Letniční a charismatici: rozdíly ve věrouce

7. Misiologie v charismatickém hnutí
Misiologie hnutí má v NAR dynamický ráz a uplatňují se při ní zejména čtyři prvky. Jde o obrazy vojenských bitev ze Starého zákona při dobývání zaslíbené země; manažerské dovednosti z oblasti lidských zdrojů a marketingu; poznatky z vrcholového, zejm. týmového sportu k tréninku mužstva a vedení taktického boje proti satanu a moderní vojenské taktiky při použití strategických zbraní. Církev zde jako armáda dobývá zemi z vlastnictví satana a jeho démonů pro Krista a nabízí přitom evangelium na základě marketingových strategií dle nalezených potřeb lidí v daných lokalitách[1]. Za bližší zmínku stojí zejména 1. hamartologie, 2. pojetí Velkého poslání, 3. duchovní mapování, 4. strategický duchovní boj resp. kosmický exorcismus.
Hamartologie
Verše z evangelií o Velkém pověření, resp. Velkém poslání zná téměř každý činovník NAR zpaměti. Misie, která se zde stala synonymem pro šíření Božího království, stojí v samotném centru teologického zájmu. Kdo nabídne nové, netradiční a neotřelé způsoby evangelizace nebo přijde s dobrým nápadem, jak uskutečnit eschatologicky zaslíbené probuzení, má obvykle v kruzích NAR otevřené dveře. Pokud je samozřejmě ochoten se ve všem poddat a podřídit autoritě pastora a zároveň usilovat o jednotu. Nicméně zvěstování evangelia je rovněž pevně ukotveno v srdci samotného, zejména amerického evangelikalismu. Johnatan Edwards, John Wesley nebo Evan Roberts se zde těší mnohem většímu respektu než teologové staré církve, které běžný evangelikál obvykle ani nezná. Přesto je zde jeden podstatný rozdíl, a to je hamartologie. Zatímco slavní evangelisté velmi ostře volali jednotlivce k pokání z následků Adamova dědičného hříchu[2], v NAR se na hřích nahlíží odlišně. Například podle Vincenta nebyl hlavním Adamovým problémem v ráji hřích, ale nezávislost[3]. Proto ani při zvěstování království se na pokání neklade důraz[4]. Lidé bývají spaseni tím, že se vymaní ze satanova vlivu vstoupením do Království. Jak to vyjádřil Vincent:
„Jedna z prvních otázek, kterou si musíme položit, je: Co je srdcem a podstatou pokání? Všimnete si, že v celém Novém zákoně je jen velmi málo vyučování o odpuštění hříchů (sic!). Říkám to svobodně šokujícím způsobem. Chci váš šokovat, abychom znovu přemýšleli o tom, jak kážeme evangelium. Odpuštění hříchů je zmiňováno jako důsledek něčeho jiného. Prvotní věcí je Království! Těm, kteří vstoupí zároveň do Království, jsou odpuštěny jejich hříchy.“[5]
Díky kosmickým exorcismům, jak uvádí Wagner, jsou na Cabrerových shromážděních dokonce lidé spaseni ještě před kázáním evangelia[6]. Absence pokání přitom byla vyčítána již Hicksovi v Argentině[7]. V NAR se tedy spíše než pokání při zvěstování evangelia uplatňuje změna z postoje z nezávislosti do závislosti skrze začlenění člověka do struktur Božího království, což souvisí s jeho přechodem ze satanova království do království Kristova, které je manifestováno v církvi. Zde je pak člověk přikryt duchovní autoritou a chráněn před satanem[8]. A koneckonců institut pokání podle mnohých zřetelně absentuje i na Kurzech Alfa, které jsou nejrozšířenějším způsobem evangelizace v současném evangelikalismu, a které mají svůj původ v charismatickém hnutí[9].
