Pozadí a teologie Kurzů Alfa - diplomová práce
Aleš Franc
Tato studie byla obhájena jako diplomová práce z předmětu komparativní eklesiologie na katedře systematické teologie Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Děkuji tímto panu doc. ThDr. Jiřímu Vogelovi, Th.D., vedoucímu katedry systematické teologie a proděkanovi HTF UK za jeho cenné rady, vynaložené úsilí a čas, které mi pomohly při sepisování této diplomové práce. Zvláště mu pak děkuji za jeho laskový souhlas k napsání předmluvy k této práci.
Děkuji též Mgr. Lydii Makovičkové ze sboru AC v Brně za jazykovou korekturu finální verze.
Předmluva
Historii evropských církví postindustriální a postmoderní éry lze na jednu stranu charakterizovat řadou krizí, na straně druhé lze v ní odkrýt i řadu obrodných a reformních tendencí, snahu o hledání nových cest a odpovědí na otázky, které současná kultura považuje za zvlášť naléhavé. Řada z těchto obrodných hnutí již nemá svůj původ v částečně de-christianizované Evropě, ale v nových centrech křesťanského světa, pro které se starý kontinent stává misijním územím. Globální a pluralitní společnost navíc umožňuje překonávat kulturní hranice (od států až po náboženská společenství) takovým způsobem, o jakém se našim předkům ani nesnilo. Rozvoj různých vědních oblastí od informačních technologií až po terapeutické, marketingové a manažerské techniky a metodiky nabízí možnosti aktualizace tradičních misijních, evangelizačních a pastoračních přístupů a mladé duchovní proudy jich hojně využívají. Za jeden z těchto proudů lze považovat i tzv. Kurzy Alfa, známé v české křesťanské sféře takřka každému, kdo se zajímá o témata misie či evangelizace, nebo navštěvuje církve, ve kterých se jejich nabídka setkala s pozitivním přijetím. Právě jim je věnována tato studie. Její autor se snaží podat objektivní pohled na teologické a historické pozadí jejich základních myšlenek a způsobů jednání, vyzdvihuje jejich pozitivní stránky, ale neskrývá ani kritické hlasy ozývající se zejména z konzervativních a liberálních kruhů. Rozumí jim jako významné nadkonfesní a ekumenické aktivitě, která v sobě spojuje řadu prvků ze starších obrodných hnutí, jako např. charismatickou spiritualitu, ale která využívá i moderní mediální, marketingové techniky apod. V této souvislosti považuji za velice propracovanou zejména analýzu vývoje letniční a charismatické teologie, ve které je zajímavým způsobem uvedena do diskuse osobní náboženská zkušenost se svědectvím Písma a tradice, charismatická odvaha nově interpretovat různé aspekty evangelijní zvěsti, jež ovšem bývá někdy spojena s nedostatečnou promyšleností teologických výpovědí.
Ohniskem studie je rozbor proměn víry sborů či církví, které se zapojily do Kurzů Alfa. Rovina vzájemné spolupráce si žádá přijetí určitých teologických principů, které proměňují tradiční věroučná specifika církví. Postoj víry nikdy není bez obsahu, vždy nabývá určité věroučné podoby. Tato rovina se přirozeně stává i oblastí konfliktů, ve které se dostávají do střetu tradiční věroučné aspekty s novými věroučnými zvláštnostmi. Autor studie tak odkrývá, že žádná činnost v církvích, evangelizaci nevyjímaje, se neobejde bez konkrétní výpovědi víry a že každá nová praxe přirozeně mění i naukový charakter církve.
Myslím, že právě tyto důrazy jsou důležité pro to, aby se studie stala dalším vhodným příspěvkem do mozaiky srovnávací eklesiologie.
Jiří Vogel
Obsah
- 1 Historie a poslání Kurzů Alfa
- 1.1 Krátká historie
- 1.2 Podstata Kurzů Alfa
- 1.3 Principy Kurzů Alfa
- 1.3.1 Metody zvěstování evangelia na Kurzech Alfa
- 1.3.2 Patřit dříve než věřit
- 1.4 Průběh Kurzů Alfa
- 1.5 Témata Kurzů Alfa
- 1.6 Víkend s Duchem svatým
- 1.7 Formální stránka
- 1.8 Skupinková struktura
- 1.9 Proměna společenství
- 1.10 Exkluzivita
- 1.11 Propagace
- 1.11.1 Propagace směrem ke společnosti
- 1.11.2 Propagace směrem k církvím
- 1.11.3 Osobnosti podporující Kurzy Alfa
- 2 Pozadí Kurzů Alfa
- 2.1 Vliv charismatického hnutí
- 2.1.1 Počátky charismatického hnutí
- 2.1.1.1 Uzdravující probuzení
- 2.1.1.2 Pastýřsko-učednické hnutí
- 2.1.1.3 Vztahy s katolickou církví
- 2.1.2 Charismatické hnutí v HTB
- 2.1.3 Katolická charismatická obnova
- 2.2 Evangelizace Boží mocí
- 2.2.1 John Wimber a hnutí Vinice
- 2.2.2 Benedictus Hinn a Torontské požehnání
- 2.2.3 HTB a Torontské požehnání
- 2.2.4 Kurzy Alfa a Torontské požehnání
