před bludem. Do obrovské míry je to pravda, ale ne vždy. Pak jsem ovšem zjistil, že i různé překlady se v některých věcech liší. Kodexy obsahují různočtení, různé apokryfy, a i když překladatel použije nějaký řecký text, pak ho může i jinak přeložit. A proto potřebujeme i znalce a biblické slovníky. Potřebujeme dogmatiku a systematickou teologii. Často slyšíme o učitelích, kteří říkali, že se stačí jen modlit a Bůh sám ukáže, jak to je. I když je to velmi moudrá rada, není absolutní. Naše poznání a zjevení je jen částečné a pokřivené naší hříšnou přirozeností. Často tito učitelé natolik spoléhali na své zjevení, že nepřijali korekci od druhých a začali zastávat jakousi podivnou směs ortodoxie a mysticismu. Jedinou normou pro ně bylo jejich vlastní zjevení a toto zjevení pro ně bylo v důsledku i – aniž to tušili – nad Biblí. Bylo podle nich dostupné jen jim a neduchovní člověk ho v Bibli nemohl nalézt a tudíž ani správně posoudit. Když ono „věroučné zjevení“ bylo shledáno druhými jako nebiblické, odmítli to.
Mělo by nás to stresovat nebo znejistit? Určitě ne! Základní biblické pravdy jsou dostupné každému, kdo upřímně hledá. Každý, kdo hledá Krista, nezbloudí a Pán má moc ho podepřít. Kdyby ovšem nehrozilo nebezpečí svodu, Bůh by nepovolával své dary, učitele a proroky, nedával by dar rozeznávání duchů ani by nás Písmo před bludy nevarovalo. Nebezpečí nám hrozí, když nabudeme sebeklamu, že nepotřebujeme ostatní, že na všechno přijdeme sami, že teoretická teologie není k ničemu dobrá a že důležité je jen evangelizovat, nikoliv studovat v knihovnách nebo psát učebnice. Tyto dary dal Bůh nejen církvi, ale i „do církve“ k tomu, abych já sám byl chráněn před bludy. Je velmi nebezpečné se domnívat, že sám, bez těchto darů, mohu mít dostatečné rozeznání duchů a učení. Nejsem izolován a musím žít s církví. Církev nám tak během staletí zanechala odkaz a své dědictví, které vyjadřuje aktuální reflexi dějinných zkušeností v různých dobách. Dějiny Božího lidu neskončily uzavřením Kánonu a proto stejně jako pro Izraele byly dějiny Božího lidu pramenem víry, i dnes se potřebujeme učit a poučit z historie i současnosti. Církev vždy měla, má a bude mít své učitele resp. teology, kteří se budou dějinami a učením zabývat, budou navrhovat a sepisovat pojednání a statě a nabízet je církvi k nalezení všeobecného konsensu. Církev není tvořena jen konkrétním sborem, ale jde o dědictví všech konfesí a všech vyznání, které je nám poučením. Stejně jako je nebezpečné a sektářské vymezit se vůči ostatním a odmítnout učení celé historické církve, rovněž tak je nebezpečné oddělit se od konkrétního, časového a místního společenství Božího lidu. Když jsem proto začínal cokoliv psát, bral jsem velmi vážně věroučné formulace staré církve a zároveň věroučná stanoviska a teologická východiska církve, ke které jsem patřil. Z těchto východisek resp. z klasického pentekostalismu vycházím i dodnes, stále jim věřím a nalézám je ze svého úhlu pohledu jako biblická.
Mohu být i v klidu ohledně počítače. Když mám problém, je tu technik a oddělení výpočetní techniky. Nemusím studovat příručky a manuály i když je to velice užitečné a čím lépe dané věci rozumím, tím lépe mohu dělat i svoji práci a trávit méně času řešením svých chyb v důsledku nesprávné aplikace výpočetní techniky. Stejně jako je neprávné přenechat teologii teologům, pro něž může být pokušením nahradit vztah k živému Bohu literou, i pracovníkům s výpočetní technikou se počítač může stát nikoli prostředkem, ale cílem.
A proto, když něčemu nerozumím, neznamená to, že problém neexistuje a že budu bezmyšlenkovitě důvěřovat každé informaci, kterou mi nějaký virus pošle.