Letniční církev a ekumenismus
Seminární práce z předmětu Ekumenika I.
KETM Banská Bystrica
Univerzita Mateja Bela
2008
Motto:
Od úsilí některých církví získat svůj bývalý majetek (či kompenzaci za něj) se jako církev striktně distancujeme a bude-li to možné, nechceme mít na těchto pokusech podíl. Považujeme tuto snahu za zcela privátní záležitost té které církve potažmo státu jako partnera v případných jednáních. Jsme ovšem kdykoliv ochotni v takových jednáních dle svých možností pomoci… Návrh tzv. „restituční tečky” byl někdy spojován s otázkou prosazení konkordátu či individuálních smluv jednotlivých církví s naším státem. Obě možnosti vidíme jako jasné či potenciální porušení právní rovnosti církví před státem a na rozdíl od otázky restitucí není náš postoj nezúčastněný, ale budeme vždy aktivně proti těmto či podobným snahám.
Rudolf Bubik, biskup Apoštolské církve (2005)
Předmluva
Tato studie vznikla jako zkrácená verze mé seminární práce. Snažil jsem se v ní zhodnotit své poznatky z doby mého členství v Apoštolské církvi ve vztahu k ekumenismu a výzvám své doby na tomto poli obecně. U mnoha ze zde popisovaných věcí jsem byl přímým svědkem. AC často stála osamocena, a zejména díky odhodlanosti jejího vedení se stávala – slovy jeho zástupce – „bílou vránou“ mezi ostatními církvemi, kterou ostatní klovali. Studie je kompilátem z obecně veřejných dokumentů a stanovisek, která jsou veřejně dostupná. Protože Ekumenické hnutí je dnes na vzestupu, věřím, že je užitečné se zevrubně v této problematice orientovat.
Úvod
Apoštolská církev v ČR, ač jedna z nejmladších a svého času i nejmenších církví, která se stala součástí Ekumenické rady církví (dále jen ERC), byla – dle slov bývalého zástupce biskupa – „bílou vránou“ mezi církvemi v ČR, kterou ostatní „klovali“[1]. Od počátku rovněž stála proti mezináboženskému dialogu křesťanství s ostatními náboženstvími, což se projevilo již celocírkevními modlitbami a postem při návštěvě dalajlámy v ČR, která vyvrcholila zvláštní konfrontací při jeho setkání s předsedou AC na Pražském hradě[2]. Stejný představitel v rámci jednání ERC odmítl později uznat muslimy jako bratry křesťanů[3]. AC na platformě ERC, spolu s dalšími církvemi, otevřeně stála proti homosexualitě a mnohokrát nesdílela názory ostatních církví na nutnost změny „církevního zákona“, ve kterém oceňovala zejména velký rámec svobod a nezávislosti.
Církev jako celek po celou dobu své existence odmítala ekumenické vize viditelně jednotné církve, ať už ze strany charismatického hnutí, kde byla tato vize svého času prezentována jako oficiální prohlášení předsedy Křesťanské misijní společnosti (dále jen KMS)[4] nebo ze strany Světové rady církví (dále jen SRC), kde se zrodilo několik návrhů společného zastřešení církví[5]. Byla to rovněž AC, která po léta nepodporovala vizi svého financování z restitučního vyrovnání římskokatolické církvi a jako jediná odmítala podpořit uzavření mezinárodní smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou[6]. Jako jedna ze čtyř protestantských církví pak nepodepsala Ekumenickou chartu, protože odmítla usilovat o společnou eucharistii s římskými katolíky, pro něž je eucharistické obětní pojetí mše neomylně vyhlášeným dogmatem, a rovněž neviděla za správné ekumenické výzvy směrem k judaismu a islámu obsažené v této chartě[7].
V polovině 90. let se AC otevřela tzv. Torontskému požehnání, které bylo mnohými chápáno i jako usmíření mezi letničním a charismatickým hnutím[8]. Jako výsledek můžeme vidět řadu konferencí, které shromažďovaly křesťany všech denominací a skrze něž AC přijala některé důrazy. V nedávné době, ústy svého představitele, otevřeně podpořila charismaticky zaměřené Kurzy Alfa, jejichž cílem je kromě evangelizace i demonstrace viditelné jednoty mezi katolíky a protestanty[9]. Pneumatologie těchto kurzů je rovněž ovlivněna Torontským požehnáním.
V loňském roce AC přijala i nabídku finančního vyrovnání ze strany státu z prostředků restitucí římskokatolické církvi. Návrh vyrovnání je pak současně spojen s předložením Konkordátu k ratifikaci Parlamentem ČR a čeká na schválení.