Sedm učení, která mohou vést k nástupu Antikrista
V době, kdy evropsko-unijní politici tlačili církve k tomu, aby křesťané podpořili vstup ČR do EU, jsme s jedním bratrem sepsali věroučně – polickou úvahu, která varovala před vzestupem islámu, podporou sexuálních aberací a rozkladem rodiny ze strany legislativy EU. Vzpomínám, že jsme odhadovali, že v horizontu 20 – 30 let bude ČR vystavena morální a politické krizi s tím, že dojde k ohrožení křesťanských hodnot a církve budou nuceny ke kolaboraci s tímto systémem. Úvahu jsem jménem biskupa Apoštolské církve rozeslal představitelům některých denominací. Pokud si ji dnes přečtete, můžete sami zvážit, nakolik naše tehdejší varování byla reálná.
Z perspektivy dneška
Osobně jsem přesvědčen, že čas se nachýlil, i když na rozdíl o dnešních populárních kazatelů neznáme dne ani hodiny a ani ohraničenou časovou lhůtu. Neznal ji ani Ježíš, pokud přebýval ve smrtelném těle. Přesto se domnívám, že inciativy, jako řízená migrace, homosexualizace společnosti, vakcinace genovými vakcínami, lockdowny a kovidové pasy, vzpoura vůči konzervativním politikům a adorace těch progresivních, MeToo, Black Lives Matter, Velký reset, válka na Ukrajině a zejména její zneužití ke gradaci progresivismu a ostrakizaci disidentů, předznamenávají vzedmutí globální totality s elektronickou a digitální kontrolou obyvatel. Alarmující je v tomto i zaslepenost představitelů církví až podpora nastoupených trendů. Nezastírám, že v nastoleném diskurzu vidím předpovězenou apostasi neboli odpadnutí církve poslední doby a následný vzestup nevěstky. Ta bude platformou pro nástup Antikrista během kolapsu společnosti.
Řadu let se zabývám různými učeními, která za poslední tři dekády ohrožují církev a která podle mě potenciálně mohou vést k tomu, že církev nejenže nerozpozná, ale dokonce i přivítá Antikrista jako zdánlivého mírotvorce a osvoboditele lidstva. Aniž bych se snažil o nějakou hlubší reflexi a systematizaci, krátce je zde popíšu. Jejich řazení neodpovídá jejich důležitosti nebo vlivu a je pouze abecední.
Ekumenismus
Reformátoři i středověcí mučedníci byli přesvědčeni, že římský papež je Antikrist, ovládající Svatou říši římskou, nástupkyni starověké římské říše - duchovního Babylonu. Dnes vidí současného papeže nejkritičtěji samotní konzervativní katolíci a častují ho přídomky, které jsou dnešním liberálním protestantům vzdálené. Proto, když se dnes šíří ekumenické iniciativy i směrem k ostatním náboženstvím, přičemž garantem této jednoty by měl být již zřejmě budoucí papež, je možné, že i ekumenici se svého papeže, resp. náměstka Kristova, brzy dočkají.
Hnutí židovských kořenů
Křesťané zaměřeni na politický Izrael obvykle tvrdí, že tento stát je nadále Božím lidem i přes jeho odmítání Krista a skrze žehnání jemu chtějí být požehnáni. Vyvěšují proto izraelské sekulární politické standardy, přičemž přikládají duchovní moc překonaným symbolům, jako jsou Boží schrána, očistné rituály nebo se navrací k levitárnímu kněžskému uspořádání, jak byl Davidův stánek. Věří, že se navracejí k biblickým kořenům své víry. Budou zřejmě nadšeni i budoucí plánovanou stavbou svatostánku na Chrámové hoře. Spojují tak sekulární politiku v Izraeli s náboženstvím, což Ježíš odmítl. Až přijde Antikrist, mohou v něm vidět dalšího reformátora, který navrátí církev k jejím židovským kořenům, a který spojí územní princip s královstvím a budou jej proto následovat.
