Biblická Apologetika

Co mají společného KMS, KAM a ČEA?

Paracírkevní organizace hrají významnou úlohu v evangelikálním hnutí, kde pomáhají zastat úlohy, které denominace nezvládají. Někdy však dochází ke střetům v rámci rozdílného pojetí způsobů práce, autority a učení. Článek stručně mapuje historii, poslání a kontroverze tří paracírkví: Křesťanské misijní společnosti (KMS), Křesťanské akademie mladých (KAM) a České evangelikální aliance (ČEA) v Čechách, s přesahem na Slovensko. Organizace mají věroučné i personální průniky.

Evangelikální hnutí je dynamickou silou protestantismu, ale díky spektru věroučných důrazů je i zdrojem partikularizace. Díky tomu vznikl velký počet denominací, jejichž počet leží mezi čísly 33 000 až 47 000[1]. Tomu ale neodpovídá růst členské základny, která zejm. v USA klesá[2]. Církve tak nemohou zastávat agendu, kam kromě bohoslužeb patří i diakonie, misie a vzdělávání. Proto vznikají paracírkevní organizace (PO), pomáhající církvím tento deficit překlenout[3].

PO se objevují zejména počátkem 19. století a u jejich zrodu stojí obvykle kazatel s vizí, idea či potřeba, a služby jsou nabízeny církvím s podobným vyznáním. PO organizují i evangelizace a masová shromáždění, jejichž cílem není proselytizace, ale například zmocnění Duchem k efektivnější službě. Mnoho z nich se rekrutuje z charismatického hnutí. V USA se za tímto účelem zformoval i tzv. fenomén elektronické církve[4]. Vzedmutí výpočetní techniky, sociálních sítí a internetu pak obecně umožňuje inzerci a propojování aktivit PO v nebývalé míře[5].

Ne všechny církve vítají suplování aktivit ze strany PO. Bývalý předseda svazu letničních církví v Německu Reinhold Ulonska konstatoval, že za všechny služby v církvi by měli převzít zodpovědnost její členové a že nadcírkevní aktivity se často projeví „proticírkevně“[6]. Decentněji se vyjádřil baptistický publicista Jonathan Speed, který řekl, že „paracírkevní služby existují, protože neexistuje evangelizace“. PO jsou tedy symptomem církevní nedostatečnosti, nikoliv projevem požehnání nebo růstu. Speed proto dále poznamenal, že „paracírkevní služby by měly mít za cíl dělat svou práci tak, že už nebudou potřeba“[7].

Křesťanská misijní společnost

KMS je PO domácí provenience, která má původem charismatickou orientaci.

Stručná historie a aktivity

KMS datuje svoji historii od roku 1979, kdy konvertoval holešovický evangelický farář Dan Drápal a od roku 1987 byl jeho sbor formován učiteli Hnutí víry Hartwigem Henkelem, Pavlem Neústupným a Wolfhardem Margiesem. V roce 1988, pod vedením švédského evangelisty Rune Bränströma, byla uspořádána 1. československá charismatická konference[8]. Krátce před listopadem 1989 se pak vedoucí řady charismatických společenství rozhodli založit organizaci pro koordinaci svých aktivit a v roce 1990 byla oficiálně zaregistrovaná KMS, sdružující charismatické protestanty i katolíky. Katolíci záhy přestali ve vedení pracovat.

Koncem devadesátých let byla KMS tvořena téměř 70 sbory z řady denominací (zejm. KS a JB, a dále AC, BJB, CB, ČCE, ECM). Podle tehdejšího čelného představitele měly sbory v KMS „vyzrávat i k jednotě organizační a institucionální, a tak se KMS stane jakousi předsíní společného rodinného domova“. Tato jednota byla podporována uzavíráním „duchovních smluv“[9]. Další představitel uvedl, že „denominace nejsou něčím, co Pán Bůh chce“, a proto se vnitřně nesmířil ani „s existencií rozdělení na denominace, ani s myšlenkou, že duchovní jednota nepotřebuje žádný institucionální základ“[10]. Biblická jednota měla být výsledkem služby apoštola, která „je vždy z principu naddenominační“[11]. KMS se pak viděla jako hybný faktor „v rozvoji apoštolské služby v Těle Kristově“[12], směřující jeden z proudů křesťanů a jednající „v mnoha záležitostech“ za církev[13]. Oba tito představitelé byli uznáváni za apoštoly.