Velké poslání
Rozdíl oproti klasickému pojetí evangelizace je pak i v samotné gramatické exegezi z řečtiny. Wagner uvádí, že dříve se věřilo, že křesťané mají získávat učedníky ze všech národů, přičemž se předpokládalo, že adresátem poselství jsou jedinci, kteří pochází z těchto rozličných etnik a ti pak mají být vedeni k učednictví. Tomu ostatně odpovídá i ekumenický překlad, který zde uvádí: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“ (Mt 28,19). Při pohledu do řečtiny zde ovšem nalézáme: μαθητεύσατε πάντα τὰ ἔθνη, což se ostatně shoduje i s mnohem přesnějším kralickým překladem, kde se píše: „učte všecky národy“. Wagner pak činí lingvistickou exegezi, v níž dokazuje, že učedníky nejsou tudíž jednotlivci z těchto národů, ale národy samotné a apoštolům byl udělen mandát získávat a vyučovat celé národy:
„Když Ježíš vyslal své učedníky, řekl jim, že mají jít a činit učedníky ze všech národů. Pochopte to, činit učedníky z čeho? Ze všech národů! Toto místo nemluví o tom, že bychom měli činit učedníky z jednotlivců, o tom mluví jiná místa. Říká, že máme činit učedníky ze všech národů, z celých skupin společnosti. Jinými slovy je hovořeno o proměně společnosti.“[10]
Tím se samozřejmě mění celé pojetí evangelia i samotné evangelizace a hledají se způsoby, jak pracovat spíše s masami lidí, jak ovlivňovat jejich myšlení a hledají se propracované mediální strategie vedoucí až k dosazení vlivných politických míst křesťanskými politiky, resp. sekulárními apoštoly. Záchrana všech národů a spása je pak nahlížena v navrácení Adamova ztraceného dominia. Z tohoto důvodu Wagner nově definoval i obsah evangelia.
„Satan přišel k Adamovi a Evě. Protože Adam s Evou měli autoritu vládnout i se své vlády vzdát. … Adam udělal to nejhorší rozhodnutí, co mohl, a dal svoji vládu Satanovi – a co se stalo – tím jsme se dostali my, kteří jsme v té době byli v Adamovi, pod nadvládu Satana… Druhý Adam trvale zvrátil historii… Od té doby, co Bůh stvořil svět, se svět dvakrát obrátil o 180 stupňů. První veliký obrat přišel, když se Adam vzdal své vlády a autority, to bylo 180 stupňů proti tomu, co Bůh chtěl, a když přišel druhý Adam, změnilo se to o 180 stupňů a nyní je to zpět ve správném směru, ale ještě to není dokončeno. … Ježíš řekl toto: je to pasáž, kterou znáte, Lukáš 19,10: „Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“. Máme v mysli, co jsme slyšeli v kázáních, jako kdyby bylo řečeno: Ježíš přišel zachránit ty, kdo byli ztraceni, ale to přesně se tam neříká. Říká se tam to, co bylo ztraceno.“[11]
Zatímco dříve bylo v křesťanských kruzích chápáno, že podle L 19,10 Ježíš přišel zachránit člověka, který zahynul, Ježíš ve skutečnosti podle Wagnera přišel, aby člověku navrátil jeho vládu nad světem, kterou Adam ztratil. Jak konstatuje i Budiśelič, NAR chápe tuto pasáž tak, že Ježíš nepřišel zachránit „ty“, kteří byli ztraceni (myšleno lidi), ale „to“, co bylo ztraceno. „To“ představuje lidskou nadvládu nad stvořením, která byla ztracena v zahradě Edenu[12]. Za vyvrcholení evangelizace je pak pokládána plně obnovená vláda církve nad národy, která se uskuteční skrze obnovený úřad apoštolů a křesťané se mají modlit modlitbu „přijď království tvé“, dokud tohoto cíle nebude dosaženo[13].
Duchovní mapování
Než však církev uplatní svoji autoritu a vykáže satana z území, která mu Adam předal, je třeba projít poměrně obšírným procesem, což znamená rozeznat důvody resp. hříchy obyvatel, které dovolují mocnostem daná území ovládat, tyto hříchy zástupně vyznat a poté v autoritě církve satana resp. jednotlivé teritoriální duchy z daných území vykázat. Tato strategie rozpoznáni „hlubin satanových“ se poprvé objevila okolo roku 1980. Rozsáhlejšího zpracování se jí dostalo v díle John Dawsona, vedoucího YWAM v Austrálii, který ji pospal v knize „Taking Our Cities for God“. Dalším mezníkem byl „Global Kongres on World Evangelization“ v Soulu, kde přítomné s tímto konceptem blíže seznámil George Otis Jr.[14]. Ten v roce 1999 vydal příručku „Informed Intercession“, která obsahuje standardní metodologii „duchovního mapování“, která bývá různě modifikována[15]. Jeho podstata spočívá ve vypracování pečlivé odpovědí na řadu otázek, ohledně historie náboženství a kultury, času a okolností jejich objevení a tehdejší vlády. Jsou zde otázky ohledně válek, postoje a účasti města na těchto válkách, či bojích. Jsou zde otázky ohledně založení města, jeho zakladatelů a pověstí. Je třeba poznat, jaké zde byly ekonomické kulturní a správní instituce, jaké byly zkušenosti imigrantů; zda zde byly nějaké ekonomické katastrofy, jaké byly podmínky pro ekonomický rozvoj. Zvláštní otázku tvoří i postavení jednotlivých ras v historii. To vše je potřeba znát k tomu, aby mohly být identifikovány styčné body pro oprávnění teritoriálních duchů ovládat daná území[16].
