Dopisy zdevastovanému křestanovi
Drahý Kene,
rád bych si teď všiml toho, co lidé často namítají, pokud jde o zachovávání rovnováhy moci v určitém hnutí. Pozoruji, že ti, kteří se stavějí do čela autoritářských skupin, tvrdí, že ochranou Božího lidu před tím, aby nebyl zaveden do něčeho škodlivého, je pluralita starších (a abych byl férový, tento postřeh často platí i pro neautoritářské skupiny). Pluralita starších zde má sloužit jako prostředek k tomu, aby jedinec nebo skupina nezískali příliš velkou moc. Na druhé straně tito muži tvrdí, že hnutí, v jehož čele stojí jeden muž, daleko snadněji podléhá omylům a klamným závěrům. To zajisté vypadá na první pohled dobře.
Nicméně vznáším nad touto hypotézou otazník. Za prvé, není možné, aby jakékoli hnutí vedl jen jeden muž. Musí mít pomoc. Dále, je samozřejmé, že bude mít vliv na lidi kolem sebe. Je nejsnazší věcí rozpoznat ty, na které mám vliv, dát jim nálepku (starší, diakon atd.) a pak oznámit, že máme pluralitu vůdců, a tudíž je zajištěno, že nedojde ke zneužití moci. Nemusí to tak ovšem nutně být. Nevzpomínám si na žádné hnutí v historii církve (alespoň na žádné významnější), které by nezačalo právě pod dynamickým vedením jednoho muže či jedné ženy. Chci říci toto: Jakékoli nové křesťanské hnutí založí téměř jistě jedna ústřední postava. Z toho nikterak nevyplývá, že vedení, které je monolitické nebo které je neseno více lidmi, by nějak naznačovalo, kterým směrem se dané hnutí bude ubírat. Když je hnutí mladé, je tam někde nahoře jeden muž, který vede; ostatní následují.
Jádrem věci není, zda tu jsou pojistky proti zneužití moci, zda tu je pluralita vůdců nebo vláda jednoho muže, ba zda tu je či není demokracie. To vše se může zvrátit v horor… nebo se to může proměnit v něco krásného.
Snadno najdeme skupiny, kde je velké požehnání a které řídí jeden křesťan. Takovéto skupiny jsou po celém světě a některé se těší vážnosti křesťanů ze všech významnějších evangelikálních hnutí. Totéž platí pro hnutí, většinou mnohem starší, kde je skutečná pluralita vedení. Právě tak snadno najdeme skupiny vedené jedním mužem, které jsou hotovou pohromou, a skupiny, které se vychloubají pluralitou vůdců, jež jsou také učiněnou pohromou.
(Jsem přesvědčen, že jednomužné vedení z principu odporuje Božímu řádu. poz. AF)Kene, neexistuje žádná metoda, systém, struktura, či něco takového, co by mohlo Božímu lidu zaručit ochranu a bezpečí. Tyto věci nemají ve skutečnosti vůbec žádný vliv na to, jak se bude Božímu lidu dařit v jakémkoli hnutí.
Co ze skupiny křesťanů bude, jaká to skupina je, co se z tohoto hnutí nakonec stane, to vše má málo co do činění s učením, organizací či metodou. Osud dané skupiny záleží na jedné jediné věci: jaké jsou skryté motivy muže, který danou skupinu vede. Ať v dobrém či zlém, tyto motivy skryté v jeho srdci, určují, jaké toto hnutí bude.
Jestliže v srdci tohoto muže číhá tyran, pozná tato skupina nakonec tyranii. Má-li tento muž srdce zlomené, ducha soucitného, vůli otřesenou… pak budou tito lidé žít poměrně bezpečně. (Dalším důležitým faktorem bude, co se děje v skrytých záhybech srdce těch, kdo ho následují!)
Kene, je to srdce, jsou to motivy, cíle, charakter vůdce, co určuje směr hnutí a bezpečí Božího lidu. Na doktrínách a učení příliš nezáleží. (Myslím, že učení do velké míry formuje charakter hnutí a jeho budoucí směřování. Pozn. AF) Doktríny a praktiky, které tento muž nejvíce zdůrazňuje, nanejvýš vypovídají o jeho charakteru. (Chtěl bych, aby sis uvědomil, že věřím, že jestliže s člověkem vpravdě Pán jednal, pak jeho doktríny a nauky nebudou zpravidla zrcadlit jeho vlastní povahu, ale budou pravdivě a ryze zrcadlit, jaký vskutku je pravý a živý Bůh. O tom jsem přesvědčen.)
