Biblická Apologetika

Zpět na „Apoštolská reformace“

Letniční a charismatici: rozdíly ve věrouce

5. Pneunatologie v charismatickém hnutí

Pneumatologie NAR se vyznačuje pentekostální orientací na plnost duchovních darů pro dnešek. Je zde však jedna podstatná odlišnost, a to je chápání úřadů, zejména apoštola a proroka, včetně jejich rozpoznávání. O úřadu apoštola bude samostatně pojednáno v kapitole o eklesiologii.

Obnovený úřad proroka

Jedním z akademicky nejvlivnějších rekonstrukcio­nistických proroků, spojovaných s Williamem Branhamem a KCF[1], je Bill Hamon. Ten je přesvědčen, že obnova prorockého úřadu, jako nedílná součást NAR, začala v 80. letech, což se časově kryje se vznikem Bickleho prorockého hnutí v Kansas City a navazovala na řadu předcházejících hnutí[2]. Úřad proroka v rámci NAR v ČR detailně představil americký prorok Ed Traut, který se těší Hamonově imprimatur[3] a Hamon sám zase Wagnerově imprimatur[4]. Traut vidí taktéž obnovu úřadu proroka na rekonstrukcio­nistickém principu, její počátek, stejně jako Hamon a Wagner, shledává v 80. létech minulého století, kdy povstala podle Božího „dokonalého plánu pro církev“[5]. Tato obnova vyvrcholí příchodem Ježíše Krista a spočívá zejména v obnově biblických služebností, kam patří apoštolové a proroci. Proroci, podle Trauta, spolu s apoštoly tvoří základ soudobé církve dle Ef 2,19–20[6] a toto „apoštolské hnutí“ nalezl v roce 2006 i mezi letničními v ČR[7].

Traut ve svém radikálním chiliasmu navázal na Hamona, který již v roce 1987 ve své knize spojil vznik prorocké služby s blížícím se Kristovým příchodem[8]. To silně implikuje Branhamovo sebepojetí prorocké služby, ve které on sám sebe rozpoznal jako Jana Křtitele, resp. Eliáše obnovitele, který se má zjevit před druhým příchodem Krista v roce 1977[9]. V tomto chápání pak pokračuje celé učení KCF a proto Deere přirovnává službu Caina a Jonese ke dvěma svědkům k výstraze světa[10] před příchodem Krista[11]. Celé prorocké hnutí pak, podle Frangipana, vidí sebe samo jako obnovený úřad proroka na eschatologickém základě příchodu Eliáše, resp. Jana Křtitele, zahajujícího příchod Božího Království[12]. Rovněž podle Hamona církev stále čeká na Eliáše obnovitele, který má znovu přijít k obnově všech věcí[13].

Tato Eliášova obnova zahrnuje obnovu pěti služebností, které sjednotí církev poslední doby, ve které se podle Warnocka, Caina, Frangipana a prakticky všech Kansaských proroků inkarnuje Kristus. Takto sjednocená církev se pak ujme vlády nad světem[14]. Jinými slovy Bickle a jeho Branhamem ovlivnění proroci připravili cestu Wagnerovi a jeho apoštolům. Tato tradice je však mnohem starší a sahá ještě před Branhama. Již Alexander Dowie chápal sám sebe jako Eliáše obnovitele a ideu Božího království zrealizoval v silně teokratickém Zion City na předměstí Chicaga, kde očekával příchod Krista v roce 2000[15]. Po jeho smrti se pak z Dowieho experimentu rekrutovaly i některé z prvních sborů Assemblies of God a není divu, že na silně restauracionistické půdě klasického pentekostalismu se tato idea objevuje znovu a znovu a stejně tak bývá i odmítána.

Prorocký dar

Být prorokem podle Trauta není nikterak obtížné. Každý křesťan má v sobě latentně skryt prorocký dar, „hluboký pramen“, který je třeba pouze aktivovat a v souladu se svými dobrými motivy začít používat. Prorokovat je dokonce „neodvolatelné právo“ každého věřícího. Není třeba čekat na nějakou nadpřirozenou zkušenost[16]. Záleží pouze a výhradně na víře křesťana. Tuto schopnost by měl věřící rozvíjet v kontaktu s dalšími proroky, neboť „když se proroci společně sejdou, je zde pomazání, které se rozněcuje a inspiruje k činnosti prorocký dar“[17]. Jonyer ve své slavné knize „Poslední bitva“, ve které popisuje setkávání se zesnulými v nebi, uvádí kvalitativní škálu prorockých vjemů, kterých se dostává jednotlivým prorokům:

1. Prorocké dojmy, což jsou pravá zjevení, která mohou být ovlivněna našimi vlastními pocity a důrazy v učení;
2. Vidění, která mohou být také velmi konkrétní a přesná, zvláště když jsou přijata a uviděna někým zkušeným;
3. Vědomý pocit přítomnosti Pána nebo pomazání Ducha svatého, což zřejmě zakoušeli apoštolové, když psali novozákonní epištoly. Na této úrovni existuje velká jistota správnosti, ale je to stále místo, kde příjemce ještě mohou ovlivnit naše předsudky, důrazy v učení atd. Právě z tohoto důvodu Pavel v některých záležitostech říkal, že podává svůj názor;
4. Otevřená vidění, která nelze ovládat, a proto ve zjeveních přijatých touto cestou je mnohem menší možnost nežádoucí příměsi;
5. Prorocké vytržení, což je obdoba bdělého stavu. Místo sledování obrazovky jako při otevřeném vidění si člověk připadá jako herec ve filmu.“[18]

Joyner sám doznává, že jeho kniha byla převážně psána „na určité úrovni vytržení“, tedy na stupni 5, což znamená, že tato úroveň převyšovala inspiraci 3, která podle něho byla dána pisatelům epištol, a kde mohou být předsudky.“[19] Podle Bubika tak Joyner nadřadil své proroctví nad Bibli[20].

Prorocké školy a prorocká grémia

Zaujetí příchodem Eliáše obnovitele, jakožto předchůdce druhého Kristova příchodu, je pro NAR vysoce specifické. Upustilo se sice od očekávání příchodu jednotlivců po vzoru Dowieho nebo Branhama, avšak proroci vytvářejí jakéhosi korporativního Eliáše, který je představován Prorockým hnutím jako celkem. Jeho příchod avizoval prorok Vinice James Ryle, zakladatel hnutí „Promise Keepers“, který zde indoktrinoval svůj sen. Rylemu se v noci zdálo, že vidí hrocha v zahradě, kterého vede muž, z čehož usoudil, že se jedná o prorocké hnutí poslední doby. Jeho kniha „Hroch v zahradě“ se pak stala vlivnou mezi charismatiky okolo Johna Wimbera[21]. Vydání této knihy se časově kryje s působením Kansaských proroků v rámci Vinice. Ryle pak prozrazuje, že mu bylo zjeveno, že na něho spadl „fialový plášť“ proroka Zachariáše, který z něho učinil „vidoucího“[22]. Za zmínku stojí, že je to právě prorok Zachariáš, který ve své biblické knize prorokuje o příchodu dvou svědků, ve kterých teologové rozpoznávají Mojžíše s Eliášem[23]. Snahou o kopírování Eliášovy „týmové“ služby se pak charismatické hnutí vrací do Starého zákona a obnovuje „prorocké školy“ včetně institutu „doptávání se“ proroků a přijímání „osobního proroctví“.

