Tam, kde vize nahradila zákon
V zemi na středním východě jménem Krakózie došlo k politickému převratu. Vlády se ujala vojenská generalita, a aby zamezila dalšímu krveprolití, vyhlásila vyjímečný stav. Když po půl roce vyjímečný stav skončil, lidé už dávno ztratili ponětí co je to právo a spravedlnost. Báli se cokoliv si myslet nahlas a cokoliv projevovat. Občanské zákony si vykládal každý po svém a soudy byly zvyklé denně schvalovat tresty smrti. Aby bylo možné obnovit infrastruktury, generálové nabídli lidu, že namísto zákonů vytvoří společnou vizi, ke které se obyvatelé zavážou. Nebyla nijak složitá. Namísto zákonů a paragrafů generálové lidem nabízeli, že když jim budou důvěřovat, nastolí znovu pořádek. Jen je potřeba, aby se lidé zavázali k tomu vidět věci stejně jako oni. Stačí jeden podpis. Jak prosté…
První, kdo se proti tomu postavil, byla bývalá inteligence. Aby byl její vliv oslaben, armádní generál vystupoval v televizi, mluvil proti vzdělání, varoval před zbytečnými tituly a nejvíce mu vadili teologově a právníci. Jedni nepokrytě mluvili o svobodě svědomí a vládě svrchovaného Boha, kterého se sluší poslouchat více než generála. Právníci zase poukazovali na to, že zákony platí nejen pro lid, ale i pro vojáky, policisty a generály.
Tyto myšlenky velmi znepokojovaly generalitu. Lid se přece zavázal k vizi, že bude vždy a za všech okolností respektovat rozhodnutí generálů a nikoliv jejich rozhodnutí zkoumat nebo se dokoce (jaká hrůza!) dovolávat svých práv. Připomínat lidem jejich práva je přeci krajně nezodpovědné! Lidem se má připomínat vize! Aby byl vliv teologů a právníků eliminován, vybudovali generálové vlastní teologickou fakultu, kde vyučovali, že poslouchat generály vlastně znamená poslouchat Boha a že svědomí ani poznání do toho nemá co mluvit. Generálové také vychovávali vlastní soudce, kteří byli ke generalitě loajální. Nesoudili podle práva, ale podle vize. Jinými slovy správo a spravedlnost se posuzovalo podle míry poslušnosti generálům. Nikdo krom generálů nemohl správně zákony vykládat, protože jen oni měli odpovědnost a jen oni proto mohli věc správně posoudit. Kdo přesto trval na svém, byl nejprve navštěvován policisty, volán na výslechy, byly mu činěny nejrůznější průtahy, až se většina vzdala.
Jeden muž však byl zvláště houževnatý. Nejen, že se nenechal zastrašit ani zahnat do úzkých, odmítl dokonce podepsat vizi a v době, kdy generalita potřebovala upevnit pozice, se mu podařilo vymoci si výjimku z vize. Nikdo další už výjimku neměl a tak na něho dlouho generálové nemohli nic najít. Volali ho k výslechům, kontrolovali mu poštu, ale nic se jim nepodařilo najít. Jejich propaganda o něm sice zdárně šířila nejrůznější zvěsti, ale přímé důkazy stále chyběly. Byl to člověk výřečný a hrozilo, že celý vojenský režim rozloží nebezpečné myšlenky jediného člověka.
Generálové se scházeli a vymýšleli, jak tohoto člověka dostat. Nabízeli mu azyl v jiné zemi, ale on odmítl. Jednoho dnes se proto v jejich hlavách zrodil nápad. Věděli, že daný člověk rád jezdí sportovním vozem po dálnici. Dodržoval sice všechny dopravní předpisy, ale právě to se mu mělo stát osudným. Když jel jednou po dálnici, zastavil ho policista. „Pane řidiči“, řekl, „právě jste překročil povolenou rychlost,“ řekl policista. To není pravda, opáčil muž. Jel jsem 125 a zde je povoleno 130. „To je sice pravda, ale vy jste v obci a zde se smí jet maximálně 50.“ „Ale vždyť zde není obec“, odpověděl muž. „To se mýlíte, tady jste v obci, opáčil policista“ a ukázal do pole, jako kdyby tam bylo sídliště se slovy „vidíte ty domy?“. Nic nepomohlo vysvětlování, bylo zde tvrzení proti tvrzení. Muž odmítl zaplatit pokutu a odvolal se. Všechna stání samozřejmě dala za pravdu policistovi. Muž se odvolával a nakonec zpochybnil jak svědectví policisty, tak soudu, až se nakonec odvolal k soudu nejvyššímu, kterému samozřejmě předsedal sám generál. A jak se dá tušit, muž neuznal ani rozhodnutí generála.
Rozhodnutí nepodrobit se generálovi bylo v Krakózii považováno za velezradu a muž byl zastřelen. Za překročení rychlosti samozřejmě by byl takový trest absolutní. A tak byl onen muž souzen nikoliv za vysokou rychlost, kterou stejně nejel, ale byl zastřelen za pohrdání Boží vůlí. Vždyť generál byl autoritou a není autority než od Boha. A kdo by chtěl odporovat Bohu, musí zemřít. Od té doby si už všichni generála vážili a vojenský režim zdárně prospíval. Až do doby…. ale o tom někdy příště.