Království nyní - doktrína moderního pentekostalismu
Učení, které zde J. Stetz prezentuje, je klasickým disenzacionlaismem, který je sdílen většinou klasických letničních církví. Nepočítá s vládou církve nad národy, ale očekává Velké soužení a „vytržení“ svatých před druhým příchodem Krista. Toto učení bylo, před příklonem k Toronstkému požehnání a Nové apoštolské reformaci, sdíleno i Apoštolskou církví. Mnoho letničních křesťanů si již dnes snad ani neuvědomuje odklon od tohoto učení, když očekávají příchod triumfálního probuzení a zabírání území z domnělého vlastnictví ďábla, kterého prostřednictvím boje s teritoriálními duchy modlitebně atakují. K tomuto posunu ve věrouce došlo zejména prostřednictvím vlivu Církve bez hranic, vlivu knih Petra Wagnera a podobně inspirovaných autorů, jako jsou Carlos Annacondia nebo Claudio Freidzon. V současné době jsou principy hnutí Království nyní v ČR zastávány zejména následovníky učení Alana Vincenta.
KRÁLOVSTVÍ NYNÍ
John Stetz
Křesťané mají svazovat Satana, převzít vládu nad světem a vládnout jako králové ještě před příchodem Krista
Teologie charismatických vůdců se dopustila omylu, když předpokládá, že „co je nejnovější, je vždy nejmoudřejší a nejlepší, a nejnovější slovo se přiblíží slovu poslednímu mnohem více než kterékoliv předchozí." Zdá se, přesně o to jde v doktríně Království nyní.
A. Vysvětlení teologie Království nyní
Vliv učení o vysokém sebehodnocení, o „malých bozích" a o pozitivním vyznávání vedl mnohé křesťany k tomu, že tomuto novému evangeliu posledních dnů uvěřili. „Toto evangelium místo toho, aby usvědčovalo z hříchu, představuje Ježíše jako prostředek k naplnění ambicí hnutí za rozvoj lidských možností zaměřeného na to, aby tento svět proměnilo v ráj obnovou sebeúcty každého jednotlivce."
Teologie Království nyní je logickým rozšířením učení o pozitivním vyznávání. V Americe existuje hnutí zvané Zjevení synové Boží, které bylo dříve známé pod názvem Hnutí pozdního deště. Jeho zastánci učí, že určitá skupina vítězů získá nesmrtelnost, dobude svět pro Krista a zřídí zde království Boži již nyní. Teprve pak se může vrátit Kristus – ne proto, aby vytrhl církev, ale aby vládl nad všemi národy této země, které mu vítězové představí. Kdyby došlo k tomuto sledu událostí, znamenalo by to, že nebude žádné vytržení, žádný Antikrist, ani velké soužení, ani Armageddon. Následující úvahy ukazují, jak pozitivní vyznávání vede své stoupence v konečném důsledku k tomu, že s ochotou přijmou takový názor, jako je doktrína Království nyní:
1. Poněvadž křesťané mají stejnou víru i všechny schopnosti jako Bůh, mohou mít vše, co říkají a vyznávají, včetně božského zdraví a prosperity.
2. Potom očekávají, že díky předpokládané moci svázat Satana nad všemi národy přinesou celému světu spasení a ustanoví na zemi království Boží.
3. Tak předpokládají, že díky své víře a moci nezemřou; tito vítězové budou po tu dobu, co budou na této zemi, vyznávat nesmrtelnost, a jakmile sami zřídí Kristovo království, budou vládnout s ním.
Robert Tilton, pastor centra Faith World Outreach v Dallasu ve státě Texas, je snad nejvlivnější americký pastor, který propaguje doktrínu Království nyní. Věří, že člověk byl stvořen, aby byl bohem této země, a že tuto vládu ztratil ve prospěch Satana, který se stal bohem tohoto světa místo něj. Úkolem osvícených křesťanů tedy je, aby mu tuto vládu vzali zpět a opět začali fungovat jako bohové tohoto světa. Tilton rozšiřuje po celé Americe brožuru nazvanou Úspěch & život, aby „pozvedl armádu úspěšných a bohatých křesťanů, kteří by toto opětovné uchvácení světa pro Krista financovali nebo tomu jiným způsobem napomáhali".
Zastánci učení Království nyní věří, že po pádu Adama a Evy ztratil Bůh nad světem vládu. Znamenalo by to tedy, že po uplynulých 6 000 let Bůh tento svět pod svou vládou neměl. Čekal až na konec věků, až se objeví zvláštní skupina vítězů, která ji pro něho znovu dobude. Potom Bůh znovu vládu nad zemí získá. Abych takové přesvědčení doložil, uvedu citát z knihy biskupa Paulka Konečné království:
„Na základě toho můžeme dospět k závěru, že Bůh nemá ve své moci ani druhý příchod Ježíše Krista, protože již udělal vše, co mohl, ale nyní čeká, dokud se svět nestane podnoží Ježíšových nohou a my, církev, nedozrajeme. Tyto kroky jsou zcela na nás… my jsme těmi, kteří rozhodnou o tom, kdy se Kristus vrátí“.
Paulk prohlašuje, že dokonce ani Bůh neví, kdy se Ježíš vrátí na zem, protože Bůh „musí čekat na to, jak budeme vnímaví". Znamená to, že teprve tehdy, až tito zvláštní vítězové svážou Satana, a stanou se bohy tohoto světa místo něho, může Bůh jejich prostřednictvím obnovit svou vládu nad zemí. A nakonec se vrátí i Ježíš, aby vládl.
