Dějiny Apoštolské církve - 1. díl: 1989 - 1997: Významná výroční setkání a konference
Motto:
„Slyšel jsem: „Dříve jsme získávali jednotlivce, dnes celé národy.“ – Odvolávají se na Matouše, kde je řečeno, že máme získávat učedníky. Kdo bude ale potom stát za Antikristem… Máme zvát lidi, aby se stali učedníky.“
Reinhold Ulonska, Evropská letniční konference – Frýdek-Místek, 1997
„My rozsvěcujeme celý svět. Česká republika bude spasena, Polsko bude spaseno!“
Reinhard Bonnke, Evropská letniční konference – Frýdek-Místek, 1997
Úvod
O 15. mezinárodní letniční konferenci, konané ve dnech 27. 9. až 1. 10. 1989 v Singapuru, bylo pojednáno v kapitole „Ustavení církve“. Tato kapitola pojednává o vybraných výročních církevních, evropských a mezinárodních konferencích, na kterých participovali delegáti AC, a které se konaly v letech 1990 – 1997. Jednalo se o celocírkevní výroční konference, později nazvané synody, pořádané v letech 1993 a 1996 v Kolíně. Dále to byly Evropské letniční konference (PEC) v rámci European Pentecostal Fellowship (EPF), které se konaly v Bordeaux (1994) a ve Frýdku-Místku (1997), a rovněž setkání Evropského letničního výboru v Emmettenu (1995) a představitelů účastnických církví v Messině (1996). Z mezinárodních letničních konferencí v rámci Pentecostal World Fellowship (PWF) to byla konference v Jeruzalémě (1995) a v rámci Assemblies of God International Fellowship (IAOGF) mezinárodní modlitební kongres v Soulu (1994). Dále regionální setkání představitelů některých evropských letničních církví východní Evropy v letech 1996 a 1997.
Celocírkevní konference 1993
O ustavující konferenci ještě v době komunismu, stejně jako první svobodné celocírkevní konferenci o rok později, bylo pojednáno v kapitole „Ustavení církve“. V období 1993 dosáhla sice Apoštolská církev již plné registrace s ostatními církvemi, ale byla vystavena vlivu mnoha zahraničních služebníků, k jejichž službě bylo třeba zaujmout postoj a konstatovat, že mnozí z nich ovlivnili církev nevhodně[1]. Přes velkou misijní snahu pak Apoštolská církev v roce 1991 vyrostla o pouhého člena a její předseda to viděl právě v souvislosti s příchodem cizích vlivů:
„Nejhorší bylo to, že s uvolněním hranic se do naší země dostávaly nejrůznější náboženství a filozofie. Do té doby jsme žili v určitém závětří, najednou to sem vtrhlo a my jsme na to nebyli připraveni. A zdálo se, že nás to odrovná. To vidíš i na tom, že za rok 1991 nám přibyl jen jeden člen. To byl pro mě strašně těžký rok. Já před Bohem křičel: „Otče, jiným hoří i voda, a mně ani benzín ne“[2].
Celocírkevní konference v roce 1993 se nenesla v duchu podstatných změn. I přes počáteční neúspěch je možné konstatovat, že počátkem devadesátých let přece jenom došlo k explozivnímu růstu. Zatímco v roce 1989 se k církvi hlásilo 8 sborů, 24 stanic a 27 diaspor, konference v roce 1993 konstatovala 21 sborů, 60 stanic a celkem již 1 313 členů[3]. Nárůst počtu sborů byl způsoben i osamostatňováním dosavadních stanic. Na konferenci se dle osobních svědectví zúčastněných projevilo i pnutí mezi pastorem a staršími brněnského sboru, kam se silně infiltrovalo charismatické učení.
V období po konferenci v roce 1993 AC definitivně opustil druhý brněnský sbor, který vznikl po schizmatu v roce 1992, a rovněž z církve odešel sbor v Jičíně. Z obou sborů se stala Křesťanská společenství. Zároveň se rozpadl kolínský sbor[4]. V období konference zůstalo v AC tedy 18 sborů a 1157 členů[5a]. Tento pokles byl způsobem především pronikáním charismatického učení mezi letniční sbory, které se dělily, a část členské základny, případně celé sbory, odcházely do Křesťanských společenství nebo Vody života, později přejmenované na Slovo života. Církev na podobné věci reagovala posílením pravomoci vedoucích na základě učení o „delegované autoritě“. V říjnu měla AC již 1 200 členů v 19 sborech [5b].
Celocírkevní konference 1996
Další celocírkevní konference se konala dne 30. 3. 1996 v Kolíně a předsedou církve byl nadále Rudolf Bubik.
Poslání církve
Bylo zde uvedeno, že hlavním posláním církve je evangelizace. Východiskem bylo klasické, letniční christologické paradigma, že stejně jako byl Kristus pomazán Duchem nést evangelium, v obdobném úkolu stojí i Apoštolská církev. Rudolfem Bubikem byl položen důraz na evangelizaci s konstatováním, že z deseti milionů obyvatel ČR je zde pouze 10 – 40 tisíc křesťanů a celý národ již není tolik otevřen, ale obrací se k materialismu. Zároveň podle něho rostly i útoky proti církvi. Zřejmě měl na mysli několik televizních pořadů, ve kterých se angažovali představitelé Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Tyto pořady se spíše zabývaly některými charismatickými extrémy[6]. Bubik v návaznosti na medializaci těchto excesů sdělil, že je proto třeba rázněji řešit problémy „abychom nedali tomu zlému zbraň proti nám“[7]. Řešením mělo být právě posílení autority vedoucích. Zde je možné nahlédnout i jistou historickou reminiscenci staré církve, která v konfrontaci s gnosticismem, jehož prvky nese i charismatismus, reagovala konstitucí monarchického episkopátu a posílením pravomoci biskupa.