Kořenem duchovního mapování je přesvědčení, že skrze hříchy páchané na daném území docházelo k tzv. generačnímu prokletí celých rodů a celých území, která nyní opravňují teritoriální duchy daným územím vládnout. Čeští charismatici jsou přesvědčeni, že mezi tato území patří oblasti Sudet, které jsou proklety pro násilné vyhnání německých obyvatel, a proto se v těchto lokalitách konají společné modlitby se zástupným vyznáváním hříchů[17]. Generační prokletí se týkají i křesťanů, kteří pak trpí za hříchy svých předků. Bubik je například přesvědčen, že pokud je člověk zplozen mimo manželství, vztahují se na něho starozákonní prokletí, která přetrvávají i po jeho konverzi[18]. V podobném duchu vyučoval již Derek Prince ve své knize „Požehnání nebo kletba – vyber si“. Základem pro tato učení bývají zejména verše Ex 20,5–6; 34,6–7; Nu 14,18 a Dt 5,9–10. Derek Prince k tomu uvádí:
„V našich životech mohou existovat síly, které mají svůj původ v předchozích generacích. V důsledku toho můžeme být konfrontováni s opakujícími se situacemi nebo vzorci chování, které nelze vysvětlit tím, co jsme v životě prožili nebo osobní zkušeností. Příčina nás může vrátit hodně zpátky v čase, dokonce i tisíce let…Většina křesťanů, kteří by se měli těšit z požehnání, ve skutečnosti žije pod prokletím… nechápou, na jakém základě mohou být osvobozeni.“[19]
Zástupné vyznávání hříchů
Na duchovní zmapování navazuje zástupné vyznávání hříchů, které spočívá v tom, že se skupina modlitebníků nejprve „ztotožní“ s hříchy minulosti. To znamená, že pokud ve městě došlo k nějakým zločinům, zpravidla s okultním či rituálním pozadím, nebo k náboženským konfliktům, přímluvci se s nimi identifikují a poté je zástupně vyznají Bohu. Zástupné vyznávání hříchů má bohatou tradici i v České republice a praktikuje se na zmíněných Konferencích smíření. Jejich důležitou náplní je zástupné vyznávání vin, kterého se v poválečné době dopustil český národ na odsunutých sudetských Němcích, čehož součástí je i vytrvalá ostrakizace Benešových dekretů[20]. Čechům se zde klade mimo jiné za vinu „genocida Němců“ a vytvoření „národního státu“[21]. Další častou iniciativou je zástupné vyznávání hříchů na Romech a jindy byla delegace českých křesťanů účastna zástupného vyznávání hříchů, které byly spáchány účastníky křižáckých válek proti židům a muslimům. Tyto iniciativy se projevily i tím, že Československá církev husitská byla ze strany KMS vyzvána, aby se omluvila za husitské války[22].
Klíčem k této teorii je výklad několika míst Písma, kde proroci vyznávali hřích Izraele. Mezi tato místa patří verše Da 9,20 a Ezd 10,1. Dalším místem je i novozákonní verš, kde Ježíš kárá farizeje za to, že nazývají vrahy proroků svými otci a tím se s nimi identifikují. V kruzích NAR se však vyčítá farizejům pravý opak než to, za co je káral Ježíš. Měli se prý ještě více se svými otci identifikovat a dokonce uznat, že by na jejich místě jednali identicky a žádat odpuštění[23].
Teorie zástupného vyznávání hříchů byla detailně rozpracována například ve Wagnerově knize z roku 1996 „Confronting the Powers: How the New Testament Church Experienced the Power of Strategic Level“ a tato strategie se stala nosnou konstrukcí „United Prayer Track's Spiritual Mapping Division“, pod vedením George Otise Jr., která se aplikovala skrze modlitební hnutí AD 2000. Velmi přehlednou kritickou práci o této problematice zveřejnil René Holvast pod názvem „Spiritual Mapping in the United States and Argentina, 1989–2005“.