Toto učení nemá absolutně žádný biblický základ. Tím, kdo stvořil věky je Bůh, a vše se děje přesně podle jeho plánů, podle jeho časového rozvrhu. Dokonce ještě dříve, než Adam a Eva zhřešili, byl již v Božím časovém plánu Ježíš zabit jako obětní beránek za hřích (Efezským 1,4–7; 1. Petrův 1,18–20; Zjevení 13,8). Bůh má plně ve své ruce všechny události historie, je to on, kdo sesazuje jednoho vládce a nahrazuje jej jiným (Jeremiáš 27,5–6; Daniel 2,37; 4,17). Kristus přišel přesně ve správný čas a byl ukřižován přesně ve správném roce, měsíci a dnu, jak prorokoval prorok Daniel; kromě toho byl ukřižován přesně v hodinu, kdy se zabíjeli obětní beránci. Byl Božím velikonočním Beránkem. Ježíš řekl, že Otec zná přesný den a hodinu, kdy se má vrátit. Ježíš řekl těsně před nanebevstoupením svým učedníkům: „Není vaše věc znáti časy aneb chvíle, které Otec v moci své položil." (Skutky 1,7) Všechna tato důležitá data stanovil Otec již předtím – jsou neměnná! Tvrdit, že Bůh něco neví, je rouhání.
Stoupenci hnutí Království nyní věří ve společenství světového pokoje a prosperity, které bude tvořeno lidem „smlouvy", který převezme zemi od Satana. Tito lidé smlouvy jsou vyvolenou skupinou vítězů. Když znovu získají vládu nad zemí, klíčové pozice ve vládě – jako králové, prezidenti, starostové a vedoucí různých oddělení – budou v rukou znovuzrozených křesťanů.
Někteří z učitelů Víry věří, že součástí Kristova plánu vykoupení je také to, že Izrael jako Boží vyvolený národ byl nahrazen církví. Zaslíbení Boží v izraelském národě se již nenaplňují. Bůh nemá na Izraeli větší zájem než na kterémkoliv jiném národě světa. Oněch 144 000 nejsou Izraelité, ale úplná a dokonalá církev živého Boha. „Smlouva s jedním vyvoleným již neexistuje, je to prostě tak, tvrdím to s duchovní autotitou a rozpoznáním… již neplatí smlouva se starým národem Izraele."
Učitelé Království nyní předefinovali evangelium tak, že znamená něco jiného, než čemu učil Ježíš a apoštolově. Místo toho, aby naplňovali Velké poslání a šli do celého světa kázat ztraceným zvěst o vykoupení a činili učedníky, cítí se povoláni k tomu, aby „probudili a poučili" křesťany ve věci politického převzetí vlády nad světem. Uvedeme některé biblické pravdy, které si přeformulovali, aby se hodily do jejich schématu.
1. Písmo: Jsou přesvědčeni, že Písmo se nemá chápat doslovně, ale obrazně.
2. První vzkříšení: Dochází k němu v okamžiku obrácení hříšníka. Je duchovně vzkříšen s Kristem k novému životu.
3. Antikrist: Není osobou, ale jednoduše principem zla, který platí v celém světě.
4. Velké soužení: Věří, že kniha Zjevení má s událostmi posledních dnů jen málo společného. Skutečný Armageddon se vůbec neuskuteční. Pro některé křesťany se velké soužení odehrálo již v prvním století, kdy došlo k velikému pronásledování věřících a ke zničení Jeruzaléma.
5. Tisícileté království: Království Kristovo je tu již nyní, údaj tisíc let je pouze symbolický. Satan je nyní svázán církví.
6. Vytržení: K vytržení církve nedojde. Ježíš se vrátí, teprve až církev pro něj uchvátí svět, a učiní jej podnoží jeho nohou.
B. Pravidla pro správný výklad Bible
Člověk nesmí zneužívat své svobody k libovolnému výkladu veršů podle své fantazie. Jsou zde jistá logická pravidla, která musíme dodržovat, chceme-li dospět ke správnému významu. Zejména tři z nich nelze ignorovat:
1. Určit přirozený a doslovný význam textu. Skutečnost, že Bůh mluvil prostřednictvím lidských nádob (proroků a dalších), nijak nesnižuje neomylnost Písma. „Protože Bůh způsobil, že jeho slova a slova pisatelů jsou identické, cesta, po které se dostaneme k Boží mysli, je jejich cestou… protože jejich myšlení a řeč o Bohu je svědectvím, které vydává Bůh o sobě samérn." Bibli musíme číst tak, že se vžijeme do kultury a situace, ve které žili pisatelé. Musíme se ptát, co toto Boží poselství znamenalo pro ně. Jinými slovy, jak význam daného textu chápali tehdy oni. Není dobré „vyčíst" z biblického textu, co tam ve skutečností není, ani alegorizovat jeho význam tak, aby vyhovoval našim představám.
2. Písmo se má vykládat Písmem. Protože Bible je dílem jedné Boží mysli, je v úplné harmonii. Proto se rná každý text Písma vykládat ve světle jiných veršů týkajících se stejného předmětu. Jestliže nějaké nové učení není v souladu s tím, co se praví na jiném místě Písma, musíme je odmítnout.
3. Žádné verše Písma se nesmějí rušit – musejí se naplnit. Ježíš to řekl velice jasně. Na začátku své služby řekl, že nepřišel přikázání zrušit, ale naplnit. „Amen zajisté pravím vám. Dokud nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puriktík nepomine ze zákona, až se všecky věci stanou." (Matouš 5,18) Ve Starém zákoně můžeme najít více než 300 podrobností, které se týkají jeho prvního příchodu – a každá z nich se doslovně naplnila. Po svém vzkříšení Ježíš řekl učedníkům: „Tato jsou slova, která jsem mluvil vám, ještě byv s vámi, že se musí naplnit všecko, co psáno jest v zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmech o mně". (Lukáš 24,44)
Když Ježíš mluvil o událostech posledních dnů – o falešných prorocích, hladu, světových katastrofách, zemětřeseních, vytržení, falešných Kristech – nechápal to symbolicky, ňekl, že všechny tyto věci se musejí naplnit a že „nebe a země pominou, ale slova má nepominou". (Matouš 24,34–35)
Protože Bůh se nemění, jeho morální zákon je absolutní a je stejný včera, dnes i navěky. Stejně tak po dobu celé historie je stejná jeho nesmiřitelná nenávist vůči hříchu." Pavel nám ve 2. Timoteovi 3,16 říká, že „všeliké Písmo od Boha jest vdechnuté a užitečné k učení, ke trestání, k napravování, ke kázni, která náleží ke spravedlnosti…" Petr potvrzuje, že „žádného prorockého písma výklad nezáleží v rozumu lidském. Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, nýbrž Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svalí Boží lidé". (2. Petrův 1,20–21)
Pisatelé Nového zákona věrně příběhům a událostem Starého zákona věřili. O mnohých se zmiňovali – například o Jonášovi a velké rybě (Matouš 12,40), o pokání lidu Ninive (Matouš 12,41), o příchodu královny z jihu, která si přišla poslechnout krále Šalomouna (Matouš 12,42), o vyslání Eliáše ke vdově ze Sarepty (Lukáš 4,25–26), o syrském Námanovi, který byl uzdraven z malomocenství (Lukáš 4,27), o osudu Lotovy ženy (Lukáš 17,32), o hadovi, kterého pozvedl Mojžíš na poušti (Jan 3,14), o desátcích, které dal Abraham Melchisedechovi (Židům 7,2), o Balárnově mluvící oslici (2. Petrův 2,16) a tak dále. Ve Starém zákoně nebylo věci, která by pro apoštoly a pro první křesťany nebyla důležitá.9 Jak napsali Petr i Pavel, všichni věřili, že celé Písmo obsahuje Boží neměnné slovo.
