Střípky se života - Covid-19
V roce 2019 jsem silně prožíval, že mému tatínkovi, kterému bylo 86 let a měl již dva infarkty, ischemickou chorobu srdeční a nyní i selhání srdce, které se podařilo nahodit až defibrilátorem, dohořívá kahan. Ačkoliv jsme se velmi vzdálili díky mé víře v Krista, trochu mě vzal na milost po mém vyloučení z církve, která si v restituci nárokovala miliony, které ji nikdy nepatřily. Proto jsem se rozhodl tatínka navštívit a naposledy jsem mu jasně řekl evangelium a co možná nejlaskavěji jsem ho konfrontoval s jeho případnou budoucností bez Krista. Odmítl. Ve stejném roce jsem pak stál nad jeho postelí na JIP, kde byl již v kómatu a se souhlasem nevěřící maminky jsem se naposledy za něho nahlas modlil a sděloval mu evangelium. Cítil jsem před tím jakýsi duchovní tlak a dodával jsem si k tomu odvahu. Už mě ale zřejmě neslyšel a odešel neusmířen: Ale co když…
Když jsem se navracel domů do Brna, bezděčně jsem si pustil autorádio, kde mluvil v Radiožurnálu jeden známý profesor AB, přičemž redaktorka jej tlačila ke zdi. Protože mě tento profesor jednou citoval na svém blogu, napsal jsem mu povzbuzující dopis, na který mi krátce odpověděl.
Tatínek si nepřál obřad, a tak jsme se jen sešli nad hrobem jako rodina. Byl jsem požádán o krátkou řeč, a tak jsem přečetl pár biblických veršů s evangelizačním poselstvím pozůstalým. Brali to zřejmě jako pietu od syna, který vystudoval teologii. Tatínkova urna byla vložena do rodinné hrobky, kde již bylo napsáno jeho jméno se jménem žijící maminky a žijícího bratra. Dříve to bylo obvyklé, ale dnes to působí nezvykle. Někdo z rodiny si všiml, že zde není napsáno mé jméno a zeptal se mě na to. Tuším, že jsem odpověděl ve smyslu, že mám věčný život, a proč by mé jméno mělo figurovat mezi mrtvými. Sdělil jsem to ovšem s citem, abych někoho nepohoršil. Bylo to v lednu 2020 a já jsem si nad hrobem táty uvědomil, že jsem rovněž mrtev, jelikož jsem zemřel s Kristem tomuto světu. V tu chvíli jako bych prožil, že vstupujeme do jiné doby a že jsem svůj život již dávno ztratil pro Krista, abych s ním jednou mohl žít navěky. Tento prožitek jakoby předznamenal přicházející léta. 2019 byl poslední „normální rok“ a státní rozpočet dokonce končil v přebytku.
Ve sboru jsem mluvil s bratrem, který mi tehdy řekl, že je v televizi nějaká obrovská mediální kampaň ohledně koronaviru. Televizi jsem nesledoval, ale podíval jsem se na nějaká čísla zemřelých v Číně, uváděná elektronickými novinami. Bezděčně jsem to přepočetl na miliardu Číňanů a nevěnoval jsem tomu pozornost, protože to byly snad setiny promile. Pamatoval jsem si na mediální kampaně ohledně nemoci šílených krav a ptačí chřipky. Rovněž ministr zdravotnictví a hlavní hygienička varovali před panikou. Jenže média stále zesilovala a zesilovala a za chvíli se nemluvilo již o ničem jiném. Díky tomu, že nemám televizi, jsem bezděčně sledoval strach lidí kolem sebe, ale přičítal jsem to kampani, kdy média stálým a neutuchajícím opakováním stejné věci vždy řadu lidí přesvědčí o hlásaném poselství. Ovšem lidé o tom mluvili stále více a začínali se bát. Začal jsem mít z těch lidí obavy, protože jejich strach byl jaksi agresivní a nesnesl jiný pohled.
