Ed Traut - prorok poslední doby?
6 Služebnost proroka
6.1 Dar a úřad
Traut, stejně jako většina letničních teologů, rozlišuje člověka obdařeného “darem” proroctví od “úřadu” reprezentujícího službu proroka. Podle Trauta člověk povolaný do úřadu se od ostatních liší neustálou schopností prorokovat a sloužit i dalšími dary Ducha svatého:
„Ten, kdo slouží darem proroctví, je závislý na prorockém pomazání k prorokování. Avšak ten, kdo stojí v úřadu proroka, má stálé a nepomíjející pomazání k prorokování. … Prorok bude „plynout“ nejen v daru proroctví, ale ve všech ostatních čtyřech darech zjevení, zejména v slovu poznání, slovu moudrosti, proroctví a rozpoznávání duchů.“[95]
Je mnoho způsobů, jak může být člověk povolán do služby proroka, ale jako velmi častou variantu vidí Traut postupný vývoj: „Věřím, že se člověk může postupně vyvíjet do jednoho z pěti úřadů. … mnozí z Božích proroků pravděpodobně začnou jako starší nebo diakoni a stanou se proroky, když jim Bůh dá k tomu dozrát.“[96]
Ulonska sice uznává historicitu církví rozpoznaného úřadu proroka, když cituje list apoštolských otců Didaché, který dokumentuje, že prorok byl dokonce uvolněn na plný úvazek.[97]. Zároveň však uvádí, že Nový Zákon prakticky nezná oddělený úřad proroka: „Je nápadné, že tito proroci současně stáli i v jiných služebnostech. (Juda – apoštol, Sílas – spolupracovník Pavla – misionář). Jejich povolání k vedení bylo proroctvím obohaceno – ale nebylo založeno pouze na proroctví.“[98] Rovněž teologové Assemblies of God nenacházejí v Bibli pro proroky zvláštní, oddělený úřad:
„Proroci v Novém Zákoně nejsou nikdy popisováni, že mají nějaký oficiálně rozpoznaný úřad jako v případě pastorů a evangelistů. Hovořili prorocky k Tělu pro vzdělání a napomenutí. Když prorokovali pod inspirací Ducha, jejich služba se stala známou, ale nebyli ordinováni do určité pozice, titulu, či úřadu. Určitě mohli být nazýváni proroky bez toho, aby se pro ně vytvořil nějaký úřad.“[99] „Uznáváme, že v církvi jsou a měly by být apoštolské i prorocké služebnosti, ale bez jednotlivců, kteří by obsazovali takový úřad.“[100]
Nicméně letniční teologové se shodují se v tom, že rozdíl mezi křesťanem sloužícím darem proroctví a prorokem spočívá v tom, že prorok je ke službě proroctvím v církvi povolán a nejedná se o to, že by mohl prorokovat neustále. I on je závislý na zjevení od Pána.
6.2 Výchova a formování proroka
Aby mohl prorok dobře vykonávat svůj úřad, musí být nejprve vyučen. K tomu dochází v prorockých školách, podle starozákonního modelu. Traut sice připouští, že se „starozákonní proroci od novozákonních velmi liší”[101], ale zároveň se dovolá právě těchto modelů výuky.
