Apologetika parodií?
Málokdy jsem na těchto stránkách zveřejnil něco, či udělal reklamu něčemu, co bych dlouhodoběji neměl promyšlené. Toto je výjimka!
Křesťanství a rocková hudba
Předně ovšem musím předeslat: Nepatřím mezi ty, kdo jsou přesvědčeni, že hard rocková hudba je něco, co lze v církvi tak snadno tolerovat. Pokud bych se jí nevzdal, nikdy bych se nestal křesťanem. A to jsem si původně, před mnoha lety, na čas pohrával s myšlenkou jít na JAMU. Dnes už nezvládám jediný hudební nástroj byť jen na „mírně pokročilé“ úrovni. V podstatě jsem s tím skončil po maturitě, protože nejprve nezbýval čas a pak už chuť ani motivace.
Na druhou stranu nepatřím ani mezi „zapšklé křesťany“, kteří jsou přesvědčeni, že ta nejryzejší chvála musí být provozována ze středověkých kancionálů, maximálně za doprovodu harmonia. Věřím, že křesťanská píseň reflektuje proměny doby a vyjadřuje se současným jazykem a vychází z nitra člověka, který žije tady a nyní a nikoliv ve středověku.
Také bych ale rád uvedl, že jsem odpůrcem projektů, jako jsou „rockové mše“, jelikož mši považuji – slovy Luthera – v druhém Šmalkaldském článku – za největší ohavnost. Její podstata již nepodléhá proměnám času ani kultury a je stále stejná. Stejně tak samotný vznik rocku považuji za protikřesťanský počin.
Ohledně rocku a jeho vztahu ke křesťanství bych – s trochou nadhledu – doporučil lehce ironizující film o bratrancích Jerry Lee Lewisovi a Jimmy Lee Swaggartovi. Film se jmenuje Great Ball of Fires (podle snad neznámější Lewisovy písně). Pokud nemáte čas, doporučuji jen první dvě minuty, které hovoří za vše, a ani nemusíte umět anglicky.
Kdo ale neznáte tento životní příběh, pak jen kratičce shrnuji, že Lewis se stal v 50. letech zřejmě „nejslavnějším“ rokenrolovým pianistou a Swaggart v 80. letech „neslavnějším evangelistou“ té doby. Oba byli původně členy letniční církve Assemblies of God v USA. Swaggart proti rocku vystupoval, Lewis jej hrál. Oba rovněž potkaly podobné sexuální skandály, které je (jednoho ve světě a druhého v církvi) vyřadily ze hry. Velmi se mi líbí slova Lewise, který byl vyloučen ze školy proto, že hrál rock i na bohoslužbě (gold old pentecostal times!). Řekl, parafrázuji: „já jsem byl vyloučen, protože jsem věděl, co dělám, hraji ďábelskou muziku. Dnes se tato muzika hraje v církvi, kterou jsem navštěvoval. Je zde jediný rozdíl. Já věděl, co hraji, oni to ale dnes nevědí.“ A já dodávám: oni to ani nechtějí vědět!
Když pak byla odhalena Swaggartova (!) záliba navštěvovat prostitutky, Ozzy Osborne mu věnoval (pro jeho kritiku rocku) rouhavou píseň Miracle Man (Klikněte jen na vlastní nebezpečí! Jde podle mne o čistou manifestaci zla! Ale když tak učiníte, dobře poslouchejte slova… Píseň je ostudou mnoha soudobých teleevangelistů). I přes tento pád si dodnes rád poslechnu původní Swaggartovy lyrické chvály, zatímco Lewise nikoliv. To se nám to nějak zamotalo, že…
Trocha souvztažné historie
A když už jsme u té moderní historie, doporučuji další životopisný film z té doby, o dalším známém ex-členu Assemblies of God, Jimmu Bakkerovi. Jeho manželka Tammy Faye byla rovněž křesťanskou pěveckou hvězdou. Bakker provozoval svého času snad nejvlivnější televizní kanál. David Wilkerson mu tehdy prorokoval, že pokud nebude činit pokání, nepropustí homosexuály a neurovná skandály, jeho stanice bude zruinována. A je to jedno z mála potvrzených proroctví, protože vskutku stanice zanikla snad dokonce „na den“, který Wilkerson předpověděl. Žel, když se tak stalo (což potvrdil sám Bakker) a Wilkerson o tom později napsal, dodal hned v další větě proroctví, které bylo falešné.
Tento film již není parodií a osobně jej považuji za relativně historicky věrohodný. Rovněž uvádí, že Bakker a Swaggart byli konkurenty na poli teleevangelismu. Film se jmenuje Fall from Grace a neváhal bych jej doporučit jako „povinnou četbu“ na všech letničních biblických školách. Jako varování před tím, jak to dopadá, když se z církve stane předmět podnikání nebo když se začnou hodit špinavé peníze na „dílo Páně“.
Apologetika jako parodie
A nyní, proč tento zdlouhavý úvod? Přesto, že to pro většinu křesťanů patrně nebude žádný objev, já jsem teprve nedávno objevil křesťanskou skupinu Apologetix u níž mne překvapilo, že na svých stránkách se odkazují na apologety jako Martina, Sproula, Lewise ad. Když jsem slyšel některé jejich písně, zaujalo mne, že se jedná o parodie. Hrají čisté hudební „plagiáty“ skupin jako Beatles, ZZ Top, Queen, The Beach Boys, Led Zeppelin ad., až by se na první poslech zdálo (nepovažuji se za hudebního znalce), že posloucháte originál. Ale najednou vás zarazí slova, která mluví úplně o něčem jiném. Zaujalo mne to. Tato skupina zřejmě netvrdí, že je „in“, ale tvoří čistou parodii.
Já sám někdy používám tzv. politicky korektní „teologičtinu“, kterou jsem se naučil na fakultě a naformuluji fiktivní, ironické prohlášení o tom, jak je potřeba sjednotit se s katolíky nebo obnovit Mariánský sloup. Nejednou mi někteří zděšení čtenáři, kteří nedokážou rozlišit ironii, pak rozmlouvají mé „nové názory“, a to i přesto, že jsou uvedeny v rubrice s nadsázkou. Nicméně i Bible zná ironii, kterou můžeme velmi často nalézt u proroků a já ji považuji za silnou apologetiku. Kdysi mi jeden člověk velmi vážně tvrdil, že je bůh. Poprosil jsem ho tedy s neméně vážnou tváří a naléhavostí v hlase, zda by mohl na celý příští den zařídit hezké počasí, protože mám dovolenou. Nerozpoznal mou ironii a urazil se, protože přece není všemohoucí… Podle mne člověk je schopen uvidět svůj omyl, když mu nastavíte zrcadlo. Myslím, že takto uvažují i někteří ze skalních rockerů v diskusích pod videi, kteří tento počin považují „za znesvěcení“ rockové ortodoxie.
Nevím, nakolik Apologetix považuje svoji tvorbu za nadsázku, ale nijak se netají, že skládají „parodie“. Mohu se samozřejmě mýlit, ale přesto mne jejich styl nepohoršuje a dokonce jim fandím. Problém bych viděl, kdyby si toto dílo přivlastnili křesťané jako náhradu za to, čeho se dříve často museli vzdát.
Možná svůj názor za čas ještě přehodnotím, ale přesto zde – ke zvážení každému – uvádím odkaz například na parodie: Led Zeppelin – Stairway to Heaven nebo ZZ Top – Sharp Dressed Man a The Beach Boys – Barbara Anns