Někdy v březnu vystoupil profesor Prymula na vládní tiskové konferenci, kterého jsem pamatoval coby zapáleného stoupence čínské medicíny (jinými slovy okultismu) z doby ředitelování v nemocnici v Hradci Králové (mám ještě jeho podpisy na grantu ohledně pelet proti hypoglykémii) a byl vyhlášen nouzový stav. Na internetu se začala objevovat videa lidí, které jsem bral jako důvěryhodné a tvrdili, jak je to nebezpečné. Začal jsem tomu věřit, a dokonce jsem začal vyrábět dezinfekční gel, který jsem rozdával. Ve sboru jeden bratr ovšem strach neměl a zdálo se mi, že vše bagatelizuje, pročež jsem se na něho rozzlobil. Tvrdil, že nakažených je velmi málo. Počal jsem tudíž sledovat statistiky a zjistil jsem, že se prakticky jedná o stejná čísla jako při sezónní chřipce. Rovněž počet zemřelých tehdy nepřevyšoval průměry z ostatních let.
V médiích se začalo psát o přeplněných nemocnicích. Zavolal jsem tedy několika známým z nemocnic a ti mi sdělili, že je všude prázdno a dokonce, že nepřijímají žádné pacienty. V Itálii vše sváželi do několika nemocnic a neustále ukazovali přeplněné chodby s pacienty. Snažil jsem se na to několikrát upozornit některé lidi ze svého okolí, ale byli tak šílení strachy, že vůbec neslyšeli. Dokonce měli pocit, že moje slova jsou nezodpovědná, a že jediný zodpovědný postoj je mít strach. Napadlo mě, že se brzy bude hledat vakcína a že může jít o zneužití strachu ve prospěch farmaceutické lobby, jak tomu bylo v roce 2010.
Mým sousedem byl jeden známý již emeritní profesor CD, kterému se kdysi podařilo kultivovat koronaviry a pracoval jako posuzovatel klinických hodnocení vakcín. Když byl SARS a MERS, vystupoval jako odborník v televizi. Jezdil jsem s ním každý den autobusem do zaměstnání a diskutovali jsme většinou o náboženství a imunologii. Jelikož jsme probírali vakcíny a byli jsme odpůrci antivakcinačního hnutí, souhlasil později, abych po něm převzal výuku vakcín na fakultě. Abych si ujasnil, zda všemu rozumím správně, obrátil jsem se na něho v emailu ze dne 13. 4. 2020, který zde nyní ocituji.
Milý CD,
už jsem Tě dlouho neviděl... Moc rád bych také znal Tvůj názor. Trochu jsem uvažoval nahlas o současné situaci a sepsal jsem si pro sebe pár poznámek. Mohl bys mě, prosím, jak člověk, který tomu rozumí, případně usměrnit nebo vyvést z omylu?
Na komplikace chřipky zemře cca 1500 - 2500 lidí ročně (až 6 000 – doplněno nyní). V nemocnicích zemřelo v roce 2019 do poloviny dubna cca 200 lidí a v nemocnicích skočilo s komplikacemi chřipky k polovině dubna cca 600 lidí. Na komplikace COVID-19 celkové odhady zatím nejsou, ale zemřelí v nemocnicích činí za stejné období asi 140 lidí (tedy zatím méně, než touto dobou v loňském roce). V obou případech jde o komorbidity. Úmrtí mladých na chřipku i na tu současnou COVID-19 podle mě není markantně rozdílný. Okolo poloviny je bez příznaků, 80 % diagnostikovaným se nestane téměř nic a komplikace jsou z drtivé a převážné míry komorbidity seniorů (diabetes a kardio-pulmonální komorbidity). Celkem ročně na celém světě v souvislosti s chřipkou zemře cca 500 000 - 600 000 lidí (oběti autonehod činí cca 1 000 000); analogicky na současnou COVID-19 zemřelo na celém světě 110 000 (ani ne pětina obětí chřipky). Tvrdí se, že bylo viděno 40 000 uren ve Wu-chanu, což neodpovídá ani statistice celé Číny, kde se odhaduje do 4 000 zemřelých (tedy 10 x méně). Číně se asi nedá moc věřit, ale Itálie ani Španělsko na tom nejsou v přepočtu podstatně hůře. Nejvíce má být zamořena Itálie, (celková zaznamenaná nákaza činí 0,2% populace a zemřelí činí 0,025% populace), přičemž v loňském roce v Itálii zemřelo jen na infekční plicní selhání až 3 x více lidí. Nemocní se v jednotlivých zemích zřejmě sváží jen do několika nemocnic v zemi (u nás Bulovka a sv Anna) což pak logicky vede k přeplněnosti a je zřejmě možné filmovat nemocné na chodbách. U nás navíc některá oddělení v nemocnicích mají útlum a odkládají se důležité operace, což podle mě mnohem více zvýší nebezpečí úmrtí na jiné nemoci. Navíc v nemocnicích, kde jsou zřejmě zabudovány ventilátory, nikoho nepřijímají a lifrují je do přeplněných nemocnic. Pak jsou zde i další komplikace se statistikou:
- selektivní zatíženost výběrových souborů;
- není hodnocena promořenost obyvatelstva (měří se přítomnost viru, nikoliv protilátek atd.);
- není dostatečně odlišena úmrtnost na COVID-19, ale uvádějí se zemřelí s tímto onemocněním;
- novinářská manipulace ohledně uren a rakví (v Itálii byl použit snímek s rakvemi z hromadného neštěstí u roku 2013);
- novináři navíc často tisknou neověřené informace a jednotlivé kazuistiky.