Neviditelným navigátorem každého hnutí je to, zda je člověk zlomen, zda má duchovní hloubku, která budí respekt. Naneštěstí nikdo dosud nevynalezl Geigerův počítač, který bychom mohli dát člověku na srdce a získat záznam, jaký je opravdu uvnitř. To ukáže jen a jen čas. A obvykle to trvá deset až dvanáct let. Nuže, Kene, jak se rozhodneš? Stojíš před rozhodnutím, zda hrát hazardní hru. Chceš se do toho dát?
Máme dejme tomu mladého muže, kterému je 22 let. Je to mladík, který se chce připojit k něčemu, co opravdu pochází Bůh. V určitém bodě bude muset vsadit na nějakého člověka a nějaké hnutí. Bez ohledu na to, jaké hnutí to je, bez ohledu na to, co vůdce říká, onen mladý křesťan dává v sázku deset až dvanáct let svého života. Deset či dvanáct let uplyne a nyní je mu 32 nebo 34; to by už měl opravdu vědět, k jakému to hnutí se připojil. Nyní snad opět bude konfrontován s tím, že bude muset toto rozhodnutí učinit úplně znovu.
Kene, budeš se muset rozhodnout, zda se Ti tento hazard vyplatí. Stal ses částí vskutku nádherného díla Božího? Je-li Tvá odpověď „ano", pak mám za to, že chceš jít s těmito lidmi dál. Avšak jestli vyhoříš, budeš se muset rozhodovat znovu. Jestliže máš pocit, že to byl omyl, že Ti to nevyšlo, pak bys asi měl tuto skupinu opustit.
Ovšem Kene, tady je skutečný zádrhel, že máš pocit, žes dvanáct let života „promrhal". To, žes riskoval a (očividně) prohrál, to, že máš pocit, žes dvanáct let života promrhal – zničí to Tvůj život? Kene, Ty jsi vsadil. Ty jsi učinil rozhodnutí. Kene, zodpovědnost musíš nést Ty. Jestliže ses rozhodl špatně, nemůžeš z toho vinit nikoho jiného.
Jsem přesvědčen, že když se křesťan, který se připojil k té nejhorší možné skupině, z ní dostane ven, měl by si z toho vzít ponaučení a cenit si této lekce jako zlata. Měl by věřit, že tyto lekce mu dal sám Bůh, a tím, že touto ošklivou věcí prošel, Pán sleduje něco nádherného. Měl by od této skupiny odejít ve víře, že to, co se naučil, je velmi cenné a že Pán si může této lekce použít k proměně jeho života. Kene, jestli se nedokážeš podívat na uplynulých deset let těmato očima, pak je to s Tebou opravdu zlé. Je to horší, než cokoli, co Ti tahle skupina vylila na hlavu.
Jsi-li v tom hnutí zklamán, jestliže Ti doslova ničí život, pak se tu něco stalo. Něco hlubšího než jen to, že dvacetiletý mladík dává svůj život nějakému hnutí. (Dočasná deziluze, kterou Ti způsobila nějaká skupina, je jedna věc. Permanentní destrukce věští něco úplně jiného. Bratře, upřímně řečeno, myslím si, že jestliže se Ti stalo tohle, pak bys to asi nezvládl ani v mnohem bezpečnějším hnutí.) Člověk, který zahořkne, nemá v srdci něco v pořádku. Kene, nikdy bys neměl zahořknout, absolutně nikdy. A tak bych Ti řekl a každému křesťanovi, který se připojil k nějakému hnutí a cítí, že toto hnutí není od Pána, že křesťan má svědomitě zpytovat své srdce. Jaké byly Tvé motivy, skryté vnitřní motivy, že ses k tomu hnutí připojil? Jaké jsi měl ambice? Co opravdu bylo ve Tvém srdci, že jsi neslyšel a neviděl? Co Tě zklamalo? Co to opravdu bylo? Nebylo to tím, že toto hnutí není z Boha, a tudíž se už nemůžeš stát králem, někým, jak jsi tajně doufal?
