Biblická Apologetika

Zpět na „Hnutí víry“

Hnutí Víry - aktualizovaný přehled

Hnutí Víry

Po rozpadu Pastýřského hnutí se na poli amerického charismatismu objevuje další fenomén, vyrůstající z odkazu hnutí Pozdního deště. Jde o explozivně rostoucí hnutí Víry. V jeho čele od jeho začátku stál Kenneth Erwin Hagin, jehož doktrína zdraví a bohatství nabídla americkým charismatikům, po dlouhé době autoritářství Pastýřského hnutí, lákavé osvěžení. Ačkoliv je hnutí Víry záležitostí původně severoamerickou, brzo vzniká i evropská mutace hnutí.

Kenneth Hagin a USA

Za otce je považován jižanský pastor, který si nárokoval úřad „proroka“ a „učitele“ Kenneth Hagin (1917–2003). V době narození nevážil ani kilogram a trpěl vrozenou srdeční vadou. V šestnácti letech se jeho zdraví zhoršilo natolik, že se jeho duch dostal mimo tělo a třikrát sestoupil do pekla. V pekle vydal Hagin svůj život Bohu a vírou přijal uzdravení navzdory přetrvávající nemoci. Již v jinošském věku se stal baptistickým kazatelem a na jeho shromážděních se začal vyskytovat “oblak slávy”, pod kterým jeho tvář zářila jako tvář anděla. V roce 1937 se připojil k Assemblies of God, kde v roce 1947 přijal úřad evangelisty.

V padesátých letech, po nástupu tzv. vlny uzdravování, se přidal k cestujícím evangelistům, shromážděných okolo Gordona Lindsaye. 2. září 1950 byl vtržen do nebe, kde mluvil s Ježíšem, poté již počtvrté sestoupil do pekla a nakonec se setkal s apokalyptickým jezdcem, který mu předal svitek o velkém probuzení poslední doby. Při tomto navštívení stál s Ježíšem před Božím trůnem, ten se dotkl jeho rukou, které začaly pálit „jako by v nich držel žhavý uhel”. Ježíš při tom Haginovi řekl: „Pomazal jsem tě a povolal a dal ti zvláštní pomazání ke službě nemocným.”

V roce 1962 založil společnost K. Hagina a ztratil pověření duchovní služby od letničních. O čtyři roky později se usídlil v Tulze v Oklahomě, v tzv. jižním biblickém pásmu, kde se již usadilo několik dalších uzdravovatelů Vírou, jako Oral Roberts. Hagin zde prožil povolání do úřadu proroka a vizi svého povolání zveřejnil v časopise hnutí Pozdního deště. V roce 1973 měl již 17 zaměstnanců, publikoval, šířil kazety, podílel se na rozhlasovém vysílání a vydával časopis “Word of Faith.” V letech 1973 – 74 zavedl korespondenční kurz a založil školící středisko Rhema s vlastním sborem. Získal si mnoho populárních následovníků, kam lze zařadit Kennetha Copalanda, Johna Osteena, Freda Price, Lestra Sumralla a s přestávkami i Bennyho Hinna ad. Učitelé Víry pak v r. 1979 vytvořili „Mezinárodní společenství křesťanské víry“ a v r. 1986 se pod vedením Orala Robertse Hagin spojuje s dalšími charismatiky.

Celkem Hagin prožil nejméně osm osobních návštěv Ježíše Krista, čtyřikrát sestoupil do pekla, navštívil nebe a měl nespočet vidění a slyšení. Sám dokonce popsal neobvyklý případ vzkříšení z mrtvých, kdy na jeho příkaz Ježíš musel uposlechnout a propustit z nebe učitele jeho nedělní školy.

V devadesátých letech Daniel R. McConnell, teolog a učitel na Oral Roberts University (ORU), vydal svoji dizertační práci, kde dokládá, že Hagin své stěžejní doktríny „slovo od slova“ opsal od původně metodistického kazatele E. W. Kenyona, který se zabýval uzdravením a vykoupením z pohledu metafyziky. Dokumentuje zde celé pasáže knih, kde dokazuje Haginovo plagiátorství a dále dokládá vliv kultů jako je Křesťanská věda na formování Kenyonovy teologie. Hagin ovšem neopisoval jen od Kenyona, ale svoji doktrínu o autoritě křesťana nad ďáblem, obsaženou v jeho knize „Autorita věřícího“, téměř doslovně opsal z článků Johna A. MacMillana. Přesto skalní stoupenci hnutí Víry věří, že hlavní doktríny získal Hagin z přímých návštěv Ježíše Krista.