Dalším faktem je, že pisatelé Nového zákona starozákonní proroctví nealegorizovali. Když bylo předpovězeno, že Kristus se narodí v Betlémě (Micheáš 5,2), vstoupí do Jeruzaléma na oslu (Zachariáš 9,9), nebude zlámána ani jedna z jeho kostí (Žalm 34,20) nebo že bude pohřben do hrobu bohatého (Izaiáš 53,9), nepovažovali apoštolově tato proroctví za obrazná, ale chápali je doslovně. Ježíš napomenul apoštoly, že nevěřili v doslovné naplnění všech proroctví, týkajících se jeho prvního příchodu (Lukáš'24,25).
Když Ježíš předpovídal události posledních dnů, odvolával se na proroctví izaiáše a Daniela jako na doslovné události, které se dozajista naplní právě tak, jako se naplnily předpovědi o jeho životě zde na zemi. Budeme o nich mluvit na následujících stránkách…
Autorita a jedinečnost dvanácti apoštolů
Nejdříve bychom měli říci, že apoštolově byli skupinou lidí vybranou jedinečným způsobem, a někteří z nich byli vyvoleni k tomu, aby napsali Nový zákon. Neustanovili se sami, pověřil je Ježíš, který jim dal také autoritu. Případ Pavla byl poněkud odlišný tím, že nebyl Ježíšovým učedníkem za jeho pozemské služby, ale byl jím vyvolen až po nanebevstoupení. Avšak Ježíš sárn určil Pavla, aby byl apoštolem pohanů, ňekl mu, že jej posílá k pohanům, řecky doslova „činím tě apoštolem pohanů" (Skutky 26,17).
Za druhé, apoštolové neměli jen být s Ježíšem po dobu jeho pozemské služby, ale aby byli jeho svědky celému světu.
Za třetí, byli zvláštním způsobem inspirováni Duchem svatým. Duch svatý je naučil mnoha věcem, připomínal jim všechno, co je Ježíš učil, a zjevoval jim nové věci z budoucnosti (Jan 14,26; 16,12–14). Je jen dvanáct lidí, kteří měli takovou výsadu a čest, která potrvá věčně. Budou sedět na dvanácti trůnech, aby soudili dvanáct pokolení (Matouš 19,28). Jména dvanácti apoštolů budou napsána na dvanácti základních kamenech věčného Svatého města (Zjevení 21,14). Těmito třemi způsoby připravil Ježíš své zvláštní reprezentanty k napsání Nového zákona. Dal jim své osobní pověření, chodil s nimi, učil je přinejmenším tři roky a dal jim zvláštní autoritu a inspiraci – které se nevyrovná autorita a inspirace žádného z pozdějších proroků nebo učitelů.
Duch svatý dokončil Nový zákon knihou Zjevení. V poslední kapitole této poslední knihy Nového zákona Ježíš říká: „Aj, přijdu rychle. Blahoslavený, kdo ostříhá slov proroctví knihy této". (Zjevení 22,7) O několik veršů dále – téměř v samotném závěru Bible – je potom zachyceno toto nejvážnější varování: Osvědčují pak každému, kdo by slyšel slova proroctví knihy této, jestliže by kdo přidal k těmto věcem, že jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této. A jestliže by kdo ujal od slov knihy proroctví tohoto, odejme Bůh díl jeho z knihy života, a z města svatého, a z těch věcí, které jsou napsány v knize této. (Zjevení 22,18–19)
Není jiného proroctví ani církevního zákona či pravidla, které by se mohly položit na stejnou úroveň jako Písmo. Jestliže nějaký domýšlivý vládce, učitel nebo novozákonní prorok prohlásí, že jeho proroctví jsou na stejné úrovni jako Slovo Boží, pak nejenže klame sám sebe, ale ocitá se, stejně jako falešní proroci Starého zákona, v nebezpečí přísného Božího soudu. Autorita apoštolů byla prvotní církví uznávána. „Jedna z prvních věcí, která se uvádí v souvislosti s církví právě naplněnou Duchem v den Letnic, je to, že zůstávali v učení apoštolském, a ve společnosti, a v lámání chleba, a na modlitbách". (Skutky 2,42)
Na začátku druhého století antiochijský biskup Ignácius napsal Římanům: „Nevydávám vám, jako Páve! nebo Petr, žádná přikázání. Oni byli apoštoly, já jsem pouze zavržetiý člověk."12 Kolem roku 200 pak napsal Tertulián ze severní Afriky následující slova:
„Nám, křesťanům, nepřísluší přinášet něco na základě své vlastní autority, nebo zvolit to, co ve své vlastní autoritě přináší někdo jiný. Naší autoritou jsou apoštolovo Páně a ani oni si nikdy nedovolili přinést něco ve své autoritě. Předávali věrně národům učení, které přijali od Krista.“
Tento postoj bychom měli zastávat i my. Nikdy bychom neměli předkládat nějaké nové učení ve vlastní autoritě. Kdybychom to dělali – a prohlašovali, že právě naše učení je novým zjevením od Boha – Bible by ztratila svou autoritu. Kromě toho by bylo tolik zjevení typu „Pán mi zjevil", že lidé by nevěděli, komu věřit. Již nyní se stěží najdou dva učitelé hnutí pozitivního vyznávání nebo Království nyní, kteří by učili totéž; rozcházejí se dokonce v základních bodech. Bůh ve své moudrosti věděl, že jeho lid potřebuje neomylný, psaný doku¬ment, jeho Slovo, jako absolutní autoritu. Své Slovo vyvýšil spolu se svým jménem nad všechno ostatní ve vesmíru (Žalm 138,2) a postavil je v nebi navěky (Žalm 119,89), aby zůstalo neměnné. Jeho dokonalým a úplným slovem je Bible – nepotřebujeme nic víc. Všechna současná zjevení, sny a vize mají být posuzovány jeho věčným Slovem.
