Biblická Apologetika

Zpět na „Apoštolská reformace“

Nová apoštolská reformace

Dnešní apoštolská služba

Ervin Budiselić

Bible Institute, Zagreb

Abstrakt: Tento článek se zabývá analýzou představy hlavního představitele Nové apoštolské reformace Petra Wagnera o tom, že apoštolé mají a musí vést místní společenství. Toto prohlášení je postaveno zejména na Efezským 2,20, kde Pavel řekl, že církev je „vybudována na základě apoštolů a proroků“. Otázkou je, jestli tento základ představují lidé s darem apoštolské služby nebo zda tento základ tvoří apoštolské učení. S tím je úzce spojena otázka, jestli apoštolská služba/úřad pokračuje i dnes, či nikoliv. První část článku analyzuje důvody vzniku této představy ve Wagnerově teologii a konečné cíle hnutí NAR. Druhá část představuje analýzu biblického chápání apoštolské služby, která je vlastní teologům NAR. V závěru jsou tyto myšlenky porovnány s tradičními křesťanskými názory na apoštolskou službu. Autor tvrdí, že apoštolská služba v Kristově Těle sice trvá i dnes a měla by být uznávána jako úřad, ale autorita apoštolů by měla být ovlivňující a duchovní, nikoliv vládnoucí a hierarchická.

I. PŘEDMLUVA

Nová apoštolská reformace (NAR) je poměrně nové křesťanské hnutí, které rádo ke svému názvu připojuje titul „Třetí vlna Ducha.“ Už jen prozkoumáním etymologie těchto dvou titulů můžeme získat lepší porozumění jeho důrazům: je to hnutí, které zastává tvrzení, že bylo započato Duchem, je to něco nového, co Bůh dělá, je apoštolské (apoštolé jsou jeho čelní postavy), a reformační. Cílem je formovat a přeformovat křesťanskou praxi, víru a tradici. To je pro mě, jakožto člověka, který je otevřen novým věcem, které Duch činí aby Reformoval svoji církev, osobně a teologicky výzvou, neboť věřím, že pokud Bůh dělá něco nového, měl bych to následovat. Jsme však povoláni, abychom nevěřili každému duchu, ale zkoumali duchy, zda jsou od Boha, či ne (1 Jan 4,1).

Zaměřením tohoto článku je prozkoumání role, hodnoty a učení o apoštolech, které NAR prosazuje, zvláště názor NAR, že by apoštolé měli vést místní společenství. Mým primárním zdrojem budou spisy Petra Wagnera, hlavního představitele tohoto hnutí.

Tento článek je rozdělen do tří základních částí. V prvním prozkoumám počátek a základní cíl učení a činnosti NAR. Ve druhé představím, jak NAR chápe biblickou roli apoštolů a proberu uskutečnění apoštolské služby podle jejich chápání. Na závěr, v poslední části, porovnám teologii NAR s ostatními teologickými názory na apoštolskou službu.

II. POČÁTEK A CÍL HNUTÍ NAR

A. Petr Wagner a jeho duchovní proměna

Abychom pochopili NAR, musíme nejprve prozkoumat práci a teologii Petra Wagnera. Wagner sice není zakladatelem tohoto hnutí, ale díky své práci a vlivu se stal hlavním zástupcem, mluvčím a propagátorem NAR. Jeho knihy, semináře a myšlenky jsou dnes klíčovými zdroji k porozumění teologie, práce a vlivu NAR. Proto se v této části zaměřím na Wagnerův duchovní vývoj a růst, který nám osvětlí důvody a motivy jeho teologie.

Wagnerova teologie je „teologie rekapitulace“(1). Se svojí ženou ženou Doris byli prvních šestnáct let své služby misionáři v Bolívii (1956–1971). Založil zde jednu církev a jako ředitel Biblického institutu byl zapojen do akademické práce, kde kombinoval vedení misie s vyučováním na seminářích. Když se Wagner ohlédl zpět, poznamenal, že: „ačkoli léta naší služby zanechala nějaké pozitivní výsledky, je zahanbující pohlédnout zpět a uvědomit si, jak málo náš investovaný čas, peníze a energie ve skutečnosti přinesly.“ (Wagner, 8). K prvnímu posunu v teologii a službě došlo skrze učitele misiologie, profesora Donalda McGavrana, který jej vyzval, aby efektivitu své misijní práce neposuzoval skrze věrnost, ale úspěchem ve smyslu růstu křesťanských církví co do počtu a velikosti. Wagnerova reakce po konfrontaci s touto myšlenkou byla pro jeho následující práci velmi hluboká a významná. Řekl: „jestliže Bůh chce, aby byly ztracené ovce nalezeny, udělejme cokoliv je třeba, abychom je přivedli do ovčince … Pokud se počet zachráněných a přivedených duší do životadárných církví zvýšil, byl jsem „připraven na vše a ještě na víc“ (Wagner, 8). Jeho planoucí touha zasáhnout ztracené dala vzniknout postoji „cokoliv je třeba“ a „připraven na vše a ještě na víc“, který v následujících letech poznamenal jeho teologii.