Wolfhard Margies a Německo

V Německu je vlajkovou lodí hnutí Víry berlínský sbor Philadelphia, později Gemainde auf dem Weg, který vede lékař Wolfhard Margies a jeho blízký spolupracovník Hartwig Henkel. Biblickou školu vedl Čech, Pavel Neústupný, který přispěl i k formování teologie uzdravování sboru ČCE na Maninách, ze kterého vznikla Církev Křesťanská společenství. To je ostatně v intencích poslání berlínského sboru, který si položil za cíl naplnit svým učením nejen celé Německo, ale i země východní Evropy.

Margies je odpůrcem denominací a z jeho iniciativy opustily charismatické sbory v roce 1987 tradiční evangelické církve v Německu. Na denominacích Margiesovi nejvíce vadí demokracie, neboť řízení církve musí být „shora dolů a ne zdola nahoru“. Svůj sbor vede zcela v linii hnutí Víry, a proto nedovoluje, aby se lidé rozhodovali podle okolností, které prožívají. A tak vede sbor k tomu, „že tam nesmí být pokrytci a zrádci, že bychom vyslovovali úžasné věci víry a doma by byly vážné chronické nemoci, léta trvající finanční nedostatky, osamělost a jiné takové věci“.

V roce 1988 se Margies přihlásil k Haginově démonologii, které se Haginovi dostalo prostřednictvím přímých Kristových návštěv, ze kterých se dozvěděl, že moc nad satanem nemá Kristus, ale církev. Stejného roku, na konferenci v Karlsruhe, prohlásil, že kdyby sovětští křesťané „věděli, jak svázat Satana, netrpěli by.“ V roce 1991, na konferenci ve Stuttgartu, dále obhajoval Haginovu teologii a v devadesátých létech se zřejmě i proto jeho sbor stal terčem kritiky zemských i vyznavačských církví.

Dnes má Margiesův sbor asi 700 členů a jeho vztah k luterské církvi se proměnil. Ačkoliv sbor svoji teologii nezměnil, byli to podle Margiese samotní luteráni a Evangelikální Aliance v Německu, kteří prosili o spolupráci. Margies dodnes hájí doktrínu Víry, ale je to již jen jedna z řady oblastí jejich učení.

Ulf Ekman a Skandinávie

V čele hnutí Víry ve Skandinávii stojí původně luteránský kněz Ulf Ekman. Po obrácení ke Kristu pocítil touhu studovat teologii, kde se vymezil liberálnímu smýšlení a pro své pojetí uzdravování se dostal do konfliktu. Po absolutoriu luterské teologie nastoupil jako školní kaplan a oženil se s charismatickou křesťankou. S učením Víry jej blíže seznámil jeho tchán, charismatický metodista. V roce 1980 odjíždí Ekman do USA, kde si osvojuje učení Kennetha Hagina a Kennetha Copelanda.

Při kázání Lestra Sumrella si přivlastnil Sumrellem vyřčené proroctví: „V tomto sále jsou lidé, které Bůh učiní zodpovědnými za životy tisíců lidí, pokud neopustí mrtvé prostředí, ve kterém jsou dnes zapojeni.“ I když se později snažil vysvětlit, že luterskou církev nepovažuje za mrtvou, uvedl, že po těchto slovech z jeho krku „odlétl kněžský límec – jako listí odfouknuté větrem.“ Bůh mu pak řekl: „Nyní tě vypouštím do prostředí, které je pro tebe tím pravým, vkládám tě do nadpřirozena.“ Na základě dalšího proroctví tráví Ekmanovi rok studia na Haginově škole Rhema v Tulse a Ekman končí s povoláním studentského kaplana.

Po návratu do Švédska pořádá konference, kam zve kazatele Víry z USA. Síť přátel jeho tchána mu posloužila, aby jezdil po Švédsku a vyučoval doktrínám, které načerpal během svého studia v USA. V roce 1983 založil vedle církve i biblickou školu a již prvním rokem se mu přihlásilo 200 studentů.

Nově založená církev má formu nadace, která je legálním vlastníkem všeho, co Slovo života má. Řídí biblickou školu, mateřskou školu, střední školu, teologický seminář a nakladatelství. Ekman byl ředitelem biblické školy, křesťanské školy Slovo života a šéfredaktorem časopisů „Časopis pro vítězný život” a „Slovo života”. Vedl i soukromou střední školu, která vznikla v srpnu 1990. V roce 1997 teologický seminář zastřešila slavná, akreditovaná charismatická ORU, která ovšem nedávno čelila finančním skandálům, spojených s jejím vedením.