Poprvé došlo k ustanovení instituce prorockých škol Mikem Bicklem v rámci paracírkevní organizace Grace Ministries v roce 1986, kde rozhodující úlohu sehrál Paul Cain. Traut ospravedlňuje existenci prorockých škol jako institucí, kde se křesťan v podstatě učí prorokovat. Připouští sice, že se „starozákonní proroci od novozákonních velmi liší“, ale zároveň se chápe starozákonní didaktiky a etiky k jejich vzdělávání:

„Všude po celém světě Bůh nechává povstat prorockým školám, kde jsou proroci nejen teoreticky (v oblasti vzdělávání), ale také co se týče jejich charakteru, vyzbrojováni a aktivováni pro úkol, který před nimi leží.“[24]

Vedle prorockých škol pak existují i celé prorocké týmy a grémia, která mají za úkol rozsuzovat zásadní proroctví, udělovaná jednotlivcům postaveným v moci nebo celým národům. Sem můžeme zařadit v NAR respektovanou instituci „The Apostolic Council of Prophetic Elders“ nebo „The Eagle Vision Apostolic Team“. Jakousi obdobou je v ČR hnutí Orlů, jehož představitelé David Loula a Miloš Kačírek[25] publikují v Joynerově mutaci prorocko-vyučovacího čtvrtletníku „The Morning Star“[26]. Prorocký tým pak existuje i v rámci Církve křesťanská společenství a prorocké školy jsou známé i z českých charismatiky orientovaných církví[27]. S podobnou prorockou službou jak ve světě, tak v ČR, počítá i Drápal v rámci zkoumání proroctví s celosvětovým dopadem[28].

Osobní proroctví a proroctví národům

Počet vedoucích, kteří si v NAR začínají nárokovat duchovní úřady proroků a apoštolů, vzrostl a jen v ČR je známo minimálně pět mužů, kteří se k úřadu apoštola otevřeně či implicitně přiznali[29]. Ve skutečnosti je toto číslo zřejmě mnohem vyšší, neboť se předpokládá, že by pětici úřadů měl mít každý sbor. Dokonce to uznává i Wagner a vysvětluje, že každý výraznější vedoucí je v podstatě apoštolem[30]­..Existuje pak oprávněná otázka, jak tato úřady nalézt, rozpoznat a povolat? Rozšířeným způsobem je proto v NAR prorocké povolávání a pomazávání. I zde inspirace starozákonním proroctvím vede ke starozákonní praxi. Již John Wimber byl označen Paulem Cainem za apoštola a Joyner o Cainovi píše jako o Samuelovi poslední doby, který má „prorokovat a pomazávat“[31]. Za apoštola byl prorocky označen i zambijský evangelista Martin Njamba, který konvertoval v ČR[32]. Pastor Tom Stipe z Crossroad Church v Denveru, který dříve patřil k Vinici, popsal historickou etapu svého sboru, kdy členům kongregace bylo Kansaskými proroky podrobně prorokováno, jaké úřady a postavení obdrží v církvi poslední doby[33]. Do ČR přijela v 80. letech skupina proroků, která z řad letničních a charismatiků povolala a ustanovila vůdce, kteří pak písemně sepsali smlouvu, kterou spálili a byli zavázáni slibem mlčenlivosti[34]. I zde ovšem existuje historický precedens v hnutí Pozdního deště, kde k rozpoznávání duchovních darů i úřadů sloužil prorok. Ve známém proroctví z North Battleford stojí za zopakování pasáž, v níž se uvádí:

„Kvapně mne poslechni a já v tobě obnovím své dary. Já čas od času označím ty, kteří jsou připraveni obdržet dary mého Ducha. Tito je obdrží skrze proroctví a vložení rukou starších.“[35]

I v North Battleford byli ovšem účastníci pod pohrůžkou trestu smrti vázáni slibem mlčenlivosti a nesměli tyto informace sdělovat v dopisech ani nejbližším příbuzným. Přijetí přesného osobního proroctví má ovšem podle Trauta řadu podmínek. Věřící je zde například veden k tomu, aby měl již předem k prorokujícímu kladný postoj[36], a má proroctví přijmout i v případě, že nemá vnitřní ujištění o jeho pravdivosti[37]. A nejde přitom jen o poselství, která by vzešla z iniciativy proroka, ale Traut je přesvědčen, že proroků je třeba se také aktivně doptávat:

„Když potřebujeme pastýřskou péči a lásku, vyhledáme pastora, když potřebujeme být vyučováni, vyhledáme učitele. Proč bychom tedy neměli hledat proroka pro službu v prorocké oblasti a pro radu nebo potvrzení?“[38]

Stipe dále referuje, že členové jeho sboru přilnuli k prorokům natolik, že si pečlivě vedli deníčky s obdrženými proroctvími a pravidelně telefonicky s proroky konzultovali nebo si žádali další inspirované rady[39].

Stejně jako v období proroků Starého zákona i proroci NAR udělují inspirovaná poselství nejen pro jednotlivce, ale i pro jednotlivé národy. Podle Trauta by „Církev zcela jistě měla mít mysl Kristovu, aby pomohla udávat směr a oznamovat „Boží soud pro národ a jeho vůdce““[40]. Drápal si ovšem posteskl, že pokud chce být křesťan rádcem politikovi, bývá již místo zpravidla obsazeno okultistou[41]. Jedním z historicky prvních počinů byl v této oblasti prorocký dopis Paula Caina Billu Clintonovi z roku 1992 o tom, že se stane Bohem proměněným, nejlepším prezidentem USA po D. Eisenhowerovi. Tento dopis rozsuzovalo grémium 24 obdarovaných starších s mezinárodním profilem a proroctví vyšlo i v tehdejším Joynerově „Morning Star Prophetic Bulletin“ a bylo publikováno i v Životě víry[42]. Cain dodnes na svých stránkách uvádí, že jeho prorocká služba posloužila králům, senátorům a duchovním vůdcům včetně Saddama Huseina[43]. Dalším, kdo slouží jako prorok poslední doby a nárokuje si být hlasem vládcům a národům, je Wagnerova kolegyně Cindy Jacobsová[44]. V ČR hnutí Orlů zase v roce 2012 zaslalo prorocký dopis českým denominacím ohledně církevních restitucí[45]. Ale již koncem 90. let kansaský prorok Jóel Staab, který působil v JB Liberec, předpověděl na modlitební konferenci KMS výbuch jaderné elektrárny v Dukovanech, jako důsledek Božího soudu nad ČR, což později odvolal[46]. V roce 1997 taktéž představitelé KMS zasílali prorocké dopisy prezidentovi a předsedovi vlády, v nichž varovali před Božími soudy[47]. Drápal po rozsouzení staršími KS předpověděl na rok 1998 tuhou zimu a chudobu[48]. Při prezidentské volbě v roce 2003 Václav Lamr prorocky implikoval, že zvolen bude Petr Pithart, kterému Drápal již předtím věnoval svoji knihu o politice a okultismu[49].