Od roku 1993 je KMS členem Evangelické aliance (EA) v České republice (nyní ČEA). V roce 1990 KMS pořádala masové evangelizace s australským evangelistou Hnutí víry Stevem Ryderem, v roce 1991 s Maheshem Chavdou, učedníkem pro české a slovenské charismatiky zásadního učitele Dereka Prince, a v letech 1993 a 1995 celosvětové satelitní evangelizace s Billy Grahamem.

Od roku 1992 koordinuje tzv. „Pochody pro Ježíše“, které vznikly jako součást duchovního boje s démonskými mocnostmi nad jednotlivými městy[14]. Na popud Dana Drápala v ČR vznikají charismatické Kurzy Alfa, k nimž KMS vydala příručky[15]. Kurzy vznikly v anglikánském sboru Svaté Trojice a rozšířily se zejména s vlnou tzv. Torontského požehnání, kterému se dostalo v kurzech pozitivní reflexe[16]. Dnes se KMS prezentuje jako mezidenominační PO, koordinující spolupráci křesťanů v rámci aktivit, jako je letní křesťanská (charismatická) konference, evangelizační shromáždění, modlitební aktivity (např. MOKON) a vydává svůj měsíčník a tiskový orgán Život víry. Skrze svůj nadační fond podporuje misionáře a prostřednictvím nadačního fondu překladu Bible koordinuje práce na Českém studijním překladu (první vydání v roce 2009).

Nyní ji tvoří kolem 50 sborů především charismatického směru a křesťanských organizací, přičemž KMS zdůrazňuje, že „si v prostředí církve nepřivlastňuje vedoucí úlohu, ale je zde proto, aby pomáhala naplňovat společné cíle křesťanů v České republice“[17].

Kontroverze

Koncem 90. let se otevřeně projevila kritika z řad členských církví, konkrétně AC a CB. Týkala se zejména neuznávání denominace jako teologicky legitimního vedení, nároku směřující úlohy KMS v členských sborech českých denominací, prostřednické role ve sjednocení církví na základě apoštolské služby, a jednání za církev. Kritika směřovala převážně k výrokům představitelů KMS Dana Drápala a Evalda Ruckého[18]. Oba se v té době pravidelně scházeli a plánovali vstup KS do JB a vše se událo poté, kdy došlo k rozkolu mezi charismatickou a konzervativní částí JB[19]. Kritika ohledně vytváření jednoty a vystavení členů církví autoritě KMS byla obsažena i v článku, který vyšel v časopise Bratrská rodina, přetištěném i v Evangelickém týdeníku. Autor zde nacházel příčinnou souvislost i mezi činností KMS a rozkolem v JB[20]. Později se k obdobné kritice přidal i jeden z kazatelů BJB v časopise Protestant[21].

Ohlas byl značný. Život víry se hned z počátku a prakticky celý další rok ohrazoval proti „pokoutnímu pamfletu, hanopisu, hrubým útokům, překrucování nebo zpochybňováním motivů“[22]. Pro vyjasnění následovaly tři kola rozhovorů mezi představiteli CB a KMS, kde Užší výbor KMS prohlásil, že nezastával, nezastává a nevyučuje zpochybňování autorit jednotlivých denominací a považuje je za legitimní[23]. Obě strany se shodly, že Nový zákon nikde nevybízí, aby křesťané vytvořili jednotu Božího lidu,ale aby ji zachovali[24] a že apoštolská i prorocká služba vykonávaná v dnešní době je vítána, pokud neobchází autority místního sboru[25].

Dlouholetý šéfredaktor Života víry později konstatoval, že jednotu, kterou stačí zachovat, musí být vidět, a tato jednota „u nás zatím není“[26]. KMS rovněž později, pod záštitou ČEA, pořádala letní křesťanskou konferenci, jejímž hlavním řečníkem byl Alan Vincent. Ten ve své knize přirovnal denominace k fíkovníkům, přičemž „baptistické, letniční, presbyteriánské, luteránské“ fíkovníky je třeba proklít a připojit se ke smluvnímu společenství[27]. Nutnost překonání denominací a sjednocení na základě služeb současných apoštolů je jednou z klíčových doktrín Nové apoštolské reformace (NAR), jejichž protagonistům se ze strany KMS dostává pozvání a podpory[28].