Samozřejmě jsou zde rozdílnosti (údajně vyšší smrtnost i nakažlivost apod.) a vše se může zhoršit. Při srovnání se statistikami mi to ale moc nejde dohromady, protože křivky jsou lineární. Vadí mi ale, že nejvíce suverénní jsou zde lidé, kteří tomu vůbec nerozumí, píší alarmistické články do novin, které ostatní bezmyšlenkovitě přejímají, a nemají ani potuchy, jak se viry přenášejí a množí, nerozumí statistice ani růstovým křivkám. Navíc pandemie byla vyhlášena, když celková úmrtí na COVID 19 činila zlomek toho, co činí chřipka. Také je zvláštní, že země, jako Švédsko nebo Německo, kde se neprovádí takové zásahy, na tom nejsou znatelně hůře se sousedními zeměmi, kde restrikce jsou, i když novináři dělají co mohou, aby tyto země vykreslili, jakoby měly vymřít.
To jsou mé osobní postřehy a otázky. Moc děkuji za Tvoji odpověď, pokud si najdeš čas. Nejsem na to specialista, ale chtěl bych si udělat trochu jasno.
S pozdravem
Aleš
Odpověď byla následující:
Nazdar Aleši,
Díky za Tvůj e-mail, který mi pokládá otázky, jako bys je četl v mé mysli.
Že se objevilo nové onemocnění, je pravda, že lidé umírají, je také pravda. Ty už svojí první větou odpovídáš na moji otázku - proč statistikové, kteří ukazují různé křivky, neukázali ani jednou (možná jsem to jen neviděl) srovnání úmrtnosti v zimních měsících předchozích let a letos – možná by se i laici divili! Cui bono?
Jasné je, že se celosvětová ekonomika zhroutí; nedávno jsem četl, že svět po pandemii nebude už jako dříve, opět cui bono?…
Jsem ve škole, tady je jako po vymření; plní se přání mnohých učitelů: „na té škole by bylo fajn, jen kdyby tady nebyli ti studenti…“.
Rád bych si s Tebou o tom povykládal …
Zatím zdraví CD
Toto pro mě bylo zcela zásadní. Stále s větším znepokojením jsem sledoval pokusy o urychlený vývoj vakcíny. Při jedné cestě s daným panem profesorem CD jsme probírali možnosti. V té době se ještě vůbec nemluvilo o konkrétních typech vakcín. Odpověděl mi, že je skeptický a že vakcína vyvinutá za tak krátkou dobu nebude fungovat. Zeptal jsem se tedy, co soudí o genových vakcínách a že bych byl pro schválení pro veterinární účely. Dodnes vzpomínám na jeho reakci, kdy zcela zamítavě prohlašovat, že i zvířata jsou živí tvorové, a že něco nevyzkoušeného by jim nikdy neaplikoval. To ještě netušil, co se stane o rok později.