Kosmický exorcismus
Kosmický exorcismus je samotnou špičkou ledovce, který následuje po pečlivém duchovním mapování, což je podle Wagnera jako pořídit rentgenový snímek. Následuje období příprav, modliteb, postů a hlavně sjednocování pastorů na regionálním principu, nejlépe pod pomazanou apoštolskou vládou obvykle městských apoštolů. Vedle apoštolských modliteb se v této fázi rovněž uplatňují i zmocněné přímluvy speciálních přímluvců, kteří vedle apoštolů vedou duchovní boj[24], který má podle Wagnera tři úrovně. První úroveň je „pozemská“, která zahrnuje osídlení jednotlivých osob démony. Druhá je úroveň „okultní“, která již spočívá ve více organizovaných „sílách temnoty“, stojících za kulty a východními náboženstvími. Třetí je úroveň „strategická“, která konfrontuje teritoriální duchy, jejichž činnost na konkrétních geografických oblastech koordinuje satan“. A právě tato třetí úroveň se týká kosmických exorcismů teritoriálních duchů[25].
Když jsou zmapovány klíčové body, a viny spáchané na daném území jsou zástupně vyznány, pak již nic nebrání tomu, aby se církev znovu chopila Adamem ztracené autority, kterou Kristus vzal nazpět od ďábla, a zabrala dané území. Před tím je ale třeba rozdrtit satanu hlavu[26], což spočívá ve svázání siláka, teritoriálního démona, knížete v povětří (Mk 3,27)[27]. Teprve pak je možné vyloupit jeho království. K tomu slouží „tzv. agresivní duchovní boj“, který je nejúčinnější, pokud je přítomným prorockým služebníkům zjeveno „jméno“ dané mocnosti. Ta je pak v modlitbě oslovena a v Kristově jménu je jí přikázáno, aby opustila dané území. Tento boj ovšem skrývá mnohá nebezpečí. Například Drápal uvádí, že když po letech hledání identifikovali hlavní mocnosti nad naším národem, měl bezprostředně poté pocit, že „málem přijde o rozum“[28]. Rovněž v severních Čechách existuje mocnost zvaná „Seveřan“, proti které vytrvale bojuje Litvínovský sbor Církve bratrské, který sám sebe chápe jako „apoštolský“ pro daný region[29]. Jména daných mocností bývají někdy dokone katalogizována[30].
Podle Wolfarda Margiese křesťané v SSSR nemuseli trpět, pokud by bývali znali tyto duchovní techniky[31]. Nicméně, podle Mathewse, stoupence NAR, nejde o žádné nové učení. Již apoštol Pavel v Efezu prý tyto techniky používal: „Shromáždil Gaila, Aristarcha a všechny, kdo byli po ruce, společně zaujali své postavení v Kristu v nebesích a pustili se do boje se silami zla, které manipulovaly ochotnými loutkami na ulicích. Okamžitě nastává zlom“[32]. Bubik dokonce v knize, kterou zřejmě napsal na základě mystického zážitku[33], uvádí, že agresivní boj se silami zla byl znám i ve středověku a praktikovali ho již Cyril a Metoděj při své misii na Moravu:
„Když se blížili k Panonii a překročili hranice Blatnohradského knížectví, poznal Dalimil místo, které ho kdysi upoutalo. Upozornil své přátele, že vpravo kousek od průsmyku, kterým projížděli, je v lese velký oltář zasvěcený místním bohům. „Když jsem tudy cestoval s panem Georgiem, nechtěně jsem se k tomu oltáři dostal, když jsme hledali zaběhlého osla. Nechcete se na něj jít podívat? Je už na území, kde bychom měli začít šířit světlo“. „Proč ne“, ozval se odhodlaně Konstantin. „Můžeme se jít modlit a stavět proti mocnostem, které zatemňují mysl zdejších lidí“.“[34]
Někdy se vedle přikazování démonům zároveň ve jménu Ježíše Krista přikazuje i dobrým andělům, kteří se tak aktivují k duchovnímu boji podle vzoru proroka Daniele, který měl prý aktivovat archanděla Michaela. Nicméně ani to není nic nového. Již církevní historik z hnutí Víry Roberts Liardon, když byl vytržen do nebe, tvrdil, že „strážný anděl už není více Boží, on je váš. Máte právo k němu mluvit… i Daniel v 10. kapitole knihy Daniele mluvil s anděly. A my můžeme dělat totéž“[35]. Lawson popisuje autentický kosmický exorcismus tří křesťanů, kteří se rozhodli přebrat vládu nad obchodem s pornografií a modlitebně aktivovali anděly:
„Jim Gaines, padesátiletý starší muž sboru s řídnoucími vlasy, zaparkuje své auto na volném místě na druhé straně ulice proti obchodu s pornografií. Zhasne světla, vypne motor a cituje 2 Korintským 10,4: „Zbraně našeho boje nejsou tělesné, nýbrž mají do Boha sílu bořit hradby“. Ann Agee a Norma Gray, které dnes večer přijely s Gainesem, souhlasně přikyvují. Příštích třicet minut ti tři chválí Boha a postupují proti ďáblovi – tak to oni i jiní dělají několik měsíců. „Svazujeme ducha žádosti a sexuální zvrácenosti na tomto místě“, proklamuje Agee. „Mobilizujeme anděly, aby se ujali mužů vstupujících do této budovy a promlouvali k jejich srdcím“, vyhlašuje Gray. „Přebíráme autoritu ve jménu Ježíš“, volá Gaines.“[36]
Po zdárně provedených kosmických exorcismech pak už jen zbývá sebrat žeň, jak to činí Cabrera, Annacondia nebo Gimenez, jelikož lidé nejsou ovládáni ďáblem a rádi přijímají evangelium. To bývá často podáváno v nekonfrontační, nápadité a zábavné formě, naplňující potřeby obyvatel daných regionů, přesně podle manuálů připravených v laboratořích hnutí církevního růstu.
Letniční kritika
Kritika hamartologie a Velkého poslání
Již v období Pastýřského hnutí jeho učitelé razili postmiléniální eschatologii s tím, že je třeba ustavit nový řád, a proto se nepovažovali za evangelisty, ale za ty, kteří mají svým posláním a skrze duchovní boj ustanovit Boží království. Letniční hnutí zde bylo k podobnému chápání kritické již v zárodku. Ve svém prohlášení z roku 1976 proto AoG uvádějí:
„V souvislosti s tím někteří z těchto učitelů prohlašují, že jejich misie a církevní misie již není evangelizační, ale k ustanovení nového řádu na zemi s vyhlídkou příchodu Božího království. Ale Nový zákon neříká, že bychom mohli v tomto věku zřídit na zemi nějaký dobrý, čistý, spravedlivý a dokonalý řád. Církev roste a vyvíjí se, ale koukol bude mezi pšenicí až do žně. Před ustanovením Božího království na zemi je nutný soud, který ukončí současný světový řád, to velice jasně ukazuje Da 2, 2 Tes 1, a Zjevení 19. Je dobré se vyhnout postmilénialistickému pohledu, který ignoruje evangelizační úlohu Církve v přítomném věku.“[37]
Kritika duchovního mapování a zástupného vyznávání hříchů
Duchovním mapováním se několikrát zabývaly různé semináře Lausannského hnutí. Ne vše, s čím Wagner se svými spolupracovníky ohledně „duchovního mapování“ přišel, bylo odmítáno. Mnoho, například z demografického, antropologického nebo religionistického průzkumu, na této půdě bylo shledáno užitečným[38]. Ostatně každá moderní misiologie učí budoucí misionáře, aby se důkladně seznámili se zvyky, prostředím, náboženstvím a kulturou národa, kam jsou vysláni. Mnozí, a často žel i misionáři z USA, spolu s evangeliem zvěstují i americkou pop kulturu. Zdá se totiž, že právě vlivem hnutí církevního růstu, někteří ani nedokáží evangelium oddělit od manažerských nebo sportovních konceptů a namísto konverze zvěstují „začlenění“ pomocí křesťanských aktivit[39]. Namísto členů církve pak mají klienty a zákazníky, kteří jsou ovšem záhy začleněni do učednických sítí. To ovšem nemusí nutně být jen specifikem NAR sborů. Co však vždy znovu a znovu naráží u konzervativních teologů, je snaha zmapovat démonické mocnosti nad daným územím nebo esoterická snaha o rozluštění jména hlavního teritoriálního ducha. Frank Macchia takové snahy přirovnává ke gnosticismu.
