Je vůbec ještě možné zreformovat současnou církev?
„Když jde o peníze, každý je téhož vyznání.“ (Voltaire)
Církve v České republice, a nejen zde, se vyznačují častými půtkami a rozdělením. Proti tomu nelze nic namítat. Ostatně celé dějiny Izraele i církve tomu nasvědčují. Církev je v permanentním tlaku nepřítele lidských duší, který se ji snaží rozdělit a zničit. Už apoštol Pavel káral různice, ale zároveň je považoval za nevyhnutelnost, která má demonstrovat, kdo se osvědčí a kdo nikoliv.
Bible sama dává velký důraz na jednotu Božího lidu, ale zároveň i na oddělenost od bezbožnosti a bludu. Je ovšem zajímavé, že nás nepovzbuzuje k tomu mít ekumenismus nebo separatismus jako svůj cíl. Znám ekumeniky, kteří neustále jen hledali, s kým by se ještě sjednotili. Nakonec došli k tomu, že papež František je fajn bráška a je otázkou času, než se jím stane i dalajláma. Druzí naopak, v touze o bibličnost nejbibličtější, neustále hledali rozdíly, které by snad mohly být důvodem k oddělenosti. Kazatelé, ti bibličtí z nejbibličtějších, se začali oddělovat od Babylona. Netušili, že jen stojí v importovaném učení. Důsledkem bylo, že nakonec zůstali sami.
To vše se týká mnoha skupin, které se zde prezentovaly již od počátku 90. let. Nejsou ale za těmito zájmy zahraniční peníze a touha uplatnit v ČR svůj vliv?
Všimněme si, že i ekumenické církve se nedokážou často sjednotit. Je pouze jediná výjimka, a to byly církevní restituce, které jim zajistily finanční přínos, a proto církve dokázaly nalézt jednotu, aby se jich zmocnily. Vím o církvi, která restituce léta blokovala. Jenže bylo třeba zakoupit nová auta pastorům, zaplatit drahé konference zahraničních kazatelů, kteří měli přivézt desítky let prorokované probuzení, a navíc si někteří dopřávali nadprůměrné platy i včetně manželek. Peníze se pak rozkutálely. Proto prý Pán Bůh změnil svůj názor a dal pokyn, aby církev restituce podpořila.
Od jisté doby jsem na svých stránkách přestal uvádět svůj kontakt, jelikož jsem byl zahlcen dopisy od nešťastných členů sborů obou orientací a nechtěl jsem mít před Bohem odpovědnost za tyto lidi, kterým nelze pomoc, pokud člověk nezná jejich situaci. Navíc účelem těchto stránek byla apologetika a nikoliv pastorace. K tomu Bůh povolal a obdaroval jiné.
Přesto bych rád dal určitou radu. Začnu otázkou. Co myslíte, jak se Bůh díval na ty, kteří dali své zlaté šperky, aby byl ulit býček, který by je dále vedl? Neměli se jen nechat vést tlakem lidu, kterému podlehl i Áron, když takový pokyn vydal? Neměli se podvolit autoritě? Nechápu proto nespokojené členy sborů, jejichž představitelé pořádají konference ohně, manažerská školení nebo hlubokomyslné semináře o krutém Bohu, jehož nejvyšším druhem slasti je posílat lidi do horoucích pekel, aniž by oni sami mohli rozhodnout o opaku, s cílem se ještě více oddělit od ostatních? Nač si stěžují, když takové věci finančně podporují?
Jinými slovy, jste opravdu přesvědčeni, že se Bohu líbí, když z vašich peněz jsou financovány akce, které vás činní nešťastnými a které ničí církev? Mohu vám sdělit jediné. Některými dnešními církevními představiteli už nepohne nic jiného než peníze. Jejich nedostatek se zřejmě stává i tím jediným, čeho se opravdu obávají.
Kdysi jsem navštěvoval církev, která se striktně držela desátků. Nic proti. Pak ale desátky se vším všudy. Jejich adresáty byli v Bibli Levité, kteří mnoho nevlastnili, a byli tímto plně závislými na Bohu. Byly to spojené nádoby. Když Bůh žehnal, byly desátky vysoké; když ne, byla chudoba. Levité proto měli za úkol lid vyučovat a přinášet za něho oběti, což vedlo právě k hmotnému požehnání. Ale dovedete si představit, že by zároveň Levité vytrvale, po mnoho let a pravidelně, dostávali plat (nebo dotaci) z Egypta, Asýrie nebo z Babylona?
Proto, máte-li oprávněný problém s věcmi, které vaše církev podporuje; máte-li to opravdu před Bohem promodlené a vyřešené, pak je dokonce hříšné finančně podporovat věci, kterým nevěříte. Vím, podobná společenství se snaží razit učení: dávejte a není vaší věcí, co s tím bude. To je věc nás, vedoucích! Bohu se to prý tak líbí. Je ale například správné podporovat v jejich službě pastory, kteří se rozvádějí a žijí například ostudný život? Pokud ano, pak dejme do kázně Husa, který dokonce tvrdil, že služba takových kněží je neplatná.
Na druhou stranu podpora těch, kteří věrně slouží Bohu, nikoliv svým vizím a ambicím, je před Bohem převzácná. Kdo se dokáže sdílet se svými potřebami s potřebnými bude jistě sám požehnán. Stejně tak toho, kdo se smiluje nad vdovou, sirotkem, bezdomovcem miluje Bůh.