Kenneth Hagin a jeho následníci
Motto:
“Ježíš jel na oslu. To byl Cadillac oněch dnů…”
Kenneth Hagin, Autorita věřícího
“Ale Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci
hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“
Lukášovo evangelium, devátá kapitola, verš padesátý osmý
Historická část
O životě a díle legendárního jižanského pastora Kennetha Hagina, kterého si dle jeho slov Pán povolal za “proroka a učitele”, a rovněž o jeho učení, získaného z přímých návštěv duchovní bytosti, ve které s velkou přesvědčivostí dotyčný rozpoznával Ježíše Krista, bylo napsáno již mnoho publikací, z nichž některé byly přeloženy i do češtiny. Uveďme zde mnohokrát citovaného charismatického teologa D. R. McConnella a jeho mistrovské “Jiné evangelium” nebo letničního teologa J. Stetze a jeho knihu “Svrablavé uši”. Z dalších publikací můžeme zmínit např. práci religionisty H. Hanegraaffa “Křesťanství v krizi”, či relativně novou knihu “Padělaná obnova”, která se Hagina též částečně dotýká. Ze starších publikací nelze nezmínit vynikající Huntovu a McMahonovu knihu “Svod křesťanství”, nebo spisek letničního teologa G. Fee “Nemoc evangelia zdraví a prosperity”, příp. práci charismatického teologa Ch. Faraha “Kořeny a ovoce teologie Víry”.
Vzhledem k tomuto poměrně slušnému výčtu publikací, z nichž první dvě máme tu čest číst i v českém jazyce, zmíníme zde životopis i doktríny Hagina, stejně jako ostatních učitelů Víry, jen telegraficky s tím, že čtenáře odkazujeme na tyto zdroje (obě knihy vydalo nakladatelství Křesťanský život).
Nelze však pominout vliv hnutí Víry na utváření celé “Torontské obnovy”. Vždyť “barman Ducha svatého” a evangelista Víry Rodney Howard Brown zasvětil Randyho Clarka i Johna Arnotta. Další evangelista Víry Benny Hinn zasvětil argentinského pastora Assemblies of God Claudio Freidzona. Korunní princ hnutí Víry Kenneth Copeland zasvětil pastora Assemblies of God Karla Stradera a tito pak zasvěcovali další. Tato “apoštolská posloupnost” je v hnutí patrná jako snad v žádné jiné “obnově” v historii církve.
Světoví otcové hnutí Víry
Kenneth Hagin
Kenneth Erwin Hagin se narodil 20. srpna 1917. V době svého narození nevážil ani kilogram a trpěl vrozenou srdeční vadou. V šestnácti letech se jeho zdraví zhoršilo na tolik, že se jeho duch dostal mimo jeho tělo a třikrát sestoupil do pekla. Po posledním pekelném navštívení vydal Hagin svůj život Bohu a později vírou přijal uzdravení navzdory přetrvávající nemoci.1 Ve svém mladém věku se stal Hagin baptistickým kazatelem a na jeho shromážděních se začal vyskytovat “oblak slávy”, pod kterým lidé ztráceli kontrolu nad svým tělem.2 V roce 1937 se Hagin stal kazatelem Assemblies of God, kde v roce 1947 přijal úřad evangelisty. V padesátých letech, po nástupu tzv. vlny uzdravování, se přidal k uzdravujícím evangelistům, shromážděných okolo Gordona Lindsaye, redaktora “Voice of Healing”.