Jenže pan profesor CD se mi začal měnit před očima. Měl velký strach z toho, co se děje. Nebál se nemoci, ale obával se reakcí vládních činitelů, zejm. v Anglii. Nakonec jsem ho jednou potkal v samoobsluze s respirátorem a igelitovými rukavicemi. I on dostal strach. Přiznám se, že jsem měl stále větší strach z lidí, kteří měli strach. Cítili se mnou ohroženi, protože jsem se nebál. Představa, že by se jednalo o nějakou manipulaci, pro ně byla horší než nemoc, a tak se spíše ujišťovali o tom, že žijí uprostřed morové pandemie. Jeden známý mi s hrůzou v očích sděloval, že při onemocnění mám tak 50 % šanci na přežití. Chtěl jsem mu říct, že je to nesmysl, ale pocítil jsem tak silnou přítomnost ducha strachu, že jsem se nezmohl na slovo. Lidé byli jednoduše schopni učinit cokoliv. V médiích neustále vystupovali strašidelní profesoři, kteří mluvili o mrtvolách, pytlech, mrazácích a lidé byli doslova šílení strachy.
Čísla o nakažených (nikoliv nemocných) byla předkládána podobně, jako čísla o obrácených během Torontského požehnání. Manipulovalo se a přehánělo se úplně stejným způsobem, jako v hnutí církevního růstu. Jenže namísto obrácených byli předkládáni zemřelí a namísto probuzení se mluvilo o pandemii. Vůbec jsem se nedivil, že mnozí církevní představitelé, kteří byli zvyklí na tento způsob práce, podlehli manipulaci jako první. Rovněž jsem si všiml, že křesťani, se kterými jsem si rozuměl, a kteří měli v úctě Písmo, tomuto nepodléhali, zatímco mnozí charismatici, liberálové a ekumenici téměř zapomněli na Krista a zdálo se mi, že virus se pro ně stal horším než hřích a vakcína důležitějším než Kristus. Odznakem pravého křesťanství se stávalo dodržování opatření snižujících obranyschopnost, včetně zákazu sportu a vycházek do přírody, a jakousi křesťanskou ctností se stalo povzbuzování k vakcinaci. Tito křesťané ovšem neměli zhola žádnou zkušenost s výzkumem a vývojem nových léčiv, a přesto vedli zasvěcené řeči a okřikovali druhé. Lidé se začali vzájemně sledovat a udávat…
Věděl jsem, že je jen krátký čas na to popsat případná rizika unáhlené vakcinace. Protože Rusko přišlo s vakcínou jako první a vše ruské bylo špatné, využil jsem krátké doby k možnosti poukázat na rizika neúplného kritického hodnocení. Bylo mi jasné, že až přijdou americké nebo německé vakcíny, jejich kritika již možná zřejmě nebude.
Proto jsem se počátkem jara rozhodl napsat v češtině podrobnější článek, aby si čtenáři mohli ve svém jazyce přečíst danou problematiku komplexněji. Další článek jsem pak věnoval bezpečnosti vakcín a Vláďa napsal článek o bezpečnosti vakcín proti Covid-19. Následující článek jsme věnovali problematice genových RNA a DNA vakcín. Odlehčenou statí jsem přispěl i do sborníku Institutu Václava Klause. Poslední článek se pak týkal etiky očkování a nežádoucích účinků genových vakcín proti Covid-19. Bylo by jistě pro mě výhodnější psát články do zahraničních impaktových časopisů, ale myslel jsem především na české laické čtenáře (také křesťany), a tak jsem zvolil české odborné recenzované časopisy, které články zveřejňují online. Zároveň jsem přednesl řadu přednášek na odborných fórech, přičemž přednáška o vakcínách je dostupná veřejně, i když Youtube skryl - z mě neznámých důvodů - po čtyřiceti tisících shlédnutích možnost vyhledávání.
U jedné recenze jsem pak navrhl známého pana profesora AB, jehož pořad jsem po tatínkově smrti slyšel v rádiu a s nímž jsem si vyměnil dopis. Na svých stránkách varoval před možným ADE syndromem při vývoji vakcíny, což později bylo prohlášeno za konspirační teorii. Podotýkám, že z tohoto pana profesora se stala jedna z hlavních tváří pandemie ve prospěch vakcinace. Jiný známý profesor EF, se kterým jsem dříve spolupracoval v Lachemě, a který je našim špičkovým odborníkem na vývoj vakcín, pak velmi otevřeně vystoupil proti vakcinaci genovými vakcínami a stal se naopak jednou z hlavních tváří v odporu vůči nucenému očkování.
Na druhou stranu mi bylo jasné, že rozjetý vlak nelze zastavit. Měl jsem přitom na mysli jedinou věc. Vést křesťany k zamyšlení a dát jim možnost pohledu z druhé strany. Až to vše skončí, budou pak mít schopnost rozeznat snáze další manipulace.