C. Doslovný výklad proroctví poslední doby
Když mluvíme o teologii Království nyní, je velice důležité seznámit se nejprve s pravidly pro správný výklad Bible. O tom jsme se již zmínili. Za druhé nesmíme zapomenout, že stejně jako se doslovně naplnila proroctví o prvním příchodu Krista (jak jsme vysvětlili v předchozí části), podobně se doslovně naplní všechna proroctví týkající se jeho druhého příchodu. Jinak to být nemůže, protože Bible je konzistentní. Řekli jsme již, jak si Ježíš vážil Starého zákona. Řekl, že „nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všechno nestane", dokud se všechna proroctví nenaplní – stejně tak, jak to bylo v případě jeho prvního příchodu.
Nevěříte-li v doslovné vytržení, jak o něm učili Ježíš a Pavel, ani ve velké soužení, které skončí bitvou u Armageddonu, jak prorokovali proroci, pak vám Ježíš řekne to, co řekl pochybujícím učedníkům: „Ó nemoudří a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, co mluvili proroci." (Lukáš 24,25)
Nelze chápat první příchod Ježíše doslovně, a druhý obrazně. Bylo by to velice nedůsledné a bylo by to porušení pravidel správného výkladu Bible. V některých případech jsou oba příchody předpovězeny ve stejném verši. Například, když Ježíš vešel do synagógy v Nazaretu, dali mu svitek proroka Izaiáše. Otevřel jej na místě, které mluvilo o jeho službě (Izaiáš 61,1 –2):
„Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, protože pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány zkroušených srdcem, abych vyhlásil jatýrn svobodu, a vězřtům otevření žaláře, abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo…“
Uprostřed 2. verše skončil. To, co přečetl, se vztahovalo k jeho prvnímu příchodu, a pokračování – „den pomsty Boha našeho" – se nevztahuje k vytržení, ale k jeho návratu na zem se svatými, aby vykonal svou pomstu v bitvě u Armageddonu. Pravidla výkladu i zdravý rozum vyžadují -když se první část verše doslovně naplnila – aby se doslovně naplnila i část druhá. Verše, které následují po větě o pomstě, mluví o tisícileté vládě Krále Ježíše po příchodu nového dne svobody a radosti. Čtvrtý a pátý verš předpovídají, že Izraelité vzdělají pustiny starodávní, pouště staré spraví, a obnoví města zpuštěná, pustá po mnohé národy.
„Nebo postaví se cizozemci, a pásti budou stáda vaše, a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou. Vy pak knězi Hospodinovi nazváni budete… zboží pohanů užívati budete, a v slávě jejich zvýšeni budete.“
A tak v 61. kapitole proroka Izaiáše jsou proroctví týkající se prvního příchodu Krista jako Vysvoboditele – Spasitele, jeho druhého příchodu jako Mstitele a okamžitě potom proroctví o miléniu, kdy bude vládnout jako Král králů a Pán pánů. Všechny tři události byly předpovězeny tak, aby se chápaly doslovně a v takovém pořadí, jak jsou uvedeny. Písmo předpovídá události posledních dnů velice jasně. Apoštol Pavel píše:
„Duch pak světle praví, že v posledních časech odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, v pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své.“ (1. Tirnoteovi 4,1–2)
„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, rouhači, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní… rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha…“ (2. Timoteovi 3,1–2)
Bůh dovolil Pavlovi nahlédnout do duchovní situace, která bude panovat v posledních dnech v církvi. Samozřejmě, Bůh to vše věděl již předem, protože ví všechno: zná minulost, současnost i budoucnost. Co zjevil Bůh Pavlovi? Pavel viděl, že někteří křesťané zavrhnou pravou víru a budou násle¬dovat „svůdné duchy" a dérnonské nauky. Vidíme, že se to již děje.
Vizualizace
Některé z extrémních doktrín v hnutí pozitivního vyznávání nejsou ničím jiným než základními principy okultních náboženství. Jak jsme již řekli, víra v neosobní duchovní moc, kterou může člověk proměnit své touhy ve skutečnost, pochází z východních okultních náboženství, stejně jako Křesťanská věda a rosenkruciánství. O vizualizaci jako metodě uskutečňování lidských snů a tužeb by se dalo říci mnohé. Takové metody byly lidem jako Napoleonu Hillovi a psychologu Car lu Gustavu Jungovi předány démony. Oba tito mužové se přiznali, že tato starověká tajemství jim dali „duchovní vůdcové".
Jak vizualizace funguje? Bunny Marks to vysvětluje takto:
První věcí, kterou musíme udělat, chceme-li dosáhnout úspěchu, hojnosti a štěstí, je vizualizace. Vizualizaci, tj. tím, co vizualizujeme, vytváříme vlastně realitu… Obraz, který nosíš v mysli, se bude rozvíjet stejným způsobem jako film… Jestliže začneš vizualizovat to, po čem toužíš, budeš to mít! Můžeš mít všechno, po čem toužíš, jestliže to budeš chtít dostatečně intenzivně a začneš si to vizualizovat… obraz, který o sobě nosíš (ve své mysli), je obrazem toho, jaký budeš!
