Ed Traut - prorok poslední doby?
3 Učení o církvi
3.1 Církev a Nová apoštolská reformace
Traut vidí současné období církve jako čas obnovy, která začala v osmdesátých letech minulého století podle Božího „dokonalého plánu pro církev“.[15] Jedná se o obnovu, která vyvrcholí příchodem Ježíše Krista, a která se promítá zejména v oblasti obnovy biblických služebností (Ef 4,11). Obzvláště se zde zmiňují apoštolé a proroci a Traut v České republice doslova mluvil o „apoštolském hnutí“[16]. Tomuto důrazu můžeme rozumět i v souvislosti s propojením Trauta s NAR, a to jak na rovině jeho často zmiňovaných osobních vztahů s Billem Hammonem, či na rovině naddenominačního vzdělávání proroků. Trautovu příslušnost k NAR prozrazuje i jeho učení.
Není proto divu, že Traut verše Ef 2, 19–20 o apoštolském a prorockém základu církve, stejně jako učitelé NAR, vztahuje na současné apoštoly a proroky, zatímco většina teologů, včetně letničních, je vztahují na prvotní apoštoly Ježíše Krista. Traut v souvislosti se současnou službou proroků doslova uvádí: „Efezským 2,19–20 nám… říká, že církev je budována na základě, tvořeného apoštoly a proroky, kteří přijímají zjevení od Boha naprosto jedinečným způsobem (Efezským 3).“[17]
Učení, která prohlašují, že současní apoštolové tvoří základ soudobé církve, není na půdě letniční církve ničím novým. Poprvé se tak stalo v souvislostí s hnutím Pozdního deště a Generální Rada starších Assemblies of God tuto doktrínu v roce 1949 odmítla s odůvodněním: “učení, že je církev založena na dnešních apoštolech a prorocích, je chybné”[18]. Toto prohlášení pak AoG adoptovali do svého stanoviska z roku 2000, které kriticky pohlíží na hnutí spojená s charismatickým hnutím a Torontským požehnáním:
„V Efezským 2:20 Pavel hovoří o historickém faktu, že se židé a pohané shromáždili, aby vytvořili církev. Přechodník v minulém čase ve verši 20 se nejlépe přeloží jako „když jsme byli postaveni na základ apoštolů a proroků, s Ježíšem Kristem samotným jako úhelným kamenem“ – jako minulá událost. Odkaz na apoštoly a proroky v Efezským 3:5 hovoří o jejich roli při zapisováaní inspirovaných Písem jako o minulosti. Vedení místních církví je podle pastorálních epištol v rukou starších/presbyterů a diakonů. Navíc jsou to poslední Pavlovy epištoly a není v nich žádná známka toho, že by takové úřady apoštolů a proroků stále trvaly, třebaže jejich služebná funkce zůstává … Uznáváme, že v církvi jsou a měly by být apoštolské i prorocké služebnosti, ale bez jednotlivců, kteří by obsazovali takový úřad. “[19]
Klasičtí letniční, vědomi si nebezpečí tohoto učení, a na základě excesů s hnutími, která jim na základě víry v existenci “novodobých apoštolů Kristových” přinášela mnohá zranění, se pak celému problému věnovali ještě jednou a podrobně. Stalo se tak v roce 2001, kdy Generální Rada starších přijala rezoluci “Apoštolé a proroci”, v jejímž závěru mírně a pečlivě volenými slovy nedoporučují svým sborům přijímat službu lidí, kteří nemají kredit AoG.[20]
3.2 Jednota moci v církvi
Ohledně funkce obnovených úřadů Traut klade velmi silný důraz na pravomoc autority a nezbytnost podřizovat se jí. Pod pojmem autorita obvykle rozumí pastora sboru, který by kolem sebe měl mít svůj podpůrný tým, přičemž zodpovědnost a právo rozhodovat zůstává pouze v jeho rukou. Nejde tedy o úřad prvního mezi rovnými, ale pastor v církevní hierarchii stojí nad místními staršími, kteří mu mají pomáhat.[21]
Velmi vysoce je proto hodnocena poddanost, která je brána i jako hlavní kritérium pro službu ve sboru [22], což je odůvodněno tím, že pastor je z principu svého úřadu nejblíže Bohu a nejlépe slyší jeho hlas. Proto by měl dohlížet nad všemi ostatními službami a korigovat je. „Bůh vždy respektoval a užíval vedení a jeho strukturální autoritu v místním sboru… očekává, že pastor bude pravděpodobně z celého sboru nejschopněji rozeznávat, jakým směrem Pán vede nebo chce pohnout shromáždění.“[23]