2. září 1950 byl Hagin vtržen do nebe, kde mluvil s Ježíšem, poté sestoupil na krátkou, v jeho životě již čtvrtou exkurzi do pekla, a nakonec se setkal s apokalyptickým jezdcem, který mu předal svitek o velkém probuzení poslední doby.3 Při tomto navštívení stál Hagin s Ježíšem před Božím trůnem a Ježíš se dotkl Haginových rukou, takže “jej pálily jako by v nich držel žhavý uhel”. Ježíš při tom Haginovi řekl: “Pomazal jsem tě a povolal a dal ti zvláštní pomazání ke službě nemocným.”4
V roce 1962 založil Hagin společnost K. Hagina, ztratil pověření duchovní služby od AoG, a v roce 1966 se usídlil v Tulze v Oklahomě, v tzv. jižním biblickém pásmu, kde se již usadilo několik dalších evangelistů jako např. Oral Roberts. Později Hagin prožil povolání proroka a vizi svého povolání zveřejnil v článku, který byl vytištěn v časopise, které vydávalo hnutí Pozdního deště. V roce 1967 prožívá Hagin rozkvět a v roce 1973 má již 17 zaměstnanců na plný úvazek. Publikuje, šíří kazety a podílí se na rozhlasovém vysílání a vydává časopis “Word of Faith.” V letech 1973 – 74 zavádí korespondenční kurz a později zakládá školící středisko Rhema, při kterém později zakládá i sbor.
Učitelé hnutí Víry pak vytvořili v r. 1979 „Mezinárodní společenství křesťanské víry“. V r. 1986 se pod vedením Orala Robertse spojuje s charismatiky, kde dochází k tzv. “spojení vůdců”.
Celkem Hagin prožil sedm osobních návštěv Ježíše Krista, čtyřikrát sestoupil do pekel, navštívil nebe a měl nespočet vidění a slyšení. Mnohdy se probral na místech, o kterých nevěděl, jak se na nich vlastně ocitl. Dnes je jedním z nejuznávanějších charismatických učitelů a proroků. V posledku podpořil hnutí Svatého smíchu.
Ulf Ekman
V roce 1983 vznikla ve švédské Uppsale nadace (středisko) zvané “Slovo života” v jehož čele stojí od počátku švédský kazatel Ulf Ekman, původně luteránský teolog a dnes vůdčí osobnost teologie prosperity v celé Skandinávii. V letech 1981 – 1982 studoval Ekman na Haginově biblické škole v USA. Po návratu do Švédska si najal skladovací halu, kterou proměnil v modlitebnu.5 Nadace Slovo života je soukromou organizací, která je legálním vlastníkem všeho, co Slovo života má. Jejím jménem je vyvíjena řada různých aktivit: řídí shromáždění (sbor) věřících, biblickou školu, mateřskou školu, střední školu a nakladatelství. Sám Ulf Ekman je ředitelem biblické školy, ředitelem křesťanské školy Slovo života a je též šéfredaktorem časopisů zvaných “Časopis pro vítězný život” a “Slovo života”. Kromě toho vede i soukromou střední školu, která vznikla v srpnu 1990.
K datu 1995 bylo hnutí Víry úspěšnější ve Švédsku než v Dánsku. Ve Švédsku měl časopis “Slovo života” 35 000 odběratelů a celé hnutí čítá ve Švédsku 200 odboček. V Dánsku se toto hnutí nazvývá buď “Severojutské biblické středisko”, jehož sídlem je Hjörring, nebo nese jméno “Biblické středisko Rhema v Hoursenu”, nebo “Biblické vzdělávací středisko v Kodani”. Toto středisko vede kazatel John Jens Garndfelt. Kromě toho je v Dánsku i několik malých skupin, které se nazývají buď “Strom života” nebo “Středisko evangelia”. Všechny tyto skupiny navazují na teologii prosperity.6
V roce 1995 se Ulf Ekman zúčastnil jako významný partner, společně s jinými švédskými vůdci, konference o růstu církve s pastorem Yonggi Cho ve Stockholmu a byl mj. jeho tlumočníkem. To vedlo k pozvání Ekmana do Koreje, kam cestoval spolu s velkou skupinou svých spolupracovníků. Nyní se stal jedním z těch, kdo řídí CGI (Mezinárodní hnutí růstu církve) vedené pastorem Yonggi Cho, jehož členy jsou také Norové David Oestby a Aril Edvardsen.7
Od roku 1988 je evidováno 16 případů sebevražd členů hnutí “Slovo života” ve švédské Uppsale. V letech 1984–1988 evidence záznamů psychiatrických léčení chybí.8 Podle Kühnelové byla v Uppsale ze státních prostředků vytvořena skupina na záchranu obětí, kde se psychologové a lékaři snaží pozvolna navrátit těmto lidem chuť do života.