Křesťanská akademie mladých

KAM je česká PO se společnými kořeny jako TCK na Slovensku, které jsou formované učednickým hnutím a hnutím církevního růstu. Využívají metod sekulárního managementu a řízení lidských zdrojů, což se projevuje v terminologii i způsobech práce.

Stručná historie a aktivity

KAM stojí na principech učednické organizace Sonlife Ministry (SM) z USA, založené Dannem Spaderem. Ten vyšel z metod učednického hnutí a rozhodl se je vnášet do sborové mládeže, přičemž obdržel vizi o vytvoření 10 000 mládežnických učednických skupin do deseti let. V roce 1979 založil SM, která v roce 1993 překročila pole působnosti mládeže a začala se věnovat konceptu „Rostoucí zdravé církve“, který využívá manažerských dovedností, jako jsou „koučink“ a „multiplikace“. Spader napsal řadu školicích manuálů a stal se konzultantem mnoha denominací. Podařilo se přitom vyškolit více než 750 000 lidí a Spader se stal prezidentem Global Youth Initiative, což je aliance organizací z 95 zemí, které se zavázaly „vybavit mladé vůdce pro hnutí multiplikace“[29]. SM byla zařazena mezi členy Americké společnosti pro církevní růst ASCG, založené otcem ideje NAR, Petrem Wagnerem[30].

V roce 1989 vznikla v Německu, na amerických vojenských základnách, organizace Josiah Venture (JV). Šlo o skupinu amerických pastorů mládeže, kteří po pádu železné opony přišli do Maďarska, Československa, Polska a Jugoslávie. Za účelem vyzbrojování vedoucích mládeží pak došlo k uzavření partnerství SM a JV, kdy JV využívá materiály SM pro prostředí střední a východní Evropy s cílem zajistit „průběžnou odpovědnost a zpětnou vazbu vzdělávacímu procesu“[31].

V roce 1990 se ve sboru CB v Horní Suché scházela skupina mládežníků, kteří pořádali anglické kempy a navázali kontakty se západními misionáři. Tak se zformovala skupina „pastorů mládeže“, kteří vnímali povolání pomáhat církvi ve východní Evropě. V listopadu 1993 se do ČR přestěhoval i David Patty, misionář organizace JV, který začal svoji práci v Havířově a v Ostravě. O rok později přichází další misionářský pár. Spolu se sbory CB v Havířově a Ostravě se pak připravují programy, které by přitáhly mládež. Vzniká Škola vedoucích mládeží (ŠVM), využívající koučink a multiplikaci. 2. srpna 1997 bylo oficiálně zaregistrováno občanské sdružení KAM a jako zázemí bylo zakoupeno rekreační středisko v Malenovicích[32]. Později se KAM zaměřil i na školení vedoucích pracovníků církví, přičemž hybnou silou se stal místopředseda KAM Viktor Hojka z píseckého sboru CB, který prožil povolání vnášet učednické modely mezi vedoucí sborů z ostatních církví v ČR a SR[33].

V roce 1993 založila JV svoji odbočku na Slovensku[34]. U zrodu stáli vedoucí pracovníci s mládeží z ECAV, CB, AC a BJB, kteří pod názvem Sieť spoluiniciovali vznik sítě vedoucích práce s mládeží a organizací. V roce 1999 došlo k zakoupení budovy v Žilině, která dostala název Kompas a stala se tréninkovým centrem. Později byla otevřena i místní mládežnická misijní kavárna, která dostala v roce 2005 název TCK OZ. Za rok TCK otevřel další kanceláře v oblasti SR[35]. Vizí TCK je inspirovat, pomáhat a trénovat pracovníky s mládeží skrze konference, vzdělávaní, tábory, hudební či sportovní činnost s mladými, anebo přímo skrze svoji přítomnost na školách napříč celým Slovenskem[36]. 

