Chvála není jen modlitba
Musí být křesťanská hudba chladná a strnulá? Před vyslovením této provokativní a spíše řečnické otázky bych chtěl říci, že mám velký problém s tím, co dnešní křesťanská „worship-music“ přináší. Takřka mysticismus New Age nekonečných refrénů, kde lidé s vypnutými smysly a zavřenýma očima pomalu krouží rukama nad hlavou – tzv. „stěrače“. Tvrdé metalové figury s kotlem hrozičů pod pódiem nebo pěvecké hvězdy ničím se nelišící od světských superstars. Přesto nevolám po složitých a komplikovaných středověkých hymnech odzpívaných ze starých zpěvníků v chladu a vsedě slovy, jejichž někdy až archaický sloh a jazyk ztratily na srozumitelnosti. Samozřejmě proti hymnům nic nemám a považuji je za neoddiskutovatelnou součást našeho křesťanského i kulturního dědictví. Kéž by jich v dnešní často bezobsažné církevní chvále bylo více a nejen povznášely srdce člověka, ale i systily jeho duši skrze chválu Beránka, komu jedinému je chvála směřována.
Věřím ovšem, že hudba je Božím darem, že melodika i rytmika je Božím nápadem a odmítám, že by se nevyvíjela s kulturou a nereagovala na proměny času. Nabízím proto ke zhlédnutí pár zajímavých gospelových figur, které jsou tak vlastní zejména klasickému letničnímu hnutí, které dalo gospelu vznik a které jako první ve svých řadách přivítalo černé kazatele a hudebníky. Nevěřím, že v chvále jde jen o slova a o nic víc. To by stačila modlitba. Hudba znamená víc, a jak pravil již Augustin: Bis orat qui corde canit (kdo zpívá, modlí se dvakrát). Člověk se nemusí stydět za to, že se při chvále Boha nadchne, uvolní a rozehřeje před zvěstovaným slovem.
Následujícími ukázkami bych rád předvedl, že bohoslužba může být živá, aniž by se lidé poddávali štěkajícím a chrochtajím démonům nebo upadali do bezvědomí v leže. Nebudu zde jednotlivé interprety představovat. Díky internetu se můžete dočíst více. Jde mi čistě o vjem a osobitý pohled. Můžete otestovat:
http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?… http://www.youtube.com/watch?…
V této nabídce je i Amazing Grace a Holy Ground v gospelovém podání nejslavnějšího letničního evangelisty všech dob Jimmy Swaggarta, který kázal svého času více lidem, než Billy Graham. Váhal jsem, zda ho zařadit, protože později upadl opakovaně do nečistoty a odmítl kázeň své církve. V době těchto písní však ještě v hříchu, alespoň doufám, nežil. Swaggart vykonal někdy v roce 1987 evangelizační cestu do Argentiny a Brazílie. Během jeho kázání začali lidé štěkat a padat v křečích k zemi. Služebníci z jeho mise jim sloužili (údajně úspěšně) k osvobození od zlých duchů. Vzhledem k tehdejšímu Swaggartovu enormnímu a možná až nezdravému vlivu a popularitě je možné, že by tyto manifestace pozdějšími evangelisty nebyly vítány jako dílo Ducha svatého a že by nikdy nevzniklo Torontské požehnání. Jeho pád tak měl možná větší dosah než jen dehonestaci, ba přímo dočasnou devastaci pentekostalismu koncem osmdesátých let v USA.