Problémy okolo založení sboru Slova života v Brně dokumentuje otevřený dopis brněnských křesťanů Ulfu Ekmanovi z roku 1993, který vyšel v Životě víry (č. 4 z roku 1995, s. 137–138) pod názvem „Mlčení jen na jedné straně“. Tento dopis je současí elektronické přílohy
Wolfhard Margies
V Německu je hnutí Víry zastoupeno berlínským sborem Philadelphia, později Gemainde auf dem Weg, který vede lékař Wolfhard Margies a jeho blízký spolupracovník Hartwig Henkel. Biblickou školu vede Čech, Pavel Neústupný. Tento sbor si klade za cíl prostřednictvím kazet a videokazet zaplavit Německo “dobrým učením”9. Tyto údaje pocházejí z konce devadesátých let a nejsou aktualizovány, a tudíž neodrážejí současné personální postavení a následné rozdělení těchto vůdců.
Margiesův sbor se stal i předmostím Torontského požehnání pro Českou republiku. Zejm. Pavel Neústupný, který byl průkopníkem uzdravování vírou pro české charismatiky, uspořádal později v Příbrami seminář, kde “novou vlnu Ducha svatého” představil i Čechům.10 Prostřednictvím Margiesova sboru do Čech poprvé zavítal i Claudio Freidzon.
Ačkoliv je mezi stoupenci hnutí Víry obdivuhodná doktrinální shoda, ne vždy tato shoda panuje i v jiných oblastech jejich náboženského života. Některých vyhrocených střetů jsme mohli být svědky počátkem devadesátých let, kdy např. Wolfhard Margies o Ulfu Ekmanovi prohlásil, že “je posedlý.”11 Na oplátku byl v pražském sboru Voda života, který považuje Ekmana za svého apoštola, zákaz prodeje Margiesových knih.12 Vzhledem k tomu, že doktríny, které oba Haginovi studenti prezentují, jsou totožné, jednalo se o něco více, než doktrinální neshodu.
Margies byl po Dereku Princovi a svého času Johnu Wimberovi nejvlivnějším vůdcem, jenž formoval učení i praxi českých charismatiků. V současné době jsou v Čechách v módě Kansasští proroci jako Mike Bickle nebo Rick Joyner.
Steve Ryder
Narodil se 9. 3. 1945 v Yorkshiru v Severozápadní Anglii jako jedno ze čtyř dětí. V mládí aktivně sportoval a měl být přijat na námořnickou školu. Rodina se však v r. 1960 vystěhovala do Austrálského města Melbourne. Na protest proti tomu se patnáctiletý Steve stává pouličním rváčem a v sedmnácti letech je poprvé zatčen a uvězněn. Ve dvaceti letech již pracuje v organizovaném zločinu a v roce 1969 byl znovu zatčen. Ve vyšetřovací vazbě se setkává se zvěstí evangelia a je silně rozrušen. Když je propuštěn na kauci, setkává se se svými rodiči, kteří se mezitím stali křesťany, a kteří mu vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Jeho kurátorem byl v té době mladý křesťan, který ho pozval na shromáždění Billyho Grahama. Steve zde po obrovském vnitřním zápase odevzdává svůj život Kristu.13
Poté je Ryder odsouzen k patnácti letům vězení. Jako křesťan je nepohodlný ostatním zločincům a ti proto usilují o jeho život. Pod tlakem okolností se rozhodne zapřít svou víru, avšak když své rozhodnutí svěřuje v modlitbě Bohu, cítí se být veden hlouběji do Písma. V cele poté prožívá křest Duchem svatým a mluví jazyky. Po čtyřech letech je propuštěn na svobodu, kde se setkává s učením Hagina. Po jednom Haginovu kázání a následném prožitku je přesvědčen, že je volán jako evangelista s darem uzdravování.14
Počátkem devadesátých let Steve Ryder navštěvuje i Českou republiku. Reakce církví je různá. Většina denominací je zdrženlivá, avšak KMS s Ryderem pořádá rozsáhlou evangelizační kampaň, která zasahuje tisíce lidí. Po čase se však začínají objevovat spory i mezi samotnými účastníky. V některých městech si křesťané stěžují na některé praktiky, důrazy a nadřazené chování zejm. členů misijního týmu. Lidé při evangelizacích padají do bezvědomí a jiní je odnášejí a modlí se za jejich ochranu. Následuje výměna názorů na stránkách měsíčníku KMS “Život víry” mezi M. Polou, manažerem Rydera v ČSFR, a některými křesťany. Po několika článcích se „Život víry“ ke službě S. Rydera začíná stavět kriticky.15
