Zachovám tě v hodinu zkoušky, která přijde na celý svět
Kniha proroka Malachiáše je poslední knihou Starého zákona před příchodem Mesiáše, kterého následně církev, na rozdíl od starověkého Izraele, rozpoznala v Pánu Ježíši Kristu. Tato kniha popisuje jak první, tak potažmo druhý Kristův příchod. Je zajímavé, že Izrael se v té době nacházel v podobném stavu, v jakém se dnes nachází církev.
Rodiny Božích služebníků se rozpadaly; byly běžné rozvody a Bohu se sloužilo jen tehdy, pokud z toho kněží měli užitek. Oběti byly z nekvalitních přebytků a Izrael přejal světské způsoby služby Bohu, stejně jako církev dnes přijímá sekulární způsoby řízení. Hledá se možnost, jak dostat peníze na granty bez ohledu na to, zda jde o Boží vůli či nikoliv. Církev se neváhala přiživit na „církevních“ restitucích, ani se nezdráhala ohledně této věci mlžit, a dokonce lhát. Jedna církev, v rozporu se svými dřívějšími odmítavými prohlášeními, nakonec učinila za vše zodpovědným Boha, který prý změnil svůj názor a nyní ji k tomu vedl.
Izrael se v Malachiášově době namísto pokání neustále zaklínal dnem Hospodinovým, jakýmsi náboženským probuzením, a Mesiášem, který přijde, aby ještě více požehnal. Stejně tak činí dnešní církev. Není divu, že Bůh zaslíbil Izraeli hrozný soud, který se v plnosti naplní až při Kristově druhém příchodu, a proto proroctví Malachiáše můžeme vztáhnout i pro dnešní dobu.
"I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro“.
Byla zde však skupina lidí, která odmítala světské způsoby zbožnosti, které nebraly ohledy na etiku, kde jediným cílem byl mamon, získání prestiže a pohodlný život. Tato skupina lidí, nebylo jich zřejmě mnoho, byla zarmoucená, a jednání svých vedoucích odsoudila a distancovala se od něho. Bohu to však bylo milé:
„Tehdy ti, kteří se bojí Hospodina, o tom rozmlouvali; Hospodin to pozoroval a slyšel. A byla před ním sepsána pamětní kniha se jmény těch, kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno. Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží."
I Nový zákon zaslibuje ochranu těm, kteří nenásledují zesvětštělé vedoucí. To jsou ti, kteří – podobně jako kněží ve dnech Malachiáše – sice mají plná ústa Boha, ale rozvádějí se, milují peníze a bojí se posměchu společnosti mnohem více než Hospodina. Tito vedoucí chtějí mít vliv ve společnosti a jako farizeové jsou rádi, když se o nich mluví v médiích a touží být viděni vedle politiků a vlivných osobností. Zbožnost pokládají za způsob sebeprosazování. Z jejich úst již neslyšíte evangelium, ale zabývají se politikou a lichotí lidem pro svůj prospěch. Přesto i dnes se ústy apoštola Jana splní zaslíbení těm, kteří v bázni a v čistém svědomí zachovávají evangelium:
„Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země. Přijdu brzy; drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze“.
Církev odnepaměti věřila, že jednou i na ni přijde babylonská zkouška, jako kdysi na Izrael, a že kdo se nepokloní obrazu vládce světa, který stanul na místě Krista, bude pronásledován a zabit. A stejně jako byli Daniel, Šadrak, Mešak a Abednego v této zkoušce zachráněni, i následníci Krista pro zachovávání Božího zákona projdou vítězně.
Přesto dnes, kdy jsme této události mnohem blíže než kdykoliv v historii, nepřítel, aby otupil bdělost, nabídl Božímu lidu několik úhybných manévrů. Například, že se vše událo již v minulosti (což je jistě částečně pravda) a že se ničeho podobného již není třeba obávat (což je lež). Naopak prý církev ovládne svět, obsadí vlivná místa a ustanoví Boží království na zemi. Nedávno se dva slovenští politici touto myšlenkou nechali unést a výsledek jejich krátké vlády byl pro Slovensko katastrofou. Jde totiž o stejnou strategii, kterou ďábel kdysi, namísto podstoupení kříže, nabídl Kristu.
Další variantou je, že církev bude evakuována do nebe a žádným očistným soudem prý nebude muset procházet. Aby se to stalo, musí prý Boží lid tomuto učení ze srdce věřit a následovat proroky, kteří už dokonce několikrát spočítali letopočet dokdy k tomu má dojít. Jsou tak moudřejší než byl jejich Pán, který neznal dne ani hodiny. A tak se utěšují vidinou úniku, i když jejich Pán se nemodlil, aby byli vzati ze světa, ale naopak, aby byli v dobách soudu zachováni.
Před nedávnem jsme museli všichni čelit obrovskému tlaku nechat se očkovat genovou vakcínou, která nejenže nezamezila přenosu nemoci, ale dokonce se ukazuje, že má vážné nežádoucí účinky. Tato vakcína nebyla dlouhodobě klinicky vyzkoušena, a proto byla jen podmínečně registrována. Mnoho křesťanů podstoupilo vakcinaci pouze ze strachu nebo pro zachování výhod, a někteří, kteří dané problematice ani zbla nerozuměli, psali doporučující články, a dokonce činili nátlak na ostatní. Věřím, že šlo o jakousi předehru „nanečisto“ něčeho, co bude v budoucnu následovat. Nenechme se mýlit, že slepí církevní vůdci, kteří tak milují úspěch, peníze, vliv a publicitu, toto nebezpečí v budoucnu rozpoznají. Věřím, že přivítají budoucího globálního vládce a budou dokonce nutit ostatní, aby se jeho ekumenického kultu účastnili.
Někteří křesťané jsou tak podobni Izraeli, který se zaklínal dnem Hospodinovým, stejně jako oni „probuzením poslední doby“ nebo „vytržením“. Ale i jim platí nadčasová slova proroků, která mířila zčásti ke Kristově prvnímu i druhému příchodu:
„Běda těm, kdo touží po dni Hospodinově! K čemu vám bude den Hospodinův? Bude tmou, a ne světlem! Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had. Což není den Hospodinův tmou, a ne světlem, temnotou bez jasu?“
Pouze víra z čistého srdce, vedoucí k zachovávání Božího slova, jeho přikázání a vcházení do skutků spravedlnosti zaslibují Boží ochranu v den soudu. Není to ani světská strategie ani křečovité očekávání datované evakuace, ale vítězné projití soužením podobně, jako Izraelci prošli Rudým mořem v době egyptských ran.