Podle informací z dánského centra Dialog je ve Skandinávii je hnutí Víry úspěšnější ve Švédsku než v Dánsku, kde se nazývá „Severojutské biblické středisko“, jehož sídlem je Hjörring, nebo nese jméno “Biblické středisko Rhema v Hoursenu“ a „Biblické vzdělávací středisko v Kodani“. Vede ho Jens Garndfelt. V Dánsku je i několik malých skupin, které se nazývají buď “Strom života” nebo “Středisko evangelia” a navazují na teologii prosperity.

Slovo života se dnes snaží zařadit mezi tradiční církve, rozvíjí liturgii a blíží se eucharistickému pojetí Večeře Páně. Ekman se profiluje i politicky a je známým kritikem pojetí sociálního státu. Upustil od excentrického chování, křiku při modlitbách a je častým řečníkem v kruzích hnutí Církevního růstu. Snaží se profilovat jako teolog, je otcovský, ale to, co kázal dříve, se nemění.

Sandor Nemeth a Maďarsko

Maďarský pastor Sandor Nemeth navazuje na charismatickou tradici 70. let, která zasáhla i Maďarsko. V roce 1976 se charismatické probuzení dotklo skupiny římských katolíků, kde byl i Nemeth, který již od roku 1973 studoval teologii. O své zkušenosti pak vydával svědectví v mnoha římskokatolických skupinách. Po čase zde ale došlo ke sporu ohledně křtu dospělých a výsledkem diskusí bylo pochopení, že je třeba přijmout křest ponořením ve vodě, což Nemeth v roce 1977 učinil. Po této roztržce si manželé Nemethovi prožili krizi, kterou si vyložili jako démonické útoky a začali se zajímat o exorcismus. Seznámili se s Derekem Princem, od kterého se naučili řadě technik boje s démony. Od té doby je skupina kolem Nemetha pod silným vlivem Princova učení.

V roce 1979 uskupení zakoupilo domek v Budapešti, kde deset let probíhala dlouhá modlitební setkání, zpěvy písní a exorcismy. Při jednom setkání jeho účastníci popadali na zem a shromáždění s neobvyklými projevy záhy vyvolaly zájem komunistické policie. V roce 1980 odjíždí Nemeth do sboru Jima Crofta, úzce spolupracujícího s Derekem Princem. Zde byl pomazán ke službě a bylo nad ním vyřčeno proroctví: „Tento manželský pár je ako plodný strom, ku ktorému sa postavia ďalšie stromy.“ Stejného roku založil Nemeth v Budapešti se skupinou sedmi věřících Církev Víry (Hit Gyülekezete). Název sboru má demonstrovat teologickou spřízněnost s učením Kennetha Hagina.

V roce 1986 měla skupina již 500 členů a o dva roky později vzniklo v okolních vesnicích 30 skupin, čítajících dohromady 1000 členů. Církev byla zaregistrována v roce 1989 a v roce 1992 měla již 80 skupin a 20 000 členů. Roku 1997 sbor založil základní a střední školu, kterou pojmenoval po maďarském kazateli Petrovi Bornemisszi. Pro nesouhlas s Nemethovou orientací odešla ze sboru o rok později řada vedoucích, kteří sbor kritizovali, což Nemethovi stoupenci popisují jako „velmi agresivní nekřesťanskou kampaň“.

V roce 2001 začíná sbor vlastní televizní vysílání a k Nemethovu společenství se hlásí okolo 300 církví v Maďarsku, Německu, Rumunsku, Srbsku, Slovensku i v Čechách. Centrum církve je v Budapešti, kde se sbor schází v hale pro 10 000 návštěvníků. Církev Víry má základní školu v Budapešti. Pécsi, Debrecenu a Nyíregyháze. Mateřská škola je v Kecskemétu. Církev má rovněž akreditovanou teologickou kolej Svatého Pavla v Budapešti. Podle Mezinárodního slovníku Letničního a charismatického hnutí je Nemeth představen jako „silný separatista.“

Steve Ryder a Austrálie

Steve Ryder se narodil 9. 3. 1945 v Yorkshiru v severozápadní Anglii. Rodina se však vystěhovala v roce 1960 do Austrálie, města Melbourne. Na protest se patnáctiletý Steve stává pouličním rváčem a v sedmnácti letech je zatčen a uvězněn. Ve dvaceti letech již pracuje v organizovaném zločinu. V roce 1969 je znovu zatčen a ve vyšetřovací vazbě je konfrontován se zvěstí evangelia. Když je propuštěn na kauci, jeho rodiče, kteří se stali křesťany, mu vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Jeho kurátorem byl mladý křesťan, který jej zve na shromáždění Billyho Grahama. Steve zde po obrovském vnitřním zápase odevzdává svůj život Kristu, ale čelí nástrahám vězňů.