Jako je Kenneth Hagin představitelem hnutí Víry v USA, Ray McCauley v Jižní Americe, Ulf Ekman ve Skandinávii a Wolfhard Margies ve středu Evropy, je možné Steva Rydera považovat za reprezentanta hnutí Víry v Austrálii. Jak učení, tak manifestace tomu odpovídají. Jeho manažer pro českou republiku M. Pola dodává, že i na Ryderových shromážděních se vyskytoval “oblak slávy” a stěžuje si, že někteří křesťané jej mylně považují za spiritistickou mlhovinu.16
Role hnutí víry v Torontském požehnání
Ačkoliv se mnozí fanoušci “Toronto blessing” snaží spojení “nové vlny Ducha svatého” s hnutím Víry popřít, nezmiňovat nebo alespoň zrelativizovat, každý, kdo se alespoň trochu podívá do historie, musí si povšimnout do očí bijící skutečnosti, a to, že: Torontské požehnání je dítětem hnutí Víry!
Kenneth Hagin a oblak slávy
Oblak slávy, který má zastínit církev, a který je představiteli Torontské obnovy, jako např. Hinnem nebo Kansaskými proroky zmiňován, se objevoval již na raných Haginových shromážděních, kdy Hagin sloužíval coby mladý pastor.
“Vzpomínám si, že jsem jednou kázal v misii “Kristus národům” a byla výzva k uzdravení. Vzkládal jsem na lidi ruce, když v tom jsem spatřil oblak slávy, který je zahaloval. Vystoupil jsem vpředu u kazatelny na pódium a všiml si, že všichni mají zavřené oči. Jak se oblak blížil, jen jsem mávl rukou a všichni se složili jako domino. To se mi stalo několikrát. Jaký to byl tenkrát krásný večer! Buddy Harrison, můj zeť, pomáhal lidi zachytávat a dostal se také do toho oblaku. Já sám z oblaku většinou odcházím, abych také nepadl. Buddy si však nevšiml, že se do oblaku dostal a spadl jinému člověku do klína. Jediný způsob, jak mohl vstát, byl překulit se a vyplazit z oblaku. Teprve když se dostal na jeho okraj, mohl se zvednout. Jindy jsem kázal v Pasadeně, když vtom jsem spatřil, jak se boží oblak vznáší nad shromážděním. Vzkládal jsem na lidi ruce, a z toho oblaku jsem couval, protože jsem málem padl. Vedle mne stál můj přítel, bratr Goodwin, a tak jsem se o něj opřel, abych znovu získal rovnováhu. Sotva jsem se ho dotkl, zdálo se, jako by ho někdo zdvihl a odhodil dopředu před lavice. Já jsem odletěl dozadu před pódium. Prožili jsme Hospodinovu slávu podobně, jako kdysi Ezechiel.”17
Hagin, bezesporu stoupenec hnutí Pozdního deště, po prožití Kristových návštěv a četných manifestací proto vyřkl i následující proroctví:
“Boží moc se bude v této hodině projevovat! Jeho sláva bude zjevena tak, jako nikdy před tím. A lidé uvidí jeho slávu! Lidé spatří jeho moc! Uvedu vás do své moci. Zatím jste se jen dotkli vnějšího okraje, jen kraje. Málokteří pokročili o krůček dál a mají teď projev boží moci ve své službě. Dokonce i mrtví byli vzkříšeni při mnoha příležitostech a udály se velké zázraky uzdravení. Dosud nikdo však nevstoupil do té oblasti, aby v ní sloužil. V těchto dnech připravuji lidi, kteří bez strachu a ve víře vystoupí z oblasti přirozeného. Vstoupí za to, co je pro člověka přirozené, vstoupí za fyzické smysly. Vstoupí do oblasti víry, vstoupí do oblasti moci a slávy. A moje sláva – praví Pán – bude zjevena mezi vámi. A mnohé, kteří budou pochybovat, já navštívím. A viditelný Hospodinův oblak se jich dokonce viditelně dotkne. A oni řeknou: “Jistě sám Pán je zde při díle.”18
Kenneth Hagin a probuzení poslední doby
Jako pro každého stoupence Pozdního deště, i pro Hagina je poslední doba dobou velkých divů a zázraků a velkého probuzení, spolu s odhalením úžasných božích pravd, o kterých se nám zatím ani nesnilo. Bylo to potvrzeno i zatím poslední Ježíšovou návštěvou v předvečer devadesátých let, kdy se obnova skutečně začala po mnoha zemích světa rozjíždět.