Impartace duchovních darů

Impartace duchovních darů taktéž často souvisí s osobním proroctvím. Jde o cílené vzkládání rukou na danou osobu za účelem přenesení konkrétního, často prorocky označeného duchovního daru. Můžeme se s ní setkat již u učitelů z North Battleford, kteří ji přijali z rukou Williama Branhama, a toto pomazání, spolu se specifickými duchovními dary, předávali dále na žáky školy a později na účastníky probuzení v roce 1948. Wimber pak takto podobně, na Boží pokyn, rozmnožoval dar uzdravování mezi vedoucími ve Vinici, kde pak začala služba uzdravování[50]. Zřetelným příkladem bylo v ČR vzkládání rukou Dereka Prince na členy Užšího výboru KMS, kteří pak obdrželi „dar prodlužování nohou“, kterým na místě sloužili přítomným[51]. Impartace duchovních darů, často spojená s proroctvím či Božím pokynem, je tak opět něčím, co je nezávislým charismatikům společné od doby Warnocka až po dobu Wagnera. Této „charismatické apoštolské posloupnosti“, která se uplatňuje i v předávání úřadů a pomazání[52], si tak všimne téměř každý, kdo se kriticky zabývá dějinami pentekostalis­mu[53].

Poslušnost proroka

NAR se obrací s vyučováním a existencí prorocké služby do Starého zákona, ale starozákonní autonomii proroků omezuje autoritou pastýřů a zejména apoštolů. Apoštolové se zlobí, když proroci chtějí být důslední a kárat je stejně jako proroci Starého zákona kárali krále[54]. Prorok nesmí veřejně napomínat autoritu, jako to činil skutečný Eliáš, ani psát veřejné dopisy, kárající vedoucí, jak to činil Jeremjáš. Prorok NAR má toliko autoritu povzbuzovat a vynášet především pozitivní a potvrzující proroctví[55]. I když je prorok přesvědčen, že se k němu stalo slovo Hospodinovo a jeho autorita mu zakáže toto slovo veřejně vyslovit, prorok musí poslechnout lidskou autoritu. Traut pak v podstatě cituje Branhama, když tvrdí, že Bůh vede jen „skrze jednoho člověka v jednom čase“ a tím je nejvyšší autorita, kterou je třeba z principu poslechnout[56].

Nenaplněná proroctví

V hnutí se ovšem často stává, že proroctví nejsou naplněna. Již Jones tvrdil, že u méně zkušených proroků může být úspěšnost jen okolo 10 %[57]. Nenaplnila se ani Trautova proroctví o průlomu v ČR do tří let po jeho návštěvě a Clinton přes Cainovo kladné proroctví čelil impeachmentu, protože pod přísahou lhal ohledně svých sexuálních avantýr[58]. Nic z toho ovšem ještě nemusí být důvodem k tomu, že by proroctví bylo nutně falešné. Traut totiž přichází s vysvětlením, že křesťané musí daná proroctví sami naplnit, dostatečně se snažit, jinak satan zabrání, aby se i pravé proroctví uskutečnilo. Prorok proto nemá oznámit ani datum naplnění své predikce (i v případě, že je zná) právě proto, aby dataci nemohl zaslechnout satan a uskutečnění proroctví zabránit[59]. Biskup Apoštolské církve Martin Moldán bere Trautova slova vážně a veškerá jeho osobní proroctví považuje za Boží slovo. Za jejich případné nenaplnění viní adresáty, nikoliv proroka[60].

Letniční kritika

Kritika obnoveného úřadu proroka

Klasický pentekostalismus nikterak nezpochybňuje proroctví v novozákonní době a věří ve služebnost proroka[61]. Vždyť stěžejní, obvykle restauracionisticky chápaný a notoricky známý verš, na kterém letniční všeho druhu staví svoji pneumatologii, praví: „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ (Jl 3,1–2 srv. Sk 2,17–18). Přesto jsou zde proroctví a samotný úřad proroka chápány odlišně než v NAR. Letniční totiž nevěří, že by proroci měli být speciálně jmenováni nebo dokonce ustanovováni. Reinhold Ulonska uznává historicitu církví rozpoznaného úřadu proroka a cituje přitom list Didaché, který podle něho dokumentuje uvolnění proroka „na plný úvazek“[62]. Nicméně nadále tvrdí, že Nový zákon oddělený úřad proroka prakticky nezná. Zde explicitně jmenovaní proroci jako Juda a Sílas podle něho „současně stáli i v jiných služebnostech. Jejich povolání k vedení bylo sice proroctvím obohaceno, ale nebylo založeno pouze na proroctví“[63]. To je zcela v souladu se stanovisky AoG, která „uznávají, že v církvi jsou a měly by být apoštolské i prorocké služebnosti, ale bez jednotlivců, kteří by obsazovali takový úřad“[64]:

„Proroci v Novém zákoně nejsou nikdy popisováni, že mají nějaký oficiálně rozpoznaný úřad jako v případě pastorů a evangelistů. Hovořili prorocky k Tělu pro vzdělání a napomenutí. Když prorokovali pod inspirací Ducha, jejich služba se stala známou, ale nebyli ordinováni do určité pozice, titulu či úřadu. Určitě mohli být nazýváni proroky bez toho, aby se pro ně vytvořil nějaký úřad.“[65]

Kritika pojetí prorockého daru

Joynerem uváděna klasifikace prorockých zážitků, z nichž některé mohou vznikat na vyšší hladině přesnosti, než byla úroveň zjevení propůjčená svatopiscům, se zde rovněž nesetkává s pochopením. Podle Stetze pro křesťanskou praxi není přesnějšího zjevení, než poskytuje Písmo:

„Není jiného proroctví ani církevního zákona či pravidla, které by se mohly položit na stejnou úroveň jako Písmo. Jestliže nějaký domýšlivý vládce, učitel nebo novozákonní prorok prohlásí, že jeho proroctví jsou na stejné úrovni jako Slovo Boží, pak nejenže klame sám sebe, ale ocitá se, stejně jako falešní proroci Starého zákona, v nebezpečí přísného Božího soudu.“[66]

Wood, zjevně v narážce na prorocké hnutí, pak napadá i samotnou rekonstrukcio­nistickou podstatu proroctví. Tu, která praví, že se poznání eschatologicky zpřesňuje a objevy nových učení mají zajistit, že již nikdo nebude budoucí církev srovnávat s její historickou podobou:

„Nejlepším pravidlem, jak rozpoznat, zda doktrína je zdravá, není otázka „Co je nové?“, ale spíše „Co je staré?“ Máme zápasit o víru, která jest jednou dána svatým (Judův 3), nikoliv o víru odevzdanou v poslední době na základě subjektivních duchovních zkušeností nějakého údajného proroka.“[67]

Letniční rovněž nesdílejí rozšířené přesvědčení učitelů NAR, že každý člověk má latentní dar proroctví, který může svojí pílí rozvíjet a dle svého rozhodnutí uvést v činnost. I když respektují Pavlovu touhu po horlivém usilování o prorokování, zároveň jsou si vědomi, že „Pavel jasně ukazuje, že ne každý věřící bude prorok ve smyslu vykonávání rozpoznaného „úřadu“ nebo pravděpodobně ani nebude Duchem tím způsobem pravidelně užíván (1 Korintským 12,28–29). Naznačuje to i sama podstata odděleného daru proroctví“[68].