„Tajemství" vizualizace, kterou využívali šamani a čarodějové od začátku civilizace, aby se zkontaktovali se světem zlých duchů, je základním principem východních okultních náboženství a kultů mentální vědy, jako jsou mentální věda, náboženská věda, křesťanská věda, unitářství, rosenkruciánství atd. Někteří křesťanští psychologové a psychiatři metodu vizualizace nevědomky převzali a používají ji při poradenství u problémových křesťanů – při překonávání strachu, vnitřním uzdravení a jako motivaci k úspěchu. Místo sloganu hnutí pozitivního vyznávání – dostaneš, co vyznával, se ve vizualizaci používá slogan dostaneš, co vidíš. Mnohé postupy „vnitřního uzdravování" jsou založeny právě na doktrínách démonů a svůdných duchů a do církve jsou vnášeny jako nová zjevení pro poslední dny. Křesťané by těchto metod neměli nikdy používat.
Bůh řekl Pavlovi i to, že „v posledních dnech nastanou časové zlí". Tyto dny tedy v žádném případě nebudou utopickým rájem, který vyhlašují proroci hnutí Království nyní. Tyto dny budou strašné. Bůh to ví lépe než kdokoliv z nás. To ovšem proroci Království nyní neučí. Popírají, že bude nějaký soud nebo bitva u Armageddonu. Očekávají, že přinesou na zem pokoj tím, že svážou Satana. Falešného učitele zaručeně poznáme podle toho, že odmítá brát vážně proroctví Bible týkající se Božího soudu a hněvu, který bude vylit na celou zemi. Nejkrvavější bitva na zemi – bitva u Armageddonu – bude vybojována, když se vrátí Ježíš, aby se zjevil světu a aby vládl nade všemi národy jako Král králů. Co ještě zjevil Bůh Pavlovi ohledně posledních dnů? Chápete, jaká to úzká souvislost mezi vysokým sebehodnocením a sebeláskou? Pozitivní představa o sobě samotném a sebeláska se v dnešních církvích vyučuje jako součást evangelia.
Dalším hříchem, který je pro ně charakteristický, je, že milují peníze. Nemusím říkat, že je to zřejmý důsledek doktríny prosperity. Dalšími na tomto seznamu jsou lidé pyšní a chlublví. To je příznačné pro učitele Víry. „Jsme malými bohy," učí. „A jako bohové se máme i chovat." Někdy pronesou větu, kterou nelze opřít o Písmo, a prohlásí: „Toto říkám s duchovní autoritou a rozeznáním". Ale duchovní autorita a rozeznání, které jsou v protikladu s Božím slovem, nebyly dány Duchem svatým. Nebudeme dále ztrácet čas tím, abychom se zabývali dalšími hříchy v tomto dlouhém seznamu. Chtěl bych však zdůraznit, co Písmo říká o posledních dnech: Budou to strašné časy. A Písmo nelže – a nelze je chápat ani symbolicky, když to náhodou neodpovídá našim soukromým názorům.
Bible jasně učí o velkém soužení, o člověku hříchu, který bude vládnout celému světu a kterého celý svět bude uctívat, a o hněvu Božím nad bezbožným světem. Jestliže Bible mluví o těchto věcech tak jasně, proč se nám učitelé Víry snaží předkládat jiné poselství? Proč vyučují, že takové verše by se měly chápat pouze symbolicky, a ne doslovně? Proč? Protože se nechali svést doktrínou pozitivního vyznávání se všemi odvozenými naukami o vysokém sebehodnocení, malých bozích, prosperitě, božském zdraví a o moci ke svázání Satana a k vládě nad světem. Doktrína pozitivního vyznávání takto krok za krokem zcela logicky ústí do učení. Učitelé Víry se pečlivě vyhýbají tomu, co je v Bibli negativní. Utrpení křesťanů? Ne, to je negativní. Soud nad světem? Nikdy! Připomínají nám falešné proroky Starého zákona. Pro ilustraci nám postačí jeden příklad.
Když se král Achab rozhodl požádat krále Jozafata o pomoc v boji proti Aramejcům za znovuzískání Rámot Galádu, Jozafat chtěl nejdříve slyšet, co tomu řeknou proroci Boží. Achab svolal svých 400 „pozitivně smýšlejících" proroků a ptal se jich na Boží vůli (1. Královská 22). Tito proroci nikdy neprorokovali nic negativního. Všichni prohlašovali: „Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou". Král Jozafat byl dobrým králem a nějak se mu to nezdálo. A tak se zeptal:
„Cožpak tu není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?" Achab mu řekl, že takový prorok tu je, ale vždy mu říká jenom negativní věci. Jozafat si jej dal zavolat. Prorok Micheáš byl již předem varován, aby tentokrát nemluvil negativně, a rozhodl se, že si z ostatních proroků vystřelí a bude je napodobovat. Micheáš řekl: „Vytáhni, a budeš mít úspěch, Hospodin vydá Rámot Galád králi!" Achab poznal, že žertuje, a chtěl slyšet pravdu. Když mu ji však Boží prorok řekl, rozhněval se. „Neřekl jsem ti," stěžoval si Jozafatovi, „Nikdy neprorokuje nic dobrého, jen samé špatné věci." Avšak Boží prorok mluvil pravdu. Achab byl v bitvě zabit."
Vytržení v doslovném smyslu
Dnes, když pomazaný Boží kazatel vyhlašuje, co o posledních dnech mluvil Ježíš -že „mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé" a „že rozmnožena bude nepravost a ustydne láska mnohých" (Matouš 24,11–12) – proroci Království nyní jej obviní, že je prorokem „záhuby". Když kážeme o vytržení, označují nás za „dezertéry" – tvrdí, že tu nechceme zůstat a bojovat s nirni za „uchvácení světa pro Ježíše".
