Homílie
Ve studené vodě nevypereš!
Chtěl bych se s vámi, milí čtenáři, kteří čtete více než jen zadní stranu Sborových listů, sdílet o jedné zcela obyčejné věci. Nedávno jsem se “plácl přes kapsu” a koupil si pračku. Je o čtyři roky mladší než já a byla zhruba ve stejném stavu, jako mé současné zdraví. Ale za tu cenu, nekup to. Hned její první oprava stála víc než byl dvojnásobek její kupní ceny. Když už byla opravená, vložil jsem do ní prádlo a zmáčkl jeden z mála knoflíků. Po hodině jsem prádlo vyndal, ale zjistil jsem, že krom toho, že je mokré, je stejně “čisté” jako když jsem je do pračky vkládal. Nešlo vyhřívání. Vždycky, když jsem pračku uvedl do chodu, cyklus skončil ve stejně teplé vodě, v jaké začal. Byl jsem zoufalý a jako správný charismatik jsem se za pračku modlil.
Měl jsem asi malou víru a nic se nestalo. Zašel jsem tedy za opravářem, který naštěstí sídlí hned v sousedním domě. Při rozhovoru s ním vyšlo najevo, že pračka se musí nejprve vyhřát a teprve pak může prát. Dělá to sice automaticky, jenže já jsem nastavil kolečko programátoru až za čas výhřevu a pračka se tedy během mycího cyklu již nestačila prohřát.
Proč vás s tímto unavuji? Napadlo mne, že podobně se někteří z nás stavějí ke své službě. Snaží se, někdy dokonce dřou, ale výsledek je nevalný. Nejsou totiž “nažhaveni” na potřebnou teplotu a jejich služba je neefektivní. Každý služebník musí znát návod, tj. Písmo, a každý než začne sloužit, musí být nejprve vyučen. Pavlovi to trvalo přes deset let, než se stal apoštolem, Mojžíšovi dokonce čtyřicet let. Josef si zcela nevinně odkroutil nějaký ten rok ve vězení. Každý z nich si musel projít těžkostmi a boji.
Dnes je mnoho těch, kteří se hrnou sloužit a hledají nějaký způsob, jak se prosadit. Mají pak problém, a to takový, že nikdo nerozpozná jejich obdarování, a tak dotyční hledají páky, jak se dostat za kazatelnu, jak se stát vedoucím atd. Problém je však jinde. Není to nedostatek obdarování, ale nízká teplota. Jak jí získat? Možná to bude znít někomu tvrdě, ale v tavící peci soužení, a nebude to jen na okamžik. Tam se přepalují pouta sebestřednosti, sebelásky, ctižádosti… I náš Pán se učil z utrpení a nikdo, kdo není horlivý a horký, nesnese křivdu, urážku, nepochopení a výsměch, kterému každý služebník musí čelit.
Je dnes mnoho křesťanů, kteří se však tavící peci soužení vyhýbají, utíkají před nepříjemnými sourozenci, utíkají před nepříjemnými nadřízenými, vyhýbají se kritice a jsou ji dotčeni, raději neříkají pravdu tam, kde by jim přinesla nepříjemnosti apod. Stejní lidé jsou však stále nespokojeni, hned jsou dotčeni, podrážděni, vybuchují, nic nevydrží a mnohdy jsou sami ze sebe upřímně nešťastní. Mohou být sice sebevíce obdarování, pro službu jsou ale nepoužitelní. Jsou jako jalové zlato, které se nepřetavilo v peci.
Když jsem se konečně naučil s pračkou zacházet, stačilo 15 minut a už jsem ve vodě neudržel svoji ruku. Mám však jednu trvalou zkušenost. Neper v ledové vodě a neustanovuj nepřetaveného služebníka.
Proto bych nás chtěl povzbudit, přijměme s láskou a vděčností každého, kdo nám činí zle, nastavme druhou tvář tomu kdo nás bije a modleme se za ty kdo nás pronásledují. Po čase s vděčností zjistíme, že despotický manžel, šéf, nepoddajný syn atd. jsou obráběcím nástrojem v rukou milujícího Otce k tomu, abychom přestali naplňovat jen své potřeby, dokázali pochopit ty, kteří procházejí stejným soužením a začít myslet na druhé a zapomínat na sebe.
Pevně věřím, že těchto Bohem milovaných lidi, jež nám ubližují, máme hojnost. Nehledejme tedy cestičku, jak se jim vyhnout, ale jak se jim přiblížit. Naučme se je vděčně přijímat, děkovat za ně, milovat je a prosit za ně. Dohlédněme dál a spatřeme v těchto lidech nástroj milující ruky Boha, který nás tak miluje, že nám pro naše dobro činí i bolest. Tak budeme nastaveni na správnou teplotu.