Kritika prorockých škol a prorockých grémií

Letniční vícekrát ve své literatuře opakují, že i když rozpoznávají v NZ konkrétní jedince nebo i skupiny, muže i ženy, kteří byli označeni jako „prorok“, nevidí jako biblické jejich označování nebo oddělování pro tuto služebnost. Pokud by někdo ustanovil nějaké prorocké grémium, není to v souladu s chápáním tohoto úřadu v klasickém pentekostalismu:

„Nový zákon nedává podklady pro ustanovování proroků do struktury vedení církve; ve skutečnosti by obsah proroctví vždy měl být zkoušen a zodpovídat se nadřazené autoritě Písma. Církev by však měla toužit po pravém proroctví s poselstvím odpovídajícím aktuálním potřebám a podléhajícím autoritě Písma… dary v Efezským 4,11 jsou jak historickým, tak současným dědictvím církve. Některé úlohy apoštolů a proroků vyplývající z příkladu lidí přímo pověřených vzkříšeným Pánem a působících jako prostředníci zjevení zjevně náleží do období založení církve. Jiné z těchto úloh, které slouží k obnově, růstu a péči o církev, by měly být přítomny v každé generaci.“[69]

Z daného úhlu pohledu se pak nelze divit skeptické percepci institutu prorockých škol z úst představitele Apoštolské církve z dob, kdy se tato hlásila ke klasickému pentekostalismu:

„Přiznám se, že nevěřím trendu „prorockých škol“. V Novém zákoně mi o něčem takovém scházejí podklady. Ve starozákonní době prorocké školy byly, nikdo ale neví, co se tam učilo. Myslím si, že to byla obdoba dnešní biblické školy a že se tam žáci učili základy – Písma atd. Duch svatý dává, jak sám ráčí, a prorokovat se moc naučit nedá.“[70]

Klasičtí letniční tudíž opakovaně odmítají, aby se pro soudobé proroky „vytvořil nějaký úřad, škola, či grémium“[71].

Kritika osobního proroctví

V literatuře raného pentekostalismu se s osobními proroctvími setkáváme poměrně často. Již při slavném letničním probuzení v Azusa Street, které ovšem skončilo neslavně, a které si letniční dodnes značně idealizují, je příklad osobního proroctví zaznamenán[72]. Podobnou zkušenost jistě potvrdí každý, kdo se byť zběžně setkal s letniční literaturou. Evangelista Smith Wigglesworth zde prorokoval Davidu du Plessisovi, že bude nástrojem křtu v Duchu mezi tradičními církvemi[73]; David Wilkerson prorokoval křesťanskému televiznímu magnátu Jimmu Bakkerovi, že do 2 let zkrachuje, pokud nedá do pořádku správu televizní stanice PTL; Bakker se mu sice v televizi vysmál[74], nicméně když byl odsouzen a propuštěn z vězení, sám tuto informaci potvrdil[75]. Ve výčtu by se dalo jistě pokračovat. Teologové, věroučná literatura a teologická stanoviska AoG, pak, zdá se, jsou o poznání zdrženlivější. Můžeme se zde dočíst:

„Příklady osobní rady na popud Ducha, vzpírající se obvyklému myšlení a přesto zřejmě božského původu, jsou tak málo časté, že nedbalé pronášení osobních proroctví se brzy začne v Kristově Těle zneužívat.“[76]

Ohledně povolání Pavla a Barnabáše, což bývá v kruzích NAR uváděno jako stěžejní příklad oddělení ke službě na základě osobního proroctví, argumentují pak následovně:

„Přestože Pavel a Barnabáš byli oprávněně odděleni Duchem Božím pro blíže neurčené dílo (Sk 13,2), přesto oba stále museli naslouchat vedení Ducha pro konkrétní úkoly. Jejich povolání bylo vyslechnuto shromážděnými věřícími, když uctívali a postili se, a všichni přítomní, včetně Pavla a Barnabáše, byli zjevně přesvědčeni, že to jistě hovoří Duch. Pokud jsou „prorokovaná“ slova od Boha, Duch svatý také potvrdí tuto skutečnost v srdci toho, kdo je oddělen pro práci Ducha.“[77]

I přesto, že podstatě těchto osobních proroctví se rozumí spíše jako potvrzení vnitřního svědectví, rozhodně se nikdo nepovzbuzuje v tom, aby proroctví nekriticky přijímal nebo dopředu sympatizoval s prorokem. Od činění životních rozhodnutí jen na tomto základu se pak vyloženě odrazuje[78]. Představa, že by někomu bylo vyhrožováno Božími soudy, když se s proroctvím někomu svěří, je pak zcela nemyslitelná, protože „Pavel požadoval, aby po vyřčeném prorockém poselství „ostatní pečlivě rozsuzovali, co bylo řečeno“.“ (1 K 14,29)[79] I přes toto všechno, nehledě pak k samotné praxi, se osobní proroctví mezi letničními nezavrhuje, ba naopak, umírněnými slovy, a možná i se zdráháním akademických teologů, připouští. Co se však kategoricky odmítá, je starozákonní institut doptávání se:

„Věřící by se nikdy neměli proroků na nic vyptávat. Jejich služba není žádným „duchovním věštěním“. Křesťané se ptají Pána a způsob odpovědi přenechávají jemu. Novozákonní proroctví si nelze vyžádat.“[80]

Kritika impartace

Koncept, že konkrétní duchovní dar nebo dokonce úřad je možné rozpoznat na základě proroctví, a vložením rukou pak na člověka přenést duchovní obdarování resp. zmocnění k jeho výkonu, je předmětem letniční kritiky už do roku 1949[81]. Tehdy byla tato praxe součástí hnutí Pozdního deště a Generální rada AoG výslovně uvedla, že odmítá „předůrazněné učení o duchovních darech či moci Ducha, získaných skrze proroctví a vzkládání rukou“[82]. Toto stanovisko pak stejná rada zopakovala znovu, v roce 2000, v souvislosti s Torontským požehnáním s odůvodněním, že v Novém zákoně sice stojí pasáž uvádějící, „že dary byly udíleny skrze vzkládání rukou (1 Tim 4,14; 2 Tim 1,6), ale biblický záznam nejmenuje konkrétní dar, který Timoteus dostal, ani nenaznačuje, že Pavel nebo starší onen dar předali.“ Evidencí konkrétního charismatu má být až jeho praxe s rozsouzením tělem Kristovým, nikoliv jeho predikce. Dary udílí Duch svatý, „jak on sám ráčí“, nikoliv jednotlivec[83]. Tato problematika se stala v pentekostální pneumatologii natolik závažnou, že jí byl věnován i samostatný věroučný článek. V něm se varuje, že profécie v tomto smyslu může být dokonce shledána jako ekvivalent k Písmu. Pokud se pak zhusta žádné obdarování neprojeví, jde o diskreditaci díla Ducha svatého. Za jedinou evidenci se zde považuje nikoliv to, že je příjemce „zaujat tím, co on, či ona může skrze Ducha vykonat, ale když je věřící nadpřirozeně Duchem použit způsobem, který přesahuje veškeré lidské nadání nebo záměry“[84].