Po objevení konceptů technického růstu církve, pod vedením McGavrana, následoval kolem roku 1980 druhý posun. Ten spočíval zejména v roli nadpřirozena. Wagner jakožto anticharismatik začal zkoumat letniční církve a jejich teologii a pozval svého přítele, Johna Wimbera, aby přišel do Fullerova semináře a spolu s ním vyučoval kurz nazvaný „Znamení, zázraky a církevní růst.“ Na Wagnera učinila hluboký dojem skutečnost, že církevní růst v knize Skutků je celkově spjat a nadpřirozenými projevy (jako uzdravování nemocných a vymítání démonů), které připravily cestu pro kázání Božího slova. Kolem roku 1987 začal Wagner zkoumat roli modlitby ve světové evangelizaci, což ho nakonec vedlo k učení o teritoriálních duchách, duchovním boji, duchovním mapování a zástupném vyznávání. Jeho poslední posun se objevil kolem roku 1993, kdy si začal všímat, že různá hnutí měla stejné rysy, aniž by byla nějak konkrétně propojena. Tyto nové církve měly novou, od tradičního křesťanství odlišnou strukturu autorit, založenou zejména na vztazích, nikoliv na byrokracii. Tento nový model vztahové autority byl uskutečňován dvěma způsoby. Na místní úrovni byla církev vedena pastorem a na globální bylo více církví podřízeno autoritě apoštola (Wagner, 3). Právě v těchto hnutích Wagner nalezl odpovědi na otázku efektivního církevního růstu, což byl poslední chybějící klíčový kousek skládačky, který byl po století opomíjen: novou církevní strukturu s apoštoly v čele. Tuto strukturu považoval za hlavní důvod rychlého růstu.

B. Základ a kořen NAR

Wagnerova touha po církevním růstu jej vedla k závěru, že proto, aby církev rostla, potřebuje dobré technické porozumění církevního růstu. Nadpřirozený prvek je velice důležitý, duchovní boj je rozhodující, ale to vše nepřinese nic, pokud bude církevní struktura chybná. Bohem danou církevní strukturou pro něho byly církve vedené apoštoly.

Wagner vystopoval původ NAR ve čtyřech hlavních zdrojích: Africké nezávislé církve – hnutí, které začalo kolem roku 1900 a bylo charakteristické udělováním neuvěřitelného množství autority jednotlivcům v těle Kristově; Čínské domácí církve – hnutí, které začalo kolem roku 1976, v němž povstávali určití lidé, kteří měli autoritu doslova nad milióny křesťanů; Latinsko-americké církve, kde byly kolem roku 1980 největší církve v hustě osídlených oblastech vedeny velmi silnými vůdci (Wagner, 3); a nakonec Hnutí pozdního deště (2), které se objevilo ve čtyřicátých letech dvacátého století, které Wagner považoval za formativní pouze pro církve v USA (Wagner, 10). Všechna tato hnutí nakonec vedla k fenoménu Nové apoštolské reformace, ve které církev obecně uznává, a bude i v budoucnu uznávat potřebu apoštolů, kteří jsou se svým velikým množstvím autority posledním chybějícím elementem k vítězství církve.(3)

Uznání apoštolské služby je klíčovým bodem Wagnerova výkladu církevní historie. Nezajímá se příliš o obnovu a návrat k modelu církve z prvního století, ale zdůrazňuje potřebnost církve jednadvacátého století, založené na všech biblických principech. klíčovým slovem popisu jeho pohledu na historii je proto „dokončení“. Cokoli Bůh až dodnes dělal, činil s cílem církev dokončit a připravit na příchod Království a apoštolé jsou posledním článkem řetězu těchto událostí. Protestantská církev ustanovila autoritu Písma a ospravedlnění vírou a kněžství všech věřících. Wesleyánské hnutí představilo požadavek svatosti a to jak osobní, tak celého společenství. Letniční hnutí poté zdůraznilo nadpřirozené dílo Ducha Svatého. Úřad přímluvce byl obnoven v sedmdesátých letech dvacátého století, úřad proroka byl obnoven v osmdesátých letech dvacátého století. Nakonec v devadesátých letech dvacátého století začala globální církev uznávat dar a úřad apoštola (Wagner, 5). Proto Wagner v roce 2001 prohlásil, že církev vstoupila do Druhého apoštolského věku.

Pro nás je důležité pochopit a porozumět širšímu obrazu NAR, jejím motivům a důvodům jejího učení, ne pouze jejímu obsahu. Wagner pozoroval nejrychleji rostoucí církve po celém světě a došel k závěru, že tyto církve rostly tak rychle, protože užívaly Bohem danou církevní strukturu. Posledním kouskem tohoto obrazu je pochopení hlavního cíle učení a praxe NAR. Když to pochopíme, bude nám zcela jasné, proč NAR tolik trvá na důležitosti apoštolské služby.

