Po ovoci poznáte je...
Představ si, že jdeš do nemocnice a chirurg ti místo slepého střeva vyoperuje slezinu. Potom se dozvíš, že tentýž lékař vyndal z břicha paní Johnsonové jiný orgán než měl a panu Smithovi amputoval pravou nohu namísto levé. Jejda! Garantuji ti, že takovýhle šarlatán by přišel o svou licenci bez ohledu na to, jak příjemný byl k pacientům v ordinaci. A nemohl by se přestěhovat do jiného města a otevřít si tam chirurgickou ambulanci. Existují normy, které se vztahují nejen na lékaře, ale také na dentisty, bankéře, učitele, právníky a dokonce i na kosmetičky. Bohužel v našem podivném světě nezávislých církví neexistuje nic takového jako platná norma (profesionálního) chování. I kadeřník se musí podřídit pravidlům, ale někteří z našich kazatelů to nedělají. Vymýšlejí si pravidla, jak se jim to zrovna hodí. Zářným příkladem je Paul Cain, oslavovaný charismatický prorok, který se v devadesátých letech objevoval na bezpočtu konferencí.
Ze služby odstoupil v roce 2005 poté, co byl veřejně konfrontován třemi významnými církevními vůdci. Mike Bickle, Rick Joyner a Jack Deere proti Cainovi vznesli obvinění z homosexuality a alkoholismu.
Cain uznal své selhání, odstoupil ze služby a souhlasil s „režimem odpovědnosti“ stanoveným skupinou mužů, kteří jej znali. Ale o pár týdnů později oznámil, že se stěhuje do Kalifornie za služebníky, které Bickle, Joyner ani Deere vůbec neznali.
A ejhle! O 12 měsíců později církev v Kalifornii oznámila, že Cain je „obnoven“ a že je připraven zase kázat.
Bickle, Joyner a Deere se zachovali správně. Vydali k tomu 21.ledna své prohlášení, ve kterém v kostce stálo: „Nemůžeme s jistotou říci, že se jedná o skutečnou (ryzí) obnovu… Bude to ke škodě jak Cainovi tak druhým, jestli začne sloužit předčasně a znovu spadne do svých starých hříchů.
Díky Bohu tady někdo požaduje vyšší standard v době, kdy tolik křesťanů zabouchlo před biblickou morálkou dveře! Je na čase, aby vůdci v našem hnutí ukázali přísnou stránku lásky a osvojili si striktní opatření týkající se biblické obnovy.
Situace kolem Caina je příležitostí k tomu, abychom se podívali na zoufalý stav důvěryhodnosti našeho hnutí zblízka. Potřebujeme jasnější pokyny k tomu, jak jednat při morálním selhání křesťanských vedoucích. Zde jsou čtyři:
1. Odpuštění přichází okamžitě. Boží milosrdenství je úžasné a Pán rychle odpouští vedoucímu, který padl a činí pokání. Bůh nepožaduje po žádném hříšníkovi, aby se válel v hanbě.
2. Osobní obnova je proces. Pokání není jen to, že člověk lituje své chyby. U vedoucího musí být vidět, že skutečně lituje toho, jak jeho hřích ublížil druhým. Pokud vedoucí své pády popírá, opravdoví přátelé jej musí usvědčit z hluboce zakořeněné pýchy, oklamání a sebe-ospravedlňování.
3. Návrat ke službě by se nikdy neměl uspěchat. Mnozí experti doporučují, že vedoucí, který padne, by měl odstoupit ze služby alespoň na tři roky, aby mohlo dojít k úplnému uzdravení. Některé denominace vyžadují pouze dva roky rehabilitace, ale někteří z nezávislých církví požadují ještě méně. Výsledkem našeho uspěchaného jednání je, že mnoho neuzdravených, nezdravých vedoucích dnes stojí za kazatelnou.
4. Obnovení by mělo být spojeno s lidmi, kteří daného vedoucího znají. Takový vedoucí může mít pokušení utéct na druhý konec země a najít si nové přátele, kteří se nadchnou jeho charismatem a neuvidí tu temnou stránku. Ale skutečné obnovení musí být spojeno se smířením s lidmi, kteří byli jeho jednáním zraněni.
Vím, že si budou někteří stěžovat, že odsuzuji. Pravda ale je, že znám několik služebníků, kteří morálně selhali a pak se vrátili za kazatelnu ne když oni sami uznali za vhodné, ale v Boží čas. Obnova je možná a měla by být naším cílem. Ale já hodlám stát s apoštolem Pavlem, který od církevních vedoucích vyžadoval boží charakter a varoval tehdejší křesťany, aby se vyhýbali samozvaným „osamělým jezdcům“ té doby. Pokud dnes neurčíme hranice, potrhlí proroci a tělesní „spolu-aktéři“ nás všechny strhnou dolů na svoji úroveň.
J. L. Grady
Celý článek zde
Poznámka A. F.: za zmínku stojí citát letničního teologa J. Prasche:
„…teleevangelistům, jejichž veřejné skandály dnes můžeme pozorovat, by mezi prvními letničními nikdy nebylo dovoleno pokračovat ve službě. První letniční věděli, že Boží Duch je Duchem svatosti. Morální standard byl zachováván, zatímco dnes je ve vetšině opuštěn.“
Celý článek zde