Růst církve
V období konference měla Apoštolská církev již 25 sborů, 71 stanic a 1723 členů. Nárůst činil 7 sborů, 11 stanic a 566 členů, což byla zhruba třetina. Šest sborů vzniklo přirozeným vývojem a do AC vstoupil jeden sbor jako celek. K tomuto datu měla AC pět oblastí v průměru se 73 členy na jeden sbor. V církvi pracovalo 83 pracovníků na plný úvazek, z čehož bylo 60 ve sborech a stanicích. Bubik zmínil vizi o růstu církve, kterou přijal od Boha, avšak její naplnění podmínil snahou všech[8].
Změna ústavy
Zvláštní bod byl věnován Ústavě AC, ve které byl reflektován i posun institutu církevních autorit a nelze se proto divit Bubikem mnohokrát opakovaným slovům, že církev je království, nikoliv republika. Proto i ústava měla být nedemokratická:
„V dnešní době je Ústava AC oproti dosavadní zbavena demokratických prvků, neboť Ježíš nepřišel založit Boží republiku, ale království“[9].
Království bylo tedy chápáno jako protipól demokracie, ačkoliv nejstarší západní parlamentní demokracie se zrodila v království Velké Británie a historicky je možné doložit, že protestanti se v habsburské monarchii těšili obdobím svobody tehdy, pokud byla moc panovníka omezena například podílem českých stavů.
Konkrétně to znamenalo, že byl v ústavě vynechán článek o „konciliarismu“, který od Husovy doby prosazovala i světová reformace. Zatímco v původní ústavě bylo konstatováno, že sborové shromáždění je nejvyšším orgánem sboru, nyní tomu tak nebylo. Od této chvíle prakticky již nic nestálo i v cestě pastorům uplatňovat jim „Bohem dané vize“.
Změna názvu
Na konferenci rovněž došlo ke změně názvu církve, jelikož po rozdělení Československa již nebylo třeba přídomku v ČR. A stejně tak došlo i ke změně názvů některých církevních funkcí. Zhruba v tomto období se i z předsedy stal biskup. Někde stále přežívající lidový název „kazatel“ byl opuštěn a nahrazen pojmem „pastor“.
Služby v církvi
Na konferenci se mluvilo i o nutnosti navýšit kapacitu LBA a o potřebě stanové misie s týmem služebníků pro zakládání sborů. Bylo konstatováno, že stanová misie již zasáhla 36 míst. Ředitelem diakonické organizace Nehemie se stal Stanislav Bubik a vedoucím práce sester Marie Bubiková. Šéfredaktorem časopisu Život v Kristu se stal Rudolf Bubik. Dále se pochvalně hovořilo o konferencích s Claudio Freidzonem a uvažovalo se o pozvání Bennyho Hinna[10].
Mezinárodní letniční konference a setkání
Vedle vnitrocírkevních konferencí se v této době udála i řada mezinárodních setkání.
Mezinárodní kongres Assemblies of God v Soulu
Tento kongres se konal ve dnech 29. 9. – 3. 10. 1994 v jihokorejském Soulu a jeho součástí bylo celosvětové modlitební setkání. Cílem bylo „vypůsobit některé větší pozitivní změny v našem světě, včetně sklizně duší“. Téma kongresu neslo název „Letnice nyní“ a bylo spojeno se sborem letničního velikána, uplatňujícího principy učení pozitivního myšlení, Yonggi Cho[11]. Mělo se jednat o největší letniční modlitební shromáždění, které se kdy konalo, a které bylo pravidelně avizováno prostřednictvím Života v Kristu[12]. Šlo zároveň o setkání zástupců ze 125 zemí světa a celkový počet byl avizován na neskutečný milion účastníků[13]. Rudolf Bubik, delegát za Českou republiku, již v úvodníku z října 1994 avizoval, že ještě před konferencí prožil mimořádný dotek Ducha svatého a v podstatě uvozoval i jeden z milníků konverze AC směrem od klasického pentekostalismu k charismatické spiritualitě:
„Mé první setkání s Ním bylo vlastně hned cestou z letiště, ještě v autobuse, kdy jsem mohl více prohloubit svůj vztah k Němu, kdy jsem mohl lépe poznat Ducha svatého jako osobu“[14].
Tento prožitek, kdy proponent duchovní zkušenosti je schopen diferencovat mezi působením jednotlivých osob Trojice je zcela specifický v tom, že byl později společný mnoha nositelům Torontského požehnání, jako jsou Benny Hinn nebo Claudio Freidzon. Ostatně těsně před cestou do Soulu měl Bubik možnost shlédnout videokazetu s Freidzonem, a proto ani on neviděl svůj prožitek v Soulu od této věci odděleně:
„Těsně před mým odletem do Soulu se z Argentiny vrátil Radek Smetana. Přivezl nám videokazety, některé již nadabované, ze shromáždění s bratrem Claudiem Freidzonem, a tak jsem měl mnoho možností přemýšlet…“[15].
Celý úvodník, věnovaný dojmům konference ze Soulu, se pak zabýval vyzvednutím služby Claudia Freidzona a připravoval čtenáře na to, že se nyní budou konat zcela neobyčejné věci, které se budou vymykat běžné letniční zkušenosti.
Skrze setkání v Soulu došlo i k ještě dalšímu posílení specifického rysu Apoštolské církve, a to je učení o „delegované autoritě“. Bubik kladně kvitoval sakralismus, který lze nahlížet v tom, že je zde úcta k „posvátné půdě“ tím, že na modlitební hoře si lidé zouvají boty. Existuje zde i obdobná úcta k „dalším lidem, které si Bůh povolal“. Možná by se v této souvislosti nabízelo konstatovat, že podobně se děje ve východních kulturách, které nezastávají oddělenost sekulární a náboženské složky, ovlivněných například hinduismem a islámem (zde rovněž existuje posvátná půda), případně v mírnější podobě v celé ortodoxní Byzanci. Bubik ovšem upozornil, že nejde o kulturu, neboť „duch vzpoury a rebelie má své žně i tam“[16]. Odmítl proto kulturní podmíněnost místního projevu tím, že jde o zbožnost, kterou si potřebuje přivlastnit i Apoštolská církev:
„A tak se nesnažme spláchnout to poznámkou, „to je jejich kultura“ Oni pochopili a poznali mnohé věci, které bychom potřebovali i my pochopit“[17].