C. Hlavní cíl NAR

Ve slovníku NAR pro církev neexistuje „pouhé přežívání“ stejně jako postoj „nějak vytrvejme až do konce“. NAR naopak volá po plně vystrojené církvi se všemi součástmi, které jsou zapotřebí, připravené na vítězný pochod nad poraženým Satanem a jeho démony, po ustanovení Království v plnosti a vykonávání Bohem dané nadvlády nad zemí. Tyto tři části reprezentují hlavní cíl NAR.

Bůh dal podle Genesis 1 Adamovi a Evě autoritu nebo vládu nad celou zemí, což podle teologů NAR znamená, že vlastnili „moc vládnout, která nutí teritorium uznat a podřídit se autoritě, nebo vládě“ (Pierce). Neposlušností Bohu ztratili svoji autoritu a Satan se stal vládcem nad všemi lidskými královstvími. Ježíš však přišel, vzal autoritu ze Satanových rukou a vrátil ji lidstvu, které je nyní schopno žít v plnosti svého nadpřirozeného povolání. Povolání lidstva je jasně vidět ve výkladu tří biblických pasáží:

- Lukáš 19,10 „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ NAR chápe tuto pasáž tak, že Ježíš nepřišel zachránit „ty“, kteří byli ztraceni (myšleno lidi), ale „to“ co bylo ztraceno. „To“ představuje lidskou nadvládu nad stvořením, která byla ztracena v zahradě Edenu.

- Matouš 28,19–20 „Proto jděte, čiňte učedníky ze všech národů.“ Podle výkladu NAR Ježíš neřekl, že máme činit učedníky z jednotlivců ze všech národů, ale naším cílem je činit celé národy Ježíšovými kolektivními učedníky zachovávajícími jeho přikázání.

- Matouš 6,9–10 „Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ „Pokud to vezmeme doslova,“ říká Wagner, „naším cílem nesmí být nic menšího, než proměna společnosti. Principy a hodnoty království se musí v lidských společnostech odrážet nejvyšší možnou měrou“ (Wagner, 11).

Wagner si dává záležet na tom, aby zdůraznil, že Ježíšovo Království není obsaženo uvnitř církve, ale existuje kdekoli, kde muži a ženy uznají Ježíše jako svého Pána a Krále. Stejně jako jsou skrze Kristovu vládou proměňováni a činěni novými jednotlivci, měla by být proměňována i jejich společnost. Podle toho by se na základě Ježíšovy modlitby měly všechny atributy nebe projevit a být ustanoveny na zemi. Proto jsou křesťané zapojeni do duchovní bitvy proti Satanovi a jeho zkázonosnému dílu (nemoci, hříchu, posedlosti, hladu, nespravedlnosti …) a do rozšiřování Kristových nařízení a nadvlády. To by mělo vyústit ve viditelnou a neustále rostoucí proměnu společnosti, která nakonec vyústí v ustanovení Božího Království na zemi.(4) Jinými slovy: cílem NAR je svrhnout Satanovu vládu nad společností jiným druhem vlády – Božím Královstvím. Wagner prohlašuje, že tento druh vlády nikdy nenastane bez apoštolů jako klíčového elementu.

III. JAK NAR CHÁPE BIBLICKOU ROLI APOŠTOLŮ

Podle Wagnera druhý apoštolský věk začal v roce 2001 (Wagner, 1), když začali být apoštolé po 1800 letech opomíjení jejich služby znovu uznáváni a ustanovováni, aby spravovali církev. To znamená, že žijeme v době, kdy se konečně něco děje, konečně je možné proměnit naše společnosti a mít vliv na současná světská království jako nikdy předtím. Také je možné ustanovit nový druh vlády, protože máme apoštoly, kteří působí v oblastech své autority.

1. Jak NAR chápe biblickou apoštolskou službu

Wagner definuje apoštola jako „křesťanského vedoucího, který je obdarován, vyučen, pověřen a vyslán Bohem s autoritou pokládat základ vlády církve v uložené oblasti služby skrze naslouchání tomu, co Duch říká církvi, a podle toho uvádět řád do věcí k růstu a dospělosti církve“ (Wagner, 13). Je to člověk, který je povolán a Bohem obdarován duchovním darem, má určenou oblast služby, jeho charakter je neobyčejný, uznávají ho lidé podřízení jeho autoritě a vedení a je inspirován Duchem prostřednictvím zjevení nebo vizí o tom, co Bůh dělá (Wagner, 2). Ačkoli tato definice obsahuje mnoho částí, které popisují Wagnerovu myšlenku apoštolské služby, zásadní problematika se objeví, když porovnáme tuto definici s Wagnerovým chápáním církve a vztahem apoštolů k ostatním darům vedení.