Základní metodou práce uvedených organizací je již zmíněný princip „koučinku“ a „multiplikace“. Tento model vychází z chápání služby Krista svým dvanácti učedníkům (apoštolům), jehož protagonistou je profesor Robert Coleman z Asburyského semináře v USA, který myšlenku rozpracoval v knize Mistrův plán evangelizace, která zaujala Spadera, Pattyho i Hojku. Jde v podstatě o manuál, na jehož základě má každý mistr na starosti svých dvanáct učedníků, kterým se věnuje (koučink) a každý z těchto dvanácti učedníků se zase věnuje dalším učedníkům (multiplikace). Tak vzniká vertikální síť, prostupující různé skupiny, denominace a kongregace. Učednické sítě se tak sbíhají k misionářům JV, jejichž učení a dovednosti se multiplikují v mládežnících z českých a slovenských církvích. Práce a vyučování jsou zde prováděny v souladu s vyznáním víry JV[37]. Tímto způsobem je možné indoktrinovat velké množství účastníků v krátkém čase.

KAM má i díky svému zázemí možnost oslovit širší společnost. Ve spolupráci s Českou televizí vznikl v roce 2006 formou hraného komiksu vzdělávací seriál EXIT316, který měl seznámit mládež se základními hodnotami křesťanství. Jednu z hlavních rolí zde hrál i současný poslanec Aleš Juchelka. K propagaci EXITu vznikla aktivita TURBO316, jejíž ambasadoři byli školeni, jak církve naučit pracovat s pořadem oslovenou mládeží[38]. KAM je obecně ve formě aktivit, jak zaujmout posluchače nesmírně činorodý a dokáže se přizpůsobit vkusu publika. Tak vznikl například i program JV s názvem FUSION, jehož cílem je s využitím přitažlivé rockové hudby začlenit (fúze) sekulární mládež, která přichází v touze „stát se rockovými hvězdami“[39].

Kontroverze

I KAM se nevyhnul církevní kritice. Na půdě AC vznikla reflexe ve formě ročníkové práce na HTF UK v Praze, mapující rozdílnou eklesiologii a pojetí učednictví s vymezením role PO vůči církvi[40]. Biskup AC následně uvedl, že KAM není „důvěryhodná organizace“ a původně souhlasil se spoluprací jen proto, že „ustoupil tlaku některých bratří, a to za podmínek, že KAM je pouze servisní organizací a jeho vliv nebude v Exitu 316 nikterak výrazně patrný“. Shledal ovšem „úzké propojení“, které „vytváří vazby na tuto organizaci“. Biskup s KAM nesouhlasil po stránce doktríny i praxe[41].

K podobným sporům došlo i v rámci BJB na nezávislých baptistických stránkách NotaBene, kde se rozhořela diskuse mezi stoupenci a odpůrci KAM. Byl zde kritizován princip učednické pyramidy, mající vrchol mezi špičkami KAM, který se v rozporu s baptistickými zásadami demokratické volby, zřejmě promítl do návrhu nového řádu odboru mládeže BJB. Pod článkem následovalo 179 často podrobných komentářů[42]. Objevil se i článek kazatele BJB v časopise Protestant, který poukazoval, že podle stanov KAM má být veškerá práce, včetně vyučování, prováděna v souladu s učením JV, přičemž organizace se zaměřuje na multiplikaci v globálním měřítku a vztah KAM k jednotlivým místním církvím přitom zůstává „samostatnou otázkou“[43].

K rozsáhlejší kontroverzi došlo i mezi TCK a ECAV na Slovensku. Zde TCK začal školit mládež bez souhlasu vedení církve, což působilo kontroverze. TCK bylo označen za charismatické hnutí a vleklá epizoda iniciovala uspořádání konference[44]. Na podporu TCK vystupovali někteří činitelé ECAV z východního distriktu a TCK pak na svých stránkách zveřejnil konfrontační korespondenci s ECAV. Stránka byla stažena a nelze ji dohledat ani v internetovém archivu, nicméně část se nachází na stránkách příznivců z ECAV[45]. V prosinci 2011 Zbor biskupov ECAV vydal prohlášení, že „TC Kompas nepožiadalo ECAV na Slovensku o zmluvnú spoluprácu, nepredložilo svoju koncepciu a teologické smerovanie, a bez oznámenia orgánom ECAV už takmer desaťročie vykonávalo svoju činnosť aj v cirkevných zboroch ECAV na Slovensku. Bez dodržiavania týchto podmienok spolupráca nie je možná“. V odůvodnění se uvádí, že TCK má rozdílnou eklesiologii a příkaz činit učedníky je adresován církvi jako celku, nikoliv PO. Z hlediska učednictví lze nahlížet i vysluhování svátostí, což je součástí Velkého poslání, což není, dle prohlášení, možné uskutečňovat bez jasného učení a denominačních hranic. V závěru je uvedeno, že dané školenie vedúcich mládeže, nie je pre ECAV prijateľné, lebo „každá cirkev si svojich veriacich má vyučovať sama“[46]. Jelikož ECAV dosud nemá svoje vlastné vzdelávacie stredisko pre vedúcich spoločenstiev mladých ľudí, došlo venkoncom v roce 2019 k uzavření dohody mezi ECAV a TCK[47]. To ovšem naráží na nesouhlas konzervativní části ECAV[48].

