Letniční církev a ekumenismus
1. Vztah k protestantským církvím
Ze stránek ERC se AC prezentuje následovně: „První letniční sbor na našem území vznikl na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní práci – Bůh je pokřtil v Duchu svatém a obdrželi dar mluvení v jazycích. Tato práce se šířila a vznikaly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které pak požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly registrovány jako Spolek rozhodných křesťanů letničních (dále jen RKL). Za nacistické nadvlády byla jejich činnost zakázána. Po roce 1948 byly spolky zrušeny. Proto se bratři pokoušeli začlenit do některých církevních společenství, ale z důvodů věroučných rozdílů to nebylo možné. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve. V roce 1977 byla na území Československa založena církev, která byla legalizována teprve na počátku roku 1989[10].“
1.1. Historické a současné vztahy mezi AC, SCEAV, CB a BJB
Můžeme dále zmínit i existenci letničních na Těšínsku v rámci Slezské evangelické církve augsburského vyznání (dále jen SCEAV), jejich pozdější existenci v rámci Jednoty českobratrské (dále jen JČB), která kvůli přijetí slezských sborů do svých řad – kde byli mnozí členové polské národnosti – změnila svůj název na Církev bratrská (dále jen CB). Stejně tak velká skupina křesťanů, kteří v roce 1977 stáli při založení církve, pocházela z řad jiné, dnes evangelikální církve, tentokrát z řad Bratrské jednoty baptistů (dále jen BJB).
Již účastentství prvních letničních v rámci SCEAV nebylo prosté napětí, a tak letniční křesťané církev opustili resp. byli vyloučeni[11]. Další část své existence, kterou letniční strávili v rámci JČB, dnes AC vidí jako období „sňatku z rozumu.“ Vzhledem ke svému odlišnému učení, kterého se v rámci existence v CB letniční nechtěli vzdát, vystoupily některé sbory z JČB[12]. Obdobně v BJB bylo letniční učení nazváno falešné a rozhodnutím výroční konference byli všichni věřící, vyznávající letniční učení, zbaveni církevních úřadů[13]. Brněnští „letniční“ baptisté se taktéž odmítli vzdát své letniční orientace, nepodřídili se autoritě BJB, a byli z církve nuceni odejít. Toto období napětí můžeme dnes vidět z historických dokumentů těchto církví, zejména ze strany CB a AC, kdy se obě církve snaží popsat i období své společné historie. Dokumenty CB zmiňují excesy letničních sborů, které opustily JČB, nicméně kladně hodnotí pneumatologické důrazy letniční sborů, které v rámci CB setrvaly[14]. Dokument AC, jehož základ tvořily právě sbory, které JČB opustily, popisuje nespravedlnosti ze strany tehdejšího vedení CB[15].
Později došlo k usmíření těchto rozporů, a to jak na straně s CB, tak na straně s BJB. Biskup AC se veřejně na shromáždění kazatelů CB omluvil za některé věci, které viděl ze strany letničních v rámci jejich působení v JČB jako nesprávné. Stejně tak došlo k usmíření mezi brněnskými letničními a BJB, na důkaz čehož BJB nabídla v období pronásledování RKL (předchůdcům AC) své zastřešení[16]. Všechny tři církve se podílejí na společných evangelizacích a snad poprvé v historii se tak AC s těmito církvemi shodla i na jednotném postoji vůči státu ohledně způsobu financování z budoucích restitucí římskokatolické církvi[17].
Tyto církve spolupracují jak v rámci ERC, EA nebo v oblasti některých současných trendů spočívajících v uplatňování metod podpory v růstu[18]. Dalo by se říci, že namísto pneumatologických výhrad z minulého století, převládají eklesiologické shody století současného.
1.2. Současné postavení AC v rámci celosvětového letničního hnutí
Dnes se AC v ČR sama zařazuje mezi evangelikální církve. Z hlediska věrouky a praxe patří k letničním církvím, které jsou sdruženy celosvětově v „Pentecostal World Conference“ a v rámci Evropy v „Pentecostal European Fellowship“ a na svých stránkách uvádí svoji příslušnost k největší celosvětové letniční denominaci Assemblies of God (dále jen AoG). AoG zažili fenomenální růst, kdy z původních 300 členů v roce 1914 vznikla téměř dvaceti milionová denominace, která má více než 10 tisíc kongregací. Církev AoG oficiálně ekumenické hnutí nepodporuje, i když se její jednotliví představitelé v ekumenismu angažují. Ačkoliv mají sbory AoG jednoznačně definovanou teologii díky precizně vypracovaným stanoviskům, AC tato stanoviska formálně respektuje, ale její eklesiologie a některá další učení jsou v některých věcech odlišné. Jedná se o rozdíly v démonologii[19], učení o autoritě, a pojetí existence soudobých apoštolů a proroků a z toho i vyplývající vztah k tzv. „Nové apoštolské reformaci“, jejíž učení AoG odmítají[20].
Asi největším rozdílem je právě chápání role autority v církvi. AC vzhledem ke své Ústavě ohledně ustanovování, odvolávání a kompetencí svých autorit zpravidla směrem od vyšší autority[21] zastává centrálnější pojetí, zatímco AoG preferují volbu starších členským shromážděním na demokratickém principu[22]. Posloupnost autorit v pojetí AC přesahuje i do oblasti démonologie, kde autorita podle pozice v církevní struktuře zároveň stojí proti zlému duchu, který ovládá určité teritorium[23]. AoG ovšem učení o teritorialitě démonů a takto pojatém duchovním boji nesdílejí[24].
Na širokém poli zde existuje spolupráce. Američtí misionáři AoG jsou v řadách AC vítáni, AoG v minulosti AC vícekrát duchovně i materiálně pomohli a v současné době je to univerzita AoG „Global University“, která akredituje v rámci studia na VOŠMT v Kolíně služebníkům AC bakalářské vzdělání v oblasti teologie[25].