První hlavní posun od tradičního křesťanství se týká výkladu Efezským 2,20, kde Pavel píše, že církev je „vybudována na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ NAR bere toto prohlášení doslova a říká, že apoštolé jsou základotvorní a spolu s proroky by měli spravovat místní církev.(5) Dále je zde nadřazenost apoštola ve vládě církve potvrzena v 1 Korintským 12,28, kde Pavel píše: „nejprve apoštoly.“(6)

Druhý hlavní posun a zároveň nejradikálnější rozdíl mezi Novým apoštolským hnutím a tradičním křesťanstvím můžeme vidět v množství autority, které se očekává, že bude Duchem svatým svěřeno jednotlivcům v protikladu ke skupinám, jako jsou třeba vedení, rada nebo staršovstvo (Wagner, 5). Wagner neříká, že rozhodnutí těchto skupin byla v minulosti chybná (biskupství, církevní rady, synody … ), ale že nyní Duch svatý přesunul svoji autoritu ze skupin na jednotlivce a samozřejmě těmito jednotlivci jsou apoštolé. V podstatě nyní apoštolé nahradili rozhodnutí těchto skupin, protože mají veškerou moudrost, vedení a pochopení, které je pro vedení potřebné.

Třetí hlavní posun od tradičního křesťanství spočívá v tvrzení, že by jedinec s apoštolským darem měl být uznáván a do apoštolského úřadu ustanoven. Wagner v této otázce ukazuje několik věcí. Za prvé, chápe služebnost pěti úřadů z Efezským 4,11 jako nepřetržitou a současnou v životě církve, „až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti“ (Efezským 4,13). Protože tam ještě stále nejsme, apoštolé jsou stále potřební. Za druhé ukazuje, že se většina tradičních denominací na základě Efezským 4,11 rozhodla uznávat úřad evangelisty, pastora a učitele, ale neuznává úřad apoštola a proroka. Za třetí, prohlašuje, že stejná pravidla, která jsou platná pro veřejné ustanovování pastorů do jejich úřadů jsou platná i pro apoštoly. Každý dar z pěti služebností je člověku dán z Boží milosti, ale skrze ovoce toho daru je dán i vnější důkaz, a člověku je úřad udělen lidmi, kteří veřejně rozpoznají a akceptují jeho službu. Wagner argumentuje, že pokud takto jednáme s pastory, učiteli a evangelisty, proč bychom tak nemohli jednat i s proroky a apoštoly?

2. Různé druhy apoštolů v NAR

Ve věci vytváření mimo biblické terminologie ohledně rozdělení apoštolů byl Wagner velmi nápaditý a vynalézavý. Jedná se o velmi komplikovaný a dlouhý seznam titulů, takže ho popíšu jen velmi stručně. Hlavní premisa tohoto rozdělení je učení, že každý apoštol má svou vlastní určenou oblast a autoritu, která je použitelná pouze v této specifické oblasti. Mimo tuto oblast je apoštol „bezmocný“ a stejně obyčejný jako jakýkoli jiný věřící. Základ je nalezen u apoštola Pavla, který byl podle Wagnera „omezený apoštol“. „Omezením“ míní, že Pavel nebyl apoštolem pro kteroukoli církev na jakémkoli místě, ale měl svoji vlastní vymezenou oblast a mimo ní nemohl sloužit jako apoštol.(7) Wagner říká, že se takto Pavel představuje v 1 Korintským 9,2 a 2 Korinstkým 10,13–16. Obecně Wagner rozpoznává minimálně tři druhy oblastí apoštolské působnosti: eklesiastickou, provozní a teritoriální, ale uvnitř těchto tří kategorií působnosti jsou tři hlavní kategorie apoštolů. Každá z těchto kategorií je rozdělena na několik podkategorií. Tři hlavní kategorie apoštolů jsou: vertikální, horizontální a tržní.(8)

Vertikální apoštolé vedou sítě církví, služby nebo jednotlivce, kteří je vyhledávají kvůli duchovnímu „krytí“. Jsou rozděleni do čtyř podkategorií: a) Eklesiastičtí apoštolé: jejich působnost obsahuje několik církví a pastoři jsou jim vykazatelní; b) Členové apoštolského týmu: většina apoštolů má svůj vlastní tým, který obsahuje lidi s mnoha rozdílnými dary; c) Provozní apoštolé: uplatňují svoji apoštolskou autoritu nad jednotlivci nebo skupinami, které slouží určitým druhem konkrétně zaměřené služby; d) Kongregační apoštolé: jsou to vedoucí (nebo pastoři) sborů, ze kterých se staly megasbory.