Kritika nenaplněných proroctví

Američtí fundamentalisté kritizují Prorocké hnutí za jeho nauku, že se proroctví nemusejí stoprocentně nenaplnit. Takový postoj je ovšem letničním vzdálený. Chyba v interpretaci, či špatném zhodnocení Božího vnuknutí, ještě podle nich nezpochybňuje věrohodnost proroka ani samotnou autenticitu původního zjevení, které se mu dostalo. Poukazují při tom na proroka Nátana, který zprvu chybně potvrdil Davidovi, aby stavěl chrám (1 Pa 17,1–5) nebo na křesťany, kteří chybně interpretovali Boží vnuknutí a zrazovali Pavla od cesty do Jeruzaléma (Sk 21,4 a 12), i když bylo Boží vůli, aby tam šel (Sk 19,22–23). Špatné pochopení vnuknutí nebo unáhlený soud na základě zkušenosti prý proroka ještě nediskvalifiku­je[85]. Proto se zde mluví o institutu rozsuzování, který má případné chyby korigovat či unáhlenost eliminovat[86]. Nicméně domněnka, že devadesát procent inspirované řeči může být mylných a přesto se jedná o proroka, je pro letniční nepochopením podstaty proroctví. Pokud zde dochází k excesům, falešnému učení nebo nenaplnění definitivně vyřčeného predikujícího proroctví, je zde prorokující osoba diskvalifikována:

„Předpovídající proroctví může být pravdivé, ale prorok, jehož učení se liší od biblické pravdy, je falešný. Předpovídající proroctví, které se prokáže jako falešné, vede k závěru, že jeho autor je falešný prorok (Dt 18,19–22).“[87]

To je jistě velmi silné prohlášení v době, kdy si mnoho vedoucích, kteří se hlásí ke klasickému letničnímu hnutí, hledá způsoby, jak nenaplněná prediktivní proroctví teologicky ospravedlnit[88].