Konečná odpovědnost pastora a starších je samozřejmou součástí principů episkopálních, či presbyterních církevních zřízení. Traut je však přesvědčen, že pastor sboru je na vyšší úrovni než ostatní starší a jeho úřad je mu svěřen pro mimořádnost jeho duchovních kvalit. Proto jen on může správně slyšet Boží hlas. To je zřejmé i z odpovědi na otázku z konference, jak se má pastor zachovat, když jeho spolupracovníci nemají pokoj v něčem, co on přijal od Boha: „Pouze jedna osoba může vést stádo v jeden čas. Kdyby tvoji spolupracovníci byli lépe naladěni na Ducha svatého, tak by oni byli pastorem. Bůh tě vybral, protože slyšíš jeho hlas."[24]
Ostatní spolupracovníci tedy nejsou způsobilými k tomu, aby dokázali slyšet Boží hlas stejně jako pastor, ale jejich úloha spočívá v tom, aby pastor mohl prozkoumat své motivy, zda Boží hlas uplatňuje v pokoře. I v případě, že se mýlí, Bůh jej bude v jeho mylném rozhodnutí respektovat pro jeho dobré motivy. „A pokud můžeš čestně říci, že je tvé srdce v pořádku, pak musíš udělat rozhodnutí. … Bůh ctí vedoucího i když se mýlí. Pokud se mýlí přespříliš, tak ho odstraní.“[25]
Naproti tomu reformační princip služebností vychází z “dělby moci”, kdy zdrojem autority není autorita vyšší, ale sám Ježíš Kristus jako hlava církve. Každý úd tak má svěřenu míru své odpovědnosti a jednotlivé údy slouží v poddanosti jeden druhému. Pokud by zjevení bylo skutečně rezervováno výlučně “vyšší autoritě”, jak učí Traut [26], pak by proroci jako Jerermjáš nebo Eliáš byli považování nejen za falešné, neboť měli nad sebou krále, který jejich slova nepřijímal, ale také za vzbouřence, protože proti králům veřejně vystupovali a psali.
S podobným principem se můžeme setkat i v Novém Zákoně. Kristus, který sám byl poddán Zákonu (Ga 4,4) vedl své učedníky k poslušnosti náboženským úřadům (Mt 23,3a), nicméně je důrazně varoval v následování jejich jednání (Mt 23,3b) a jejich učení, které nazval kvasem (Mt 16,11–12). Svým jednáním tak dal příklad, že mají zkoumat učení na základě Písma a nenásledovat tak zvrácené učení svých autorit (Mt 15,8–9). Apoštol Pavel sám sebe dal pod kletbu v případě, že by zvěstoval Galatským jiné evangelium (Ga 1,8–9) a vedl Galatské ke zkoumání zjevení, byť by je zvěstovala ta největší autorita. Sám proto otevřeně napomenul apoštola Petra z pokrytectví, když nešel za pravdou evangelia a o tomto svém činu zpravil právě Galatské (Ga 2,10–14). Lukáš velmi jasně chválí Židy z Beroje, že Pavlovo poselství zkoumali na základě Písma (Sk 17,11).
Představa, že „nejvyšší“ zjevení je rezervováno výlučně autoritám je Bibli cizí. Bůh svoji vůli zjevil jednou pro vždy v Písmu a každé proroctví i učení s ním musí být v souladu. Duch svatý, který je přítomen v každém znovuzrozeném křesťanovi je schopen jej vyučit, ochránit a uschopnit k samostatnému rozsuzování (1 J 2,27). Spasitele při jeho příchodu rozpoznala stará prorokyně (L 2,38), ačkoliv oficiální autority jej nerozpoznali a dokonce jej nechali umučit za rouhání (Mk 14,64). Není jistě pochyb, že Bůh uschopňuje ty, kterým udílí vyšší odpovědnost, ovšem ten, kdo je hlavou, ještě nemusí být okem (1K 12,21). Právě proto je k rozsuzování volána celá církev (1K 14, 29 a 1 Tes 5,19–21).
Vztah mezi službou proroka a staršími či pastorem samozřejmě spočívá ve vzájemné úctě, podpoře a doplňování se. Musíme si ovšem uvědomit, že prorok je Boží posel a jeho úkolem je vždy vyřídit zvěst, ať již je její obsah potvrzením vedení či naopak povzbuzení k pokání a korekci směru či jednání. Úkolem církve je poté takové proroctví rozsoudit.