O posledních dnech mluvil i apoštol Pavel, ňekl, že v posledních dnech přijdou posměvači, podle svých vlastních žádostí chodící, a říkající: „Kde jest to zaslibování o příchodu jeho? Nebo jak otcové zesnuli, všechno tak trvá od počátku stvoření.„…přijde pak ten den Páně jako zloděj v noci, ve kterém nebesa ve vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, které jsou na ní, vypáleny budou.“ (2. Petrův 3,3–4.10)
Petr pokračuje: „Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte ve svatých obcováních a pobožnostech… Proto nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažte se, abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji." (2. Petrův 3,11–14) David Wilkerson to komentuje: „Kážou něco, co je v přímém protikladu s poselstvím Petra a apoštolů. Dnes slyšíte: „Ježíš nepřijde tak brzo, nepřijde dokud nepřevezmeme vládu – všechna slova o záhubě a ohni jsou jen symbolická. My tady máme zůstat – nesetkáme se s ním v oblacích. Tak se uklidněte! Vzchopte se, a buďte ´někdo'!“
Zastánci učení Království nyní svou filozofii o symbolickém výkladu Písma značně rozšiřují. Podívejme se nyní blíže na některé jejich nauky. Prohlašují, že vytržení nebude. Kdyby k vytržení církve došlo dříve, než na zemi sestoupí Boží hněv, zkřížilo by to jejich plány. Všechny jejich plány týkající se svázání Satana, uchvácení světa, jeho pokřesťanšlění a přípravy na Kristovu vládu – všechny tyto hezky zformulované plány by se spolu s jejich falešnými nadějemi zhroutily. A tak jedním z nejlepších způsobů jak obejít otázku vytržení je tvrdit, že Bible o něm ve skutečnosti neučí. Prohlašují, že slova „spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků" (t. Tesalonickým 4,17) se nevztahují k vytržení, ale spíše k citovému nadšení v okamžiku Kristova příchodu na zem. Avšak řecké slovo, jehož je použito pro „uchvátit" (harpazó) znamená vytrhnout něco nebo zmocnit se něčeho násilím. Nelze to tedy vykládat obrazně – jde o doslovné vytržení církve!
Kontext 1. Tesalonickým 4,13–17 je odpovědí na otázku, kterou si kladli Tesaloničtí ohledně věřících, kteří již zemřeli: co se s nimi stane, až Kristus přijde vytrhnout církev? Pavlova odpověď zní takto:
„Nechci pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteří zesnuli, abyste se nermoutili jako i jiní, kteří naděje nemají. Nebo jestliže věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch,' kteří zesnuli. Nebo sám ten Pán se zvukem velícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprve, potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky s Pánem budeme. Proto potěšujte jedni druhých těmito slovy.“ (1. Tesalonickýrn 4,13–17).
Které části tohoto textu by se daly označit za symbolické? Byli křesťané mrtví tělesně nebo duchovně? Byli mrtví doslovně, protože Pavel řekl, že by se ostatní kvůli nim neměli rmoutit jako nevěřící, kteří nemají žádnou naději se se svými milovanými ještě někdy shledat. A tak, když budou mrtví vzkříšeni, nepůjde o symbolické vzkříšení. Dalším faktem je, že svatí, kteří budou v okamžiku Kristova příchodu pro církev živí, budou uchváceni, aby se setkali v oblacích se vzkříšenými svatými a s Ježíšem (verš 17). Bude to sám Ježíš, protože Bible říká „sám Pán (ne anděl, ani nějaká vidina) sestoupí z nebe". Tuto pasáž nelze chápat jinak než doslovně, tak, jak byla myšlena.
Tato pravda o vytržení je v dokonalém souladu s tím, co vyučoval Ježíš. Ježíš řekl, že nikdo neví dne ani hodiny, kdy se vrátí (Matouš 24,36), ale že přijde náhle, když všechno bude vypadat normálně. Ilustruje to slovy o bezbožných za dnů Noe, kteří stále páchali nepravosti, když vtom náhle přišla potopa – „a nezvěděli, až přišla". (Matouš 24,39) Ve stejné pasáži Ježíš řekl: „Tak bude i příchod Syna člověka. Tehdy dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata a druhá zanechána." (Matouš 24,39–41) Věřící, kteří budou pracovat se svými nevěřícími sousedy nebo příbuznými budou při Ježíšově příchodu náhle uchváceni, ale nevěřící budou ponecháni Božímu hněvu. Nyní se podívejme, kam budou věřící vytrženi.
Ježíš napomíná své následovníky (i ty v posledních dnech), že když uvidíme ve svém pokolení znamení poslední doby, pak vězme, že „nepomine pokolení toto, až se všecko stane". (Lukáš 21,32) Povzbuzuje nás: „A když se toto počne dít, vzpřimte se a zdvihněte hlav svých, protože se přibližuje vykoupení vaše." (Lukáš 21,28) Ježíš rovněž varoval, abychom byli v těchto posledních dnech bdělí, aby naše srdce nebyla zatížena nestřídmostf, opilstvím a starostmi o živobytí, aby nás tento den nepřekvapil jako „past". (Lukáš 21,35) A tady je verš, který bych chtěl zdůraznit. Ježíš řekl: „Proto bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, které se budou díti a postaviti se před Synem člověka." (Lukáš 21,36).
Kam budou uchváceni svatí? Na tuto otázku odpovídá verš 36. Ježíš řekl, že unikneme Božímu hněvu, který bude vylit na tento svět a postavíme se před ním. V tomto smyslu uvedl Ježíš i to, že jeho svatí budou „uprchlíky". Proroci Království nyní mají tedy pravdu alespoň v jednom – že nás označují za „uprchlíky". Slovo Boží upozorňuje, že Ježíš přijde pro ty, „kteří ho čekají". (Židům 9,28) Jestliže nečekáte, že přijde uchvátit církev, ale čekáte na to, až vítězové ovládnou svět, je velice pravděpodobné, že tady zůstanete s Antikristem.
A co dál? Bůh bude tento svět trápit tři a půl roku svým hněvem. A v závěru tohoto období se všechny armády světa shromáždí v Izraeli, aby vybojovaly rozhodující bitvu v historii lidstva – Armageddon. V té době se Ježíš vrátí se svými oslavenými svatými, aby po dobu tisíce let vládli na zemi. Vytvoříme „nebeské vojsko", které bude následovat Ježíše na bílých koních. Budeme oděni v „kment bílý a čistý". (Zjevení 19,11–14) Touto armádou bude vychvá-cená církev, nevěsta Kristova, jak je popsána v předchozích verších.