Literatura

[1] Hamona hned vedle Caina a KCF, mezi mnohými, uvádí například hned v předmluvě své knihy WEAVER Douglas C. The healer-prophet: William Marrion Branham.
[2] Hamon zde představil klasickou rekonstrukcio­nistickou doktrínu, kde jako počátek viděl protestanskou reformaci a vrchol vidí v apoštolském hnutí. Jeho uvažování je následující: Protestantské hnutí (1500) obnovilo spasení z víry; Evangelikální hnutí (1600) obnovilo vodní křest a oddělení církve a státu (sic!); Hnutí posvěcení (1700) obnovilo posvěcení a oddělenost církve od světa; Hnutí Božského uzdravování (1800); obnovilo hnutí božské uzdravování jako součásti spasení; Letniční hnutí (1900) obnovilo křest Duchem svatým s mluvením v jazycích a duchovní dary; Hnutí Pozdního deště (1950) obnovilo prorocká staršovstva, zpívané chvály a melodické uctívání; Osvobozující evangelizace (1950) obnova masových evangelizací a obnova úřadu evangelisty; Charismatické hnutí (1960) obnovilo všechny dosavadní zjevené pravdy pro celou církev a obnovilo úřad pastora jako suverénní hlavy místních církví; Hnutí Víry (1970) obnovilo vyznávání a prosperitu a úřad učitele jako součást pěti služebností; Prorocké hnutí (1980) obnovilo prorockou aktivaci duchovních darů, proroky pro celé národy a obnovilo společenství proroků a úřad proroka; Apoštolské hnutí (1990) obnovilo divy a zázraky, důraz na jednotu, velkou sklizeň duší, správnou božskou strukturu církve a úřad apoštola jako součást obnovených pěti služebností. In. HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107.
[3] Hamonovo dobrozdání je uvedeno na Trautově zásadní knize „ Pravdivě o proroctví“.
[4] Wagner ve své knize „Changing Church“ nazývá Hamona jedním z dlouholetých blízkých prorockých kolegů (s. 11) a sám napsal předmluvu k jeho knize „Apostles, prophets and the coming moves of God“.
[5] TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 55.
[6] „Efezským 2,19–20 nám… říká, že církev je budována na základě, tvořeného apoštoly a proroky, kteří přijímají zjevení od Boha naprosto jedinečným způsobem (Efezským 3).“In: TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 57.
[7] TRAUT, Edward. Slovo Eda Trauta.
[8] HAMON, Bill. Prophets and personal prophecy, s. 17–29.
[9] BRANHAM, William. Mluvené slovo je to originální semeno- část 2.
[10] Za dva svědky k výstraze světa jsou obvykle pokládání Mojžíš s Eliášem.
[11] „Vidíte, proč jsme tak vzrušeni, že někdo jako Paul Cain nebo Bob Jones přicházejí na scénu? Nebo jiní, se kterými jsme se setkali… znáte tyto dva mocné svědky ze Zjevení 11,3? Víte, čemu předcházejí? Jsou proroky. On říká, že budou prorokovat 1 260 dní. Chystá se ukončit poslední dny právě před návratem svého Syna prorockým hnutím, které zamete tvář celé zemi a zastíní, co jsme doposud viděli…. Přicházejí, protože byli vymodleni a předpovězeni Božími lidmi.“ In: DEERE, Jack. Joel's Army [audio kazeta]. VMI, 1990 In: TILLIN, Tricia. Doctrines of Demons.
[12] „Před dvěma tisíci let Ježíš prohlásil, že Eliášova služba ještě neskončila. Zaslíbil: „Ano, Eliáš přijde a obnoví všechno“. (Mt 17,11). Prorok Malachiáš také napsal: „Hle posílám k vám proroka Eliáše, dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný a on obrátí (obnoví)…“ (Mal 3,23–24) Eliáš přijde bojovat a obnovit. Přišel před velkým dnem a vrátí se před hrozným dnem Hospodinovým! Pamatujte ale na duchovní princip, který jsem již zmínil: je možné předat část své vlastní duchovní stránky druhým, aniž by se zmenšila vlastní duchovní plnost. Protože dnes, stejně jako to Bůh udělal s Eliášem, Elíšou a Janem Křtitelem, dává Pán povstat Eliášovskému společenství proroků, duchem naplněným mužům a ženám, připravit cestu pro Ježíšův návrat! Vězte, že Eliáš přijde před Ježíšovým návratem…“ In: FRANGIPANE, Francis. Tři bitevní pole, s. 52.
[13] HAMON Bill. Apostles, prophets and the coming moves of God, s. 107–121.
[14] Ačkoliv se obvykle charismatici při poukazu na tato učení brání, že tak to myšleno rozhodně není, fakta mluví sama za sebe. Ostatně uvědomuje si to i Drápal, byť si možná neuvědomuje teologii inkarnace, když cituje vedoucího z NAR, který tvrdí: „apoštolsaká dimenze dává církvi moudrost jak panovat nad zemí“. In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 107.
[15] COOK, Philip L. Zion City, Illinois: twentieth-century utopia, s. 54–68.
[16] Sám jsem byl svědkem, že byli křesťané vyzvání, aby si vzájemně prorokovali.
[17] „Písmo ukazuje, abychom byli připraveni zmocnit se daru, který v nás již přebývá, a vzbudit v sobě „hluboký pramen“, který uschopní našeho ducha, aby řeky života mohly plynout ven z našeho nitra, budujíce, motivujíce a žehnajíce církvi… Člověk tedy musí mít vnitřní touhu, správný motiv v mysli, musí chtít být schopen prorokovat. Neměl by čekat na nějakou nadpřirozenou zkušenost, protože naší povinností je být připravení a ochotní jako znovuzrozené, Duchem naplněné Boží děti prorokovat“. In: TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 23–30.
[18] JOYNER, Rick. Poslední bitva, s. 8–9.
[19] Tamtéž.
[20] „Bible je jediné Boží inspirované slovo. Jako kánon byla uzavřena. Nic nesmí být nad Písmo a co je v rozporu s Biblí, není z Ducha Svatého. Joyner například dělí proroctví na čtyři kategorie, druhým stupněm je podle něj proroctví oblékané do slov, a to včetně Písma. Za vyšší stupeň bere vidění ve snu a za nejvyšší to, když na vidění ve snu spolupracuješ. Tím svá vidění postavil nad Bibli. In: BUBIK, Rudolf. O prorockém daru.
[21] „Rozsáhlé prorocké hnutí, inspirované Duchem svatým uvnitř církve, a platné prorocké poselství kázané skrze církev uprostřed světa způsobující sklizeň evangelia… to je hroch v zahradě… Prorocké hnutí bude určitě ustaveno v lůně církve, podobně jako hroch v lůně zahrady. Tento hroch v zahradě je nedefinovatelná, neočekávaná, zvláštní a mimořádná Boží práce!“ In: RYLE, James. In: Hippo in the garden: a non-religious approach to having a conversation with God, s. 262, 291–292.
[22] RYLE, James. A dream come true, s. 218–219.
[23] V poznámkách CEP se uvádí, že ve verších je zobrazen „Mojžíš a Eliáš, představitelé Zákona a Proroků, kteří budou provázet Mesiáše“. I když se tento prorocký obraz vztahuje k naplněnému prvnímu Kristovu příchodu, Prorocké hnutí vidí v těchto verších obvykle dualismus, který dojde naplnění i při druhém Kristově příchodu. Více o tom v mé diplomové práci FRANC, Aleš. A svedou mnohé, s. 33–40.
[24] TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 57–58.
[25] Miloš Kačírek je starším CKS, který je zodpovědný za prorockou službu.
[26] ČIŽMÁR, Rastislav. Čtvrtletník The Morning Star vychází česky od roku 2003.
[27] Jedná se o AC, JB a CKS.
[28] Drápal takto komentuje prorockou službu letničního evangelisty Davida Wilkersona: „Přitom problém nevidím v tom, nad čím bratr Wilkerson vyslovoval Boží soud. Bůh skutečně soudí a bude soudit ty věci, které bratr Wilkerson zmiňoval. Obecné předpovědi úpadku Spojených států a světa, obsažené v jeho Vidění z roku 1973, se naplnily téměř beze zbytku. Problém byl v oněch nenaplněných (konkrétních) předpovědích, jichž v závěrečných letech Wilkersonova života přibývalo. Tuto věc budou jistě prorocké služby ve Spojených státech i u nás ještě zpracovávat“. In: DRÁPAL, Dan. Zemřel David Wilkerson. [29] V Apoštolské církvi se úřadu proroka těší emeritní biskup Rudolf Bubik a v kruzích Církve bez hranic byl některými takto titulován jeho syn Stanislav. V Církvi křesťanská společenství byl naddenominační úřad apoštola rozeznán u Dana Drápala. V Jednotě bratské působí apoštolský tým, jehož členy jsou Evald Rucký a Petr Krásný. Obecně se devadesátých létech těšili apoštolátu tři muži: Rudolf Bubik, Dan Drápal a Evald Rucký. Bubik ovšem, na můj osobní dotaz, apoštolát Drápala neuznával a nebyl sto jmenovat žádného apoštola v ČR. Naopak Drápal Bubikův úřad respektuje – v