Svědectví
Svědectví na pokračování
Když jsem uvěřil, měl jsem obrovský problém přijmout, že dobrý Bůh stvořil peklo pro lidi, kteří tam skončí jenom proto, že ho nepoznali v Ježíši Kristu. Tyto úvahy mi daly opravdu zabrat. Možná víc, než by měly. Minimálně půl roku mi toto učení bránilo uvěřit, že Bůh je dobrý. Uvěřil jsem proto ze strachu a Bůh spravedlivý a trestající mi byl vždy v mé mysli blíž než Bůh láska, Bůh dobrý a odpouštějící. Vždy jsem měl z Boha spíše strach, než abych se mohl plně spolehnout na jeho dobrotu a lásku. Jenže myšlenky pak budí emoce a ty způsobují chování.
Můj Bůh mne chrání
Je to již hezká řádka let, kdy jsem každý den procházel brněnskými ulicemi a modlil jsem se za konkrétní vedení, co mám dělat, zda někomu vydat svědectví apod. Obvykle jsem se cítil veden k různým zraněným, odpadlým a bývalým křesťanům…
Tři svědectví z evangelizace - seminární práce
Ve své práci krátce popisuji tři rozdílná svědectví resp. zkušenosti při zvěstování evangelia, z nichž každé se vztahuje ke zcela odlišnému způsobu evangelizace a kde evangelium bylo předloženo heterogenní skupině lidí, kterou v těchto svědectvích není možné blíže specifikovat.
Sebereflexe - seminární práce (prosinec 2004)
Jsem přesvědčen, že toto je jeden z důvodů, proč dnes církev upřednostňuje různé bezbolestné a masové evangelizační kurzy, které člověka baví a nic po něm nežádají. Člověk je totiž ve svém nitru člověkem náboženským, který stále má povědomí o Bohu, nicméně až konfrontace s absolutním nárokem evangelia ztratit svůj život pro Krista a nalézt jej znovu v něm, činí z Kristova sympatizanta Kristova učedníka. Toto se, dle mého soudu, autorovi podařilo skvěle. Aniž by imperativně apeloval na čtenáře, jeho poselství o jeho osobním Bohu to učinilo za něho…
Proč jsem ho nemohl vyhnat?
Jako kluk jsem studoval střední zdravotnickou školu a bydlel jsem na internátě v Brně na Grohově ulici. Tento internát byl vybudován z ženského kláštera a v kapli stála bronzová busta soudruha Lenina. Později byl tento internát, ještě v prvním kole restitucí, navrácen církvi a jeptišky se sem vrátily.
Mluví i dnes Bůh k člověku přímo?
Proč jsem pojednání o duchovních darech proložil tímto osobním svědectvím? Nedávno jsem slyšel prohlášení, že soudobá praxe duchovních darů vede k věcem, jako je probuzení v Torontu, Pensacole, autoritářství skupinkových sborů, Kurzy Alfa apod. Jsou-li dnešní duchovní dary padělkem, pak mne musel sám ďábel vést k tomu, abych tyto věci odmítal a veřejně se jim stavěl na odpor. Bez duchovních darů, jako je dar rozeznání duchů, dar poznání a moudrosti, včetně proroctví, budeme všichni proti moderní charismánii bezbranní…
Komu mohu věřit?
Počátkem roku 2012 jsem dostal pozvánku k přednášce na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Ačkoliv nejsem teolog, velmi jsem si toho vážil a pozvánku jsem přijal. Mým tématem bylo letniční a charismatické hnutí. Jednalo se o téma, které tak nějak zapadalo do problematiky, která se v té době řešila v ECAV na Slovensku. Na přednášku prý přišlo mnohem více lidí, než se těchto přednášek účastní.
Mluví i dnes Bůh skrze sny?
V následující úvaze si dovolím jistou věc, která u mne není obvyklá. Napíši zde osobní svědectví, kde se podělím s jedním snem, který jsem obdržel krátce před tím, než jsem se v roce 1997 stal starším sboru. Tento záznam jsem objevil ve svém archivu…
Dělají to přece všichni
V loňském roce jsem se koncem prázdnin zúčastnil týdenního modlitebního výjezdu v Krkonoších. Naším motivem bylo předložit Bohu řadu věcí, které se zdály naprosto neovlivnitelné a jako lavina se řítily na církev i na naši zemi. Krom osobních a sborových věcí jsme se intenzívně několik hodině denně modlili, aby Bůh ochránil církev před Konferencí ohně a vlivem učení Reinharda Bonnkeho.
O vyslyšených modlitbách
S modlitbou mám ve svém životě řadu pozitivních zkušeností. Chtěl bych proto povzbudit všechny, kdo si tento článek přečtou, aby se horlivě a vytrvale přimlouvali za církev, za náš národ, za své sbory a za své vedoucí. Aby spolu měli dobré vztahy, vyznávali si hříchy a měli přitom zájem jedni o druhé. Ale také, aby se modlili podle Boží vůle a nenechali se strhnout proudem. Věřím, ještě více než kdy před tím, že vytrvalá modlitba, v jednotě a podle Boží vůle, je před Bohem vzácná.