Varování Corrie Ten Boom před učením o vytržení před velkým soužením
Během 2. světové války byla Corrie Ten Boom se svou rodinou zatčena Němci za zločin napomáhání skrývání Židům. Byla odeslána do koncentračního tábora, prožila velké útrapy, ale přežila.
V roce 1974 Corrie Ten Boom napsala níže uvedený dopis, aby varovala křesťany před falešným učením o vytržení před velkým soužením. Toto učení je v Americe velmi populární, i když pro ně neexistuje biblický podklad. Mnoho věřících jej přijalo, když slyšeli, jak je učí jejich pastor nebo jiní křesťanští vůdci. Nicméně sami se musíme chopit Písma a prostudovat je.
Bůh slíbil, že vysvobodí svůj lid od Božího hněvu... Mezi pronásledováním křesťanů a Božím hněvem je však velký rozdíl. Bůh nám nikdy neslíbil, že budeme chráněni před pronásledováním. Ve skutečnosti nám zaslíbil, že budeme pronásledováni stejně, jako byl pronásledován Ježíš.
Vytržení před velkým soužením je nebezpečné učení, protože způsobí, že věřící budou zmateni a opustí víru až spatří, že na ně během soužení přichází velké pronásledování. Mnozí v té době odpadnou, což je také v Bibli předpovězeno. Říká se tomu apostaze. Níže je uveden dopis Corrie Ten Boom, který varuje křesťany, dokud je ještě čas.
Varování Corrie Ten Boom před učením o vytržení před velkým soužením
Svět je smrtelně nemocný a umírá. Velký lékař již podepsal úmrtní list. Křesťané však mají stále před sebou velkou práci. Mají být proudy živé vody a kanály milosrdenství těm, kteří jsou stále ve světě. Mohou tak činit, jelikož jsou vítězi.
Křesťané jsou vyslanci Krista. Jsou nebeskými velvyslanci poslanými do tohoto umírajícího světa. A díky naší přítomnosti zde se věci změní.
Moje sestra Betsy a já jsme byly v nacistickém koncentračním táboře v Ravensbrucku, protože jsme spáchaly zločin lásky k Židům. Sedm set z nás z Holandska, Francie, Ruska, Polska a Belgie bylo nahnáno do místnosti postavené pro dvě stě lidí. Pokud vím, Betsy a já jsme byly jedinými nebeskými velvyslanci v té místnosti.
Možná jsme byly jedinými Pánovými zástupci na tom místě nenávisti, ale díky naší přítomnosti se zde věci změnily. Ježíš řekl: „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33) I my máme být vítězi – přinášíme Ježíšovo světlo do světa plného temnoty a nenávisti.
Někdy se bojím, když čtu Bibli a když se dívám do tohoto světa a vidím, jak se všechna ta soužení a pronásledování, které Bible slibuje, naplňují. Nyní vám však mohu říct, pokud se také bojíte, že jsem právě dočetla poslední stránku. Nyní mohu začít křičet „Haleluja! Haleluja!" neboť jsem našla místo, kde se píše, že Ježíš řekl:
„Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem." (Zjevení 21:7)
Toto je budoucnost a naděje tohoto světa. Nikoliv, že svět přežije – ale že budeme vítězi uprostřed umírajícího světa.
Betsy a já jsme se v koncentračním táboře modlily, aby Bůh uzdravil Betsy, která byla tak slabá a nemocná.
"Ano, Pán mě uzdraví," řekla Betsy sebevědomě.
Zemřela druhý den a já tomu nerozuměla. Její hubené tělo položili na betonovou podlahu spolu se všemi ostatními mrtvolami žen, které toho dne zemřely.
Bylo pro mě těžké to pochopit, uvěřit, že Bůh má s tím vším záměr. Ale kvůli smrti Betsy dnes cestuji po celém světě a vyprávím lidem o Ježíši.
Někteří z nás učí, že žádné soužení nebude, že křesťané budou moci tomu všemu uniknout. Toto jsou falešní učitelé, před kterými nás Ježíš varoval, abychom je v posledních dnech očekávali. Většina z nich má malé znalosti o tom, co se ve světě již děje. Byla jsem v zemích, kde svatí již trpí hrozným pronásledováním.
V Číně bylo křesťanům řečeno: "Nebojte se, než přijde soužení, budete vytrženi." Pak přišlo hrozné pronásledování. Miliony křesťanů byly umučeny k smrti. Později jsem slyšel biskupa z Číny, jak řekl:
„Neuspěli jsme. Měli jsme raději lidi posílit před pronásledováním než jim tvrdit, že napřed přijde Ježíš. Řekněte lidem, jak být silní v dobách pronásledování, jak obstát, když přijde soužení, stát a nezemdlít.“
Cítím, že mám božský mandát jít a říct lidem tohoto světa, že je možné být silný v Pánu Ježíši Kristu. Jsme v době přípravy na soužení, ale více než šedesát procent církve po celém světě již do soužení vstoupilo. Neexistuje způsob, jak tomu uniknout. Jsme na řadě.
Vzhledem k tomu, že jsem už prošla vězením kvůli Ježíši, a od té doby, co jsem potkal čínského biskupa, nyní pokaždé, když mě osloví biblický text, řeknu si: „Hle, to se mi může hodit v době soužení.“ Pak si to zapíšu a naučím se to nazpaměť.