Proto jsi zahořkl? Kene, pamatuj, že to nejsou jen vůdcové, kteří jsou náchylní ke zkaženosti srdce a postranním motivům. Je to obousměrná cesta. Keně, jsem na Tvé straně. Nevysedávej se zahořklými lidmi, kteří chtějí strávit zbytek svého života pitváním toho, „co se udělalo špatně". Neztrácej čas spřádáním teorií, jak vytvořit hnutí, které by se vyvarovalo chyb minulých. Opakuji, Kene, ne nauka, ne metoda, o tom, jaké bude toto dílo v budoucnosti, rozhoduje to, kolik práce vykonal Bůh v srdcích těch, kteří je vedou. Mimochodem, Kene, jestliže se někdy později pokusíš vést skupinu lidí, mohu Ti téměř garantovat, že za šest měsíců proděláš takovou přeorávku své teologie, že se Ti o tom snad ani nezdá… a to se ani nezmiňuji o rychlokursu pokory, který Tě očekává. Určitě se ocitneš v silném pokušení učinit něco právě takového, čím nyní tak opovrhuješ.
Selhání, jichž jsme v naší zemi byli za posledních několik desetiletí svědky, mají příčinu ve stavu lidského srdce a nedostatečné přípravě. Dostavila se zahořklost, nikoli pro příkoří učiněná křesťanům, ale pro neschopnost srdce přijmout tato strádání a tato nešťastná léta vydat Pánu. Dokud nebude pořádek ve Tvém srdci, pak jestliže se ocitneš v podobných podmínkách jako Tvoji bývalí vůdcové, budeš se dopouštět podobných hříchů i Ty.
Děkuj Bohu za to, čím jsi prošel. A odejdi s radostí… ve víře, že tyto věci do Tvého života vložila svrchovaná ruka Boží. K Tvému prospěchu.
Drahý Kene,
přicházím k tomu, co je snad ze všeho nejdůležitější. V každém z nás přebývá Pán, a každý ho musíme následovat podle toho, jak ho vnímáme.
Přicházíš z hnutí, které vyučovalo: „Ptej se na radu toho, kdo je tvým přikrytím." Nuže, jak tohle kdo vyčetl z Písma? Na druhé straně musím mít na zřeteli, že jsi s tímto systémem souhlasil, když ses stal jeho součástí – stejně jako stovky Tobě podobných.
Nemusím Ti říkat, že je vždy snazší nechat to na druhém, aby Ti oznámil, jaká je Boží vůle pro Tvůj život, než abys ji hledal a nalezl Ty sám. To, co Ti říkám, jsou mé zkušenosti za posledních třicet let. Nebylo vždy snadné rozpoznat, co je Boží vůle v mém životě. Často jsem shledal, že musím čekat. Čekat dlouho – mnohem déle, než jsem si přál. Snažil jsem se uslyšet Jeho hlas-jen abych slyšel pronikavý hřmot ticha. Mlčení. Avšak ze všeho nejvíce jsem se museí probíjet tisícerými skrytými motivy svého srdce. Musel jsem se zabývat všemi těmi logickými myšlenkovými pochody, které mi přicházely do toho, co je tak zkorumpované a padlé, co nazýváme rozumem. Musel jsem se prodírat mezi přízraky stovek svých vlastních ambicí. Musel jsem tápat kolem sebe, hledaje cestu, jak, to nedokážu říci – do svého ducha, abych tam čekal, a nakonec pochopil, a úplně nakonec poslechl.
Kene, Pán hluboko v Tobě něco zasadil. Nejvyšším poradním orgánem ve vesmíru je Tvůj duch. Nikdy nedovol, aby tento poradní orgán abdikoval ve prospěch kteréhokoli jiného. Ne, ne ve prospěch vůle jiného člověka. A Kene, ani Tvé vlastní vůle. Někde hluboko ve Tvém duchu je vůle Boží.
Kene, odsekni ty tisíceré výkřiky své vlastní logiky, která je tak strašně logická. Odlož své city. Odlož své touhy a svou argumentaci a opět nalezni svého Boha. Nejvyšší soud ve vesmíru je stále v Tobě. Naslouchej. Nakonec uslyšíš. Pak poslechni. Jeho.