Homílie
Neznalost zákona neomlouvá
Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. ((Sk 17,11)
Když jsem uvěřil, dostalo se mi od mého duchovního otce jedné základní rady, která, věřím, formuje můj křesťanský pohled do dnešní doby. Byla odvozena právě z výše uvedeného verše a spočívala v tom, že každý křesťan je zodpovědný za to, čemu věří, bez ohledu na to, kdo toto učení nese. Jako novorozené Boží dítě jsem samozřejmě ještě neměl schopnost rozlišování a důvěřoval jsem všemu, co mi již starší křesťané řekli. Díky tomuto vyučení, jsem si nechával rezervu k tomu, abych vše, co slyším, mohl porovnávat s Božím slovem a naučil jsem se, že Duch svatý je dostatečně způsobilý k tomu, aby i mně dovedl uvedené věci z Písma objasnit.
Když se podíváme na kontext výše uvedeného verše, zjistíme, že ti, kteří Pavlova slova zkoumali, byli dokonce na úplném počátku své víry v Krista, a přesto měli smělost konfrontovat apoštolova slova s věčným Slovem živého Boha. Přitom Pavel byl někdo. Setkal se se vzkříšeným Kristem, byl znamenitým teologem, jehož jméno mělo mezi Židy zvuk. Bible zde nekárá Berojské za nedůvěřivost a podezíravost. Naopak. V některých překladech jsou tito bratři dokonce nazváni „vzácnějšími“. Mají nám tato slova co říci v této době? Jistě. Jestliže doba, ve které žijeme, je dobou poslední, pak platí:
„Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.“ (2 Tm 4,2–3)
Lidská přirozenost má snahu přijímat učení, která jí činí dobře. Vzpomeňme, kolik z nás počátkem devadesátých let zápasilo s učeními o zdraví a prosperitě. Ačkoliv mne rada mého duchovního otce o nutnosti zkoumat učení od těchto doktrín do velké míry ochránila, viděl jsem, že ti, kteří, byť jen lehce varovali, byli terčem mnohých protivenství. Byli těmi, kteří přicházeli „nevhod“. Tento verš nám zároveň ukazuje, že čím blíže bude Kristův příchod, tím více bude „příjemných“ učení, lechtajících naše uši a zaslibujících nám nové a nové věci. Věřím, že nastávající doba proto bude dobou zkoušek a svodů.
„Dítky, nastala poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak se nyní vyskytlo mnoho antikristů; podle toho víme, že nastala poslední hodina. Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi.“ (1J 2,18–19)
Co mne zde nejvíce šokuje je skutečnost, že Jan ukazuje, že církev je dobývána nejen zvenčí, nýbrž i zevnitř. „Vyšli z vás!“ Vím, že mnoho křesťanů neslyší tato slova rádi, znejistí a cítí se ohroženi. Dokazují tím, že mají strach, a tak tato místa raději nechají nepovšimnuta. Co tedy činit? Raději mluvit jen pozitivně a stát se naivními optimisty? Písmo nám tyto věci nesděluje proto, abychom zůstali přikrčeni v koutě a se strachem a hrůzou očekávali zlé věci. Naopak. Bible nám mluví o jasném vítězství Božího lidu v dobách zkoušek. Nad satanem, který je těchto věcí strůjcem, máme zaslíbeno vítězství.
„Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.“ (1 J 2,14)
Těžko můžeme očekávat, že v tomto vítězství setrváme jaksi automaticky. Když byl Pán Ježíš konfrontován se satanem na poušti, jednalo se o ukázkový duchovní boj. Satan zde Krista sváděl Božím slovem a dovedl jej skvěle citovat. Náš Pán odpověděl Písmem v celém jeho kontextu a satan musel ustoupit. Je to tedy známost Božího Slova, pro kterou vítězíme ve zkouškách. Sám Pán nám proto zaslibuje:
„Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země.“ (Zj 3,10)
Jak ale mohu zachovat Slovo, pokud jej nebudu znát? Vždyť i v tomto světě, pokud přestoupím zákon, budu trestán a nic mi nepomůže, když – byť i pravdivě – vyznám, že jsem nevěděl, že nyní musím jezdit s rozsvícenými světly i ve dne. Těžko policistu obměkčím tím, že mi to někdo vysvětlil jinak, ať je to kdokoliv. Proto ani nikdo z nás nebude souzen podle křesťanských knih a neobstojí, že ten a ten to učil jinak. Bůh pro naše modré oči nezmění evangelium. Proto bych nás chtěl povzbudit ke studiu Božího slova.
Když sleduji stále řídnoucí počet těch, kteří navštěvují biblické hodiny (ať už pro jejich kvalitu, či pro nedostatek času), mám pocit, že ani s nezbytným samostudiem Písma to není lepší. Vezměme si proto za příklad zaslíbení, které dostal Jozue:
„Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě.“ (Joz 1,8)