V říjnu 2020 vystoupil v televizi profesor Prymula s hypnotickým projevem, jehož choreografie měla invokovat prožitek blízké smrti.
V následné době čísla zemřelých narostla a nemoc začala být nebezpečnější. Začaly se projevovat i následky infarktů, zanedbané prevence, a především velký stres a ničení imunity. Ministr Blatný přiznal, že na nemoc samotnou umírá tak třetina vykazovaných. Profesor Prymula byl ovšem skutečný odborník a to, co si skutečně myslí, se asi projevilo krátce na to, když byl bez roušky přistižen v restauraci, která měla být z jeho nařízení uzavřena. Již na jaře navrhl logické promoření, a nakonec šel v době lockdownu na fotbal s velmi volně nasazeným respirátorem, což mu umožňovalo dýchat čerstvý vzduch. Ještě později se vyslovil proti očkování dětí a úplně nakonec prohlásil, že genová vakcína je „suboptimální“. Domnívám se, že se alespoň občas projevil jako skutečný lékař.
Tou dobou jsem jel do školy s profesorem CD. Viděl jsem na něm velký strach. Sdělil jsem mu, že na něm vidím obavy a nabídl jsem mu modlitbu. Na odpověď jsem ani moc nečekal, a k jeho překvapení jsem jej vzal okolo ramen a doslova jsem cítil, že mě Duch svatý pudí modlit se za něho konkrétně. Ani nevím, kde jsem vzal tu odvahu a modlil jsem se, vzpomínám, ve smyslu, aby mu Pán zjevil jeho hříchy a dal se mu poznat. Byl velmi dojat a poděkoval mi. To bylo naposledy v životě, co jsem ho viděl živého. Bylo mi divné, že mi přestal odpovídat na emaily. Pak už jsem viděl jen jeho smuteční oznámení. Nakazil se koronavirem ve svých osmdesáti letech a podlehl. Psal jsem si pak i s vedoucí lékařkou oddělení, kde zemřel. Jeho tělo nezvládlo masivní infekci. Byl jsem opravdu otřesen. Několikrát během pandemie jsem sám podlehl tlaku okolí, uvěřil médiím, a znovu a znovu jsem se k Bohu modlil, zda to sám nevidím špatně?
Přesto, že virus byl nebezpečný seniorům a britská mutace vedla k úmrtím, mediální manipulace, zveličování, a hlavně lobování nadnárodních koncernů nepřestávalo. Stejně tak se ukázalo, že vakcinace nevedla k zamezení přenosu infekce. Z čísel ÚZIS, která neúnavně zveřejňoval Dr. Dostál, se dá odvodit, že nevedla k deklarovanému úspěchu. Jenže kdokoliv si to dovolil, byl okamžitě nálepkován jako konspirátor. Kdo ovšem z čísel vyvozoval hororové scénáře vývoje pandémie bez vakcinace, měl cestu do médií otevřenou. Některé inciativy proto nepřestávaly strašit a donekonečna vynucovat lockdowny. Když se na obrazovce objevily některé osobnosti pandemie, bylo už dopředu jasné, co budou požadovat: vše zavřít, respirátory vždy a všude, a hlavně stále očkovat.
Pandemii ukončil v roce 2022 až Vladimír Putin svojí „speciální operací“ na Ukrajině a někteří novináři a aktivisté vyměnili roušky za ukrajinské vlajky a se stejnou intenzitou změnili téma. Bezděčně jsem si vzpomněl na ženu, která bez zjevné souvislosti na podzim roku 2020 vykřikla: „skončí to v roce 2022.“
Nebudu zde psát vše o mém angažmá, jelikož to nepovažuji v této formě za potřebné. Jsem ovšem přesvědčen, že někteří lidé během pandemie projevili své smýšlení a chování. Někteří křesťané se ale přiklonili na stranu skutečných konspirací, zatímco jiní propadli strachu. Nikdy jsem nevěřil, že vakcína je znamením šelmy. Na druhou stranu určité náznaky jsem zde pozoroval. Pokud se církev něčeho podobného má dočkat, byla to taková malá zkouška v tom, na koho se dá spolehnout a komu se příště, v období krize, raději vyhnout, i když Bůh dává milost neustále.