„Všude po celém světě Bůh nechává povstat prorockým školám, kde jsou proroci nejen teoreticky (v oblasti vzdělávání), ale také co se týče jejich charakteru, vyzbrojováni a aktivováni pro úkol, který před nimi leží.“[102]
Jestliže se budeme zabývat otázkou vzdělávání a budování proroků, ani v Novém Zákoně ani v letniční teologii nenajdeme jediný seriózní podklad pro funkci prorockých škol. Proroctví není schopnost, kterou lze aktivovat, ale dar. Proto se mu nedá naučit, lze k němu pouze být povolán a zmocněn Duchem svatým. Rozvoj tohoto daru opět spočívá čistě v rozvoji osobního vztahu s Bohem, charakteru služebníka, vzdělávání se v Písmu a v praxi na sborových shromážděních. K rozvoji zde přispívá správné a veřejné rozsuzování.[103]
Bývalý biskup Apoštoské církve Rudolf Bubik ještě v úřadu biskupa a v době, kdy učení NAR oponoval, formuloval postoj k prorockým školám takto:
„Přiznám se, že nevěřím trendu „prorockých škol“. V Novém zákoně mi o něčem takovém scházejí podklady. Ve starozákonní době prorocké školy byly, nikdo ale neví, co se tam učilo. Myslím si, že to byla obdoba dnešní biblické školy a že se tam žáci učili základy – Písma atd. Duch Svatý dává jak sám ráčí a prorokovat se moc naučit nedá.“[104]
Nezbývá než jeho formulaci přitakat, neboť od dob, kdy byl Duch vylit na všeliké tělo, Písmo již nezná nějaké oddělené prorocké skupinky, skrze které by Bůh udílel speciální zjevení.
6.3 Doptávání se proroka
Traut ovšem nezůstává jen u modelu “prorockých škol”, ale – jak je vidět – zastává i starozákonní model “doptávání se” proroků:
„Když potřebujeme pastýřskou péči a lásku, vyhledáme pastora, když potřebujeme být vyučováni, vyhledáme učitele. Proč bychom tedy neměli hledat proroka pro službu v prorocké oblasti a pro radu nebo potvrzení?“[105]
Písma nového zákona ani letniční teologie nám neposkytují žádný podklad pro vyhledávání rady u proroka:
„Věřící by se nikdy neměli proroků na nic vyptávat. Jejich služba není žádným „duchovním věštěním“. Křesťané se ptají Pána a způsob odpovědi přenechávají jemu. Novozákonní proroctví si nelze vyžádat.“[106]
6.4 Prorok a boží bázeň
Spurgeon řekl, že se chvěje před tím, aby nesprávně vyložil Boží Slovo. Bůh shovívavě pohlíží na ty, kdo se chvějí před jeho slovem. Boží bázeň je dvojnásobně potřeba u proroků, kteří přinášejí zjevení, a příběhy biblických proroků nás nenechávají na pochybách, že Bůh ty, které si při předávání svého zjevení zvlášť mocně používal, též velmi přísně vychovával. Stejně tak reformátoři často svůj život završili na hranici, či na popravišti jen proto, že měli Boží bázeň změnit své chápání a výpověď Písma a nezalekli se církevních autorit a veřejně, někdy za cenu svého života, jejich požadavkům vzdorovali.
Ačkoliv se Traut sám nazývá prorokem, jeho pohled na Boží bázeň je poněkud odlišným. Například v rozhovoru pro Život v Kristu na otázku, co soudí o Boží bázni, odpověděl:
„Větší než Boží bázeň je láska pro Boha, což je největší přikázání. Myslím, že kdyby to bylo tak důležité, Bůh by to dal do Desatera a Ježíš by to kázal. Není to v Desateru a Ježíš to nekázal. On kázal Boží lásku. Je to správa lásky, ne bázně.“[107]
Konfrontujme tento názor jak se slovy samotného Krista, tak s vyučováním pisatelů listů Nového zákona. Ježíš nás vede k bázni před tím, kdo může “duši i tělo zahubit v pekle.” (Mt 10,28). Pavel napomíná Filipské, aby „… s bázní a chvěním uváděli ve skutek své spasení" (F 2,12–13) a pisatel listu Židům nás vede k službě “s bázní a úctou” neboť náš Bůh je oheň stravující. (Žd 12,28–29).