Porovnejme proto Trautovo učení se stanoviskem Assemblies of God ohledně vůdčí role v rukou jediného člověka: „Petr vybízel mladší, aby se podřizovali starším, ale hned dodal, že by měli být podřízeni jeden druhému a oděni pokorou. (1Pt 5,5) Nikdo nemá požadovat absolutní autoritu nad ostatními i kdyby to bylo s cílem je ochránit…“[27] Toto stanovisko nikterak nezpochybňuje nutnost biblického vedení ani důležitost úřadů v církvi, ale zároveň uvádí, že „každá část těla Kristova je na svém správném místě, přijímá pokyny od Krista přímo, a tak celé tělo rostle a vzdělává se v lásce.“[28]
3.3 Triumfalismus církve poslední doby
Stejně tak, jako učitelé NAR, i Traut věří, že nastávající doba má být dobou divů a zázraků, které předčí zázraky prvotní, apoštolské církve, a připraví tak církev pro příchod svého Ženicha:
„V první církvi bylo tolik duchovní aktivity a projevů proroctví, že není pochyb o tom, že Bůh je obnovuje dokonce ještě v hojnější míře v současné době. Věřím že proroctví pomůže připravit nevěstu na příchod ženicha.“[29] „Prorok bude vytrubovat a vyhlašovat obnovení apoštolské služby v její plnosti do těla Kristova.“[30]
Tento pohled Traut potvrdil i směrem k českým křesťanům:
„Ale mám pro vás poselství od Boha. V tomto apoštolském hnutí je nový den, Bůh bude dělat nové věci. On ti dovolil, abys takto tiše vyrůstal, ale On chce dělat větší věci, On chce nyní činit zázraky. V dalších dvou nebo třech letech se stanou některé fenomenální věci.“[31]
Takto mocná a obnovená církev by měla promlouvat nejen jednotlivě k lidem, ale působit i na celonárodní úrovni skrze službu politikům. Ačkoliv v rozhovoru pro Život v Kristu Traut uvedl, že „Písmo nás učí, že účelem pěti darů služebností je vystrojit svaté, ne mluvit k vládám apod.“[32], ve své knize uvádí: „Církev by zcela jistě měla mít mysl Kristovu, aby pomohla udávat směr a oznamovat Boží soud pro národ a jeho vůdce.“[33]
Církev jistě má, a historie nám potvrzuje, že vždy měla prorocký rozměr, který ovlivňoval i společnost. Ale není to její primární úkol. Proroctví je určeno církvi, nikoliv politikům a pokud církev má tyto ambice, může se to pro ni stál velkým pokušením. Vezmeme-li v potaz učení NAR, která má za cíl vést a směřovat sekulární společnost, měli bychom být nanejvýš opatrní. Rámec vzájemného vztahu státu a církve, jak jej letniční hnutí chápe, můžeme nahlédnout z dalšího stanoviska Assemblies of God:
„Role vlády a politiků je odlišná od role církve. Jak církev tak vláda jsou instituce ustanovené Bohem (Římanům 13,1–7) a měly by se vzájemně respektovat, ale je podstatné, aby ani jedna z nich nepřekročila roli která jí byla určena. Obě slouží Božím cílům rozdílnými funkcemi. … I když Assemblies of God jako organizace rozpoznává své povolání a i nadále se vyvaruje od překročení svého úkolu k politickým záležitostem, zároveň se nevzdá své zodpovědnosti rozhodně vystupovat proti nemorálním zákonům a oponovat legislativě která jasně popírá Písmo.“[34]
_____________
15 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 55
16 Slovo Eda Trauta. Prorocká konference, leden 2006
17 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 57
18 MENZIES, W. Anointed To Serve
19 Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled
20 „We encourage our churches to give close heed to the following
provision of the General Council Bylaws: Pastors and leaders of assemblies
should make proper investigation of persons who seek to gain entrance to teach,
minister, or pastor. Use of the platform should be denied until spiritual
integrity and reliability have been determined. Since the use of non-Assemblies
of God ministers may bring confusion and problems detrimental to the Fellowship,
it is recommended that Assemblies of God churches use Assemblies of God
ministers Apostles and Prophets“ In: Apostles and prophets
21 „Pamatujme, že je to pastor, kdo je ve všech směrech
zodpovědný před Pánem za celé stádo. Věřím, že Pán buduje silné
vedení, které by pomáhalo pastorovi v rozhodování a
rozeznávání.“ In: TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 80
22 „Poddanost je klíčový postojem ke službě v místním
sboru .“.In: tamtéž, s. 54
23 Tamtéž, s. 78–79
24 Ed Traut – Jak najít Boží vůli
25 Tamtéž
26 „Pro mě nový fakt z Božího slova spočíval
v Edově výkladu situace popsané v 16. kapitole Skutků. Apoštol
Pavel se svým prorockým doprovodem hledá Boží vůli pro další misijní
cestu. Překvapivě Bůh nepromluvil k některému z proroků, ani
k Judovi, ani k Silasovi, ale ve vidění přímo k Pavlovi.
Důvodem je to, že Bůh nedává hlavní nasměrování prorokům, ale často
právě vedoucím. Zvláštní je, že ani poté, co měl Pavel vidění, se
prorokům nedostává žádných dalších podrobností. Pavel se zcela
spoléhá na konkrétní vedení Duchem svatým.“ In: BARTÍK, J. Prorocká
konference s Edem Trautem
27 The discipleship and submission movement
28 Tamtéž
29 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 19
30 Tamtéž, s. 59
31 Slovo Eda Trauta. Prorocká konference, leden 2006
32 Rozhovor s Edwardem Trautem
33 TRAUT, E. Pravdivě o proroctví, s. 19
34 Political Issues