Jako posilu ve vězení prožívá křest Duchem svatým. Později Ryder, pod vlivem Haginova vyučování, začíná sloužit k uzdravení a později vstupuje do úřadu evangelisty a uzdravovatele. Počátkem devadesátých let sloužil na pozvání charismatické KMS i v Československu.

Věroučná část

Člověk jako bůh

Učitelé Víry tvrdí, že Adam byl stvořen jako bůh toho světa, panující nad Zemí. Satan jej však svedl a stal se místo něho bohem tohoto světa. Pro tuto „Adamovu velezradu“ nemůže Bůh legálně a spravedlivě vládnout, neboť lidé satanu tuto autoritu dobrovolně předali. Satanova vláda nad světem (kromě věřících) je tedy absolutní a Bůh je ve své moci odkázán pouze na modlitby křesťanů. „Nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí.”

Satanská přirozenost padlého člověka

Člověk vyhnaný z ráje již není bohem, ale naopak jeho přirozenost se stává satanskou. Margies tvrdí, že „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce – zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch… …“prvorozenec smrti“, který „je tou částí osobnosti, která jako první zemřela.” Hřích lidstvo obral o slávu Boží a namísto toho je „přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti samotného ďábla,” vysvětluje Copeland. Podle Ekmana tak “ďáblova přirozenost vstoupila do lidstva.”

Kristova duchovní smrt a vykoupení v pekle

Ze své antropologie učitelé Víry dovozují, že má-li duchovně mrtvý člověk satanovu přirozenost, je nutné, aby se Kristus ztotožnil s člověkem natolik, aby se i on stal duchovně mrtvým a získal satanskou přirozenost. K tomu prý došlo na kříži a Kristova pouhá tělesná smrt není pro vykoupení dostatečná. „Trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas oddělen od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás“, tvrdí Price. Také podle Hagina se Ježíš na kříži stal „novým satanským stvořením“ a podle Copalanda pak „sestoupil do pekla jako smrtelný člověk.“ Ekman věří, že satan byl ujištěn, že Ježíš byl na kříži poražen a šel do pekla. V pekle byl pak podle Copelanda Ježíš znovuzrozen, porazil satana a všechny démonické síly, spoutal je řetězy a odzbrojil. „Je proto důležité, abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený člověk.“

Božská přirozenost věřícího člověka

Člověk je v hnutí Víry chápán jako „duch, který má duši a žije v těle.“ Pravým člověkem je ovšem „duch“ a tento znovuzrozený duch se stává novým já. Ti, kdo uvěří v Krista, jsou, stejně jako On znovuzrozeni, což je chápáno jako obživení lidského ducha. Lidský duch má pak Boží podstatu, takže člověk je ve svém duchu stejný jako Bůh sám. Jak uvádí Ekman: „Bůh ti dal nové narození a umístil do tebe Krista Ježíše skrze Ducha Svatého. Takže ty jsi to, co je Ježíš… Bůh Ti dal svoji vlastní povahu (přirozenost).“ Podle Margiese pak "pod vládou našeho posíleného ducha se může rozvíjet to, co je v něm latentně ukryto: láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost dobrota, víra…“

Autorita nad ďáblem

Křesťanům s boží přirozeností je udělena autorita nad démony a nad samotným Satanem. Podle Hagina „ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít.“ Tato autorita je způsobena tím, že církev sama je Kristus. „Má-li autoritu Ježíš, máme ji i my, protože jsme Jeho částí a On je částí nás… Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus.“ Podle Margiese „Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše (vládcem) nade vším. Jeho vláda nade vším, co existuje, je spojena s církví…“ Všechna Kristova autorita proto musí být uplatněna jen skrze Církev, protože Kristus nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Bůh se proto bez křesťanů neobejde.

Démonický původ nemocí

Autorem každé nemoci je v definici hnutí Víry satan. Podle Ekmana „Ježíš řekl, že nemoc přichází od ďábla“. Margies uvádí, že „démonicky podmíněné jsou všechny formy chronické revmatické artritidy stejně jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části také vnitřní orgány nebo cévní systém… Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí.“

Uzdravení vždy a pro každého

Učitelé Víry se vesměs shodují, že Bůh chce uzdravit všechny lidi. Ekman k tomu uvádí: „Bůh chce uzdravit všechny, to znamená, že i tebe. Můžeš si být jist, že patříš do skupiny všech“. Protože člověk je v nitru božský, Sumrall dodává: „Kdybych byl stále nemocný, začal bych přemýšlet o tom, jestli On není náhodou nemocný.“ Božské uzdravení tak náleží každému Božímu dítěti. Víme-li to, není třeba, abychom se v této věci ptali na Boží vůli… Nemusíme se modlit: „Bože uzdrav tohoto muže, tuto ženu.“ V Božím pohledu jsou už dávno uzdraveni“, tvrdí dále Hagin. Nejvyšší a dokonalá vůle Boží je, aby nebyl žádný věřící nemocen.