Zhruba od této chvíle snad nebylo čísla Života v Kristu, které by v těchto letech nepropagovalo Claudio Freidzona a neuvozovalo příchod neletničních, zato charismatických projevů, které byly brzy očekávány. Již v témže, říjnovém čísle 1994, byl další článek o probuzení v Argentině, ve kterém bylo možné například najít věty:
„Na shromáždění mnoho lidí se stává tak „opilím“ (sic!) v Duchu, že nemůžou řídit. Určení řidiči a taxíky jsou seřazeni před sborovou budovu. Někteří uctívači, kteří by normálně mohli jet domů autobusem, spadli cestou na autobusovou zastávku“[18].
Konferenci v Soulu s legendárním Yonggi Cho je tak možné právem považovat za milník v charismatizaci Apoštolské církve a utvrzením v trendu posilování delegované autority. Není se ostatně co divit. Byl to Yonggi Cho, který předpověděl probuzení v Pensacole, kam se Freidzonovo požehnání, skrze Torontské požehnání, nakonec přelilo[19]. Pensacolské probuzení pak bylo považováno i za „probuzení smíření“ mezi klasickými letničními a charismatiky[20].
Evropská letniční konference v Bordeaux
V nastolené linii očekávání probuzení pokračovala v roce 1994 rovněž evropská letniční konference v Bordeaux, v jihozápadní Francii, jejímž mottem bylo heslo „Evropo, probuď se“. Roman Tomsa a Jozef Brenkus s Michalem Hydzikem, předsedou letniční církve Polsku, zde převzali vlajku letniční konference, která se měla uskutečnit ve dnech 23. 7. až 27. 7. 1997 ve Frýdku-Místku[21]. Ve dnech 8. – 11. 3. 1995, na jednání Evropského letničního výboru ve švýcarském Emmettenu, kterého se zúčastnil Rudolf Bubik s Františkem Palou, bylo schváleno i heslo pro konferenci: „Jděte v moci Ducha svatého“. Bylo navrženo, že před zahájením konference vyrazí z různých zemí Evropy evangelizační týmy, které půjdou od města k městu zvěstovat evangelium a v den zahájení konference dorazí do Frýdku[22].
Mezinárodní letniční konference v Jeruzalémě
Na světovou letniční konferenci v roce 1995, která se konala v Jeruzalémě, byli nominováni Rudolf Bubik se svou manželkou[23] a překladatel František Pala[24]. Konference se účastnilo 8 – 9 000 účastníků a jednalo se již o 17. setkání Světového svazu letničních církví (Pentecostal World Fellowship). Ve svědectví Rudolfa Bubika je poměrně obšírně popsán Izrael resp. Jeruzalém, ale o samotném průběhu konference konkrétní zmínka takřka chybí[25].
Tato konference se nacházela ve víru ekumenických událostí a navazováním dialogu mezi klasickými letničními a římskokatolickou církví. Právě v Jeruzalémě abdikoval na svůj post v prezidiu Francesco Toppi, bývalý generální superintendent Assemblies of God v Itálii. Důvodem byl protest proti tomu, že konference odmítla vydat prohlášení proti tomuto dialogu a skutečnost, že nekáznila členy v tomto dialogu již zúčastněné[26]. Pnutí se projevilo zřejmě i v tom, že účastnické církve Assemblies of God měly účast na ekumenickém hnutí v podstatě zapovězenou.
Setkání evropských letničních představitelů v Messině
V polovině března 1996 se uskutečnilo setkání evropských představitelů s cílem hledat společnou cestu směřování evropského pentekostalismu. Setkání se zúčastnili Rudolf Bibik a za Slovensko Jozef Brenkus. Evropská letniční misie zde zvažovala možnost své pomoci v Bosně a Hercegovině a diskutovalo se i o situaci v Čečensku. Bubik zde referoval o práci Teen Challenge, Nehemie a Royal Rangers a rozhodl se za Apoštolskou církev podpořit sumou 500 dolarů televizní vysílání v Rusku. Jednalo se i o evropské konferenci ve Frýdku Místu, kde měl jako řečník vystoupit Reinhard Bonnke, Michal Hydzik, Jákob Zopfi a další. Bubik referoval o plánované konferenci z obvyklé letniční pozice, zdůrazňující potřebu jednání Ducha svatého, aby “vstoupil a naplnil prostory sportovní haly ve Frýdku-Místku“[27].
Více o historii sportovní haly
Setkání středoevropských letničních představitelů
V polovině dubna 1996, prakticky po setkání v Messině, se konalo i setkání středoevropských letničních představitelů Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska a České republiky, kde se tito představitelé zamýšleli nad další spoluprací se „sesterskou církví“ Assemblies of God[28]. Toto setkání se konalo v době, kdy byli někteří letniční přesvědčeni, že Torontské požehnání je další vlnou Ducha svatého, ovšem zejména sbory Assemblies of God zastávaly spíše odstup, o čemž svědčí i článek G. Wooda, který překvapivě – jako trilogii – přetiskl i Život v Kristu[29]. Bubikův úvodník, v němž o tomto setkání referoval, se tradičně zabýval osobou a prací Ducha svatého, zejména z pohledu nové vlny. Předem varoval před kritikou a odmítáním jeho činnosti. Když pak uvedl: „měli jsme možnost slyšet různé informace o tom, jak Pán jedná v jiných národech“[30], je třeba v nich slyšet zřejmě i reflexi šíření Torontského požehnání.
