Ed Traut - prorok poslední doby?
1 Edward Traut, život a služba
Edward Traut je židovského původu. Narodil se a vyrůstal v Jihoafrické republice a ke Kristu se obrátil ve svých třinácti letech na evangelizaci pro děti. Později prožil zkušenost křtu Duchem svatým a následně vystudoval Baptistický teologický seminář. Do roku 1986 sloužil jako pastor a od této doby byl povolán k prorocké službě. Samotné povolání do úřadu proroka se odehrálo za poněkud neobvyklých okolností. V noci se Trautovi, v záři bílého světla, zjevil Ježíš a několik hodin k němu mluvil o proroctví. Traut nejprve toto povolání ignoroval, ale srážka s vlakem, kterou si evidentně vyložil jako důsledek neuposlechnutí Boží vůle, jej přinutila do prorockého úřadu vstoupit.[3]
Po této dramatické zkušenosti založil a řídil organizaci Prophetic Voice Ministries v Jižní Africe, která se věnovala výchově, vyučování a budování křesťanů v prorocké službě. V roce 1998 se přestěhoval do Texasu, kde zřídil organizaci „Prophetic Life Ministry“ s obdobnou vizí.
Nyní jsou Edward a Louisa Trautovi podřízeni pastorům Theovi a Bevu Wolmaransovým [4], kteří nedávno založili v San Antoniu nový sbor. Služba Edwarda Trauta je dále zaštítěna dobrozdáním výrazné a vůdčí osobností tzv. „Nové apoštolské reformace“ (dále jen NAR) Billem Hammonem.[5] S principy NAR jsou čeští křesťani obeznámeni prostřednictvím tezí profesora C. P. Wagnera, jehož články jsou známé z časopisu Církve bez hranic „Překročit hranice“.
Poprvé Edward Traut přijel do České republiky v roce 2004 poté, co mu skončila sborová kázeň.[6] Od té doby navštívil Českou republiku ještě několikrát, a vyučoval zde o proroctví, úřadu proroka a mnoha služebníkům Apoštolské církve předal proroctví o jejich budoucí duchovní službě. Shromáždění s Trautem byla podle svědků „doslova prošpikována proroctvími o úžasných a velikých věcech, jež čekají každého, komu se proroctví dostalo“.[7]
Lidé, kteří měli se službou Edwarda Trauta zkušenost, se většinou shodují, že je velice poutavá, zábavná, povzbudivá a přináší spoustu podnětných myšlenek a zajímavých výkladů Písma. Někteří však mají problém s jeho sarkasmem a vtipkováním o jejich citlivých problémech.[8]
2 Exegeze
Bible je Boží slovo, jasné a neměnné poselství od Boha. Jestliže se chceme dozvědět něco o Bohu, jeho království a principech, pak je i tím nejlepším zdrojem. A každé učení v církvi je postaveno právě na jeho výkladu. Tohoto faktu si je vědom i Traut, když tvrdí: „Nemám názory. Mám pouze Písmo. A chci abyste vy sami znali Bibli. Nepřijímejte ničí učení pokud se sami nejdřív nepodíváte do Bible. My jsme křesťané. My následujeme Bibli. My následujeme Krista a jeho příklady.“[9]
Musíme si ale také uvědomit, že pomocí Bible nebývá dokládáno pouze zdravé učení, ale i většina herezí. Dochází k tomu jednoduše překroucením a zneužitím jednotlivých pasáží. Církev se s tímto problémem potýkala od samotného počátku.[10] Abychom se překrucování Písma vyhnuli, je třeba jednotlivé části vykládat vždy v jejich kontextu. Ten můžeme zjednodušeně rozdělit na následující oblasti: a) gramatický kontext, b) bezprostřední kontext, c) kontext knihy, d) kontext Bible, e) kulturně historický a literární kontext. Někdy se může stát, že nesprávně použitá nebo vyložená pasáž z Bible nijak neovlivní správnost učení, často ale vede ke zcela mylným závěrům.
Než se proto pustíme do podrobnějšího rozboru Trautova učení, pokládám za užitečné systematičtěji nahlédnout do způsobu práce autora s Biblickým textem, který shledávám nezřídka jako zavádějící. Uvedu zde za všechny pouze dva příklady jako pobídku k důkladnému zkoumání všech ostatních. Tyto příklady ovšem považuji za velice důležité, neboť předjímají samotné Trautovo chápání proroctví.
2.1 Chyba v gramatickém kontextu
Traut například uvádí „V Přísloví 15,23 se říká: Jak je dobré slovo v pravý čas. Každý z nás občas potřebuje slyšet „dobré slovo“ („slovo v čas příhodný“ K) jako potvrzení nebo povzbuzení.“[11] V této pasáži, jak je vidět již z českého jazyka, je chybně přiřazeno přídavné jméno „dobré“ k podstatnému jménu „slovo“ ve smyslu „pozitivní“. Nejjasněji to uvidíme, pokud se podíváme do originálu.