Kritika kosmického exorcismu
Ruku v ruce s kritikou duchovního mapování kráčí i kritika kosmických exorcismů. Letniční hnutí je samozřejmě známé svým silným důrazem na duchovní boj. Jeho teologové jsou ve své reflexi Božího království, stejně jako stoupenci NAR, přesvědčeni, že „období mezi prvním a druhým příchodem Krista, se vyznačuje silnou duchovní konfrontací mezi mocí království a sílami, které ovládají v současném věku tento svět“ a křesťané „přijetím plné Boží zbroje musí vzdorovat silám temnoty (Ef 6,12)“. Zároveň se však vymezují triumfalismu, neboť „někteří z hrdinů víry (Sk 12,2; 2 K 11,23 – 12,10; Žd 11) trpěli, dokonce zemřeli a jejich vysvobození bylo odloženo na pozdější dobu.“[40] Bible zde nikde nenaznačuje, že by v poslední generaci přestala být vzorem i v této věci. Proti rozpoznání a svazování mocností pak vystoupil i profesor Frank Macchia:
„Osvobození bývá chápáno jako výsledek skrytého poznání (gnósis), které ostatní mimo hnutí osvobozování nemají. Bývají předkládány složité spekulace, jak jsou démoni organizováni, jaké mají charakteristiky a také v jakém jsou vztahu vůči lidským vládám a životu jednotlivců. Jakmile dojde k pochopení jejich skutečné pozice a funkce ve světě, provádějí se složité praktiky „svazování“ démonských mocností. Jenže je nápadné, že čteme-li Bibli, takovéto spekulace a praktiky v ní úplně chybějí.“[41]
Publicista David Hunt, kterého mnozí zařazují mezi umírněné charismatiky, pak celou praxi svazování teritoriálních duchů zpochybnil svým výkladem:
„Ale svázat a rozvázat co? Kristus řekl, cokoli… Odkazoval tím, aspoň částečně, na démony? Určitě by nikdo nerozvazoval démony!… Kristus dal všem dvanácti zaslíbení svazování a rozvazování (Mt 18,18) a potom zopakoval zaslíbení ve verši 19: opět vám pravím: shodnou-li se dva z vás na zemi v jakékoli věci, o níž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích. Verš 20 následuje: Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. Zde nakonec chápeme, že svazování a rozvazování čehokoli se děje požádáním nebeského Otce, aby vykonal, na čem se dva nebo více křesťanů, shromážděno v Ježíšově jménu s Ním uprostřed nich, shodlo na zemi.“[42]
Jinými slovy Hunt odmítá, že by jakékoliv zde zmíněné svazování nebo rozvazování mělo být namísto formy žádosti, směřované k Bohu, vykonáno v imperativu směrem k satanu a jeho démonům.
Literatura
[1] Klasickou ukázkou průzkumu trhu v oblasti lidských potřeb a
manažersky vedené církve je Warrenova kniha „Cílevědomá církev“.
[2] I zde ovšem existovaly jisté výjimky. Například slavný
evangelista Charles Finney byl semipelagián a koncepci dědičného hříchu
neuznával. Přesto i on volal lidi k pokání z jejich
vlastních hříchů. Edwards měl dokonce docílit probuzení tím, že
vylíčil svým následovníkům tak dokonale pekelná muka, že tito se během
kázání drželi sloupů ve strachu, že se pod jejich nohama náhle otevře
pekelná propast.
[3] VINCENT, Alan, Království v celé své slávě, s. 39.
[4] „Když budeme procházet Nový zákonem, zjistíme, že to nikdy
nebylo evangeliem o odpuštění hříchů. Je to evangelium Království.
Když někdo příjme změnu pravidel, zdroj hříchu se zastaví a hřích
ztratí svůj kořen“. In. VINCENT, Alan. Království v celé své
slávě, s. 9.
[5] Tamtéž, s. 7.
[6] WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 63.
[7] DAVIES, Wilma Wells. Kairos moments and cultural connections as
factors in religious change in Argentina, s. 1–7.