Setkání vedoucích letničních církví z východní Evropy
Ve dnech 10. – 12. dubna 1997 se konalo setkání jakési obdoby visegrádské čtyřky, tedy představitelů letničních církví Česka, Slovenska, Maďarska a Polska. Jako snad u všech letničních setkání, i zde se řešil především růst církve. Bylo konstatováno:
„Všechny církve rostou a rozvíjejí se. Na druhé straně nikdo z nás není spokojený. Růst je vyčíslován pouze v procentech, zatímco toužíme po desítkách procent“[31].
Šlo o klasické setkání dokumentující směřování letničních církví v předvečer očekávané evropské letniční konference ve Frýdku Místku, na kterém se vedle České republiky podílelo i Slovensko a Polsko.
Evropská letniční konference ve Frýdku-Místku
Jak již bylo uvedeno, o konferenci, která by se pořádala v České republice, bylo rozhodnuto již dříve, na setkání Evropského letničního výboru roku 1995 v Emmettenu. Jednalo se o návrh biskupa Apoštolské církve, který nejprve konzultoval s představiteli polské a slovenské letniční církve Michalem Hydzikem a Jozefem Brenkusem. Později byl tento návrh chápán jako Boží rozhodnutí[32]. Hlavním koordinátorem konference se stal bývalý funkcionář Svědků Jehovových a nyní člen AC, Ivo Sysala, který měl s pořádáním velkých konferencí SJ již své zkušenosti.
Evropské letniční konference
Konference ve Frýdku-Místku byla již desátou evropskou letniční konferenci (PEC) a čtenáři Života v Kristu byli na její konání pravidelně upozorňováni. Smyslem těchto konferencí bylo společenství s národními a evropskými letničními hnutími, která v roce 1996 v Evropě představovala již 3 miliony věřících. Během konferencí se konaly evangelizační shromáždění, plenární schůze, pracovní semináře, setkání mládeže apod. Konference byly organizovány výbory pořádajících zemí a Letničním evropským společenstvím, které v té době bylo složeno z 91 zvolených zástupců ze 32 zemí. Tuto konferenci připravily výbory z České republiky, Slovenska a Polska[33] a již v roce 1996 bylo zveřejněno i datum, stanovené na 23. – 27. července 1997[34]. Letniční hnutí v Evropě dokonce podmínilo úspěšností této konference další konání evropských letničních konferencí v budoucnu[35].
Setkání ve Frýdku-Místku navazovalo na konference předcházející: 1969, Nyhem, Švédsko; 1972, Bern, Švýcarsko; 1975, Hedmarktoppen, Norsko; 1978, Haag, Nizozemí, 1981, Helsinki, Finsko; 1984, Stuttgart, Německo; 1987, Lisabon, Portugalsko; 1991 Jönköping, Švédsko a 1994 Bordeaux, Francie[36]. Podle Rudolfa Bubika bylo ovšem setkání ve Frýdku-Místku mimořádné, neboť se mělo jednat o průlom “v životě letniční Evropy“. Od konference se očekával možný příchod probuzení do ČR, ale následně i do celé Evropy:
„Copak musíme stále jenom číst o probuzení v Argentině, na Floridě, v Korei atd.? Copak by nemohlo jednou přijít i do Evropy? Bůh má přece moc učinit, aby právě Frýdek-Místek byl místem, odkud vzejde probuzení v Evropě… Jen 4 % naší republiky jsou křesťané, kteří pravidelně chodí do kostela nebo modlitebny. A řekl bych, že jen 0,5 % (a to už nadsazuji) jsou znovuzrození lidé… I proto by tato konference měla být místem, kde Bůh mluví nejen k Evropě, ale i k našemu národu. Možná proto byl náš národ vybrán, aby se na sklonku tisíciletí uskutečnila 10. letniční konference právě v České republice“[37].
Bylo předesláno, že Frýdek-Místek může být takovou malou českou Pensacolou a Rudolf Bubik pak Pensacolu opakovaně, při představování této konference, zmiňoval[38]. V lednovém čísle Života v Kristu 1997 byl již zveřejněn podrobný program konference od středy 23. 7. až po neděli 27. 7.[39]. Konferenci měla předcházet konference mládeže resp. „evangelizační festival mládeže“, kde se mladí budou modlit za probuzení, a poté půjdou mládežníci do okolních měst a vesnic, aby zde zvěstovali evangelium[40]. Motem konference byla touha po probuzení v Evropě a Bubik zde opět plynule přešel k popisu probuzení v Pensacole[41]. Navrátil v Životě v Kristu avizoval:
„Budeme evangelizovat nejen na pódiích, ale také svým vystupováním, svým jednáním. Do Frýdku se sjede nemalé množství křesťanů. Modlete se prosím nejen za úspěch pouličních evangelizací, ale také za to, aby nevěřící lidé po setkání s námi křesťany byli povzbuzeni k hledání Boha“[42].
Na konferenci AC vsadila opravdu mnoho a mnoho se od ní očekávalo. Měla to být prestižní záležitost, korunovaná možná i probuzením nejen v ČR, ale postupně i v celé Evropě.
Průběh konference
Postupně byla Navrátilem v Životě v Kristu publikována i vystoupení klíčových řečníků v následujícím pořadí: Rudolf Bibik, Reinhold Ulonska, David Petts, Reinhard Bonnke, Werner Kniesel a Jozef Brenkus. Lze z nich vybrat následující postřehy.
Rudolf Bubik
Ve svém kázání zmínil potřebu evangelizace a jako vzor evangelistů uvedl Mojžíše a apoštola Pavla. Zdůraznil, že oba se vzdali svého postavení, jelikož kdo chce přinést zvěst smíření, musí být ochoten sdílet úroveň svých posluchačů. Ukázal na důležitost oddělení se od světa a jeho způsobů a přijetí Božího povolání. Oba dva (Mojžíš i Pavel) byli dokonce ochotni raději být odloučeni od Boha za svůj lid a Bubik v této souvislosti zmínil bídu českého národa. Vykoupení je jen v Kristu a jeho krvi, předobrazu beránka, kterého obětoval Izrael a jehož krví pomazal veřeje svých domovů. Tato krev je pak mezi křesťanem a Bohem, křesťanem a křesťanem a křesťanem a světem. Skrze tuto krev nevidíme hříchy a selhání, ale můžeme vidět druhého, jako jej vidí Bůh skrze Kristovu oběť[43].