Když jsem byla v koncentračním táboře, kde vyvázlo živých jen dvacet procent žen, snažily jsme se navzájem povzbudit slovy: „Nic nemůže být horší, než dnešek.“ Ale zjistili jsme, že další den byl ještě horší. Během této doby mi biblický verš, který jsem si zapsala do paměti, dal velkou naději a radost.
„Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky.“ (1 Petr 4:14-15)
Přistihla jsem se, jak říkám: „Haleluja! Protože trpím (pro Kristovo jméno), Ježíš je oslaven!“
V Americe církve zpívají: „Ať církev unikne soužení“, ale v Číně a Africe už soužení přišlo. Jen letos bylo v Africe umučeno více než dvě stě tisíc křesťanů. Dnes se takové věci nikdy nedostanou do novin, protože způsobují špatné politické vztahy. Ale já to vím. Byla jsem tam. Musíme na to myslet, když se posadíme v našich pěkných domech, v našem pěkném oblečení, abychom jedli steaky. Mnoho, mnoho členů Těla Kristova je právě v tuto chvíli mučeno k smrti. Přesto pokračujeme dál, jako bychom všichni měli uniknout soužení.
Před několika lety jsem byla v africké zemi, kde se k moci dostala nová vláda. První noc, kdy jsem tam byla, dostali někteří křesťané příkaz, aby se přišli zaregistrovat na policejní stanici. Když dorazili, byli zatčeni, a ještě téhož večera popraveni. Druhý den se totéž stalo ostatním křesťanům. Třetí den to bylo stejné. Všichni křesťané v okrese byli systematicky povražděni.
Čtvrtý den jsem směla mluvit v malém kostele. Lidé přišli, ale byli plní strachu a napětí. Po celou dobu bohoslužby se na sebe dívali a jejich oči se ptaly: „Bude tento, vedle kterého sedím, další zabitý? Budu další?"
Místnost byla horká, dusná a plná hmyzu, který prolétal okny bez síťky a kroužil kolem žárovek nad holými dřevěnými lavicemi. Vyprávěla jsem jim příběh z dětství.
"Když jsem byla malá holka, šla jsem za svým otcem a řekla jsem mu: „Tati, bojím se, že nikdy nebudu dost silná, abych se stala mučednicí pro Ježíše Krista.“
„Pověz mi,“ řekl otec, „až pojedeš vlakem do Amsterdamu, kdy ti dám peníze na lístek? Tři týdny předem?"
„Ne, tati, dáš mi peníze na lístek těsně předtím, než nastoupíme do vlaku.“
„To je pravda,“ řekl můj otec, „a tak je to i s Boží silou. Náš Otec v nebi ví, kdy budete potřebovat sílu, abyste se stali mučedníky pro Ježíše Krista. Poskytne nám vše, co potřebujete, právě včas.“"
Moji afričtí přátelé přikyvovali a usmívali se. Najednou na shromáždění sestoupil Duch radosti a lidé začali zpívat: "In the sweet, by and by, we shall meet on that beautiful shore."
Později, ještě toho týdne, byla popravena polovina sboru této církve. Za nějaký čas jsem se doslechla, že druhá polovina byla zabita před několika měsíci.
Ale musím ti něco říct. Byla jsem tak šťastná, že mě Pán použil k povzbuzení těchto lidí, protože na rozdíl od mnoha jejich vůdců jsem měla slovo od Boha. Hledala jsem v Bibli a zjistila jsem, že Ježíš řekl nejen, že přemohl svět, ale že všem, kteří zůstali věrní až do konce, dá korunu života.
Jak se můžeme připravit na pronásledování?
Nejprve se musíme sytit Slovem Božím, strávit ho a učinit z něj součást našeho bytí. To bude znamenat každodenní disciplinované studium Bible, jelikož si nejen zapamatujeme dlouhé biblické pasáže, ale také uvedeme jeho zásady do své životní paxe.
Dále musíme rozvíjet osobní vztah s Ježíšem Kristem. Nejen Ježíšem včerejška, Ježíšem z dějin, ale Ježíšem měnícím život dneška, který stále žije a sedí po pravici Boží.
Musíme být naplněni Duchem svatým. Toto není volitelný příkaz Bible, je to naprosto nezbytné. Tito pozemští učedníci by se nikdy nemohli postavit pronásledování Židů a Římanů, kdyby nečekali na Letnice. Každý z nás potřebuje své osobní Letnice, křest Duchem svatým. Bez toho nikdy nebudeme schopni stát v soužení.
V nadcházejícím pronásledování musíme být připraveni si navzájem pomáhat a povzbuzovat se. Ale nesmíme čekat, až přijde soužení. Ovoce Ducha by mělo být dominantní silou života každého křesťana.
Mnozí se bojí nadcházejícího soužení. Chtějí utéct. I já se trochu bojím, když si pomyslím, že po všech svých osmdesáti letech, včetně strašlivého nacistického koncentračního tábora, budu možná muset projít soužením i já. Ale pak jsem si přečetla Bibli a jsem ráda.
Když jsem slabá, pak budu silná, říká Bible. Betsy a já jsme byly zajatci pro Pána, byly jsme tak slabé, ale dostaly jsme moc, protože na nás byl Duch svatý. Toto mocné vnitřní posílení Duchem svatým nám pomohlo projít. Ne, nebudete sami v sobě silní, až přijde soužení. Spíše budete silní v moci Toho, který vás neopustí. Sedmdesát šest let znám Pána Ježíše a ani jednou mě neopustil, ani nezklamal.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? (Job 13:15)
Vím, že všem, kdo zvítězí, dá korunu života. Haleluja!
– Corrie Ten Boom – 1974