[8] O duchovním přikrytí své služby proti démonům mluví
například Annacondia v knize „Satane, poslyš!, s. 123–131. [9]
Podrobněji je o této problematice pojednání In: FRANC, Aleš. Pozadí
a teologie kurzů Alfa, s. 84–87. Mj. je zde citace stanoviska CB, kde se
uvádí: „Kurzu zřetelně schází důkladnější prezentace učení
o pokání a o řešení viny obecně. Toto téma by si jistě
zasloužilo jednu samostatnou lekci. Částečně ho najdeme v úvodních
třech lekcích a v lekcích o Duchu svatém. Je potřebné obsah
kurzu v tomto smyslu doplnit a věnovat se tomuto tématu jak
v přednáškách, tak i ve skupinách nebo v osobních
rozhovorech. S tím souvisí oprávněná výhrada některých kritiků
kurzu Alfa, že zkušenost s Duchem svatým se někdy předkládá
neobráceným lidem. Následování Krista tak může obejít bolestivý proces
pokání a stát se spíš napodobováním nějakých zkušeností.“
[10] „Apostle“ C. Peter Wagner Of The NAR Teaches „The Dominion
Mandate“.
[11] Tamtéž.
[12] BUDIŚELIĆ, Ervin. New Apostolic Reformation, s. 209–226.
[13] Tamtéž.
[14] VAN DER MER, Erwin. The strategic level spiritual warfare theology of
C. Peter Wagner and its implications for christian mission in Malawi.
[15] V tomto případě jde o metodologii převzatou ze stránek
Australského modlitebního hnutí In: What is spiritual mapping?
[16] DAWSON, John. Taking our cities for God.
[17] NEÚSTUPNÝ, Pavel. Smíření mezi Čechy a Němci. Go East
[online]. [cit. 2013–01–01]. Dostupné z: http://www.go-east-mission.net/…struktur.php?….
[18] BUBIK, Rudolf. Vy jste rod vyvolený.
[19] PRINCE, Derek. Požehnání nebo kletba – vyber si, s.
32–38. (citováno podle článku NUNNALLY, W. E. Učení
o generačním prokletí.
[20] „Vina národa je biblická kategorie, ať už je zmiňována vina
Emorejců, Amónovců nebo Izraele. Vina přináší prokletí. Jsem
přesvědčen, že devastace pohraničí v období komunistické diktatury
podobně jako strašlivá morální a duchovní bída naší současnosti
s touto vinou úzce souvisejí. Jako český národ předstupme před
Boha, protože zoufale potřebujeme jeho odpuštění a milost. A není
odpuštění bez poznání viny. Sám jsem se do práce na smíření pustil
proto, že jsem si uvědomoval nespravedlnost a vinu, a ne proto, že bych
hledal osvobození národa. Dnes, kdy se angažuji v přípravách
dubnové konference smíření, jsem však přesvědčen, že jde o jeden
z nejpřímějších zdrojů současného stavu našeho národa“. In:
DITRICH, Tomáš, Konference smíření Čechů a sudetských Němců
v Praze 15. a 16. dubna 2005, s. 1–2.
[21] „V pátek mluvil nejprve český politolog a publicista Emanuel
Mandler o smíření resp. nesmířenímezi národy Evropy a hlavně mezi
Čechy a Němci. Mandler je muž jasných slov, který říká, co míní.
„Odsun“ sudetských Němců označuje za genocidu (vyhubení národa), a
tuto volbu pojmů zastává zrovna tak odvážně na české veřejnosti.
Národ se nemůže snažit o smíření, říká Mandler, když se jeho
zástupci smíření vyhýbají. V Česku sice pramení nenávist
k sudetským Němcům z minulosti. „Nenávist se ale nedá omezit
na minulost. Organismus národa je jí prosycen, nenávist proniká do
mezilidských vztahů a do politiky. Oficiální verze zní: sudetští Němci
rozpoutali válku, a vyhnání je jejím následkem. Nevěřte tomu. Vyhnání
bylo etnickou čistkou, která měla využít válečné poměry
k zřízení národního státu. Míra nenávisti, kterou v sobě
česká společnost skrývá, je jenom jeho trapný relikt. Vyhnáním Němců
jsme si nepomohli.“ In: Konference smíření Čechů a sudetských Němců
v Praze.
[22] Přípis KMS Praha – žádost o vyjádření k dopisu
(omluva za husitské války) Ústřední rada projednala předložený materiál
KMS a rozhodla se na uvedený dopis nereagovat. In: Zasedala ústřední rada:
Výběr z usnesení ze 69. zasedání ÚR CČSH, s. 4.
[23] Blíže o této problematice pojednává článek FRANC, Aleš.