“To co mi Ježíš vysvětlil při tomto navštívení, má tělu Kristovu pomoci připravit se na příští velké působení Božího Ducha na zemi. Duchovní pravdy, které mi při tom zjevil, jsou obrazně řečeno trampolínou, která tělo Kristovo vymrští do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme před tím ještě nebyli.”19
Mary Alice Isleib a modlitební porodní bolesti
Modlitby, které mají připomínat rození dětí, a které se dnes praktikují např. v Pensacole, mají svůj původ a našly dalekosáhlé rozpracování právě v hnutí Víry. Tomuto tématu se věnuje evangelistka M. A. Islieb, která učí, že takovéto modlitby přicházejí za účelem rození probuzení a projevují se sténáním, křikem a tělesnými manifestacemi, které jsou podobné tělesným projevům ženy rodící dítě. Takto se údajně modlil Eliáš, když porodil déšť, obraz Ducha svatého, jenž přinesl Izraeli probuzení a takto se máme modlit i my v období vylití pozdního deště.
“Další vyjádření počítané do druhé úrovně se nazývá rodění (sic!). To je ve slovníku definováno jako “vyčerpávající mentální nebo fyzická námaha, soužení, agónie nebo muka a námaha při porodu.” Rodící modlitba představuje dimenzi, kde se tyto kvality dostávají ven skrze sténání vycházející z tvého vnitřního člověka… Eliáš… vyšel na vrchol hory, sklonil se před Bohem k zemi, což je symbolické pro modlitbu, a podle Bible položil svoji hlavu mezi kolena. Byl v poloze přirozené pro porod. To nám ukazuje na to, co se dělo v duchovním světě… Jsme na prahu obrovské sklizně posledních dní, ale musí přijít déšť. Ve tvém duchu by měl být hlad po duchovním dešti a sklizni, a měl bys na tom pracovat v rodící modlitbě, která přinese déšť.”20
Kenneth Hagin a hnutí Svatého smíchu
Hagin byl snad ve všem o krok vpředu. Dalo by se dokonce říci, že všechny projevy Torontského požehnání, které dnes křesťané objevují, zakusil Hagin a jeho následníci o řadu let dříve. Hagin se smál ještě v dobách, kdy dnešní obnovou zasažení křesťané seděli v kostelních lavicích a ti odvážnější si občas tleskli do rytmu. Bylo by proto Haginovi čestné i zde přiznat, když ne přímo prvenství, tak alespoň značný náskok.
“Pořádal jsem shromáždění v jednom sboru, jehož pastor měl všemožné problémy. Později nám řekl, že byl třináct let svázán duchem sevřenosti. Na tomto shromáždění se jeden ze zpěváků RHEMY začal smát a někteří z nás jsme se začali smát s ním. Tento pastor mi později řekl: Když jsem se díval na zpěváky, začal jsem se smát přirozeně, prostě proto, že se smáli oni. Ale náhle jsem se začal smát v Duchu, a smál jsem se a smál a smál. Když jsem se ráno druhý den probudil, poprvé po třinácti letech byl duch sevřenosti pryč a znovu jsem se začal smát. To je příklad toho, co udělal smích v Duchu pro jednoho pastora. Ale nesnažte se pouze něco předstírat. Cokoli děláme, musí být v Duchu.”21
Happy Hunters
Ačkoliv je Hagin vysoce ceněn jako specialista práce “v Duchu”, zdaleka není takovým praktikem smíchu, jako jiní slavní protagonisté hnutí Víry, manželé Hunterovi. Tito členové sboru Johna Osteena, jiného velikána hnutí Víry, byli právě pro své manifestace smíchu nazváni “Veselí Hunterovi” (Happy Hunters).