Reinhold Ulonska
Jako bývalý luteránský teolog vždy překvapoval precizností svých výkladů a jednoduchou a přesto promyšlenou exegezí. Zdůraznil, že křesťané nejsou povolání zachraňovat národy, jak se dnes učí, ale že jsme povolání být svědky konkrétním lidem. Církev není stát a tudíž nenalézá biblickou oporu ani pro „státní církev“ ani pro „křesťanský stát“. Křesťané budou vždy solí, menšinou, budou ve světě, ale nebudou ze světa. Na základě překladu z řečtiny sdělil, že učednictví se týká jedinců povolaných z jednotlivých národů a zpochybnil i moderní triumfalismus:
„Slyšel jsem: „Dříve jsme získávali jednotlivce, dnes celé národy“. – Odvolávají se na Matouše, kde je řečeno, že máme získávat učedníky. Kdo bude ale potom stát za Antikristem… Máme zvát lidi, aby se stali učedníky“[44].
Toto jeho poselství pak bude, aniž si toho snad někdo otevřeně všimne, velmi odporovat kázání Reinharda Bonnkeho o tom, že „Česko bude spaseno“, „Polsko bude spaseno“ nebo jindy, že Evropa a Afrika budou spaseny. Ulonska dále sdělil, že lidé nejsou zachraňování skrze zázraky, ale skrze změnu života a vytrvalost navzdory těžkým okolnostem. Zdůraznil pak i nutnost křtu Duchem svatým k tomuto svědectví, po kterém ovšem mnozí ani netouží. Ulonska popsal evangelizaci jako muže, který z velkého hejna ryb, vyvrženého na břeh moře, zachraňuje jednotlivé rybky, i když není v jeho moci pomoci všem. Máme proto především sloužit lidem okolo nás[45].
David Petts
Jeho kázáním bylo klasickou letniční apologetikou křtu Duchem svatým na základě výkladu knihy Skutků. Zmínil letnice, evangelium v Samaří a učedníky v Efezu a zdůraznil duchovní dary a plnost Ducha k evangelizaci i k budování církve včetně diakonie. Věnoval se pak klasickému dilematu, zda jazyky jsou důkazem tohoto křtu s tím, že on je o tom přesvědčen, i když nechce zpochybňovat jiná svědectví[46].
Reinhard Bonnke
Největším triumfem konference mělo být zřejmě vystoupení německého evangelisty, žijícího v Africe, Reinharda Bonnkeho. A také bylo. Už Navrátil ve svém sloupku technického redaktora uvedl, že při zpracování poznámek ze semináře vycházel z audiokazety, neboť dynamičnost kázání jej přiměla „poprvé na konferenci odložit notebook a plně se soustředit na průběh“[47].
Bonnkeho poselství tradičně burcovalo k misii, kterou přirovnávalo k válečnému tažení. Byl zde obsažen klasický charismatický motiv církve jako armády a evangelizace jako boje s ďáblem. Bonnke zde parafrázoval Ježíšova slova: „Dostanete moc! Palebnou moc. Moc ohně… a bez jeho palebné moci nemůže nikdo z jeho dětí někam jít a něco dělat“ [48]. Po několika parafrázích velkého poslání v souvislosti s Duchem svatým Bonnke zopakoval tradiční heslo, že Česká republika a Evropa budou spaseny, a to v závislosti na člověku:
„Najednou tito lidé, kteří byli plní strachu, vystřelili na jeruzalémské ulice a zářili Božím duchem. Duch svatý přišel, Boží moc a oni rozsvítili Judsko, Samaří, Evropu. My rozsvěcujeme celý svět. Česká republika bude spasena, Polsko bude spaseno!.. Bez nás Bůh nepracuje… Nerozumím tomu, ale jakoby Ježíš potřeboval nás… každý věřící je schránka energie. Jsme mocné atomy… máme v sobě tu nejvyšší moc, kterou poznal tento vesmír“[49].
Poté Bonnke přešel k učení prosperity:
„Na letišti mne vítají vládní delegace. Přijely policejní motocykly s majáky, vezl jsem se mercedesem. To se mi líbilo! Proč? Protože jsem velvyslancem Krále všech králů Ježíše Krista“[50].
Bonnke se dotkl i toho, proč tolik křičí při kázání. Protože jdou lidé do pekla a satan trápí mladé lidi drogami a alkoholem, „nevrká jako holoubek a nemňouká jako kočička“[51]. Je ovšem dobré zmínit, že se mnoho německých vůdců a politiků v minulosti i v současnosti vyznačuje hlasitým projevem. O křiku německých politiků v Evropském parlamentu se zmiňoval i bývalý prezident ČR a možná se zde nemuselo jednat jen o duchovní pohnutky, ale i o národní specifikum.
Bonnke pak tradičně zakončil tím, že vlny Ducha svatého budou proudit Českou republikou, Polskem a Evropou a vyzval účastníky konference, aby přišli dopředu a jejich pomazání, na které mají spoléhat, tak „bylo aktivováno“ [52].
Werner Kniesel
Dalším mužem nebyl nikdo jiný, než v AC opět dobře známý švýcarský apoštol a evropský otec skupinkových megasborů, Werner Kniesel. Ten při svém setkání s pastory, kde mluvil o růstu lidí, zdůraznil, že slovo „vystrojit“ znamená i organizovat a tradičně mluvil o správné struktuře, ve které každý může sloužit. Je samozřejmé, že touto strukturou mínil skupinkový sbor[53].