Pokud se přesto stane, že věřící onemocní, musí se vzepřít satanu, který nemoc sesílá a vybojovat uzdravení. Sumrall píše: „Ďábel má moc uvalit na tebe nemoc, tak jako ji měl třeba u Joba. Ale jako křesťan máš Boží pověření se vzepřít, odmítnout a zničit veškerou autoritu ďábla. Musíš uskutečnit svá práva… Kristův učedník musí říci: „Jsem ve jménu Ježíše uzdraven.“ Podobně radí i Ekman: „Když na tebe přichází moc shůry, musíš jí ve svém srdci přijmout a vyznat: „Boží moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za nějakou dobu – stejně ho přijímám vírou právě teď."“ Liardon, který navštívil nebe, zde viděl skladiště zdravých lidských orgánů, které si navzdory satanskému odporu člověk může vymodlit. V tomto skladišti jsou „stovky nových očí, nohou, kůže, vlasy, ušní bubínky – všechno je tam. Musíte jen jít a vzít si vše, co potřebujete, rukou víry, protože to tam je, je to tam, je to tam.“

Démonická posedlost

Nejen nemoci, ale i hříchy člověka mají démonický původ, přičemž daný hřích obvykle nese i jméno nečistého ducha, který jej způsobuje. Podle Hagina křesťan před démonickým posednutím není nijak zvlášť chráněn a démonické síly proto mohou ovládat znovuzrozené křesťany. Sumrall proto varuje: „Když si křesťan dovolí poddat se bez kontroly hněvu, je ve velmi vážném nebezpečí, že do něj vstoupí duch hněvu“, i „cizoložství je duch.“ Rovněž „některé ženy mají ducha žárlivosti. Mohou mít toho nejlepšího manžela na světě a stejně ho obviňují, kdykoliv vstoupí do dveří. Jediným vysvětlením je duch žárlivosti.“ Podle Margiese jsou démonizací způsobeny „nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoliv formě, masturbace, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Kriminální sklony, krádeže a kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost.“

Pozitivní vyznávání

Hybnou silou v hnutí Víry je tzv. pozitivní vyznávání. Věci se uskutečňují tím, že si je křesťan představí ve své mysli a vyznáváním svých úst pak tvoří novou fyzickou realitu. Víra se tak stává neomezeným zdrojem energie, která tvoří realitu. Sumrall uvádí: „Až do dnešního dne zůstává víra největším zdrojem energie dostupným lidstvu… Požehnání přichází, když v sobě uvolníš něco, co je živou dynamickou mocí a silou. To něco je víra. Víra je síla, která žije v tobě.“

Například zdraví a bohatství již existují ve světě duchovním a člověk se jich musí chopit vírou: „Když chodíš v království víry, přeneseš se z tohoto světa – z toho, co vidí tvoje oči, slyší tvoje uši a cítí tvoje prsty – a ocitneš se v jiném světě, světě víry…“ Hagin tento princip vizualizace vysvětluje slovy: „Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost v hmotném světě, je to, že už jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde.“

Pokud se věci zdráhají uskutečnit, člověk může ve víře přikazovat i Boží moci a když přitom používá jméno Ježíš, celá nebesa ho podle Ekmana „musejí poslouchat“. Pokud se věci přesto nezrealizují, opět je na vině satan, proti kterému se musí věřící postavit: „A když to bude vypadat, jako že to nefunguje, nebudu obviňovat Boha. Místo toho řeknu: „Ďáble, kde jsi? Někde se tu motáš. Zmiz odsud. Já tě odmítám jdi!“, píše Sumrall.