Radujme se a veselme se a chválu vzdejme jemu.neboť přišla svatba Beránkova, a manželka jeho připravila se, a dáno jest jí, aby se oblékla v kment čistý a skvoucí. (Čistý kment symbolizuje skutky spravedlnosti svatých. Zjevení 19,7–8) Mluvili jsme o vytržení, ale co s dalšími proroctvími, zvláště ze Starého zákona, která se týkají posledních dnů a která se mají naplnit – a o kterých sám Ježíš prohlásil, že z nich nepomine ani jedno písmeno, dokud se doslovně nenaplní? Jak proroci Království nyní vysvětlují proroctví o Gogu a Magogu, kteří přijdou, aby zničili Izrael? A co se svétovládcem, který se posadí do chrámu v Jeruzalémě a nechá se uctívat jako Bůh? Kam zařadit dva svědky -z nichž jedním je Eliáš – kteří budou řídit rány, jež v Božím hněvu dopadnou na svět?
Izrael v událostech posledních dnů. Proroctví o Izraeli se nemohla naplnit, dokud se Izrael nenavrátil do své vlasti. Kdyby se nyní, v našem pokolení, Izrael nestal opět národem, proroci Království nyní by řekli, že to, co o navrácení Židů do Palestiny prorokoval i Jeremiáš, Ezechiel, Izaiáš a další proroci, bylo jen symbolické – že Bůh již s Izraelem skoncoval. Přečti si: Co bylo v Písmo označováno pojmem „Izrael", je nyní lid Boží, církev. Boží zaslíbení se v národě Izrael nenaplnila; Bohu na Izraeli nezáleží víc než na kterémkoliv jiném národě.10Je jisté, že, co Bůh předpověděl o návratu Židů z celého světa do jejich vlasti, nelze označit za symbolické, protože k tomu skutečně došlo, aby Izrael mohl splnit svůj úkol v posledních dnech.
Jeremiáš píše:
„Takto zajisté praví Hospodin: Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých, překřikujte zjevně před těmi národy; dejte* se slyšeti, chválu vzdávejte, a rcete: Vysvoboď, Hospodine, ostatek lidu svého Izraelského. Aj, já přive¬du je z země půlnoční, a shromáždím je ze všech stran země.“ (Jeremiáš 31,7–8)
A skrze Ezechiela Bůh řekl:
Toto praví Panovník Hospodin: „Shromáždím vás z národů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou." (Ezechiel 11,7 E) Proroci předpovídali, že po svém návratu budou Židé žít a prospe¬rovat v nehrazeném městě, přesně tak, jak tomu je dnes. Izrael již nebude rozdělen na dva národy (Ezechiel 37,21–22). A potom Bůh přivede severní království a jeho satelity, aby bojovali proti Izraeli. Písmo předpovědělo, že ke Gogu a Magogu se v připojí Írán, Lybie a Etiopie. Nepřátelské armády budou tak početné, že přikryjí izraelskou zemi jako oblak. Izrael však nebude zničen: bude to Gog a Magog a jeho mnohé armády, které budou téměř zahlazeny (Ezechiel 38 a 39). Dojde ktomu doslova a do písmene? Jestliže se doslovně naplnila proroctví o tom, že Bůh přivede zpátky svůj lid po 2 000 let bloudění po celém světě, bylo by nelogické tvrdit, že zbytek proroctví se má chápat symbolicky. A co o tom říká Bůh? „Aj, přijde a stane se to, praví Panovník Hospodin, téhož dne, o kterém jsem mluvil." (Ezechiel 39,8) Vypadá to snad tak, že Bůh to myslel symbolicky? Zajisté ne!
Možná si někteří řeknou: „U nás v Evropě se takových falešných doktrín nemusíme obávat – Evropané je nikdy nepřijmou!" Nuže, musíte si uvědomit, že falešné nauky pozitivního vyznávání a Království nyní i v Evropě a ve vaší zemi jsou – a mnozí lidé již byli svedeni.
V květnu 1987 se v Bonnu konala významná charismatická konference Jejím cílem bylo zahájit ovládnutí světa křesťany, počínaje západním Německem. Váhám, zda uvést jrnéna účastníků, protože někteří jsou známí i v Evropě. Avšak uvedu citát z jejich měsíčníku a řeknu něco k prohlášením, která vydali. Sami posuďte a rozhodněte, zda nejsou představiteli učení Království nyní.
Tito vůdcové prohlásili, že přišel čas, abychom zlomili Satanovu moc. Věří, že Satan není protivníkem Božím, protože Bůh je tak veliký, že se Satanovi pouze směje. A tak prohlašují, že Satan se protiví pouze lidem. „Poněvadž můžeme používat Boží moc," tvrdí, „můžeme se Satanovi smát také. Satan je i proti nám příliš slabý; můžeme ho tedy svázat a smát se mu." Pokračují slovy:
Poněvadž byl Ježíš pokřtěn Duchem svatým a má moc nad všemi národy, podobně i my jsme pokřtěni Duchem svatým a máme stejnou moc i právo vládnout nad národy. A tak nyní musíme tuto rnoc uplatňovat nad Německem. Protože Ježíš měl moc svazovat Satana, musíme jej svazovat i my.
Čím je toto učení, které vychází přímo z Německa? Nezní jako řeč proroků Království nyní? Na této konferenci prohlásili, že nejdříve musí svázat Satana nad Německem, a teprve potom budou moci tuto zemi evangelizovat – a že se přitom docela dobře obejdou bez Boha. Dokážou to díky své vlastní iniciativě a silné víře. Považují se za vítěze, kteří uchvátí svět pro Krista. Prohlašují, že jsou „polnicemi Božími", které zvěstují, „co řekl Bůh". Na této konferenci pronesli několik velice troufalých tvrzení. Jeden z jejich vůdců řekl, že „v Německu začal nový den a Boží armáda povstane a zabere zemi", a že „hlavy největších králů padly".