Jozef Brenkus
Biskup Apoštolské církve na Slovensku Jozef Brenkus hovořil o důležitosti rodiny, která je vizitkou kazatele. Prohlásil, že se rozhodl být dobrým manželem, který bude věrný své manželce:
„Nejlepší reklamou pro kazatele je jeho rodina, protože se nevyhnete rozhovorům na téma rodiny… Máme být ke svým ženám neustále pozorní, uctiví, věrní – nejen navenek, ale i ve svém nitru. Nevím, zda je den, kdy bych své ženě neřekl, že ji mám rád. Řekl jsem, že jsem se rozhodl být ji věrný po celý život“ [54].
Povodně
Očekávané probuzení, jako již mnohokrát u podobných akcí, konference nakonec nepřinesla. Ve dnech jejího konání, které se skutečně krylo s avizovaným časem 23. – 27. 7. 1997, přesně v době, kdy přípravy vrcholily, (ve dnech 5.–16. července 1997) se na Moravě, ve Slezsku a na východě Čech přehnaly povodně. V místech, kde se plánovalo probuzení, byla živelná a ničivá přírodní katastrofa. Záplavy postihly také sousedící území Polska, Slovenska, tedy zemí, které se na pořádání konference spolupodílely. Na Wikipedii se lze dočíst následující:
„Došlo k obětem na životech a obrovským škodám. Zahynulo 49 osob, bylo zničeno 2151 domů (dalších 5652 se stalo dlouhodobě neobyvatelnými), strženo bylo 26 mostů. Navíc byl na několik dnů zcela zastaven provoz na klíčových železničních tratích (zcela vyřazeny byly nejdůležitější železniční uzly Moravy Přerov a Olomouc a rozsáhlé úseky přilehlých tratí). Těžce poškozeny byly rozsáhlé části měst Krnov, Ostrava, Opava, Otrokovice, Přerov, Olomouc a další. Celkové škody byly odhadnuty na 63 miliard korun“[55].
K podobným závěrům došel téhož roku i Bubik ve svém šéfredaktorském úvodníku, kde konferenci zmiňuje hned vedle těchto povodní:
„Díky konferenci ve Frýdku-Místku bylo rozhodnuto, že další konference PEKu se budou konat. Haleluja. Druhou závažnou věcí, kterou jsme jako celý národ během těchto prázdnin prožívali, byly katastrofální povodně počátkem července. Někteří dokonce nazývají tyto povodně povodněmi tisíciletí. Nikdo nebyl připraven na něco podobného. Výsledkem této katastrofy bylo půl stovky mrtvých, tisíce zničených domů, desítky tisíc nešťastných obyvatel našeho národa. Voda přišla neočekávaně, a když odešla, zanechala za sebou spoušť a nešťastná srdce“[56].
Ani tato katastrofa nebyla ovšem důvodem, aby rozptýlila očekávání na probuzení nebo vedla k revizi od nastoupeného směru. Naopak, bylo zde spatřeno potvrzení o Boží ochraně.
„Osobně nejsem příznivcem „mamutích akcí“, ale v případě PEKu mohu říci, že si tato konference postupně získala moje srdce. Již při jejích přípravách docházelo k „drobným“ zázrakům. Vstřícnost městského zastupitelstva byla až neuvěřitelná. Záplavová vlna přestala stoupat v těsné blízkosti haly, kde se konference konala“[57].
Přesto Bubik v úvodníku, kde kladně hodnotil konferenci, uvedl něco, co očekávané probuzení nepřipomínalo.
„V dnešní době se často dostávám do situace, kdy jsme najednou konfrontováni se skutečností. Na náš národ dopadá rána za ranou, jeden úder za druhým. Když se pana kardinála Vlka zeptali, zda je současná situace Božím trestem, Božími ranami, odpověděl, že ne. Nemohu s panem kardinálem souhlasit, já se domnívám, že ano. Jak jsem už v předchozích úvodnících zmiňoval, Bůh nám několikrát dal na našich modlitbách v Kolíně proroctví, ve kterých bylo velmi vážně a důrazně řečeno, že Bůh začne tento národ soudit, že se mu začne připomínat“[58].
Dané proroctví vskutku zaznělo a bylo otištěno již v únoru. Nepsalo se v něm přímo o soudech nad Českou republikou, ale nad světem, i když Českou republiku nelze ze světa samozřejmě vyjmout:
„On je Pán. Toto mě potěšuje i v letošním roce, kdy Duch svatý upozorňuje, že tento rok nebude lehký. Vstupujeme do údobí, kdy budou začínat boží soudy nad světem“[59].
Bubik pak nebyl sám, kdo viděl v povodních Boží soudy. Podobně uvažoval i Navrátil, když ve svém sloupku, kde se rovněž zabýval konferencí, uvedl:
„Jsou povodně Božím soudem nebo jde o Satanův útok? – Jak by mohl náš milující Bůh seslat něco tak hrozného?“… je přece doba milosti… Jsou křesťané, kteří připouštějí soud nad tímto nevěřícím světem, ale jsou přesvědčeni, že křesťané jsou z jakéhokoliv soudu vyňati. Mohou svoje přesvědčení doložit i verši z Písma. Nepřu se s nimi. Nicméně téměř každou neděli čteme z 1. epištoly Korintským kromě jiných i verše 31 a 32: „Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem“. I v knize Zjevení hovoří Pán Ježíš k jednotlivým sborům. Jsou zde slova podobná těm, který vzkazuje do Efezu: „Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív- Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš“ – Zj 2,5. Toto vše nejsou dle mého poznání výroky, které by ukazovaly až na období posledního soudu“[60].
Avšak nad tím, že tyto „Boží soudy“ přišly týden před PEC a zřejmě znemožnily plánovanou návštěvnost a snad i evangelizace v rozsahu, který se od nich očekával, a že ve stejné době se již podruhé dělil i svého času největší brněnský sbor, se nikdo nepozastavil. Nakonec došlo k pozoruhodnému výkladu. Zatímco, jak již bylo uvedeno výše, byly povodně pro svět Božím soudem, vůči Apoštolské církvi resp. jí pořádané mezinárodní konferenci se jednalo o Satanův útok:
„Přes útoky nepřítele – krátce před konferencí zasáhla Frýdek-Místek a jeho okolí povodeň – jsme viděli, že během příprav na nás spočívají Boží ruce“[61].