Česká evangelikální aliance

ČEA vychází z vůbec nejstaršího ekumenického hnutí s biblickou a modlitební orientací. KMS i KAM jsou jejími členy a mají nezanedbatelný vliv na profilaci a směřování.

Stručná historie a aktivity

EA byla založena v Londýně roku 1846 na základě potřeby spolupráce a touhy po jednotě křesťanů. Ustavujícího shromáždění se účastnili zástupci z 52 evropských denominací. Od roku 1853 vznikají místní a národní aliance, které se spojují k aliančním modlitebním setkáním, modlitbám za utiskované a pronásledované, k evangelizacím, sociální práci, boji za lidská práva a proti obchodu s drogami[49].

V roce 1988 dal anglikánský duchovní John Stott podnět ke vzniku České EA, která se v Československu ustavila v roce 1990 a je členem evropské i světové EA. Přes svůj konzervativní začátek prošla řadou proměn. V roce 2003 dochází ke změně názvu z evangelické na evangelikální, což nebyla jen sémantická změna, ale i viditelnější akceptace evangelikálního rázu. Do ČEA vstupují charismatické sbory sdružené v KMS, jejichž představitelé zde viděli možnost mluvit za evangelikály a v jednotě dojít dále než v KMS[50]. ČEA nyní zaštiťuje i národní křesťanské (charismatické) konference a charismatické Kurzy Alfa[51]. AC vstoupila do ČEA prakticky kolektivně, aby vytvořila protiváhu KMS[52]. Vleklý zápas o členství nastal v BJB, kde se některé sbory bránily kolektivnímu členství, ale po vnitřních intervencích[53] se v roce 2021, po řadě opakovaných hlasováních, podařilo BJB připojit k ČEA[54].

Dnes je ČEA spolkem sdružujícím denominace, spolky, sbory, jednotlivce i organizace, které souhlasí s jejím posláním a vyznáním víry. Je zde 9 denominací, 41 sborů, 38 organizací i jednotlivců[55]. ČEA se (stejně jako KAM) snaží být srozumitelná současnému člověku, a proto pro popis své činnosti a aktivit používá řadu amerikanismů z oblasti marketingu. Rozvíjí a pomáhá naplňovat sdílenou vizi pro duchovní proměnu české společnosti (což je i heslo KMS), slouží svým členům jako „katalyzátor a dynamické centrum pro strategickou spolupráci, networking, vzdělávání a budování vztahů a jednoty mezi evangelikálními křesťany“. Pracuje pro „rozvoj vlivu církví na obecné dobro ve společnosti“ a „reprezentuje své členy jako důvěryhodný hlas evangelikálního hnutí vůči státním institucím, médiím, veřejnosti a dalším křesťanským směrům a institucím“[56].

Mezi její aktivity patří Evangelikální fórum, jehož cílem je „komunikovat klíčové výzvy“; „networking“ a „interaktivní vyučování týkající se relevantních potřeb“; Alianční týden modliteb; letní (charismatické) konference; Mission club; setkávání specializovaných oborů napříč denominacemi; podpora spolupráce mezi profesními sdruženími a školení pro vedoucí křesťanských organizací[57]. ČEA podporuje hnutí církevního růstu a křesťanského managementu skrze akce jako Milion Leaders Mandate  kouče Johna Maxwella[58]; Global Leadership Summit, dříve pořádaný hnutím Willow Creek[59]; nebo skrze Přirozený růst církve kouče Christiana Schwarze[60].

