Inspektor Colombo, demonstrace na Letné a Království nyní
V jednom dílu o inspektoru Colombovi je zobrazen příběh inteligentního zločince, který pomocí subliminálních snímků, které vkládal do svých filmů, ovlivňoval jednání lidí. Inspektor jej nemohl nijak usvědčit, ale rovněž vložil pár subliminálů do filmu, který zločinec natáčel a později sledoval, a tak ho „donutil“ k jednání, které ho usvědčilo. Vtip je v tom, že i člověk, který podprahově vnímá informace, se kterými by jinak nesouhlasil, pak na základě těchto skrytých informací mění své jednání.
Jako křesťané, kteří čtou různou křesťanskou literaturu, jsme vystavováni mnoha podprahovým informacím. Přitom mnoho bludů je v knihách ukryto jaksi mimoděk. Když jsem před lety dělal analýzu charismatického hnutí, všiml jsem si, že autoři jako Hagin nebo Margies často protkali svůj text bludy, aniž by tyto hereze byly středem informací, které předkládali. Sám jsem byl těmito informacemi ovlivněn a lámal jsem si hlavu, kde jsem na tom jenom byl? Až když jsem tyto knihy četl podruhé a s kritickou myslí, uviděl jsem, že pocházejí právě z této literatury. Takto podprahově nás například Watchman Nee informuje, že se Ježíš vzdal svého božství; Hagin nám tvrdí, že jsme duch, který má duši a žije v těle a Margies sděluje, že Ježíš pro naši spásu trpěl i po kříži apod. Tyto informace jsou přitom často vloženy jaksi mimoděk v textu, který pojednává o něčem úplně jiném.
Pokud bychom se dnes křesťanů zeptali, jestli věří v doktrínu Království nyní a očekávají dokonalou společnost již tady na zemi a zda lze Boží království ztotožnit se sekulárním státem, pochybuji, že by souhlasili. Nicméně od dob, kdy charismatické hnutí například skrze Kurzy Alfa prostoupilo evangelikalismus a ČEA se stala součástí hnutí Církevního růstu, jsou křesťané podprahovými informacemi (a nejen podprahovými), obsahujícími různé definice Božího království, zaplavováni ve velkém. Teologická korektnost a mimo jiné i důmyslný závazek ČEA, regulující možnost veřejné kritiky bludů, způsobily, že o ničem s křesťanskou nálepkou není takřka možné říci, že je to špatné. Vždy je nutné zároveň chválit. Ne, že bych byl zastáncem agresivní fundamentalistické kritiky, ale s nadsázkou bych mohl říci, že i na knize Mein kampf nebo Satanské bibli by se mohlo touto optikou najít mnoho pozitivního. Když jsou například překládány a inzerovány knihy Alana Vincenta a Billa Johnsona, kteří explicitně doktrínu Království nyní učí, nikdo se pak neozve. Kulantněji tuto herezi v mírnější formě někteří skrývají pod názvem proměna společnosti.
Cílem Království nyní je takřka dokonalý stát, řídící se Božími zákony, kde církev představuje vtěleného Krista a vládne společnosti. Ostatně není divu, že jde o charismatický vliv, vždyť překladatelem mnohých titulů je prominentní charismatik. ČEA pak pořádá konferenci s řečníky, kteří učí v podstatě totéž. Díky infiltraci hnutí Církevního růstu se pak evangelikálové stále více zaměřují na politiku. Mám pocit, že apoštolové, kteří selhali v oblasti církve, se nyní upnuli k politickému angažmá. Jak se to projeví v reálném životě? Věřím, že třeba tak, že někteří křesťané mají pocit, často na základě subliminálních informací, že musí porazit ďábla a obsadit klíčové posty ve společnosti. Už jim nestačí, že se mají za v moci postavené přimlouvat, abychom mohli žít v klidu a v tichosti zbožným životem. Naopak, nechtějí být tiší, ale chtějí být vidět a slyšet. Dokonce pořádají semináře, jak se zviditelnit. Také dobře vědí, kdo má z politiky odstoupit a kdo setrvat, a to bez ohledu na to, že tyto v moci postavené na jasně ohraničenou dobu volila většina národa.
Křesťanští političtí aktivisté tak nevidí jako cestu být v tichosti solí a světlem, ale otevřeně vstupují do vzpoury a dokonce podněcují k demonstracím. Nechtějí slyšet, že svět leží ve zlém a že Boží království teprve přijde. Ne, chtějí ho mít tady a nyní! Možná uvažují stejně jako synové Zebedeovi, kteří v něm toužili zastávat významné posty. Samozřejmě nezištně a pro slávu Božího království. Přitom kritizují hříchy, které politici konají, ale jsou velmi tolerantní ke hříchům, kterých se oni nebo učitelé Království nyní dopouštějí, a které by je v minulém století diskvalifikovaly z veřejného života. Jiní přitom obětovali krédo své církve a proti příkazu Písma vymáhali restituce, na které ani neměli nárok, a diskvalifikovali evangelium, které nesou. Netvrdím, že mezi organizacemi a jednotlivci zastávajícími doktrínu Království nyní a křesťanskými politickými aktivisty existuje přímá souvislost. Tvrdím ale, že jejich učení a aktivity (někdy i subliminální informace) je k tomu podněcují, směřují a vedou.
Jsem přesvědčen, že stále platí, že každý sklidí, co zasel. Možná se jednou křesťanské autority, které vzpouru vůči vládní moci podporují, budou velice divit, když jejich autoritu budou jejich farníci zpochybňovat a budou je sesazovat a tvrdit, že například brání novodobému nástupu hnutí Pacem in terris. Marně se pak budou dovolávat, že byli řádně zvoleni. Ale to by nebylo to nejhorší. Existuje dnes spousta sekulárních politických aktivistů, které spojuje nenávist ke konzervativním hodnotám a propagují homosexualitu, gender, feminismus, chtěli by bořit všechny bariéry včetně hranic mezi státy (kolikrát jsem to slyšel i z řad křesťanů směrem k církvím) a smíchat všechna etnika, kultury a náboženství. Neuznávají žádnou autoritu, kromě své vlastní, a nedovedou se podřídit žádným pravidlům kromě těch, která sami vytvoří (kolikrát jsem podobně slyšel křesťany pohrdat ústavou a řády svých církví). S těmito křesťanští političtí aktivisté spolupracují a umetají jim cestu k moci.
Křesťanští političtí aktivisté si neuvědomují – nebo nechtějí slyšet – že kdo se vzpírá vládní moci, svolává na sebe Boží soud. Myslí si, že bojují proti novodobému Hitlerovi nebo Stalinovi. (Už vidím, jak by tito diktátoři připouštěli demonstrace proti své osobě). Jsem osobně přesvědčen, že tito křesťanští političtí aktivisté by se skutečné totality zalekli a okamžitě umlkli, případně by někteří z nich možná její nástup aktivně podporovali v domnění, že bojují za správnou věc. Ostatně historie je takových událostí plná. Boží soud očekávám v tom, že až křesťanští političtí aktivisté pomohou k moci sekulárním politickým aktivistům, na vlastní kůži zakusí, možná jako první, důsledky jejich pokroku. Bible, která je nositelem hodnot, proti kterým sekulární političtí aktivisté tak usilovně bojují, resp. její konzervativní výklad bude bezpochyby kriminalizován. Tak je tomu již v některých západních zemích, jejichž pokroku se mnozí křesťanští političtí aktivisté, ze strachu z Východu, dovolávají. Ale to už bude nejspíš pozdě. Uvidíme, zda pak nadále budou křesťanští političtí aktivisté chodit do ulic a psát odvážné politické články.