Horizontální apoštolé pod sebou nemají sbory, služby ani jednotlivce, protože slouží především vedoucím, kteří jsou na určité úrovni, a pomáhají jim spojit se za různými účely.(9) Opět mají čtyři podkategorie: a) Krycí apoštolé mají schopnost svolávat křesťanské vedoucí určité úrovně, kteří slouží v různých oblastech, a formovat související organizace za specifickým účelem podle Božího vedení; b) Velvyslanečtí apoštolé mají schopnost podněcovat a rozvíjet apoštolská hnutí v národním, reginálním, či mezinárodním rozměru; c) Mobilizační apoštolé tráví mnoho času na cestách jako velvyslanečtí apoštolé, ale jsou zaměřeni na určitou záležitost nebo projekt; d) Teritoriální apoštolé mají svoji vlastní apoštolskou působnost určenou především jako konkrétní geografickou oblast.

Tržní apoštolé jsou apoštolé na určitých pracovištích, kteří mají schopnost na tom místě uvádět do věcí řád a vybavovat svaté pro dílo služby. Pracovištěm se stává nejen služba, ale místo, kde by měla být zřízena církevní vláda (Simpson). Takoví apoštolé by měli povstávat v různých oblastech společnosti: náboženství, rodina, vzdělání, vláda, média, umění, obchod a podobně. Výsledkem takové práce má být proměna společnosti a převedení majetku od pohanů Božímu lidu.

3. Apoštolé a město

Pravděpodobně největší výzvu představuje NAR v oblasti tradiční myšlenky církevní vlády a organizace. Tradičně byla církev spravována a duchovně budována prostřednictvím služby pastorů/kazate­lů/učitelů/star­ších a příležitostně evangelistů. Za posledních 500 let byly denominace hlavním módem protestantských církví. Protože jsou apoštolé (spolu s proroky) podle Wagnera zodpovědní především za budování církve, mění se tradiční role pastora.

Wagnerovými slovy, apoštolé města jsou „křesťanští vedoucí, kteří se vůči městu zavázali a kterým dal Duch svatý pomazání neobvyklé pravomoci v duchovních záležitostech nad ostatními křesťanskými vedoucími v tom stejném městě.“ V tomto smyslu poskytují apoštolé pastorům a církvím v konkrétním městě duchovní vedení, které je uschopní dělat efektivnější a lepší práci (Wagner, 3). Pro pastory ve městě to tedy znamená, že dobrovolně vstoupí do struktury, která není založena na byrokratických nebo právních pravidlech, ale na osobním vztahu. Tak se pastoři stávají součástí apoštolské sítě a pracují pod apoštoly tak, jako sboroví služebníci obvykle pracují pod svým prvním pastorem. Podle Wagnera je toto způsob, který bude fungovat (Wagner, 4).

V posledních 500 letech byla většina protestantských církví organizována v denominacích a základ jejich vztahu byla shoda na určitém učení. Podle NAR jsou denominace staré měchy, které je potřeba nahradit apoštolskou sítí. V praxi to znamená, že jsou všechny církve v jednom městě povzbuzovány aby pochopily, že ačkoli se setkávají v mnoha různých společenstvích, jsou ve skutečnosti jednou městskou církví. V nových mezidenominačních aliancích jsou také pastoři povzbuzováni, aby mezi sebou budovali upřímné a podpůrné vztahy. A konečně, církve ve městě jsou vyzvány, aby se dobrovolně připojily do apoštolské sítě, podřídili se vedení apoštolů a tímto způsobem budovaly opravdu biblickou církevní vládu. Myšlenkou za tím vším opět není touha určitého apoštola po vládnutí, ale touha po pokroku Království a zachránění co nejvíce lidé je možné. Wagner velmi otevřeně přičítá neefektivnost v šíření evangelia denominačnímu modelu, který brání církvím ve městě v územní jednotě při jejich snaze evangelizovat a proměnit společnost, a také popírání a ignoraci apoštolské služby jakožto klíčového elementu církevního růstu.

IV. POROVNÁNÍ TEOLOGIE NAR S OSTATNÍMI TEOLOGICKÝMI POHLEDY NA APOŠTOLSKOU SLUŽBU

Při rozboru apoštolské služby čelíme dvěma problémům. První problém spočívá v jedinečnosti „Dvanácti“ a jejich použití jako vzor dnešní apoštolské služby, protože dnes není nic, co by mohlo být ekvivalentem k nim, a od Boha jim dané pozici zakladatelů církve a autorů apoštolského učení.(10) Druhý problém spočívá v tom, že Bible neříká, jestli Dvanáct svoji službu a autoritu udělovali dalším, a pokud ano, jakým způsobem.(11) Díky tomu čelíme různým chápáním apoštolské služby.(12) Stejně tak je Písmu i církevní historii cizí složitá struktura mnoha druhů apoštolů.

Pro chápání NAR je typické, že apoštolská služba je úřad, který obsahuje vládnutí (ne pouze vliv, nebo duchovní autoritu) a více či méně stálé působiště v určité oblasti služby (město, region nebo kontinent) se záměrem, aby se každá místní církev stala součástí této služby. Máme zde tedy myšlenku apoštola jako úřadu, vládnoucí a převážně stálé (ne ve všech případech) služby.

