Stanovisko Assemblies of God: Apoštolové a proroci
Závěr
Účelem tohoto spisu bylo prostudovat roli apoštolů a proroků v kontextu Efezským 4,11–12 a poskytnout závěry v souladu s Písmem a aktuální v tomto důležitém čase v růstu letničního hnutí. Není záměrem vyvolávat sváry nebo polemizovat, ale „usilovně hledět zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje“ (Efezským 4,3). S ohledem na to předkládáme následující závěry:
1. Apoštolská podstata církve je shledána v souladu s Božím slovem, které bylo věrně předáno apoštoly Ježíše Krista v jejich zakládající roli, a ve stěžejní účasti života a služby v Duchu, který pokřtil, obdaroval a vedl první apoštoly.
2. Vzhledem k tomu, že Nový Zákon neposkytuje vedení k ustanovování budoucích apoštolů, nejsou takové současné úřady nezbytné pro zdraví a růst církve ani její apoštolskou podstatu.
3. I když to nepovažujeme za podstatné, některá církevní uskupení se mohou v dobré víře a v opatrné biblické formulaci rozhodnout jmenovat nějakého vedoucího apoštolem. Slovo „apoštol“ (apostolos) je v Novém zákoně užíváno různými způsoby: (1) pro dvanáct učedníků původně povolaných Ježíšem (a později Matěje); (2) pro Dvanáct plus apoštol Pavel a větší skupina (1Korintským 15,3–8), jejíž přesný počet je poněkud nejistý; (3) pro ostatní jako byl Epafroditus (Filipským 2,25) a nejmenované „bratry“, o kterých Pavel psal (2 Korintským 8,23). Skupina jedna a dvě, osobně povolaní a pověření vzkříšeným Pánem, jsou obvykle v Písmu zmiňováni jako „apoštolé Ježíše Krista“ a jsou základními apoštoly (Efezským 2,20) s jedinečnou rolí zjevení a autority v založení církve a vytvoření Nového Zákona. Třetí skupina, „apoštolé církve“, měla uložena konkrétní úlohy a zodpovědnosti podle potřeb rané církve.
Současní apoštolé samozřejmě neuvidí vzkříšeného Pána, ani jím nebudou pověřeni v tom slova smyslu, jako „apoštolé Ježíše Krista“, ani nebudou přidávat své učení ke kánonu Písma. Podle všeho budou vykazovat ostatní znamení apoštolů vyučované v Novém Zákoně.
4. Titul apoštol by neměl být lehkovážně udělován nebo přisvojován. Z historického hlediska byli apoštolé lidé rozpoznatelné duchovní úrovně, spolehlivého charakteru a velké účinnosti ve službě církve. Pavlovo varování před těmi, „kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my“, prohlášení, že „jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy“ a následné přirovnání: „vždyť sám satan se převléká za anděla světla“ (2 Korintským 12,11–14), jsou připomenutím vedoucím k zamyšlení nad tím, že neomezená lidská pýcha při vyhledávání takového vedoucovství může člověka oslepit vůči ďáblovým nástrahám. Lidé nedostatečného charakteru si mohou přisvojit titul apoštola s cílem získat převahu a vládu nad ostatními věřícími, zatímco sami zůstanou nevykazatelní vůči členům, o které se starají, nebo staršovstvu svého společenství.
5. Funkce apoštola se objevuje vždy, když je mezi nevěřícími zakládána církev Ježíše Krista. Jakožto letniční toužíme po generaci mužů a žen, kteří budou pracovat apoštolsky: přinášet evangelium se znameními jak doma tak v zahraničí lidem, kteří ještě neslyšeli nebo nepochopili, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).
6. Proroctví je pokračující dar Ducha svatého, který bude vždy velmi rozšířen ve svaté a vnímavé církvi dokud Ježíš nepřijde. Duch svrchovaně vybírá a vede lidi otevřené a citlivé na jeho dary a podněty a obdařuje je rozdílně řadou slovních darů. Pavel napomíná: „Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči“ (1 Korintským 14,1). Jak je vidět v Novém Zákoně, máme očekávat, že mnoho lidí obou pohlaví bude různými způsoby užívat dar proroctví.