Jednou spasen, navždy spasen
Lidé, kteří propadli iluzi faktické nemožnosti zradit Krista a minout se tak cíle, nebudou schopni čelit pronásledování a budou se mylně domnívat, že o jejich spasení je již předem rozhodnuto ať činí, co činí. Případně se mohou domnívat, že Bůh skrze ně může vše vyřešit nezávisle na nich. Mohou rovněž nabýt dojmu, že i když zapřou Krista nebo jakkoliv selžou, nemá to žádný vliv na jejich spásu. Až přijde útlak pro Boží slovo, nemusí v zapření Krista vidět fatální omyl a mohou nabýt pocitu falešného věčného bezpečí.
Království nyní
Mnozí křesťané jsou přesvědčeni, že církev má ustanovit Boží království na zemi a přivítat zde viditelně sestoupivšího Krista, který zde začne vládnout. Proto infiltrují politické a kulturní pozice ve snaze připravit mu místo, aby se mohl ujmout vlády. Dočkají se ho, ale jejich Kristus nebude biblický Ježíš, který při svém příchodu vyzvedne svoji nevěstu do oblak, ale diktátor, který (jako Achab Jezabel) využije nevěstku k tomu, aby dočasně ovládl svět, než dá nakonec příkaz k její likvidaci.
Probuzení poslední doby
Tento systém očekává, že těsně před příchodem Krista dojde k mohutnému celosvětovému probuzení. Kdykoliv přišel nějaký falešný prorok, který sliboval naplnění jejich snu, byl často nadšeně přivítán. Ačkoliv se později ukázala nereálnost jeho slibu a namísto probuzení následovala sekularizace a rozbití, tito křesťané jsou nastavení vítat nové a nové antikristy, kteří si osvojí jejich jazyk a nabídnou jim další úžasný nápad na probuzení. Nakonec, až celá zem bude následovat Antikrista, mohou zde rozpoznat vytoužené vylití Ducha na všechny lidi.
Učení o delegované autoritě
Křesťané, kteří se nechali pohltit tímto učením, věří, že Boží lid je veden vždy jen jedním člověkem v jednom čase s imunitou proti suspendaci, a který je sám kanálem moci, skrze který proudí k ostatním. Toho je třeba poslouchat i v jeho omylech, proti svému svědomí a osobnímu chápání Písma. Je maximálně možné mu sdělit své obavy o dané směřování, ale nic víc. To je typická idea Antikrista, který miluje absolutní moc a nekritickou poslušnost. Pokud navíc získá podporu církevních autorit například z důvodu, že tyto sdílejí výše uvedená učení, obyčejní křesťané nemají jinou možnost než se systému podrobit v domnění, že plní Boží vůli.
Vytržení před velkým soužením
Lidé, kteří ve své teologii rozdělili Kristův příchod na dvě oddělené fáze jsou přesvědčeni, že se s Antikristem vůbec nesetkají a že před soužením světa uniknou do oblak. Až poté Antikrist zahájí genocidu křesťanů, budou totálně nepřipraveni a zmateni, jelikož to nebude odpovídat jejich teologii. V prvních fázích zjevení se Antikrista mohou dokonce nabýt dojmu, že povstal velký prorok.
Závěr
Těchto učení může být samozřejmě celá další řada a v podstatě každé falešné učení povede v posledku k nástupu Antikrista. Může to být křesťanský scientismus, podřizující Písmo lidskému rozumu; liberalismus, relativizující biblický narativ nebo synkretismus, který spatřuje Ducha Božího i na místech protikřesťanských náboženství. Jsem ovšem přesvědčen, že výše uvedená učení mohou sehrát klíčovou úlohu při naplňování proroctví o odpadání Božího lidu v dobách nejposlednějších, byť doba poslední se čítá od Kristova nanebevstoupení. Pokud církev nastoupí tyto trendy, může být zarmoucen (odstraněn z cesty) i ten, kdo zatím brání tomu, aby se Antikrist zjevil.