Edmiston začíná svůj článek zdůrazněním dvou obvyklých názorů na apoštolskou službu: apoštolská služba skončila smrtí apoštola Jana nebo skončila zformováním novozákonní církve. Buď máme dnes namísto živých apoštolů spisy apoštolů v Novém Zákoně, nebo apoštolé dodnes existují, ale jsou nazýváni misionáři. Edminston argumentuje proti takovému rozdělení a uvádí Dvanáct, „zakladatele víry“, jako zvláštní kategorii. Jsou jedineční a nikdo podobný jim dnes neexistuje. Je zde však druhá kategorie, kterou nazývá „zakladatelé církve“, a v ní uvádí lidi jako Pavla a Silase, Martina Luthera, Johna Wesleye a George Foxe, kteří dynamicky cestovali po určité oblasti a zakládali církve. Vidí ty, kteří následovali tyto veliké muže, jako apoštoly s hlavním úkolem upevnit práci a růst církve v Boží milosti. Zde uvádí Tita, Silase, Timotea a Apola. Poslední kategorií jsou ti, kteří smýšlejí apoštolsky, ale jsou spojeni jen s místní církví nebo jsou pod autoritou výše postaveného apoštola (Edminston). Z jeho pohledu existují apoštolé i dnes jako dar i úřad. Někteří teologové přijímají názor, že „apoštol“ může být službou, ale ne úřadem. Reinhold Ulonska uznává apoštolskou službu, ale ne úřad, a vysvětluje, že titul apoštol obsahuje míru slávy a autority, kterou by si pravý apoštol nikdy nepřivlastnil. Stejně tak Filipe Ferrez prohlašuje, že apoštolský úřad skončil, ale dar apoštola zůstává jako pokračující dar církvi (Wagner, 5). Alternativou k Wagnerovu tvrzení, že by apoštolé měli spravovat místní církev na základě Efezským 2,20, je tradiční pohled, že základem je Kristus a apoštolé ho pokládají pokaždé, když káží Krista. Apoštolé tedy nebyli podkladem, na němž byl základ položen, ale byli jeho staviteli (Let us Reason, 2). Máme zde tedy dva protichůdné názory: základ jako člověk s apoštolským darem/úřadem, nebo základ jako apoštolské učení Krista, které je pokládáno pokaždé, když služebníci káží Krista.

Na rozdíl od Wagnerova pohledu na apoštolskou službu jako převážně stálou a spojenou a určitou oblastí Atkerson ve svém článku argumentuje, že mnoho z prvních apoštolů charakterizovalo neustálé cestování. Jejich cesty byly motivovány evangelizací, organizací a posilováním nově založených církví. Příležitostně zůstali na strategických místech kvůli vyučování, ale poté zase pokračovali v cestování. Když apoštol vyučil a ustanovil starší, pokračoval v cestě, a bylo na starších, aby budovali církev (Atkerson).

Atkerson si povšiml, že apoštolé dvacátého století, kteří zakládají církve „budou mít přirozeně ovlivňující autoritu starších v církvích, které založili“, ale usuzuje, že „“moderní apoštol opravdu nemá vyšší „hodnost“ než jakýkoli starší.““ Dále Hawkes ve své doktrinální disertaci ukazuje, že žádný novozákonní list není adresován apoštolovi, jak by tomu bylo v případě, kdyby apoštol vládl nad městem (135) a všímá si, že Pavel nikdy neustanovil do vedení místní církve apoštola, ale biskupy a starší (141). Podle Hawkese může dnešní apoštol vykonávat autoritu v duchovních záležitostech a mít duchovní vedení, ale odmítá Wagnerovu myšlenku, že primární funkcí apoštola je spravovat církev. Je také diskutabilní, jestli v Efezským 4,11 a 1 Korinstkým 12,28 Pavel ustanovuje hierarchickou hodnost služeb s apoštoly a proroky na vrcholu, nebo fráze „některé ustanovil za …“ hovoří o rozmanitosti darů v Těle, ne o hierarchii.

V. ZÁVĚR

Wagnerův argument, že církev potřebuje pět služebností, než všichni dorosteme k jednotě víry a poznání Božího Syna k osobní dokonalosti, je něčím, co potřebujeme uvážit. Opravdu církev v každé generaci potřebuje lidi s těmito dary, aby ji budovali a nemáme žádný biblický důkaz,(13) že apoštolská služba skončila. Nemáme mezi námi „Dvanáct“, ale máme lidi, kteří pokračují v apoštolské službě(14) a úřadu(15), ne aby vládli místní církvi, jak tvrdí Wagner, ale aby zakládali nové církve pokládáním základu apoštolského učení a podřizovali je starším, kteří budou pokračovat v jejich budování. Apoštolská autorita by proto neměla být vládnoucí nebo hierarchická, ale duchovní a ovlivňující. V tomto slova smyslu potřebují církve dvacátého prvního století uznávat a přijímat službu lidí, kteří opravdu mají dar být apoštoly, kteří se starají o celkové zdraví církví, a kteří chtějí svojí duchovní a ovlivňující autoritou sloužit tělu Kristovu, ne jako páni nad církvemi, ale jako služebníci. Opravdu si můžeme představit, že by v prvním století každá církev měla jednoho nebo více apoštolů, kteří by měli na starost spravovat církevní záležitosti, jak předpokládá Wagner? To si nemyslím! Mohlo by to být více „ideální“, než rozmanitost zbožných starších, kteří jsou duchovními vůdci a pastýři v každém společenství?