Nový zákon nedává podklady pro ustanovování proroků do struktury vedení církve; ve skutečnosti by obsah proroctví vždy měl být zkoušen a zodpovídat se nadřazené autoritě Písma. Církev by však měla toužit po pravém proroctví s poselstvím odpovídajícím aktuálním potřebám a podléhajícím autoritě Písma. Závěrem, dary v Efezským 4,11 jsou jak historickým tak současným dědictvím církve. Některé úlohy apoštolů a proroků vyplývající z příkladu lidí přímo pověřených vzkříšeným Pánem a působících jako prostředníci zjevení zjevně náleží do období založení církve. Jiné z těchto úloh, které slouží k obnově, růstu a péči o církev, by měly být přítomny v každé generaci. Povzbuzujeme všechny věřící vedené a naplněné Duchem, aby se nechali plně využít jako služebníci Pána, protože k povznesení a doplnění Těla, i k mobilizování těla aby zasáhlo svět, jsou potřeba všechny dary. Tak bude naplněn účel všech služebných darů: „aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.“ (Efezským 4,12–13)
Praktické otázky týkající se apoštolů a proroků
1. Uznává Assemblies of God současné apoštoly a proroky?
Assemblies of God uznávají služebníky kvalifikované, s osvědčením, nebo ordinované. Práce místních rad a Generální rady je dozorována presbytery a superintendenty. Místní církve ustanovují diakony. Assemblies od God věří, že tato praxe je v souladu s praxí apoštolů popsanou v pastorálních listech první a druhé Timoteovi a Titovi. Pastorální listy neposkytují podklady pro ustanovování apoštolů a proroků, stejně tak ani kniha Skutků neukazuje, že by takové podklady byly v církvích založených na misijních cestách. Apoštolé neustanovovali apoštoly a proroky, ale starší (Skutky 14,23). Na závěr misijních cest se Pavel setkal se staršími efezské církve (Skutky 20,17–38). Funkce biskupa („dohlížitele“) a pastýře („pastora“) byla také nepochybně dána starším (Skutky 20,28; 1 Petr 5,2).
Proto nejsou v Assemblies of God lidé uznáváni podle titulu apoštol nebo prorok. Mnozí v církvi však vykonávají služebnou funkci apoštola a proroka. Apoštolská funkce se obvykle objevuje v souvislosti se získáváním nového území v neevangelizovaných oblastech a mezi nezasaženými lidmi. Založení více než 225 000 církví Assemblies of God po celém světě od roku 1914 by nemohlo být dosaženo bez přítomnosti apoštolské funkce. V rané církvi falešní apoštolé nezakládali nové církve, ale vykořisťovali již založené jinými. Prorocká funkce se vyskytuje, když věřící mluví pomazán Duchem k posílení, povzbuzení a útěše (1 Korintským 14,3). Všechna proroctví by měla být pečlivě zvážena (1 Korintským 14,29). Předpovídající proroctví může být pravdivé, ale prorok, jehož učení se liší od biblické pravdy, je falešný. Předpovídající proroctví, které se prokáže jako falešné, vede k závěru, že jeho autor je falešný prorok (Deuteronomium 18,19–22).
A konečně musí být upozorněno, že titul není tak důležitý jako služba sama. Příliš často je titul užíván v souvislosti s osobní pýchou. Titul nedává člověku ani službě hodnotu. Člověk, který slouží, činí titul smysluplným. Ježíš přímo varoval své učedníky, aby se nezabývali vyhledáváním titulů (Matouš 13,8–12). Říká nám: „Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ (Matouš 20,25–28)
2. Jaké jsou dopady pro místní církev v oblasti současných důrazů na apoštoly a proroky?
Letniční a charismatické hnutí bylo roky svědkem různých nepřiměřených a nesprávných teologických důrazů. Díváme se s vážnými obavami na ty, kteří nevěří v kongregační vedení církve, kteří nedůvěřují dospělosti místních církevních uskupení v tom, aby se sami spravovaly pod vedením Písma a Ducha. Takoví vedoucí dávají přednost spíše autoritativním strukturám, ve kterých je jejich vlastní slovo a nařízení nezpochybnitelné.
V současném důrazu na Efezským 4,11 bývá zanedbáván verš 12: „ … aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla.“ Důraz Nového Zákona leží na službě každého věřícího. Protestantská reformace znovuzískala biblickou pravdu kněžství všech věřících. Letniční hnutí se rozšířilo po celém světě jako rychle se šířící oheň díky Duchem obdarované službě celého Těla. Církev musí mít vždy na zřeteli, že dary vedení nejsou dány k oslavení několika málo lidí, ale k vystrojení všech Božích lidí ke službě.
