Letniční církev a ekumenismus
2. Vztahy k římskokatolické církvi
Za zmínku stojí vztah letničních k římskokatolické církvi. Zakladatelé letniční církve nepovažovali římskokatolickou církev za živou církev, nicméně někteří respektovali její strukturu. Byli na základě vyučování přesvědčeni, že pokud do modelu starých církví přinesou život, vytvoří životaschopnou církev[26]. V pozdějších kázáních představitel letničních zmiňoval „nereformovatelnost“ římskokatolické církve, která jí pomohla až k současné existenci, i když zároveň varoval před papežským systémem. Oceňována byla zejména rezistence vůči štěpení a stabilita.
V počátcích letniční svůj vztah k řkc nijak zvlášť neřešili, neboť jejich hnutí vzniklo na historicky protestantském Slezsku. Církve později byly pod perzekucí komunistického režimu a stoupenci obou církví byli vyslýcháni a žalářováni. Existuje dokonce dopis od kardinála Tomáška státním orgánům, který se přimlouval za letniční církev v době jejího pronásledování s tím, že letniční důraz tvoří integrální součást katolické nauky.
Ze strany letničních dochází ke sbližování s katolíky až později, a to na osobní úrovni. Počátky Katolické charismatické obnovy (dále jen KCHO) lze vystopovat až do doby, kdy bývalý letniční biskup posloužil ke zkušenosti křtu Duchem svatým řadě katolických laiků i kněží[27]. Jedno takové setkání rozprášil až zásah Státní bezpečnosti[28]. K určitému zlomu došlo tehdy, když tito „katoličtí letniční“ začali prorokovat i ve jménu Marie a svá charismata zabudovali v rámci svých tradičních katolických doktrín, což vedlo ze strany letničních k velké ostražitosti a zklamání zároveň[29].
Po sametové revoluci, v době, kdy se církve dostaly pod správu ministerstva kultury, kde římskokatolická církev začala uplatňovat svůj nemalý vliv a později žádala personální změny[30], se již registrovaná AC stala určitou zábranou ekumenického sbližování. Její biskup se například odmítl zúčastnit setkání duchovních s papežem při jeho návštěvě v ČR. Když mělo v roce 2000 dojít ke změně modelu ve financování církví formou vyplácení z fondu vytvořeného zejména z dosud nerestituovaného majeteku římskokatolické církve, postavila se AC proti a na její stranu se přidaly další tři etablované církve[31]. Návrh nebyl realizován a předseda ERC v důsledku toho rezignoval na svojí funkci[32]. Když po pěti letech byla snaha opět tento model prosadit formou tzv. „restituční tečky“, která měla být spojena s uzavřením Konkordátu, AC se opět postavila proti z důvodu vytváření právní nerovnosti mezi církvemi a státem[33]. AC se na půdě ERC dále otevřeně distancovala od společného prohlášení ERC a ČBK, silně podporovaného z kruhů římskokatolické církve, které mělo zahájit podporu kampaně vstupu ČR do EU, což vyvolalo značnou nevoli právě v řadách některých představitelů ČBK i ERC[34]. Důvodem bylo, že EU není založena na demokratických principech a nepreferuje dělbu moci[35].
Představitelé AC se distancovali i od vyjádření kardinála Vlka, když mluvil jménem církví zastoupených v ERC ve věcech, se kterými se AC neztotožňovala. Vlk jménem církví vyjádřil nesouhlas s postupem ministerstva kultury a žádal převést odbor církví do působnosti vicepremiéra pro lidské zdroje, který byl katolickým požadavkům více nakloněn[36]. V otevřeném dopise ministru kultury Pavlu Dostálovi pak biskup AC poděkoval za jeho nestranný přístup ke všem církvím v ČR[37], což opět některé představitele ERC znepokojilo. Na následném jednání s ministrem zahraničí představitelé AC na základě právního rozboru odmítli nabízenou možnost uzavření smluv mezi státem a církvemi, který byl církvím předložen za účelem, aby tyto církve podpořily ratifikaci Konkordátu Parlamentem ČR[38]. Rovněž i řada dalších církví tuto možnost odmítla[39]. Z důvodu právní nerovnosti se Apoštolská církev ještě nejméně třikrát vyslovila proti uzavření Konkordátu a zabránila tak ERC tomu, aby spolu s ČBK přijali jednotné, kladné stanovisko[40].
Dalším mezníkem ve vztazích s římskokatolickou církví bylo odmítnutí AC podepsat Ekumenickou chartu[41], jejímž cílem je směřovat ke konciliárnímu společenství, které má za cíl vytvořit církevní koncil, který by závazně přijímal společná stanoviska a následně zveřejnila rozsáhlou doktrinální a právní analýzu, kterou svůj odmítavý postoj dále podepřela[42].
V současné době AC akceptovala návrh římskokatolické církve vyplácet ze svých eventuelních budoucích restitucí finance nekatolickým církvím, z nichž dostala přislíben snad nejvyšší podíl financí na člena[43]. Spolu s tímto návrhem bude ke schválení předložena Parlamentu i smlouva mezi Vatikánem a ČR[44]. V roce 2005 odmítla AC princip majetkového narovnání z resitucí římskokatolické církvi z důvodu, že by se tak nekatolické církve staly „fakticky či minimálně morálně závislé na Římskokatolické církvi“[45], a rovněž deklarovala, že pokud by restituční tečka měla být spojena se snahou o prosazení Konkordátu, „bude aktivně proti těmto či podobným snahám“[46].