Charles a jeho žena Frances vešli těmito manifestacemi v proslulost zhruba od 60. let, a v roce 1994, kdy se z jejich zkušenosti stávala – díky dalšímu protagonostovi hnutí Víry, Rodney Howard-Brownovi – celosvětová móda, rozhodli se tito vydat svoji společnou knihu, kterou příznačně nazvali “Svatý smích”. Frances Hunterová zde popisuje, jak se na jednom banketu “Obchodníků plného evangelia” ocitla při jedné duchovní zkušenosti se svým manželem “přilepena k podlaze”, neschopna pohybu. Poté u ní propukl nával smíchu, skrze který ji Duch “odlepil” ze země.
Od této chvíle se “svatý smích” systematicky projevoval při fyzických uzdraveních na shromážděních, které manželé Hunterovi pořádali. Ti se však v nových zkušenostech teprve učili chodit, a proto se s dotazem ohledně původu manifestací smíchu obrátili na slavného exorcistu a zvěstovatele hnutí Víry, Dr. Lestera Sumralla. Ten jim podal vysvětlení.
“Dr. Sumrall řekl, “To, co jste zakusili ve své službě, je svatý smích.” Pak pokračoval. “Cokoliv je Boží, je svaté a cokoliv, co je svaté, má moc se k tomu připojit.” Nyní jsme začali chápat, proč se tato neobvyklá uzdravení konala, protože to byl Boží nadpřirozený pohyb, který z něho přinesl nadpřirozenou Boží moc. Hallelujah!”22
Mezi jiné manifestace Hunterových shromáždění patří i zkušenost “porážení Duchem”. Při jedné příležitosti, jak zaznamenává McNutt, však federální soud nařídil Hunterovým zaplatit částku 300 000 dolarů 67 – leté ženě, která na jejich shromáždění byla “poražena Duchem”, utrpěla zlomeninu na zádech a musela strávit dva měsíce v nemocnici.23
V prosinci roku 1993 se Hunterovi na Floridě setkali se službou Rodney Howard Browna, kde byli křesťané masově poráženi Duchem na zem. Po tomto setkání Hunterovi odjeli do Detroitu, kde se již stejné manifestace začaly projevovat skrze jejich službu. Hunterovi tuto zkušenost poté přivezli i do letniční církve v Keningston Temple.24
Rodney Howard Brown a “opilost Duchem svatým”
Přestože Hagin trpělivě prošlapával svým následovníkům cestu, tím, kdo sklidil plody Haginovy i Hunterových mnohaleté trpělivé činnosti, nebyl nikdo jiný, než populární, evangelista hnutí Víry a – jak sám sebe nazývá – “barman Ducha svatého”, Rodney Howard Brown.
Narodil se 12. června roku 1961 v Porth Elizabeth v jižní Africe. Dle svých slov svůj život odevzdal Kristu již v pěti letech a Duchem svatým byl naplněn ve věku osmi let.25 Jeho život byl radikálně proměněn v červnu roku 1979. Julia Dulin v časopise Charisma popisuje památnou událost, která se během vytrvalého Howard-Brownova modlitebního období v jeho životě tehdy odehrála. Osmnáctiletý Rodney dal tehdy Bohu ultimátum, ve kterém mu sdělil:
“Buď přijdeš dolů a dotkneš se mne nebo já vystoupím vzhůru a dotknu se tebe”, modlil se v zoufalství. Náhle začal celé své tělo cítit jako v ohni. Začal se nekontrolovatelně smát. Poté plakal a modlil se v jazycích. “Byl jsem zapojen do nebeského elektrického zdroje.” Napsal později ve své knize “Boží dotek”. “A od té doby je mojí touhou zapojit i jiné lidi.””26
Sám Brown popsal tuto zkušenost, jako kdyby na něho někdo nalil benzín a zapálil jej a on se následkem toho rozhořel Božím ohněm a “stal se kompletně opilým v Duchu.”27 Tato Boží moc zůstávala stále při Brownovi, až se mu stala nesnesitelnou. Brown proto prosil Boha: “Bože, pomoz mi. Již to nemohu déle unést… Bože, jsem příliš mladý na to, abys mne zabil.” 28
Rodney původně začínal v hnutí “Mládež pro Krista” v Johanesburgu. Později se však zapsal do Haginovy filiálky “Rhema Bible training center” v Johanesburgu a po absolutoriu pastoroval malou církev “Full Gospel Church of God” v Cape Town. Po několika letech se vrátil do Rhemy, kde dva roky sloužil jako lektor, než se v roce 1987 přemístil do USA, kde se od roku 1989 na jeho shromážděních začal “svatý smích” projevovat v širokém měřítku. V USA v té době Howard-Brown založil “Rodney Howard-Brown Evangelistic Association” v Louisville.