Zástupné vyznávání hříchů, s. 20–21.
[24] WAGNER, Charles Peter. Revival. It can transform your city.
[25] WAGNER, Charles Peter. Confronting the powers, s. 21–22.
[26] ANNACONDIA, Carlos, Satane, poslyš!, s. 125.
[27] WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 71.
[28] „Období zhruba od 15. listopadu do 15. prosince bylo v mém
osobním životě i v životě regionu hodně dramatické, což souvisí
s tím, že se nám – po letech hledání! – podařilo
identifikovat hlavní mocnost nad naším národem. Hned po té následoval
neuvěřitelně ostrý protiútok – jednu chvíli jsem si myslel, že
opravdu přijdu o rozum. Paradoxní uprostřed těch největších tlaků,
které jsem neprožíval zdaleka jenom já, jsme zakoušeli největší
pomazání na našich shromážděních – zejména na našich úterkách.
Dlouho jsme říkávali: „Je to skoro jako na starých Maninách!“ DRÁPAL,
Dan. Vydávám počet – rok 2000.
[29] ŠIMMER, Petr, Libor TROUSIL a Jaroslav ŠMAHEL. Reakce starších
sboru CB Litvínov na otevřený dopis.
[30] Například Lehmann, misionář v Christian and Missionary
Alliance v Zaire vydal seznam jmen démonů, které vyhnal
z místního šamana. Patří sem: Strážce předků, Duch cestování,
Žrout mrtvých, Vysvoboditel od čarodějnictví, Hlas mrtvých, Rozšiřovač
nemocí, Ochromovač, Ničitel vody, Léčitel ad. In: WAGNER, Charles Peter,
Teritoriální duchové, s. 66.
[31] KOUBA, J. a J. HAVLÍČEK. Teologie hnutí Víry ve světle Písma.
[32] MATHEWS, Arthur S. Jak jednat s nepřítelem
v společnosti. In: WAGNER, Charles Peter. Teritoriální duchové, s. 76.
[33] Bubik prožil na lůžku zjevení země, kde viděl temno a
nepřemožitelné světlo a byl mu zjeven diachronní náhled na dějiny
spásy. Stejně pak nazval i svoji románovou knihu o církevních
dějinách, vyprávějící příběhy. Literární fikci ovšem autor
odmítá, když tvrdí: „Čtenáře méně obeznámeného s církevními
dějinami mohou některé epizody zarážet, jevit se jako „přitažené za
vlasy“. Líčení zápasů s démony, ochrana lidí prostřednictvím
andělů či zvířat. V žádném případě nejde o fantasii či
literární nadsázku. In: BUBIK, Rudolf. Nepřemožitelné světlo, s. 7.
[34] Tamtéž, s. 280.
[35] LIARDON, Roberts, Byl jsem v nebi, s. 21. Roberts Liardon
patří mezi významné osobnosti, protože rehabilitoval sporné osobnosti,
jako byli William Branham nebo Alexander Dowie a publikoval o nich řadu
zajímavých publikací. Byl to on, kdo je poprvé nazval Božími generály a
i v ČR byla přeložena jeho poutavá vyprávění z jejich života.
Nicméně i on, stejně jako průkopníci charismatického
rekonstrukcionismu jako Purvis, Alcala, Cain nebo Haggard, který byl nakonec
usvědčen z homosexuality a z braní drog a musel podstoupit
rehabilitační proces. Vezmeme-li v potaz, že charismatici obecně
věří, že homosexualita je démon, jde o paradoxní skutečnost.
[36] LAWSON, Steven. Vítězství nad teritoriálními duchy. In:
Tamtéž, s. 50–51.
[37] The discipleship and submission movement.
[38] Některá pozitiva jsou zmíněna článku: MOREAU, Scott. Gaining
perspective on teritorial spirits.
[39] Tento koncept bývá vytýkán například Wagnerovu žáku Ricku
Warenovi, který již nerozlišuje konvertity, ale „zapojené“ a
„nezapojené“ (churched and unchurched). Synonymem k tomu být
křesťanem se zde – podle kritiků – stává být účastníkem
církvních aktivit. Jedná se o tzv. princim „belong before believe“,
na kterém jsou založeny například již citované Kurzy Alfa.
[40] Kingdom of God.
[41] MACCHIA, Frank. In. HORTON, Stanley. Systematická teologie, s. 220.
[42] HUNT, David. Authority and responsibil