Prosperita

Součástí autentického křesťanského života je i hmotný blahobyt a bohatství. Křesťan má nezadatelné právo být nejen zdravý, ale i bohatý. Protože chudoba a nemoc pocházejí od satana, je zdraví a blahobyt součástí demonstrace satanovy porážky. Podle Osteena „tato demonstrace má být ve všech oblastech našeho života – tělesné, duchovní, finanční, manželské, duševní atd..“ Ekman dále vysvětluje: „Potřebujeme pochopit, že chudoba a nedostatek nepřišly jako požehnání od Boha, ale jako důsledek hříchu a ďáblův útok. Jako zloděj ďábel krade, zabíjí a ničí (Jan 10,10). Na rozdíl od Boha, který neustále dává, hledá ďábel bez přestání příležitost lidem krást. Jedním z následků zlořečení hříchu se stala chudoba. Chudoba je zlořečení..“

Pokud jsou křesťané chudí, znamená to, že si podle Sumaralla ještě neosvojili techniku pozitivního vyznávání a nevzepřeli se satanu. „Někteří lidé mohli mít domy, práci, či obchody, jaké nikdy před tím neměli, ale pro nedostatek víry je nemohli vzít“ Sumrell proto věřící povzbuzuje: „Mám víru na milión dolarů, vyzvednu jich pár tady a támhle seženu dalších pár. (Hele, ono to roste!) A tady vezmu taky několik.“

Změněné stavy vědomí

Učitelé víry jsou přesvědčeni, že původ jejich teologie je nadpřirozený. Když cestují po nebi nebo v pekle, dostává se jim speciálního zjevení. Osobní návštěvy andělů a Krista zde nejsou ničím neobvyklým. Hagin byl při svých zkušenostech často sám překvapen tím, co řekl: „když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého…“ Obvykle poté trpěl amnézií a bránil se, že danou věc nevyslovil on. Některé své vize dokonce prožil v náměsíčném stavu: „Třikrát se mi stalo, že jsem se probudil, když jsem klečel u pohovky v obývacím pokoji, a nepamatoval jsem si, že bych tam šel. Řekl jsem si: Jak jsem se sem dostal? Musel jsem sem přijít ve spánku.“ Jindy se mu zjevil sám Ježíš a hodinu s ním mluvil o ďáblovi a démonické posedlosti. Jejich konverzaci přerušil malý démon, kterého Ježíš nemohl zahnat, protože svoji moc předal církvi. Zasáhnout proto musel Hagin. Ježíš pak Hagina ujišťoval: „Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty… neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl.“ Pravdy, které byly při těchto zkušenostech Haginovi sděleny, mají „vymrštit tělo Kristovo do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme předtím ještě nebyli.“

Neobvyklé duchovní projevy

V hnutí Víry se poprvé setkáváme s duchovními manifestacemi, které se později rozšířily mezi ostatními charismatiky a letničními. Jedná se o masové padání po vzkládání rukou do mrákotného stavu a křečovité záškuby bezvládných, ležících těl. Kazatelé často křičí, vzlykají při kázání a své promluvy prokládají – někdy i za každou větou – zvoláními haleluja. Lidé se při shromáždění často dostávají do „náboženského tranzu“, který je charakterizován trhavými pohyby a rychlými posuňky těla. Někdy je atmosféra, při které k těmto jevům dochází, doprovázena nekonečnými refrény rytmické hudby. Lidé křičí a jejich křik přechází do hlasitého sténání, které prý vyjadřuje „modlitební porodní bolesti“, které prý prožívá žena při porodu. Oporou je jim verš, kde apoštol Pavel v bolestech znovu rodí Galatské křesťany (Ga 4,19). Při těchto modlitbách proto může křesťan prožívat až fyzické bolesti. Před příchodem Torontského požehnání bylo toto chování typické zejmína pro shromáždění švédského Slova života pod vedením Ulfa Ekmana.

Práce s kritiky

Práci s kritiky je v hnutí Víry věnována velká pozornost. Božími soudy kritikům vyhrožuje jak Hagin tak třeba Liardon. Hagin píše o muži, který nepřijal jeho učení a zemřel přímo za kazatelnou nebo o muži, který byl znehybněn Boží mocí poté, co jej kritizoval. Benny Hinn uvádí, že někteří jeho kritici riskují Boží soudy a kritikům vzkazuje „budete pykat a vaše děti také“. Jindy by nejraději své kritiky „postřílel samopalem Ducha svatého.“ Kritika vůdce je vykládána jako „sáhnutí na Božího pomazaného“, přičemž těmito pomazanými jsou evidentně míněni učitelé Víry. Psychickou manipulaci, spojenou s nedotknutelností nekritizovatelného vůdce, popisuje i ex člen hnutí Víry a nyní antikultovní spisovatel Robert Liichow. Podle něho je „mnoho vůdců hnutí Víry vyučováno, že jim Bůh dává vizi a úlohou lidí pod nimi je jeho vizi uskutečnit. Věřícím bývá řečeno, že „Bůh je nemiluje jako jednotlivce. On (Bůh) se zajímá o „své cíle“. Jinými slovy, lidé v církvi jsou jen pěšáky, kterých by mělo být použito k vyšším cílům, což je vize vůdce. Liichow uvádí případ pohrůžky vedoucího, který uváděl, že kdo se nepodřídí, či církev opustí, hrozí mu Boží soud.