V jeho biografii se prohlašuje, že sloužil v Rhema jako pomocný pastor, avšak po šetření, které provedl Christian Research Institiute v USA, bylo z Rhema v Johanesburgu potvrzeno, že dotyčný zde nikdy pastorskou funkci nezastával, nýbrž působil pouze jako lektor.29
Howard-Brown se často honosí doktorským titulem (dle Smitha) z obskurní korespondenční školy “The School of Bible Theology” v San Jacinto. Christian Research Journal však kontaktoval zaměstnance ministerstva zahraničí, kteří se se školou spojili a zjistili, že škola nemá žádnou fakultu, která by sloužila jako “výrobna diplomů”.30
V roce 1980 Howard – Brown cestoval na turné se skupinou “denominačních lidí”. Zde mu bylo dovoleno kázat a zpívat, ale byl varován před mluvením o Duchu svatém, namísto mluvení o Ježíši. V jednom metodistickém sboru byla žena, která Howard-Browna požádala o modlitbu. Když na ni vložil své ruce, ucítil v nich Boží oheň, a k jeho velkému údivu žena spadla na zem. Při vzkládání rukou měl pocit “jakoby vyndal z pouzdra pistoli a na někoho zamířil.”31
Když měl pak sloužit na otevřeném shromáždění, zeptal se Boha, jak může docílit podobné zkušenosti, když mu není dovoleno mluvit o Duchu svatém ani o padání a moci. Bůh mu odvětil, aby zavolal lidi, kteří chtějí požehnání a on je postavil do řady, aby na ně vložil ruce. Bůh jej však upozornil, aby byl velmi obezřetný, neboť někteří by mohli namítat, že lidi k pádu pod mocí přivedl tlakem svých rukou. Proto se Howard-Brown lidí dotýkal jen konečky prstů. Výsledek jeho žehnání byl takový, že v údivu poznamenal:
“Položil jsem své prsty… na hlavu první osoby a řekl: “ve jménu Ježíše” … bylo to jako by vedle mne stál anděl s baseballovou pálkou a pleskl jí [dotyčného] do hlavy. Osoba byla sražena k zemi. Pokračoval jsem dále v řadě. Bam. Bam. Bam. Bam. Celá řada byla pod Boží mocí… Někteří lidé byli přišpendleni k zemi… jeden a půl hodiny.”32
V roce 1993 se Howard-Brownovi dostalo pozvání od pastora Assemblies of God z Carpentes Church Karla Stradera, což bylo těsně před tím, než skrze jeho osobu došlo k zasvěcení Randyho Clarka, pastora Vinice a – což se téměř nezmiňuje – dle Hanegraaffa, i Claudio Freidzona, argentinského pastora Assemblies of God.33
Když se Howard-Brown spojil s největší křesťanskou televizní stanicí TBN, stala se jeho služba terčem kritiky konzervativních křesťanů. Jeho křížová tažení jsou proto mnohdy opatřena heslem, které odkazuje kritiky do patřičných míst: “Tento mítink není určen pro farizeje a saduceje…”34 Kritikům, které neodradí ani toto, Howard-Brown ve své práci “Přicházející probuzení” vzkázal:
“Raději bych byl v církvi, kde se projevuje satan a tělo, než v církvi, kde se nic neděje, protože se lidé natolik obávají projevů čehokoliv… a když se projevuje ďábel, nedělejte si také starosti. Radujte se, protože se alespoň něco děje.”35
Keneth Copeland a Howard-Brown
Korunního prince hnutí Víry netřeba nijak zvlášť představovat. I on má samozřejmě v Torontském požehnání svoji nezastupitelnou roli. Projevila se mj. právě ve spojení s “barmanem Ducha svatého”.