souladu s Wagnerovou klasifikací – jako „eklésiální apoštolát“. Zatímco AC chápe úřad apoštola jako vázán na konkrétní denominaci, charismatické církve proti tomu protestují a vidí úřad apoštola jako naddenominační instituci, která má sjednocovat církve. Proto KMS nerespektovala vedení denominací a sjednocovala sbory bez vědomí či souhlasu českých denominací. Na její praxi navazuje Jednota bratrská, která rovněž sborům z ostatních církví nabízí tzv. „Asociační dohody“ zajišťující v podstatě apoštolské vedení. Více o tom v publikacích FRANC, Aleš. Charizmatická církev sjednocení?, DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba., DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba a členství ve sboru, GONDÁŠ, Jáchym. Kočka leze dírou, apoštol oknem… [30] Drápal těmito slovy parafrázuje Wagnera: „Když jsem četl poslední Wagnerovu knihu… „Oblasti autority“, která obsahuje určitou „fenomenologii apoštolů“ (mám-li použít Wagnerova vlastní slova), vypadá to, že nějakým druhem apoštola je každý výraznější vedoucí v Božím lidu. Celkově to odpovídá Wagnerově (sic!) pojetí: skoro každou výraznější postavu v Novém zákoně považuje za apoštola. Skoro by se dalo říci, že jde o určitou inflaci apoštolů Většina křesťanů od druhého století až do doby řekněme před sedmdesátými lety minulého století by kroutila hlavou, koho všechno za apoštola považuje. Wagner by patrně řekl: Byla chyba, že tito lidé nebyli za apoštoly považováni. Církev nepoužívala správnou terminologii, a to jí omezilo.“ In: DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 109.
[31] „Jakmile si sedl, viděl jsem ve vidění, kdo to byl: prorok s tak silnou autoritou, jako jsem nikdy před tím neviděl. Byl to „Samuel“, vyslaný na počátku posledních dnů, aby pomazával a prorokoval… Když jsem prolistoval stará čísla „Voice of Healing“ o Pavlově službě ve 40. a 50. letech, pochopil jsem, že to je ten nejpozoruhodnější muž, jakého jsem kdy potkal.“ In: JOYNER, Rick. Kdo je Paul Cain, s. 323– 324.
[32] Na jeho stránkách se uvádí: „Martin je původem ze Zambie. V roce 1995 dal jako student v České republice svůj život Pánu Ježíši Kristu. Bůh ho povolal ke službě šíření evangelia – dobré zprávy o spasení, odpuštění a naději. Ústředním tématem jeho shromáždění je vždy poselství víry v Boží milost a moc, která je dostupná i dnes každému člověku. Při jeho charismatické službě se lidé setkávají s působením Božího Ducha, a někteří vydávají svědectví o okamžiku uzdravení nebo úlevě“. In: World Outreach: Martin Njamba. Ještě donedávna bylo na Njambových stránkách možné nalézt proroctví s překladem do češtiny, kde byl prorocky označen jako apoštol.
[33] „Tito proroci nás začali informovat, že v těchto posledních dnech Bůh začal obnovovat úřad pěti služebností, apoštolů, proroků, pastýřů, učitelů a evangelistů v církvi… Mnozí z nás obdrželi… osobní proroctví předpovídající budoucí role, pozice a úspěch v novém Božím hnutí“. In: STIPE, Tom. Foreword In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival.
[34] Tuto skutečnost mi v osobním rozhovoru přiznal jeden pentekostální pastor, který si nepřál být uveden. On sám později požádal o vyvázání z této smlouvy, v čemž mu bylo vyhověno, avšak nebyl zbaven mlčenlivosti. Podle jeho informací lidé, na které se tato smlouva vztahuje, jsou dodnes vedoucími v charismatických církvích. Tuto informaci mi potvrdil i druhý pastor sboru AC v Brně, i když zde nebyla nikdy řeč o konkrétních osobách. Celá věc se zřejmě udála v Praze. V internetové diskusi na Grano Salis pak první předseda KMS Oldřich Kadlec sdělil, že o ničem takovém neví, a když se na věc informoval, sdělil, že tento okruh se zřejmě netýkal Křesťanských společenství. Mně samotnému jsou známa pouze dvě jména, z nichž jeden člověk již není v církevních kruzích a druhý nedávno odešel z vedoucí funkce. Stejně tak existuje například dopis, který měl být předáván jen určitým lidem a který sepsal současný biskup Jednoty bratrské Evald Rucký. Sdílí v něm své zjevení, ve kterém mu Bůh v minulosti ukázal, že má dojít ke spojení Jednoty bratrské a Křesťanských společenství: „Myslím si, že je nanejvýš nutné, abychom společně drželi půst a modlili se, aby byla zvolená na jaře dobrá a moudrá Úzká rada naší JB! Určitě to nyní bude možné, protože jen od nás z Liberce bude celkem 6 zástupců. 5 nás bude mít plný úvazek v JB a jeden delegát sboru. A i vy se modlete za to, aby Bůh vedl celé jednání a aby mohli být zvoleni ti správní lidé a pokud se vám bude zdát, že je Boží to, co vám píši, modlete se i za toto. Myslím si, že s tím přibude celá řada starostí, ale ty budou jen k dobrému. Po volbě nové ÚR nastane čas, kdy se může začít vyjednávat a na synodu 1993 může již proběhnout svatba. Zatím to víte jen vy. Vyjmenovávám všechny, kterým tento dopis rozesílám a prosím vás o moudré počínání. Nemyslím si, že je nutné s tím někam vylézat. Je to pro vaše nejbližší, kteří jsou schopni duchovně citlivě vnímat a hledat Boží vůli. Je to na modlitby, půst i následně ke sdílení před Pánem. Věřím, že toto Boží vůlí je a že je to v Božím plánu! A věřím, že pokud budeme Pána dobře poslouchat, ukáže nám čas i podmínky, kdy se to má stát. Maran atha!“ In: RUCKÝ Evald. Naléhavé sdělení k modlitbám! Ačkoliv může jít o diametrálně odlišné věci, tajná zjevní a náboženská mysteria nejsou v náboženském světě ničím překvapivým. Pojí se ale výrazněji s hraničními skupinami, které se občas hlásí ke křesťanství a na které bývá často nahlíženo nelichotivě. Jedná se například o Svobodné zednáře, kteří nesmějí vzájemně prozradit své členství v lóžích, a o mormony, jejichž chrámové zasvěcující rituály bývají pečlivě ukrývány před sekulární společností či jinověrci.
[35] WARNOCK, George. The feast of ta tabernacles.
[36] „…pokud máme přijmout proroka se správným postojem, a ne s odsouzením nebo skepticky, zjistíme, že dostaneme přesné slovo, které nám chtěl Bůh dát“. In: Tamtéž, s. 48.
[37] „Mnozí z nás by řekli, že v sobě nemají svědectví o pravosti slova ani o jeho potvrzení, nebo že nevidí a nechápou, jak by se to mohlo stát. Následkem toho vzniká nevěra. Měli bychom mít Mariin postoj: Pane, je-li to tvoje vůle, ať se to stane… Není-li slovo od Boha, je samozřejmé, že ho nemusíme brát vážně. Neměli bychom se však stavět negativně nebo kriticky vůči člověku, který nám dané slovo přinesl.“ In: TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 42–50.
[38] Tamtéž, s. 55.
[39] STIPE, Tom. Foreword In: HANEGRAAFF, Hank. Counterfeit revival.
[40] TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 19.
[41] DRÁPAL, Dan. Bible, okultismus a politika: čtyři stati Dana Drápala.
[42] „Podivuhodné na snu Paula Caina bylo, že viděl, jak Duch Boží spočinul na Billu Clintonovi a změnil ho v úplně jiného muže, tak jako kdysi ve starém Izraeli Saula (1 Sm 10). Clinton se má stát nejlepším prezidentem po Eizenhowerovi! Bude srovnáván s Johnem F. Kennedym, protože se zastane menšin a utlačovaných. Zprostředkuje Americe novou vizi. Spočine na něm Boží pomazání, aby přivedl svůj lid k větší jednotě (např. etnické, ekonomické). Po dobu úřadu Johna F. Kennedyho vyvstaly silné rasové a sociální konflikty. Něco podobného nastane i za Clintonovy vlády.“ In: JOYNER, R. Zjevení o Billu Clintonovi.
[43] About Paul Cain….
[44] About Cindy.
[45] TRAUT, Edward. Pravdivé proroctví, s. 57–58.