Kontroverze

Kontroverze, které hnutí Víry po celém světě způsobuje, jsou dvojího typu. V prvním případě vyplývají z nauky, že každý věřící je v Božích očích již uzdraven a je pouze na něm, aby toto uzdravení přijal vírou. Nezřídka je veden k tomu, aby odmítl příznaky nemoci, které mohou být jen ďábelským mámením. Pokud nemoc nezmizí, jedná se o slabou víru. Vezmeme-li v potaz, že uzdravení je v hnutí Víry považováno za součást spásy, může neuzdravený věřící pochybovat i o své věčnosti, což má neblahé následky pro jeho psychiku. Druhým aspektem je silné pojetí autority vůdce, kterému je nezřídka přisuzována „apoštolská autorita“.

Zanedbávání lékařské péče

V sedmdesátých letech otřásl veřejností v USA případ chlapce Wesleye Parkera, kterému rodiče ve víře, po modlitbě evangelisty hnutí Víry, přestali aplikovat inzulín. Chlapec upadl do komatu, což rodiče chápali jako ďábelský útok a nepodávali chlapci inzulín, až 23. srpna 1973 zemřel. Jeho otec ještě rok po tragédii věřil, že syn bude vzkříšen. Dalším příkladem je sbor Víry Hobarta Freemana, kde se odhaduje, že zanedbáním lékařské péče zemřelo okolo devadesáti lidí. Například členky jeho sboru odmítaly rodit v nemocnici, a proto zde byla vysoká novozenecká úmrtnost. Freeman byl sám seriózním badatelem s doktorátem z teologie v oblasti Starého Zákona, ale stál pod vlivem Hagina, Osteena, Copelanda a dalších. Ačkoliv Freeman odmítal některé aspekty christologie hnutí Víry, nakonec zcela zavrhl lékařskou péči, čímž předčil i své učitele. Když onemocněl banálním vředem na noze, odmítl lékařskou péči a dostal celkovou sepsi, které podlehl. Lékař byl k jeho tělu zavolán až po 13 hodinách zástavy srdce, protože se jeho blízcí celou noc modlili za jeho vzkříšení.

V reakci na podobné tragédie vydala generální rada letniční církve Assemblies of God dvě věroučná stanoviska: „Mohou být znovuzrození křesťané posedlí démony?“ a „Věřící a pozitivní vyznávání“, ve kterých se od učení Víry distancují.

Mužem, který skandály doslova přitahuje, je Benny Hinn, který je opředen řadou finančních skandálů, falešných uzdravení a lživých svědectví. Kritika i rivalita probíhá i mezi učiteli Víry samotnými. Přes zastávání klasického učení Víry, Margies napomenul z extrémní démonologie amerického učitele Víry Robertse Liardona, který později na čas odstoupil ze služby pro homosexuální praxi. Podle Ulonski, Margies také prohlásil o švédském učiteli Víry Ulfu Ekmanovi, že “je posedlý.”

Nekritizovatelná autorita

Vedle úmrtí na zanedbání lékařské péče jsou dalším zdrojem smrti v hnutí Víry sebevraždy. Podle traktátu, který vydal Dánský misijní svaz protestantských církví bylo v letech 1988 – 1992 evidováno 16 případů sebevražd členů hnutí “Slovo života” ve švédské Uppsale. V letech 1984–1988 evidence záznamů psychiatrických léčení chybí. Podle letničního vedoucího K. Anturiho bylo již počátkem devadesátých let na psychiatrii hospitalizováno okolo sedmdesáti případů studentů Ekmanovy biblické školy. Podle Kühnelové V Uppsale byla proto ze státních prostředků vytvořena skupina na záchranu obětí, kde se psychologové a lékaři snaží pozvolna navrátit těmto lidem chuť do života. Představitelé hnutí ovšem tuto informaci popírají.