Netrvalo dlouho a opět přišlo další proroctví o probuzení, které verifikovalo i Argentinu jako zemi zázračného Božího působení. Bůh měl potvrdit, že bude v ČR jednat stejně, jako jednal v Argentině. V tomto proroctví byly (i když ne v souvislosti s povodněmi) proudy přílivu chápány jako probuzení. Slovo pronesl Bohuslav Wojnar, pastor z Českého Těšína. Ten při zasedání Rady církve uviděl odlivovou vlnu, která odhalila břeh s hnijícími a zapáchajícími rostlinami a živočichy, který byl před tím přikryt proudem vod plných života. Lidé se na tomto nehostinném dně chtěli zabydlet, jakoby už nepočítali s Boží mocí, která patřila minulosti. Do tohoto obrazu Wojnar uslyšel Boží hlas:
„Najednou jsem uslyšel hlas Pána, jak říká: „Nezabydlujte se na místě po odlivu, ale připravte se na příliv! Nezvykněte si na mrtvé, suché mořské dno, nenuťte se to chápat jako normální realitu života. Připravte se na vlny přílivu. Připravte své břehy, rozšiřte své břehy, abyste byli schopni přijmout vlnu Božího požehnání. Pokud se nepřipravíte, zaskočí vás a nebudete schopni je pojmout. Rozšiřte proto své břehy a připravte se na vlny přílivu, nezvykněte si a nepřizpůsobujte se vzdalující se vlně odlivu. Jako vidíte její hřbet v dálce, tak uvidíte vlnu přicházejícího Božího přílivu“[62].
Wojnar pak viděl paralelu mezi tímto přicházejícím probuzením a probuzením v Koreji a v Argentině:
„Boží zahrada bude vzkvétat a nést ovoce, ne chátrat, o tom jsem přesvědčen. Nejen v Koreji a v Argentině, ale i v České republice“[63].
Ohlasy konference
Ačkoliv se od konference očekávala i možnost velkého probuzení pensacolského typu, k ničemu takovému dodnes nedošlo. Jak uvádí ve své zprávě Jákob Zopfi, stoletá voda zaplavila třetinu České republiky. Přes velkolepé pozitivní hodnocení konference Zopfi oznámil:
„Očekávaného počtu návštěvníků nebylo dosaženo. Příčinou mohla být povodeň a ekonomická situace. Bylo zaregistrováno 902 účastníků z ČR, 369 ze Slovenska, 430 z Polska… sobotní večer se sešlo 3 000 účastníků“[64].
Zopfi nalézá Boží přiznání se ke konferenci v tom, že z těchto účastníků šla značná část na výzvu dopředu:
„To byla Boží odpověď na vroucí modlitby na biblické škole v Kolíně i českých, slovenských a polských sborech. Biblická škola prožila 13. 11. 1996 zvláštní setkání s Bohem a od té doby pokračovaly a neskončily ani po konferenci“[65].
Jinak řečeno, měl-li Zopfi pravdu, pak konference, která ani nenaplnila očekávaný počet účastníků, natož, aby vypůsobila probuzení, byla odpovědí na „pensacolské probuzení“ v Kolíně. Z rozhovoru s Ivo Sysalou, krom pozitivního hodnocení, rovněž vyplynulo několik zajímavých skutečností:
„Z pozice organizátora jsem samozřejmě viděl hodně negativních věcí… Hodně řečníků například nebylo schopno dodržet čas, což nám nabourávalo celkový program…. Počet zúčastněných bratří z východu a ze západu… se pohyboval v poměru 9 : 1… do poslední chvíle jsme nevěděli, zda přijede 1000 nebo 7000 lidí, což je daleko náročnější pro organizátory, kteří musí být připraveni na všechny možné i nemožné varianty. To souvisí s celkovým postojem k disciplíně a pořádku u Svědků Jehovových a v letničním hnutí, který je, pravda, poněkud odlišný“[66].
Mezník ve vývoji
Konference v roce 1997 byla přes všechna její úskalí jistě hodnotná a proslovy některých účastníků povzbuzující. Její konání, další rozdělení donedávna největšího sboru v Brně ve stejném roce, spolu s kázněním a vyloučením zástupce biskupa, Františka Paly, se tak staly pomyslným milníkem na křižovatce dějin Apoštolské církve. Rok 1997 byl i definitivním nástupem v cestě za Torontským požehnáním, potvrzeným nedávnými biskupovými cestami do Pensacoly, Buenos Aires a Soulu. Rovněž i učení o delegované autoritě se dostalo teoretických fundamentů ve formě knihy Duchovní autorita od Watchmana Nee a nových Knieselových skupinkových manuálů od jeho spolupracovnice Susanne Kuttruff. Připočteme-li k tomu nedávné oddemokratičtění ústavy na konferenci v Kolíně v roce 1996, a tím de facto přijetí biskupského systému, máme nyní před sebou proměněnou církev s novou identitou. Pakliže se od konference ve Frýdku-Místku čekalo zvláštní a viditelné Boží potvrzení a je-li opravdu v povodních nutné vidět Boží soudy, pak je třeba se možná i zpětně zamyslet, proč namísto probuzení tyto soudy přicházejí právě v této době?
Doposud uveřejněno:
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Úvod
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Ustavení církve
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Život v Kristu
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Křesťanský život
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vzdělávací instituce
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Misie a diakonie
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Významná výroční setkání a konference
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Zahraniční osobnosti
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vývoj učení o delegované autoritě
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Duchovní boj, rocková hudba a proroctví
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Argentinskou cestou přes Toronto do Pensacoly
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – úvod
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Sbory Apoštolské církve – Český Těšín
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC Brno (1966 - 1996)
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: 2. rozdělení brněnského sboru – předehra
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: Vyloučení a včlenění sboru AC Brno
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 – 1997: AC Kolín
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: 1989 - 1997: AC - CBH Znojmo
Dějiny Apoštolské církve – 1. díl: sbory s kořeny v období 1989 - 1990
Literatura
[1] BUBIK, Rudolf. In: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996, s. 6–10.
