Homílie
Spolehlivost
„Mnoho lidí rozhlašuje své milosrdenství, ale muže spolehlivého kdo najde?“ (Př 20,6)
Už se vám někdy stalo, že by vám nějaký nevěřící člověk uštědřil lekci ve zbožnosti? Mě se to přihodilo minulý týden. Po devět let zaměstnání jsem si vytvořil určitý návyk, chcete-li tradici. Ráno vstanu, modlím se, pak se umyji, obléknu a odcházím do zaměstnání. Teprve tam si koupím snídani, po ní si „odcvaknu“, abych nesnídal v pracovní době, a poté odcházím přečíst si svých cca dvacet nových e-mailů.
Snídám obvykle na denní místnosti, kde již sedí stálé osazenstvo a mnohdy se vmísím do hovoru a někdy se přistihnu, že bych měl spíše svůj jazyk krotit. Minulý týden si mé kolegyně prohlížely v novinách fotku nějakého svalovce (nemluvím o parazitu, který žije ve svalech, nýbrž o svalnatém muži) a diskutovaly, co vlastně činí muže „chlapem“. Navrhl jsem jim svou variantu, že chlapa dělají brejle, pleš a břicho. Chvíli jsme se dohadovali a poté mě jedna nevěřící spolupracovnice okřikla, že chlapa dělá jeho slovo. Na to jsem už neměl co říci, protože její slova se mě hluboce dotkla.
Chtěl bych se proto vrátit k úvodnímu verši. Po určité době, co káži, jsem se již naučil, jakým hlasem mluvit, aby lidé udrželi pozornost, kdy vložit humorný příběh, kdy naopak trochu seknout, jak umocnit biblický citát vlastním svědectvím nebo kde v řeči udělat pauzu. Myslím, že kdyby mne někdo neznal, mohl by si o mě myslet, že jsem docela dobrý člověk. Horší je to již s žitím tohoto slova. Žalmista nám zde ukazuje, že své milosrdenství rozhlašovat dovede skoro každý, ale být věrný a spolehlivý, to už je jiná věc. Podívejme se, jakým dokonalým mužem byl náš Pán. Vždy své slovo dodržel, nikdy neřekl nic, co by nesplnil, vše co vyslovil, bylo Boží slovo. Co řekl, to se stalo. Nedával plané sliby, nikoho nepomlouval, neodsuzoval a když ano, byl to soud spravedlivý, nikoliv nějaká postranní pomluva.
Přemýšlel jsem, co to znamená být solí a zjistil jsem, že spolehlivost je jedna z vlastností soli (chloridu sodného). Je to stabilní sloučenina a na rozdíl od mnoha jiných sloučenin nepřechází v jiné modifikace a pokud s ní pracujete, můžete se na její vlastnosti naprosto spolehnout. Kéž bychom i my byli takovými. Kolikrát slyším např. „tu knihu ti do týdne vrátím“ nebo „určitě tam v pět hodin budu“, příp. „budu se za tu věc modlit“. Avšak jsou to jen prázdné sliby.
Jednou jsem bojoval s určitou věcí ve svém životě. Protože už jsem v ní snad tisíckrát prohrál, řekl jsem si, že když si na sebe ušiju pořádný bič, snad se změním. Slíbil jsem proto Bohu, že už to nikdy neudělám. Vydrželo mi to asi týden. Potom jsem znovu podlehl. Ihned mi vyvstala slova z knihy Kazatel:
„Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš. Nedovol svým ústům, aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: "To byl omyl.“ Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos řekl, a zničit dílo tvých rukou"? (Kaz 5,4–5)
Věděl jsem, že má ústa mne svedla k hříchu, protože jsem slíbil a nesplnil a jenom jsem čekal, co se bude dít. Nedlouho potom jsem přišel do práce, tradičně jsem si pustil počítač a nic. Z temné obrazovky na mne blikalo „invalid disc“. Z naprosto nepochopitelných důvodů se mi smazala všechna data, která jsem za několik let nashromáždil, všechny výzkumné zprávy, rešerše, dokumentace atd. Cena toho pro mne byla nevyčíslitelná. Dílo mých rukou bylo zbořeno. Nakonec, s přemáháním, jsem za to Boha chválil. On totiž není jako já, on za svým slovem, která skrze Ducha svatého pronesl kazatel, dodnes stojí!
A proto, chceš-li, aby tvé svědectví světu bylo účinné, važ svá slova, protože:
„Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.“ (Jk 3,2). Lidé, pokud u nás uvidí toto, budou brát mnohem vážněji i naše slova o spasení a věčném životě. Pokud však budeme ve své řeči nezodpovědní, řeknou si: „Víte přece, že jaký muž, takové jeho tlachání“ (2Kr 9,11).