Jiný vůdce řekl následující slova:
Prohlašujeme, že jsme učiněni kněžími a služebníky Nejvyššího a že již nyní společně s Ježíšem vládneme na této zemi. Vyhlašujeme dnešního dne, co Bůh řekl svým pomazaným… a my jsme ti pomazaní. Podrobíte si všechny národy a vezmete jejich kořist a Pán před vámi otevře dveře a nikdo je nezavře.
Zaznělo hodně podobných prohlášení, ale zmíním se jen o jednom, které řekl další vůdce. Řekl, že toto nové hnutí se stane stranou pod vedením Ježíše Krista jako služebnictvo pro celou zemi ve všech oblastech politiky, společnosti, kulturního života, aby Ježíš mohl být oslaven všude a aby Království Boží prorazilo.
Podle našich závěrů je teologie Království nyní v přímém rozporu se svatým Písmem. Znamená vlastně, že události poslední doby bychom měli ze své Bible vystřihnout a zahodit, odsoudit je jako symbol čehosi velrni mlhavého – a tím je vlastně odbýt.
V knize proroka Daniela Bůh podrobně předpovídá události, k nimž dojde v posledních dnech. V 11. kapitole Boží neměnné slovo předpovídá příchod Antikrista, který přijde do Jeruzaléma, zabere nový chrám a zruší denní oběti. V 36. verši je předpovězeno, že Antikrist bude dělat, co se mu zlíbí, a povýší se nad všechny bohy. Bude mít úspěch, dokud nenadejde okamžik Božího hněvu. Druhá část verše říká velice důrazně: „až by se to, co uloženo jest, vykonalo.“ Tím Bůh jasně říká, že uvedená proroctví nesmíme chápat symbolicky.
Tato proroctví jsou absolutní a musejí se naplnit doslovně, protože byla stanovena dříve, než Bůh stvořil věky. Ježíš věřil, že jsou doslovná. Citoval Daniela přesně, jak je tam psáno. V Danieli 11,31 čteme, že Antikrist zruší v chrámu každodenní oběť a postaví tam „ohavnost zpuštění". U Matouše 24,15 Ježíš cituje stejná slova, když mluví o událostech poslední doby. Potom Ježíš praví, že nebe a země pominou, ale jeho slova nikdy. Myslím si, že nelze jasněji a srozumitelněji vyjádřit, že jeho předpovědi se mají naplnit doslovně. Jsou absolutní. Satan nemůže změnit ani jedno písmeno; andělé v nebi nemohou vymazat ani jednu čárku, a je jisto, že pouhý člověk nemůže na těchto proroctvích změnit ani slovo.
D. Úkol církve v průběhu dějin
Vypadá to, že zastánci teologie Království nyní jsou upřímnými křesťanskými vůdci, ale co se týče záměru a zodpovědnosti církve Ježíše Krista, mají špatnou filozofii. Pravý cíl církve je shrnut ve Velkém poslání, které vyslovil Ježíš těsně před tírn, než odešel do nebe.
„A přistoupiv Ježíš mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Proto jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, cožkolí jsem přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa.“ (Matouš 28,18–20)
Toto poslání tedy zahrnuje:
1. Ježíš, vítězný Spasitel, vybavený vší mocí a autoritou na nebi i na zemi, posílá své učedníky.
2. Učedníci mají jít kázat evangelium do celého světa.
3. Ti, kteří uvěří, mají být pokřtěni ve vodě a vyučováni, aby se sami stali učedníky
4. Noví učedníci mají být vychováváni ve všech přikázáních a učení Ježíše a mají tato přikázání poslouchat.
5. Ježíš bude nad touto evangelizační prací v národech dohlížet skrze Ducha svatého.
Je pochopitelné, že Ježíš určí některé učedníky k tomu, aby vychovávali jiné, a vystrojí je potřebnými dary. Ježíš slíbil, že tak učiní v závěru dějin církve. Neočekává od nás, že vezmeme vládu do svých rukou a budeme se chovat jako malí bohové. Stále tu vládne a je hlavou církve. Všechno má pod svou vládou, protože uplatňovat neomezenou moc a autoritu patří jemu. Jeho dílo nezáleží na tom, co učiní nebo neučiní Satan nebo člověk. Řekl: „(Já) vzdělám církev svou a brány pekelné nepřemohou jí." (Matouš 16,18) Prohlášení: „my jsme pomazaní, a čas Ježíšova návratu závisí na nás", je projevem pýchy, nikoli víry, stejně tak jako tvrzení: „svážeme Satana a uchvátíme svět pro Ježíše a vrátíme mu vládu nad světem." Takové prohlášení hraničí s rouháním.
Církev a politika
Ani Ježíš ani jeho apoštolové nikdy nedemonstrovali proti občanským autoritám. Neměli politické ambice. V politické angažovanosti jim bránil Duch svatý, který je vedl a říkal jim, kam mají jít a co mají dělat. Duch svatý je vedl spíše k tomu, aby učili křesťany: „každá duše vrchnostem v moci postaveným poddána buď" (Římanům 13,1); a „poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána". (1. Petrův 2,13)
Církev se nemá snažit o to, aby převzala vládu nad národem nebo aby jej ovládla. Takový postup není v souladu s modelem, který církvi dala hlava: Ježíš nikdy nechtěl, aby se církev zpolitizovala. Ve středověku se církev snažila vládnout nad národy, a výsledkem byla odpadlická lidská organizace, která ztratila duchovní moc a spojení s hlavou.
Středověcí vůdci se již pokusili o to, oč se v současné době pokoušejí proroci Království nyní. Tento pokus však byl neúspěšný a bude neúspěšný i nyní, protože není z Boha. Středověká církev se snažila lidi nutit, aby se stali křesťany, ale to není možné, I dnes můžeme lidi nutit, aby chodili do církve, stejně jako se to dělalo tehdy. Ale většina z těchto přinucených nebyla znovuzrozená. Nikdy se do pravé církve Ježíše Krista neznovuzrodili