Homílie
Vidět Krista
„Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami. A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.“ (L 2,36 – 38)
Často slyším nářky křesťanů: ten náš sbor je takový vlažný, kázání mdlá, modlitby málo horlivé ad. Nechci rozebírat, zda tito sourozenci mají, či nemají pravdu, ale chtěl bych poukázat na jinou věc. Člověk který takto mluví, vlastně oznamuje: mé nároky nejsou uspokojeny, nejsem řádně nasycen, chybí mi náboženské vyžití.
Pokusím se nabídnout jinou cestu. Bible nám o prorokyni Anně mnoho neříká. Byla ale jedním z mála lidí, kteří poznali Mesiáše v malém novorozenci. Jak je to možné? Podíváme-li se blíže na život Anny, je zde několik pozoruhodných věcí. Vidíme, že se provdala velmi mladá, již jako dívka. Její manželství ale netrvalo dlouho. Po sedmi letech její muž umírá. Musela být tedy velmi mladou vdovou. Neučinila to, aby svůj stesk a bolest ze ztráty muže hledala v novém manželství, nepodlehla tělesné touze a místo u muže, hledala cíl svého života ve službě Bohu. V tom zřejmě vytrvala až do svého stáří a ve svém pokročilém věku nevycházela z chrámu a modlila a postila se ve dne v noci.
Pomyšlení, že by se někdo ve dne v noci postil a modlil už je samo o sobě pro mnohé z nás skličující představou. Ale setrvávat při tom ne jednom místě, to už by dnes nezvádl snad nikdo. Kolik lidí nedovede být s Bohem samo. Znám člověka, pro kterého je samota natolik nesnesitelná, že si musí alespoň pustit rádio.
Příběh Anny má pro mne i jiný rozměr. Chrámem je dnes církev. Pokud by dnes mezi námi Anna žila, zřejmě bychom se o ni mohli dočíst, že ve dne v noci zůstávala ve společenství – nemyslím tím samozřejmě sborovou budovu nebo všechny sborové akce. Chrám je dnes duchovní záležitostí (1 K 6,19) a přebývat v modlitbách v chrámě chápu jako setrvávat v modlitbách uprostřed církve. Mladá žena, která se netouží vdávat, ačkoliv již poznala muže, která je denně ve sboru a ještě k tomu se v noci modlí a postí, to je snad už fanatismus.
A to ještě není vše. Pokud by Anna byla dejme tomu ve sboru Spurgeona nebo alespoň Wilkersona, ale ona byla v chrámě, o kterém Pán Ježíš říká, že byl učiněn peleší lotrovskou! Tiché modlitby Anny musely být přerušovány bučením dobytka, křikem ptactva a jejich zápachem a místo díkůčinění zde zaznívala hlasitá dohadování, handrkování o ceny a cinkot mincí. Dalo by se tedy říci, že dnešní Anna by žila ve zcela zkorumpovaném sboru, jejíž starší by byli ovládáni láskou k penězům. Jejím modlitbám to ale, zdá se, nijak nepřekáželo.
Dnes, když mi někdo říká, jak hrozné to v jeho sboru je, jaká vlažnost, nezájem ad., vzpomenu si na Annu, jejíž „sbor“ byl natolik „duchovní“, že později jeho členové zabili Krista a krom peněz je jako by už nic nezajímalo. Ona však den co den byla v chrámu a modlila a postila se, zřejmě lidským okem nespatřena. Jak jí muselo být, když viděla všechnu tu hrůzu, a to vše činila po mnoho dní, v odevzdanosti Bohu.
Bůh na Annu nezapomněl. Spatřila to, o čem Písmo říká, že odedávna toužili spatřit proroci. Rozpoznala skrze Ducha svatého vtěleného Boha. Nečteme zde, že její modlitby byly vyslyšeny a Izrael se obrátil. Její modlitby byly vyslyšeny mnohem úžasnějším způsobem, viděla to, co jiní nevidí.
Drahý bratře a sestro, máš jistě oči a určitě občas vidíš věci, které nejsou křesťanům k slávě, chyby, hříchy ad. Rozhodneš se proto raději se odvrátit, věnovat se svým věcem a reptat? Anna taková nebyla. Vzdala se všeho a uprostřed té bezbožnosti sloužila Bohu dnem i nocí, skryta, nepozorována. Budeme-li následovat Annu, přijde Duch svatý, otevře nám oči a naplní radostí a my uprostřed všech běd a stesků spatříme Krista v jeho slávě!
Existují zajisté různá povolání a bylo třeba jak Anny, tak Jana Křtitele, který rovněž Krista poznal. Je ale dobré si položit otázku, k jaké službě zrovna tebe Bůh konkrétně volá.