[46] Toto proroctví bylo zveřejněno v Životě víry a v důsledku tohoto proroctví kontaktovala KMS dozor této jaderné elektrárny, aby se ubezpečila o její bezpečnosti. Nakonec Staab své proroctví v Životě víry dementoval. Sám jsem byl svědkem toho, jak člen sboru AC v Brně opakovaně úpěnlivě prosil Boha, aby tuto katastrofu od ČR odvrátil. Stejně tak jsem byl svědkem, jak biskup Apoštolské církve, Rudolf Bubik, byl znepokojen tím, že toto proroctví bylo – podle něho – zveřejněno na předních stránkách Života víry, zatímco dementi bylo otištěno v pozadí. Nutno ovšem podotknout, že podobné proroctví se v šedesátých letech vyskytlo i mezi letničními na Těšínsku. Věřilo se zde, že v příhraničních oblastech Československa vybuchne atomová bomba, a proto se velká část „Rozhodných křesťanů letničních“ (předchůdců AC) vystěhovala do Polska. Toto proroctví Bubik nikdy nezpochybnil a naznačil, že tato katastrofa mohla být z Boží milosti odvrácena. Zajímavá je skutečnost, že v té době se letniční sbory na Těšínsku dostaly pod vliv Branhamova učení stejně tak, jako byli pod jeho vlivem Kansaští proroci. [47] Tomáš Dittrich v úvodníku Života víry z ledna 1998 uvádí: „Pád Klausova kabinetu, to je také konec epochy. Symbolický bod přelomu. Už to nikdy nebude jako dříve. Jdeme vstříc těžkým dobám a náš národ to cítí… Užší výbor KMS však už prohlášení vydal, jedno v květnu 1997, druhé v září – Užší výbor není komentátorem. O současné krizi se prorocky – a zcela konkrétně mluví v obou zveřejněných výzvách KMS. Ještě konkrétnější (má také větší rozsah) je článek Miloše Kačírka v prázdninovém čísle Života víry (Probuzení a krize, ŽV 97/7–8, s. 34)… K Ježíši Kristu Václav Havel zatím náš národ nevolá, ale některé jeho další závěry a výhledy do budoucnosti v podstatě odpovídají výzvám KMS (i když Havel nemluví o Božích soudech).“ In: DITTRICH, Tomáš. Tak nám zabili Ferdinanda, s. 3. Jako naplnění proroctví byly shledány ničivé povodně z léta 1997.
[48] „Bude tuhá zima. Nebudou sice padat všechny teplotní rekordy, ale silná zima ve spojení se špatnou ekonomickou situací těžce dolehne na náš národ. Nastupuje chudoba. Je to proto, že tento národ se odvrátil od Božích řádů a nenechal se zastavit ani jasnými náznaky Božích soudů. Vládcové a vůdcové – téměř všichni – hledají především vlastní výhody. Tento národ nemá vůdce, kteří by jej inspirovali k čestnosti, poctivosti, pravdivosti a věrnosti. Tyto vlastnosti jsou v pohrdání u politiků i novinářů. Proto zakouší tento národ opak toho všeho. Biblicky řečeno: Bůh obrací naše cesty na naši hlavu. V příštím roce přivede Bůh k tomuto národu své služebníky od východu i od západu. Bůh nás volá: Obraťte se ke mně! Ještě je čas! Jinak dolehnou Boží soudy ještě mnohem přísněji“. In: DRÁPAL, Dan. Proroctví pro letošní zimu.
[49] DRÁPAL, Dan. Bible, okultismus a politika: čtyři stati Dana Drápala.
[50] „Tehdy Pán promluvil k Johnovi o pomazání lidí k službě. Jednou v neděli dopoledne, koncem shromáždění, pozval John dopředu všechny, kdo touží po větší moci k službě. Řekl jim, aby se vyzuli a pomazal je olejem podle Lev. 8 – na pravém uchu a palci pravé nohy a na palci pravé ruky. (Takto Mojžíš posvětil a oddělil pro službu Arona a jeho syny.) John také vkládal ruce, aby uvolnil duchovní dar uzdravování. Nebyl si sám sebou zcela jist, ale věděl určitě, že mu Pán Bůh přikázal, aby to učinil.“ In: WIMBER, John. Neseni třetí vlnou: Co přijde po obnově?, s. 29.
[51] Jednalo se o letní křesťanskou (charismatickou) konferenci v Praze v roce 1994, kterou každoročně pořádá KMS (nyní i ve spolupráci s ČEA).
[52] Emeritní biskup Rudolf Bubik například prorocky označil svého nástupce, současného biskupa Martina Moldána a prohlásil, že pokud církev nepřijme jeho rozhodnutí, odmítne na Moldána vložit ruce.
[53] Důkazem může být i to, že kritika této praxe se nejméně třikrát během více než padesáti let projevila ve věroučných pojednáních a stanoviscích AoG.
[54] DRÁPAL, Dan. Apoštolská služba, s. 49.
[55] TRAUT, Ed. Pravdivě o proroctví, s. 13.
[56] Branham zde tvrdil: „Bůh jedná jenom s jedním mužem v jednom čase… jeho slovo je zjeveno jednomu. Vždy to tak bylo. V každém věku přišel jeden prorok se Slovem Božím, pokaždé, jak to čteme v celém Písmu svatém, Slovo přichází jenom k jednomu proroku. V každém věku je to stejné, i v církevních časových obdobích, od prvního až k poslednímu.“ In: BRANHAM, William. In: VAYLE, L. The messenger to the Laodicean church age, s. 40. Traut na otázku ohledně poslušnosti autority odpověděl: „Pouze jedna osoba může vést stádo v jeden čas. Kdyby tvoji spolupracovníci byli lépe naladěni na Ducha svatého, tak by oni byli pastorem. Bůh tě vybral, protože slyšíš jeho hlas." In: TRAUT Edvard. Jak najít Boží vůli.
[57] Examining Bob Jones's Shepher­d's Rod.
[58] Clinton tvrdil: „I have never had sexual relations with Monica Lewinsky. I've never had an affair with her“. In: What Clinton Said.
[59] „Při prorokování je nebezpečné udávat nějaký časový údaj. Jsem přesvědčen, že nepřítel často proti proroctví bojuje a pokouší se zabránit tomu, co se má stát v prorokovaném čase … A tak když přijímáte proroctví, ve kterém je stanoven čas, je třeba to slovo modlitbami „protlačit“ v průběhu doby, než se naplní, a věřit celým srdcem, pokud víte, že to je Boží vůle.“ In: TRAUT, Edward. Pravdivě o proroctví, s. 39.
[60] „Shromáždění s bratrem Trautem byla doslova prošpikována proroctvími o úžasných a velikých věcech, jež čekají každého, komu se proroctví dostalo. Ze zkušenosti vím, že ne vždy se tyto velké věci skutečně dostaví. Je chyba na straně proroka? V žádném případě! Věřím, že šlo o Boží slovo.“ In: MOLDÁN, Martin. Bojuj dobrý boj víry.
[61] „V prvních církvích byly rozpoznané skupiny proroků úzce spojené s apoštoly; sami apoštolové (jako Barnabáš, Silas [kteří se oba příležitostně jevili jako apoštolové], Saul [Pavel] a Jan) také sloužili jako proroci (Skutky 13,1; 15,23; Zjevení Janovo 1,3); tito proroci příležitostně cestovali od církve k církvi; jak muži, tak ženy byli uznáváni jako proroci; zatímco proroci nikdy nebyli ustanoveni do služby vedení církve jakožto proroci, měli společně s apoštoly a staršími duchovní vliv na víru i praxi rané církve jakožto dohlížitelé/starší; bezúhonnost proroků byla prokazována pravostí inspirované zvěsti, která byla v souladu s Písmem a učením apoštolů; neexistuje žádný podklad pro určování a ustanovování proroků jako součást struktury vedení církve v dalších generacích.“ In: Apoštolové a proroci.
[62] ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi, s. 106.
[63] Tamtéž, s. 18
[64] Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled.
[65] Prophets and Personal Prophecies.
[66] STETZ, John, Svrablavé uši, s. 80.
[67] WOOD, George. Kingdom Now and Missions, s. 10–11.
[68] Apostles and Prophets.
[69] Tamtéž.
[70] BUBIK, Rudolf. O prorockém daru.
[71] Prophets and Personal Prophecies.
[72] Referuje se o nich například v knize „Oni hovoria inými jazyky“.
[73] SLOSSER, Bob a David DUPLESSIS. Říkali mu pan Letnice, s. 101.
[74] WILKERSON, David. Solomon church.
[75] Bakker tuto informaci přiznal v rozhovoru pro časopis Charisma v únoru roku 1997 v článku „What I Learned Behind Bars“, s. 46–52.
[76] Revival: Endtime Revival – Spirit-Led and Spirit-Controlled.
[77] Prophets and Personal Prophecies.
[78] „Občas se vyskytuje nebiblická tendence dát konečnou autoritu předpovědím a osobním proroctvím ohledně toho, co by měl člověk dělat, koho by si měl vzít atd.“ In: Prophets and Personal Prophecies.
[79] Tamtéž.
[80] ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi, s. 102–103.
[81] „Praxe údajného udělování duchovních darů skrze vzkládání rukou není v letničních kruzích ničím novým. Assemblies of God čelily vlivem této nauky v průběhu 40. let téměř rozdělení. Tato nauka a praxe patřila mezi klíčové doktríny krátce působícího hnutí, které se nazývalo Nový řád Pozdního deště.“ In: Imparting of Spiritual Gifts.
[82] MENZIES, William. Anointed to Serve, s. 325.
[83] Endtime Revival-Spirit-Led and Spirit-Controlled.
[84] Imparting of Spiritual Gifts.
[85] S tímto výkladem jsem se nesčetněkrát setkal při vyučování v Apoštolské církvi ohledně proroctví ještě v období jejího „klasického pentekostalismu“.
[86] Prophets and Personal Prophecies.
[87] Tamtéž.
[88] Mám zde samozřejmě na mysli službu Edwarda Trauta v Apoštolské církvi.