Dle Risse, někdy v letech 1992 – 1993, navštívil Rodney-Howard Brown Copelandovo shromáždění, kde došlo k prorocké glossolalické konverzaci mezi oběma protagonisty. Když byl Howard-Brown Copelandem vyvolán, začal prorokovat:
“To je ten den, to je ta hodina, praví Pán, kdy hýbu zemí. To je ten den, kdy způsobím, že vstoupíte do reality nadpřirozena. Mnohým bylo dávnými kázáno, prorokováno a zvěstováno, že hnutí přichází . Je to právě teď, právě za dveřmi. Kapky deště Boží slávy začínají padat. …Pijte, pijte, pijte, pijte pijte, pijte, pijte pijte, pijte, pijte [jazyky] Pijeme [jazyky, smích] O, ba, ba, ba, ba, ba, nemějte strach co řeknou ostatní lidé. Je lhostejné, co si myslí. Ha, ha, ha, ho, ooh [jazyky].”36
Copeland pak Howard Browna oslovil gesty, zatímco mluvil v jazycích, a ten mu opět v jazycích odpověděl. Copeland se nato rozesmál. Na oplátku se pak smál i Howard-Brown. Následně, zatímco sloužili někomu na shromáždění, Howard Brown byl opět uchvácen prorockým duchem a pravil:
“Nyní nastává nová dimenze přicházející do tvé služby a, ano, víš o tom, hladovíš po tom a řekl jsi “Ó Bože”. Ale Bůh by ti tento večer řekl, “ano, dokonce v této zemi”. Soustředil jsi se na země třetího světa. Ale tento národ potřebuje, skrze tvoji službu, vidět veliké vylití Ducha, proto to je ten den, praví Pán. Máš běžet [jazyky]….Copeland mluvil v jazycích a Rodney řekl, “Protože jsi kázal mé slovo, dokonce zázraky, znamení a divy, které jsi viděl – jenž se staly – uskuteční se v dalších národech – začínají se dít – a nová dimenze nadpřirozena – ta úžasná dimenze Ducha po které jsi hladověl a volal – ano, dokonce tohoto večera, je tvou porcí.”37
Při tomto památném shromáždění následovalo ještě několik mocných proroctví, vystupňovaných křikem shromáždění. Lidé byli ujištěni, že se nacházejí “uprostřed andělů”, “Božího ohně”, uprostřed “oblaku Boží slávy” a častým obsahem proroctví byla i výzva k “vidění Boží slávy” a “království Ducha”. Byli ujištěni, že se jedná o nové Letnice atd. Nakonec Copeland položil na Howard Browna ruce a ten spadl na zem. Copeland si klekl vedle něho, vložil na něho ruce a řekl:
“Největší říše, než kterou jsi kdy viděl (all evening long is the stage set before you that I have called you to walk in.) A to je teprve začátek. To je teprve začátek vylití, které již začalo raným a pozdním deštěm. Buďte připraveni. Držte se ve skalní rozsedlině a velká přítomnost Ducha svatého přijde na cesty, které znáte, ne v tomto čase [jazyky] Duch, jež byl poslán satanem, aby brzdil a zraňoval a držel vás zpět, byl zlomen a již vás nemůže zadržet.”38
Copeland je i jedním z dominantních sponzorů letničního evangelisty Reinharda Bonnkeho, jehož služba bývá pro spolupráci s učiteli Víry kritizována. Některé prvky Bonnkeho učení jsou zvýrazněny v dokumentu ve formě dokumentárního video snímku, který tvoří přílohu této „kapitoly.“http://www.apologet.cz/?q=articles/category/8-hnuti-viry/id/392-reinhard-bonnke-a-konference-ohne