Pavel a Eva Dolejší v reakci na rozhovor citovaný výše v časopise Život v Kristu mj. uvedli:
„Zvláštní otázkou v pohledu na Boží bázeň zůstává proroctví. Jakoby právě proroci zapomínali na bázeň před Hospodinem vyjádřenou Ježíšovými slovy, že z každého prázdného slova se budou lidé zodpovídat (budou souzeni). Osobně budeme velmi bedlivě sledovat, zda příštích dvacet let bude pro naši zemi – tj. Česko – nejúžasnějších v její historii, jak to mezi slovy prohlásil Ed Traut (Život v Kristu, 11/2004, s. 7). Takových a podobných od boku pálených proroctví jsme totiž již slyšeli mnoho. Z těch časově omezených se zatím žádné nenaplnilo… Skutečná a hluboká Boží bázeň… jediná vede ke svatosti. Protože bát se zarmoutit Boha a mít hrůzu hřešit je jedním ze základních pilířů vztahu s Bohem. Bůh je bezpochyby láska, ale pokud ztratíme Boží bázeň, stane se pro nás právě Boží láska prázdným, nábožensky zprofanovaným pojmem!“[108]
6.5 Falešní proroci
Ačkoliv se celé učení o proroctví odvíjí od přesvědčení, že církev vstoupila do poslední doby před příchodem Krista, přesto podle Trauta není zapotřebí se příliš obávat falešných proroků. Ti se podle něho vyskytují jen velmi zřídka, i když by vedoucí měli počítat i s touto skutečností:
„Samozřejmě, vždy je tu možnost a šance, že ďábel do církve pošle skutečně falešně prorokujícího člověka, aby lidi odvrátil a svedl z cesty. Ačkoliv k takovým případům dochází jen velmi zřídka, vedení by mělo být před takovým jevem na pozoru a mělo by je rozeznávat podle ovoce jejich životů spíše než podle důkazů jejich darů (Matouš 7,16).“[109]
Zlehčování existence falešných proroků je rovněž nutné důrazně odmítnout. Ještě když Ježíš chodil po zemi, tak své učedníky varoval:
„A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět; povstanou lživí proroci a mnohé svedou a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“ (Mt 24,10–12) „Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.“ (Mt 24,24) Ačkoli je toto varování spojeno s poslední dobou, již apoštol Jan nás varuje před nezanedbatelným množstvím falešných proroků: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ (1J 4,1) Tím více před nimi musíme být na pozoru dnes, když jsme téměř o dvě tisíciletí blíže k příchodu Ježíše Krista.
Učit tedy, že se falešní proroci vyskytují pouze zřídka, je zavádějící a nebezpečné. Rozpoznání falešného proroka po ovoci je zcela jistě správný, spolehlivý a biblický postup. Něco nám může ale napovědět i samotná zvěst, kterou prorok přináší:
„Kde proroctví klade zákonické požadavky, nebo zvěstuje či potvrzuje učení odchylující se od Písma, tam máme co činit s jasným zneužitím tohoto daru – či dokonce s inspirací falešného ducha. Boží Duch je Duch Písma a evangelia. Duch, který považuje jasná učení písma za nedůležitá, nebo zvěstuje učení falešná, není Duchem Božím.“[110]
_____________
95 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 51
96 Tamtéž, s. 56
97 „Ne každý, kdo byl obdarován charismatem proroctví, byl již
proto v první církvi považován za proroka. Prvotní křesťanství
totiž znalo úřad proroka. Proroci totiž zastávali úřad, který byl
dokonce placen na plný úvazek, jak můžeme číst v zápise starého
církevního řádu Didaché. … I když všichni mají prorokovat, pouze
někteří jednotlivci jsou proroky, které ustanovil Pán církve“ In:
ULONSKA, R. Duchovní dary v učení a praxi, s. 106
98 ULONSKA, R. Úřady v církvi, s. 18
99 Prophets and Personal Prophecies
100 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled
101 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 57
102 Tamtéž, s. 58
103 „Správná služba zkušování pomáhá prorocké službě
uzrát a prohloubit se.“ ULONSKA, R. Duchovní dary v učení a praxi,
s. 112
104 BUBIK, R. O prorockém daru
105 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 55
106 ULONSKA, R. Duchovní dary v učení a praxi, s.
102–103
107 Rozhovor s Edem Trautem
108 DOLEJŠÍ, P. Je Boží bázeň pro současné křesťany
skutečně prázdným pojmem?
109 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 85
110 ULONSKA, R. Duchovní dary v učení a praxi, s.
111