3. Měly by církve Assemblies of God vítat službu apoštolů a proroků?
Povzbuzujeme své církve, aby pečlivě dbaly na následující poskytnutá pravidla Generální rady: Pastoři a vedoucí společenství by měli pečlivě zkoumat lidi, kteří usilují získat přístup ke kázání, službě nebo pastoraci. Užívání kazatelny by mělo být zapovězeno, dokud nebude zjištěna duchovní bezúhonnost a spolehlivost. Protože užívání služebníků, kteří nejsou z Assemblies of God, může působit zmatek a problémy škodící společenství, je doporučeno, aby církve Assemblies of God užívaly služebníky Assemblies of God (Článek VI, Oddíl 3).
Toto poskytnuté pravidlo je v souladu s odpovědností dohlížitele udělenou pastorovi (Skutky 20,28–31) a vedoucím v Kristově Těle (1. Timoteovi 5,22; 2. Timoteovi 4,3–5).
Poznámky
1 Biblické citace jsou z Českého ekumenického překladu, pokud není uvedeno jinak. (NBK – zkratka pro Novou Bibli kralickou)
2 Kvůli zjednodušení obvykle budou uvedená řecká podstatná jména a slovesa v prvním pádu jednotného čísla a první osobě jednotného čísla.
3 A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, 3rd edition, rev. and ed., Frederick William Danker (Chicago: University of Chicago Press, 2000), 122.
4 Traktát Berakoth 5.5 a několik dalších míst v Mishnahu, nejstarší části Talmudu. I když se první rabínské zmínky datují do druhého století, zdá se, že ten úřad existoval mnohem dříve. Někteří učenci vysledovali koncept výroku „vyslání“ jak ve Starém zákoně, tak v sekulární řečtině, viz Colin Brown, gen. ed., The New International Dictionary of New Testament Theology (Grand Rapids: Zondervan, 1975), “Apostle,” 1:126–136.
5 Viz pozoruhodná studie C.G. Kruse in Ralph P. Martin and Peter H. Davids, eds., Dictionary of the Later New Testament & Its Developments (Downers Grove, IL: InterVarsity Press, 1997), 76–82.
6 Často se předpokládá, že jedenáct při výběru Matěje chybovalo, protože Jidášovo místo bylo rezervováno pro Pavla. Je známo, že Matěj ihned upadl v zapomenutí. Nicméně v textu není žádný náznak kritiky a jen málo z dvanácti apoštolů je po první kapitole dále zmiňováno. Pavlovo apoštolské pověření je prokázáno nezávisle na Dvanácti jak Lukášem, tak samotným Pavlem (viz Skutky 9,1–30, zvláště verše 26–28; Galatským 1,15–24).
7 A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, 311.
8 Někteří komentátoři ztotožňují „veleapoštoly“ s Dvanácti, avšak ostatní předpokládají, že kontext spíše podporuje ztotožnění s židovsko-helenistickými učiteli, kteří přišli do Korintu s doporučujícími listy pravděpodobně z Jeruzaléma.
9 Viz diskuze v E. Earle Ellis, Pauline Theology: Ministry and Society (Grand Rapids: Eerdmans, 1989), 38. 10 “[M]essengers without extraordinary status.” A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, 122.
11 Gordon D. Fee, The First Epistle to the Corinthians (Grand Rapids: Eerdmans, 1987), 732.
12 Colin Brown, gen. ed., The New International Dictionary of New Testament Theology (Grand Rapids: Zondervan, 1975), 1:135.
13 Například viz James D.G. Dunn, The Theology of Paul the Apostle (Grand Rapids: Eerdmans, 1998), 578–579.
14 The Theology of Paul the Apostle, 574.
15 A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, 3rd edition rev. and ed. Frederick William Danker (Chicago: University of Chicago Press, 2000), 1:44. Viz také Gerhard Kittel, ed., Theological Dictionary of the New Testament, trans. and ed. by Geoffrey W. Bromiley (Grand Rapids: Wm. B. Eerdmans Publishing Company, 1964), 1:447.
16 New American Standard Version and New Revised Standard Version, “signs of a true apostle.”
17 A Greek-English Lexicon of the New Testament and Other Early Christian Literature, 125.
18 Roger Stronstad, The Prophethood of All Believers (Sheffield, UK: Sheffield Academic Press, 1999), 71–84.
General Council of the Assemblies of God 1445 North Booneville Avenue Springfield, Missouri 65802–1894 (417) 862–2781 http://www.ag.org
Originální dokument je zde