Přišel čas pro církve ve městě, aby strhly své denominační rozdíly, sjednotily se a spolupracovaly ve snaze zasáhnout a evangelizovat místní společnost? Nevím, ale myšlenka městské církve jistě je mnohem bližší vzoru Nového zákona, než dnešní situace, kdy je mnoho církví v jednom městě vzájemně odděleno denominačními rozdíly, vyznáním a vírou. Možná nastal pro církve čas, aby našli svou identitu ne v denominační příslušnosti, ale aby jejich identita pocházela ze spojení s ostatními místními církvemi v jejich městě, nebo regionu. Takový přístup by mohl pozvednout vyjádření viditelné, a ne pouze duchovní, jednoty založené na modlitbě, kterou se Ježíš modlil v Janovi 17.

NAR se šíří, ať se nám to líbí nebo ne, a brzy zaklepe i na naše dveře.(16) Otázkou je, zdali ji přijmeme nebo ne. Úkolem je rozlišit dobré od špatného a hlavní výzvou je odhalit, zdali apoštolská služba pokračuje nebo ne. Pokud ano, musíme být opatrní, abychom ji rozpoznali a dali jí to správné místo v životě církve.

(přeložil Josef Marván)

Poznámky

^{1. Osobně nemám z principu nic proti “teologii rekapitulace”. Konec konců jsme všichni byli tvarováni svými zkušenostmi a pozorováními. Takováto teologie se stává problémem tehdy, jestliže se všemi prostředky snažíme skloubit to, co říká Bible, s našimi zkušenostmi.}

^{2. Na hnutí pozdního deště navázalo charismatické hnutí (neo-letniční hnutí), které se objevilo v šedesátých letech dvacátého století. Toto hnutí zdůrazňovalo: vzkládání rukou a proroctví za účelem oznámení, rozpoznání, udělení nebo potvrzení darů; učení, že církev je vybudována na základě současných apoštolů a proroků; extrémní učení týkající se vyznávání hříchu člověku a vykoupení, které v praxi dává lidskému úřadu výsadní právo, jež patří pouze Kristu; učení zabývající se udělováním daru jazyků jako speciálního vybavení pro misijní službu; praxe udělování nebo vnucování osobního vedení prostřednictvím daru slova (Bay, Martinez).}

^{3. Toto nejsou jediné změny, kterých si Wagner povšiml v těchto hnutích. Nové formy a provozní postupy ve vedení místní církve jsou pouze jedním aspektem. Některými dalšími aspekty jsou například nové nadcírkevní vztahy, nové způsoby financování, mocná evangelizace, misie, modlitby, výběr a výcvik vedoucích, role nadpřirozené moci, uctívání a další. V tomto článku je však primární pozornost věnována roli apoštolů v NAR.}

^{4. Wagner odmítá myšlenku premilenialismu, protože ta představuje církev zaměřenou na vytrvání ve světě, který bude stále horší a horší, bez jakékoli snahy dosáhnout proměny společnosti. Role církve podle tohoto pohledu je co nejvíce evangelizovat a zachraňovat lidi pro vytržení. Kromě toho bude církev jen pasivně očekávat na příchod Království s návratem Krista bez jakékoli snahy uvést tento svět do Království. Podle Wagnera přijde plnost Království prostřednictvím naší snahy ustanovit ho po celém světě, takže když Kristus přijde, jeho království již bude ustanoveno.}

^{5. Wagner činí rozdíl mezi úhelným kamenem a základem, popisuje Ježíše jako úhelný kámen, ale apoštoly jako základ.}

^{6. Podle Wagnera nespočívá tato problematika ani tak v uznávání pozice apoštola a proroka jako hierarchické struktury vedení, ale v nadpřirozeném řádu. Bez nich církev nemůže očekávat, že bude vším, čím Bůh původně plánoval.}

^{7. “Pavel nebyl apoštolem Jeruzaléma, nebo Říma, nebo Alexandrie. To nebyla určená oblast jeho apoštolské působnosti. Ale Korint zcela jistě byl, stejně tak Filipi, Efez, Lystra, Kréta a další místa“ (Wagner, 4).}

^{8. Zvláštní kategorií jsou apoštolé s pomlčkou – jsou to apoštolé, kteří dostali jiné dary (a dokonce úřady) spolu s darem a úřadem apoštola (apoštol – učitel; apoštol – prorok; atd.).}