Kontroverze

Ve snaze předejít kritice, přijala ČEA „Závazek ohledně vztahů mezi evangelikálními křesťany“, který chtěla učinit „trvalým standardem a závazkem jednoty“ nejen mezi svými členy. Tento závazek připouští kritiku pouze v případě, kdy není dosaženo smírného řešení, přičemž vedle kritiky má být vyjádřeno na prvním místě kladné hodnocení. Na tento závazek se později dovolával koordinátor Kurzů Alfa Tomáš Janda, když se snažil zabránit zveřejňování kritických rozborů kurzů[61]. I přes tuto regulaci se ale nepodařilo kritice zabránit. Kurzy Alfa se staly terčem umírněné kritiky z CB v ČR[62] nebo citelněji z ECAV na Slovensku[63]. Kritický postoj existuje i mezi reformovanými evangelikály, a i přes deklarovanou masovost a univerzalitu kurzů, nenajdeme prakticky v řadách reformovaných evangelikálů v ČR jejich účastníky[64].

Dále se stala předmětem kritiky aplikace marketingových metod, když se časopis Zápas o duši přihlásil ke Cambridgeské deklaraci, která žádala jejich eliminaci[65]. Stejný časopis převzal i konkrétní kritický článek, který ČEA kritizoval za používání metod multi-level-marketingu ve formě závazků. Jednalo se o projekt Misijní společnosti život pod záštitou ČEA, spočívající v tréninku křesťanských vedoucích v rámci projektu „Rozvoj vůdčích osobností: Million Leaders Mandate“ křesťanského a sekulárního kouče Johna Maxwella.Tento projekt si kladl za cíl pomoci rozvinout jeden milion křesťanských vedoucích po celém světě do konce roku 2008. Každý „certifikovaný vedoucí“ měl v průběhu tréninku zahájit předávání výcvikových manuálů dalším 25 lidem (křesťanským podnikatelům, vedoucím ve firmách a v církvích) o čemž měl podávat písemná hlášení[66]. Na daný článek reagoval činovník ČEA Tomáš Chvojka, který popřel, že by ČEA podporovala „světský, manažerský styl vůdcovství založeného na multi-level marketingu“ a kritiky vyzval ke členství v ČEA[67].

Další kritika zazněla z řad kazatelů BJB, kde probíhal spor o vstup celé kongregace, který opakovaně nebyl schválen. Členství bylo požadováno z důvodu, že BJB jinak zůstane ghettem a členstvím bude posílen hlas „v konkrétním politickém rozhovoru“. Autor namítá, že se církev nijak „nedegraduje tím, že je početně malá, že nemá "reálný"vliv na politické dění“. Nemá rezignovat na svůj vliv, ale nikoliv „formou početního nátlaku, politikaření a lobování“, ale vytvářením alternativ, angažovanou osobní službou potřebným, věrností Kristu v dílčím rozhodováním „zdola“[68]. Nakonec se i BJB, po opakovaném hlasování poučené většiny, stala kolektivním členem.

Závěr

Podle vyjádření církví mohou být PO užitečné v koordinaci misie, vydavatelské činnosti, překladech Písma do moderních jazyků apod. Měly by ovšem rezignovat mluvit za církve nebo naléhat na členy církví ke vstupu. PO by neměly mít ani vlastní učení, které by usilovaly promulgovat do denominací. Neměly by suplovat církve v učednictví, a naopak by měly opustit manažerské metody práce a vytváření sítí, které vedou ke dvojí autoritě členů církví. Tyto způsoby práce v minulosti vedly k polarizaci. PO by dále neměly využívat svých zahraničních zdrojů k uskutečňování vlastních cílů prostřednictvím členských základen jednotlivých církví ani těmito možnostmi motivovat církve k participaci. Dnes, zdá se, spory mezi PO a církvemi utichly, ačkoliv PO nebyly nuceny změnit své vize, způsoby práce ani učení. Možná i proto, že církve již zřetelněji neakcentují svoji věrouku a tradice a dřívější spolupracovníci PO stojí mnohde ve vedení denominací a zužitkovávají zde nabyté zkušenosti.