Překlad textu zde vyznívá poněkud odlišně. Hebrejské „vdavar bito ma tov" znamená: „A slovo ve svém čase jak (je) dobré“. To znamená, že ať je slovo pozitivní či negativní, pokud přijde ve správném čase, je to dobré. Důraz je na “vhodnosti” nikoliv “obsahu” slova. Nebylo tedy při výkladu dodrženo pravidlo gramatického kontextu. Tvrzení, že každý z nás občas potřebuje slyšet dobré slovo je pravdivé a není v rozporu s ostatním Písmem (naopak Písmo nejednou mluví o povzbuzování). Rozhodně však není možné tento verš použít jako argument pro učení, že úloha proroctví spočívá v povzbuzování prostřednictvím pozitivních proroctví.
2.2 Chyba v bezprostředním kontextu
Dalším příkladem svérázné exegeze může být výklad perikopy z epištoly Židům.
„V epištole Židům 5,14 čteme o těch, kdo mají své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Je třeba, abychom rozvíjeli své dary neustálým používáním.“[12] „Potřebujeme rozvíjet své duchovní smysly stálým používáním (Židům 5,14) a obecenstvím s ním, abychom mohli mít více zjevení a prorockého slova od Pána tím, jak Bůh rozvíjí naši schopnost „vidět“ v duchu, vnímat vidění, poznání, zjevení a představy, které pro nás Bůh zamýšlel.“[13]
Uveďme si nyní verš Židům 5,14 v kontextu. Před touto pasáží se pisatel zabývá kněžskou rolí Ježíše Krista a dále varuje před odpadnutím a vrací se opět k tématu Ježíše jako velekněze podle Melchisedechova řádu. Vytýká Židům, že stále potřebují jednoduché základní učení (mléko) místo toho, aby jim mohl předkládat složitější a hlubší učení (hutný pokrm).[14]
Tato výtka se týká jednoznačně schopnosti rozumět a zkoumat vyučování a právě k tomu se vztahuje cvičení smyslů tak, aby rozpoznali dobré od špatného. Není zde ani zmínka o proroctví a jeho užívání. Při výkladu tohoto textu bylo zjevně porušeno pravidlo bezprostředního kontextu. Závěr, že čím více budeme sloužit duchovním darem, tím lépe to budeme schopni dělat, zde není vyřčen. Důraz je jednoznačně na správném učení.
Je přirozené, že každý dar je nutné rozvíjet a v tom hraje nezastupitelnou roli i jeho užívání. Ovšem nejeden z „největších“ proroků začal svou službu v její plné slávě a moci často bez toho, že by kdy před tím prorokoval (Jeremjáš – Jr 1,6; Amos – Am 7,4; Jan Křtitel – L 1,80; a další).
Považuji za potřebné zde zdůraznit, že kazatele při kázání často napadají různé verše z Písma, které může spontánně použít. V takové situaci se může občas stát, že si až pozdě nebo vůbec neuvědomí, že daný verš nepoužil v souladu s jeho skutečným významem. Pro takovýto omyl by měl mít posluchač pochopení. Pokud se ale takovéto dezinterpretace běžně (ne výjimečně) vyskytují v psaném vyučování, tvoří jeho integrální součást, a cíleně vedou k potvrzení nějakého, často kontroverzního učení, jedná se o závažný problém, který klade nad správností celého vyučování otazník.
_____________
3 „Prožil jsem neobvyklé Boží navštívení. Bylo to v noci,
Pán mě probudil. V ložnici bylo bílé světlo a Pán ke mně mluvil
mnoho hodin o prorocké službě a že bych měl začít, což jsem
nechtěl přijmout. Ale Pán chtěl, abych žil vírou. Byl jsem tehdy
pastorem, měli jsme dvě děti a cítil jsem zodpovědnost. Nechtěl jsem
riskovat, chtěl jsem se z toho vykroutit. Uběhlo několik měsíců a
já jsem se snažil to povolání ignorovat. Pak jsme se srazili s vlakem.
Bůh získal moji pozornost a od té doby cestuji po světě s Bohem –
bezpečně.“ In: Rozhovor s Edem Trautem, Život v Kristu 11/2004,
s. 4
4 Prorocká služba
5 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, obálka
6 Informace z kázání biskupa Apoštolské církve při
výročí založení VOŠMT v Kolíně dne 10. listopadu 2007
7 MOLDAN, M. Bojuj dobrý boj víry
8 Rozhovor s Edem Trautem. Prorocká konference, leden
2006
9 Ed Traut – Jak najít Boží vůli
10 „Některá místa jsou v nich (v listech apoštola
Pavla) těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je
překrucují,jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.“(2Pt
3,16)
11 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 13
12 Tamtéž, s. 27
13 Tamtéž, s. 66
14 „O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to
vyložit, protože nejste ochotni slyšet. Za takovou dobu už byste měli být
sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě
Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje
mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně. Hutný
pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány
tak, že rozeznají dobré od špatného. Proto nezůstávejme již
u počátečního učení o Kristu, ale směřujme
k dospělosti.“ (Žd 5,11–6,1)