- 2.3 Skupinková struktura
- 2.3.1 Stručná historie skupinkového hnutí
- 2.3.2 Skupinky a apoštolská reformace
- 2.3.3 Torontské požehnání a národní apoštolát
- 3 Ekumenický rozměr Kurzů Alfa
- 3.1 Počátky ekumenického hnutí
- 3.2 Katolická reakce
- 3.3 Druhý Vatikánský koncil
- 3.4 Ekumenické cíle katolické církve
- 3.5 Ekumenické cíle Světové rady církví
- 3.5.1 Smířená rozdílnost
- 3.5.2 Návrh Friese-Rahnerův
- 3.5.3 Cullmannova teze
- 3.5.4 Konciliární společenství
- 3.6 Ekumenické cíle Kurzů Alfa
- 3.6.1 Vytvoření viditelné sítě Alfa sborů
- 3.6.2 Jednota katolíků a protestantů
- 4 Teologie Kurzů Alfa
- 4.1 Christologie
- 4.1.1 Ortodoxní stanovisko
- 4.1.2 Kristova duchovní smrt
- 4.1.3 Teorie výkupného
- 4.2 Soteriologie
- 4.2.1 Spasení v Kristu a jiná náboženství
- 4.2.2 Evangelikální pohled
- 4.3 Pneumatologie
- 4.3.1 Konverze a modlitba k Duchu svatému
- 4.3.1.1 Vliv Johna Wimbera
- 4.3.1.2 Vliv Bennyho Hinna
- 4.3.1.3 Vliv letničního hnutí
- 4.3.1.4 Pohled jiných konfesí
- 4.3.2 Osoba Ducha svatého
- 4.3.2.1 Srovnání se starocírkevní tradicí
- 4.3.3 Naplnění Duchem svatým a křest Duchem svatým
- 4.3.3.1 Cessationismus
- 4.3.3.2 Reformovaný pohled
- 4.3.3.3 Wesleyánský pohled
- 4.3.3.4 Naplnění Duchem svatým prezentovaný na Kurzech Alfa
- 4.3.4 Duchovní dary
- 4.3.5 Projevy Ducha svatého
- 4.4 Eklesiologie
- 4.4.1 Personalita
- 4.4.2 Jednota církví
- 4.4.2.1 Církev jako Nevěsta
- 4.4.2.2 Církev jako Tělo Kristovo
- 4.4.3 Církevní struktura
- 4.5 Sakramentologie
- 4.5.1 Křest
- 4.5.2 Večeře Páně
- 5 Kurzy Alfa a jejich kritici
- 5.1 Celkový přehled
- 5.1.1 Metaanalýza kritik
- 5.1.2 Stanovisko Christian Research Institute
- 5.1.3 Stanovisko Církve bratrské
- 5.2 Souhrn kritických ohlasů
- 6 Závěr
Úvod
S pojmem „Kurzy Alfa“ se mohl setkat snad každý, kdo se alespoň rámcově zajímal o evangelizaci a měl byť zběžnou známost ekumenického hnutí. Kurzy jsou velmi příznivě hodnoceny církevními představiteli, jsou vřele doporučovány a společenství, která je pořádají, se vykazují ovocem v podobě dynamicky se vyvíjejících sborů s nárůstem členské základny. V České republice se ke kurzům kladně vyslovily snad všechny církve, a to nejen ty, které jsou součástí Ekumenické rady církví. Kurzy jsou rovněž intenzívně inzerovány v křesťanském i sekulárním tisku; v zahraničí můžeme vidět i reklamy například na londýnských autobusech a v České republice, v Brně, jezdí tramvaj, která zve formou reklamy na kurzy místních církví.
Při bližším zkoumání můžeme shledat, že se zdaleka nejedná jen o pořádání evangelizací. Kurzy jsou důsledně propracovány, mění strukturu a často i věrouku sborů, včetně rázu bohoslužeb. Jsou koordinovány tak, aby se jich mohlo současně účastnit co nejvíce různorodých společenství a mají rozvinutou strategii, jak tyto církve zapojit do ostatních aktivit, jako je mládež, služba seniorům, manželským párům nebo vězňům. Představitelé Alfy dokonce mluví o proměně společenství na „Alfa sbory“, které spolu skrze kurzy mají vytvořit viditelnou jednotu církve, která má být demonstrací této křesťanské jednoty sekulární společnosti a umožnit tak christianizaci národa.
Úspěšnost Kurzů Alfa, které dnes dobývají církev, stojí dle jejich protagonistů na skutečnosti, že kurzy obsahují jen takové učení, které je společné všem křesťanským církvím a na kterém se tyto církve mohou sjednotit. Zároveň podávají evangelium zcela novým způsobem, při němž z počátku není po člověku požadována víra, ale již dochází k jeho účastenství na daném společenství skrze živé a přátelské vztahy s jeho členy. Tento princip „patřit dříve než věřit“ (belong before believe) se tak stále více stává metodou moderního zvěstování evangelia v postmoderní společnosti a bývá využíván zejména světově známými megasbory, někdy pod názvem „nekonfrontační evangelium“. V podstatě se vychází z paradigmatu, kde vztahy v rámci skupiny nejsou závislé na idejích, ale naopak, ideje zde následují mezilidské vztahy.
Nicméně, jak to prakticky u všech úspěšných věcí bývá, stále častěji se po celém světě ozývají kritické hlasy. Kritika narůstá převážně ze strany konzervativních křesťanů, ale i ze strany modernistů, resp. liberálů. Pokusil jsem se proto prozkoumat pozadí, historii a věrouku kurzů, a tyto závěry konfrontovat s kritickými ohlasy. Výsledky své práce si tímto dovoluji shrnout a předložit formou této diplomové práce.