Lékař, doktor P. Swartling se svojí manželkou, publikovali v roce 1992 v časopise Cultic Studies Journal článek, kde se z pohledu psychiatrie věnují problémům bývalých členů Slova života. Tyto závěry byly poté zopakovány a aktualizovány na konferenci o sektách a náboženských kultech v Marseille v roce 2004. Uvádí se zde, že „Takmer polovica zo 43 osôb, s ktorými sa viedli rozhovory, zakúsila symptómy podobné psychózam a jeden zo štyroch sa pokúsil o samovraždu. Ze statistiky plyne, že 93% mělo pocity úzkosti, strachu a trpelo pocitom viny, 86% poruchami spánku, 77% malo strach ze ztráty duševného zdraví. 27% malo sebevražedné myšlienky a 10% sebevraždu spáchalo.“

Tyto případy zřejmě souvisejí i s chápáním autority a poslušnosti v hnutí. Autorita Ulfa Ekmana je ve sboru, připomínající spíše soukromou firmu než církev, nekontrolovatelná. Sbor neobsahuje úřady presbyterů a Ekman tak není korigovatelný. Jak uvádí již citovaný traktát dánského misijního svazu: „Slovo života má hierarchickou strukturu vedení. Každá kritika je důsledně potlačována. Hodlá-li některý člen vznést proti hnutí vážnou kritiku, smí předem vědět, jaké odpovědi se mu dostane. Teologie prosperity učí, že vážná kritika se rodí z ducha kritiky, kterého lze vlastně nazvat „duchem Jezábel (Zj 2,20), a to je duch démonský.“

Hnutí víry dnes

Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech se hnutí Víry stalo terčem kritiky zejména evangelikálních a letničních křesťanů, včetně charismatiků samotných, dnes jakoby se nad kritikou zavřela hladina. Protagonisti hnutí Víry nacházejí vřelé přijetí v kruzích hnutí Církevního růstu. Snad stovky a možná i tisíce zkažených lidských životů jsou odpuštěny a křesťané tradičnějších konfesí s údivem vzhlížejí k početnímu růstu sborů Víry. Nezajímá je již, že se nejedná jen o příliv konvertitů, ale i o přesun duší z jiných denominací. A tak zatímco lidé jako Ekman, Margies nebo Nemeth byli v devadesátých letech v centru kritiky, dnes se k nim, zdá se, ostatní církve chodí učit manažerským dovednostem a technikám církevního růstu. Ulf Ekman se stal respektovaným teologem a vyhledávaným řečníkem megakonferencí, na Margiese se s prosbou o spolupráci obrací Evangelikální Aliance a Nemeth se těší velkému obdivu skrze televizní vysílání.

Všichni učitelé však shodně tvrdí, že jejich učení se nezměnilo. Margies rozšířil portfolio své věrouky a Ekman prý prohloubil svoji teologii a liturgii. Teologický seminář v Uppsale je zastřešen charismatickou ORU a její vyučující Pavel Hoffman tvrdí, že Ekman nikdy neučil prosperitu ani nezastával doktrínu o Kristově duchovní smrti. V internetové diskusi přiznal, že toto učení bylo opuštěno až po diskusích s americkými teology z ORU v devadesátých letech. Pravdou ovšem je, že učitelé Víry jsou obezřetnější, volí mírnější výrazy, ale jádro jejich doktríny zůstalo nedotčeno a Haginovy a Margiesovy brožurky se prodávají nadále. Jedním z posledních záchvěvů kritiky hnutí Víry byla výzva letničního kazatele Davida Wilkersona, který otevřeně hnutí Víry napadl a svůj sbor vedl ke spálení knih obsahujících učení prosperity.

Kritické zhodnocení

Mohlo by se zdát, že hnutí Víry – pomineme-li jeho destruktivní vliv na církve, psychická poškození, úmrtí a sebevraždy – se přece zařadí do rodiny běžných křesťanských církví. To by ovšem muselo změnit své učení, které tyto excesy způsobilo. Ekmanovy, Margiesovy nebo Haginovy brožury však nikdy nebyly odvolány. V knihkupectvích se některé dodnes prodávají nebo kolují mezi lidmi a tak nesou své ovoce. Jako už mnohokrát v minulosti se prokázalo, že extrémní náboženská hnutí dokáží měnit svoji rétoriku a vystupování, ale zřídkakdy své učení. Umí ovšem vyvinout snahu o to, aby umlčely kritiky nebo je postavily do nepříznivého světla. Používají přitom líbivá slova o jednotě a lásce, ale věcnou diskusi o svém učení chápou jako projev soudu, nelásky a nejednoty. Současná politika „teologické korektnosti“ vůči hnutí Víry ovšem přinesla neblahé ovoce koncem devadesátých let, kdy skrze jeho evangelisty vzešlo tzv. Torontské požehnání, skrze které se extrémní manifestace a různá bizarní učení rozšířila mezi letniční a evangelikály. Vedoucí se této vlně často nebránili v bláhové naději, že vlna přinese oživení, probuzení a církevní růst, k čemuž samozřejmě nedošlo.