[2] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996, s. 6–10.
[3] Rudolf Bubik v čele církve 1976–2008. Život v Kristu. roč. 10., č. 4., 2008 – http://apostolskacirkev.cz/…ve-1976–2008 (1. 12. 2015)
[4] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996 s. 6–10.
[5a] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996 s. 6–10.
[5b] DITTRICH, Tomáš, Neposílat děti do atomové války, rozhovor s Rudkem Bubikem, předsedou AC v ČR. Život víry. roč. 4., č. 10., 1993, s. 291–294.
[6] Jednalo se o pořady o ROFC v Bruntále, Novém životě v Ústí nad Labem a také o působení bývalé členky AC v Třinci.
[7] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996 s. 6–10.
[8] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8., č. 9., 1996, s. 6–10.
[9] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8, č. 9, 1996, s. 6–10.
[10] BUBIK, Rudolf. in: Celocírkevní konference Apoštolské církve. Život v Kristu. roč. 8, č. 9, 1996, s. 6–10.
[11] CORNELL, L. Norman. Letnice nyní. Život v Kristu. roč., 6., č. 7., 1994, s. 5.
[12] Zpráva. Světové modlitební setkání AoG, 1 – 3. října. Život v Kristu. roč. 6., č. 7., 1994, s. 5–6.
[13] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 6., č. 9., 1994, s. 3–4.
[14] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 6., č. 9., 1994, s. 3–4.
[15] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 6., č. 9., 1994, s. 3–4.
[16] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč., 6., č. 9., 1994, s. 8–9.
[17] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 6., č. 9., 1994, s. 8–9.
[18] Probuzení v Argentině. Život v Kristu. roč. 6., č. 10., 1994, s. 3–4.
[19] Timeline of the Revival at Brownsville – https://web.archive.org/…timeline.php (12. 1. 2016).
[20] FORD, Marcia., Probuzení v Pensacole. Postilla s. r. o. Brno. 1999, s. 7.
[21] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 6., č. 8., 1994, s. 3–4.
[22] BUBIK, Rudolf. Konference v Emmettenu ve Švýcarsku. Život v Kristu. roč. 7., č. 3., 1995, s. 17.
[23] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 7., č. 5., 1995, s. 2.
[24] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 7., č. 8., 1995, s. 3–4.
[25] BUBIK, Rudolf. Světová letniční konference v Jeruzalémě. Život v Kristu. roč. 8., č. 5., 1996, s. 10–11.
[26] SMITHS, Calvin. Pentecostal Power: Expressions, Impact and Faith of Latin American Pentecostalism. Global Pentecostal and Charismatic Studies – Svazek 6. BRILL. 2010, s. 257.
[27] BUBIK, Rudolf. Messina. Život v Kristu. roč. 7., č. 11., 1995, s. 6–8.
[28] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 8., č. 6., 1996, s. 3–4.
[29] WOOD, George. Probuzení smíchu. Život v Kristu. roč. 7., č. 8, 1995 s. 11–13.
[30] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 8., č. 6., 1996, s. 3–4.
[31] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 5., 1997, s. 2.
[32] BUBIK, Rudolf. Jsme jedno? Život v Kristu. roč. 9., č. 1., 1997, s. 3–4.
[33] ZOPFI, Jákob. Letniční konference. Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 13.
[34] BUBIK, Rudolf. Vydej se mu Život v Kristu. roč. 8., č. 10., 1996, s. 3.
[35] BUBIK, Rudolf. Jsme jedno? Život v Kristu. roč. 9., č. 1., 1997, s. 3–4.
[36] HAMALAINEN, Arto a Grant MCCLUNG. Together in One Mission. Cleveland: Pathway Press, 2012, s. 231.
[37] BUBIK, Rudolf. Jsme jedno? Život v Kristu. roč. 9., č. 1., 1997, s. 3–4.
[38] BUBIK, Rudolf. Evropská letniční konference Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 11–12.
[39] Euro-flame. Program konference. Život v Kristu. roč. 9, č. 1, 1997 s. 12.
[40] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 5., 1997, s. 2.
[41] BUBIK, Rudolf. Evropská letniční konference Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 11–12.
[42] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 7–8., 1997, s. 2.
[43] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 4 – 9.
[44] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 4 – 9.
[45] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 4 – 9.
[46] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 4 – 9.
[47] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 2.
[48] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[49] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[50] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[51] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[52] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[53] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[54] V moci Ducha svatého – jděte. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 5 – 10.
[55] Povodně na Moravě a Odře (1997), Wikipedie – https://cs.wikipedia.org/wiki/Povodně_na_Moravě_a_Odře_(1997) (1. 12. 2014).
[56] BUBIK, Rudolf. Zabezpečeni v Bohu. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 3.
[57] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 9., 1997, s. 2.
[58] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 2.
[59] BUBIK, Rudolf. Úvodník. Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 3
[60] NAVRÁTIL, Aleš. Slovo technického redaktora. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 2.
[61] BUBIK, Rudolf. Bůh nám dal víc, než jsme čekali. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 11–12.
[62] WOJNAR, Bohuslav. Slovo proroctví do dnešních dnů. Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 3.
[63] WOJNAR, Bohuslav. Slovo proroctví do dnešních dnů. Život v Kristu. roč. 9., č. 2., 1997, s. 3.
[64] ZOPFI, Jákob. 10. Letniční evropská konference Frýdek-Místek 23. – 27. 7. 1997. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 12.
[65] ZOPFI, Jákob. 10. Letniční evropská konference Frýdek-Místek 23. – 27. 7. 1997. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 12.
[66] Z pohledu hlavního koordinátora. Život v Kristu. roč. 9., č. 10., 1997, s. 13–14.