^{9. Wagner vysvětluje roli horizontálních apoštolů: „Jejich pomazání přivádí dohromady služebníky sobě rovné jednoho či druhého druhu za účelem splnění určitého úkolu lépe, než by toho byli schopni odděleně. Biblickým případem je Jakub, který svolal Jeruzalémský koncil za účelem vypořádání se s otázkou, jestli mají být pohané obřezáváni a stát se „Židy“, aby byli spaseni. Ti, kteří se ukázali na Jeruzalémském koncilu byli všichni vertikální apoštolé a pravděpodobně by nebyli schopni úspěšně svolat koncil a vydat apoštolské rozhodnutí“ (Wagner, 2).}

^{10. Ti, kteří argumentují pro návaznost apoštolského úřadu jako Wagner, ti, kteří argumentují pro návaznost apoštolské služby (Fee, Williams), i ti, kteří argumentují, že apoštolská služba skončila v prvním století (Grudem), se shodují, že služba Dvanácti, jako zakladatelů apoštolského učení, je jedinečná a v dnešní době neopakovatelná.}

^{11. Williams odmítá myšlenku následnictví a obnovy apoštolství. Říká: „Následnictví nepřipadá v úvahu ne jen proto, že tito apoštolé neustanovili žádné nástupce, ale i díky jedinečnosti a neopakovatelnému charakteru jejich apoštolství. Obnova je také nemožná, protože tito apoštolé naplnili svůj úkol a jejich služba pokračuje skrze apoštolské spisy v Novém zákoně. Jakákoli myšlenka zachovávání nebo obnovy apoštolství jako úřadu je zcela cizí Novému zákonu i Kristovu záměru pro jeho církev“ (Williams, Volume Three p.167).}

^{12. V Novém zákoně je slovo „apoštol“ používáno v úzkém i širším smyslu. V úzkém smyslu je toto slovo spojeno s Dvanácti a Pavlem, v širším smyslu s mnoha dalšími učedníky. K nedorozumění dochází tehdy, jestliže předpokládáme, že apoštolé v širším smyslu pokračovali v zakládající službě Dvanácti, to znamená, že jejich služba byla základem pro formování a funkci místní církve. To je Wagnerova pozice.}

^{13. “Biblickým důkazem“ míním, že Bible otevřeně neříká, že apoštolská služba skončila. Mnoho křesťanů však sdílí pohled Wayne Grudema, který napsal: „Apoštol tedy má pravomoc psát slova, která se stávají slovy Písma. Sám tento fakt nám napovídá, že na úřadu apoštola bylo něco jedinečného, a že bychom neměli očekávat, že bude pokračovat i dnes, protože dnes nikdo nemůže přidávat do Bible slova a počítat je za pravé Boží slovo jako součást Písma“ (Grudem p.906).}

^{14. Grudem chápe „jedny povolal za …“ z Efezským 4,11 jako jednorázovou událost v minulosti a argumentuje, že to, jestli později Kristus povolal více lidí do každého z těchto úřadů nemůže být rozhodnuto pouze z tohoto verše (p. 911). Williams na druhou stranu chápe „jedny povolal za …“ – tedy pět služebností tak, že se jedná o pokračující dar a trvající službu, která by měla být přítomna i v životě současné církve (Williams, Volume Three p.169–70).}

^{15. Argumentuji stejně jako Wagner, že by apoštolská služba měla být uznávána jako úřad jednoduše proto, že ostatní tři úřady z Efezským 4,11 (pastor, učitel a evangelista) jsou v těle Kristově oficiálně uznávány. Na rozdíl od Wagnera však nevěřím, že by tento úřad měl obsahovat vládnoucí pravomoc, nebo že apoštolská služba (ať již je uznaná jako služebnost, nebo úřad) představuje základní službu pro místní církve.}

^{16. Jak si povšiml Jambrek, církve NAR mají zanícení pro nové metody evangelizace, uctívání, biblických studií a vyučování církevních vedoucích. Některé církve NAR patří mezi největší církve na všech kontinentech, jako třeba Willow Creek Community Church z USA s více než 16 000 členy a Deeper Life Bible Church z Nigerie s 85 000 členy (262). V Chorvatsku jsou myšlenky NAR reprezentovány apoštolem Damir Alićem z Word of Life Christian Center a prostřednictvím autorů jako Bill Bright, Rick Warren, Rick Joyner, Alan Vincent, B.L.A.S.T. ministry, atd.}

Literatura

Atkerson, Steve. „Are There Apostles in Today's Church?,“ Reforming Today´s Church With new twstament Practices. Home page on-line. Available from http://www.ntrf­.org/…e_detail­.php?… ; Internet; accessed 20 January 2009.

Bay, Leonard and Rafael D. Martinez, “Impartation, Anointing, Manifestation,” Spiritwatch org. Online. Home page on-line. Available from; http://www.spi­ritwatch.org/fi­reimpart.htm; Internet; accessed 21 August 2008.

CRCNA, „Committee to study Third Wave Pentecostalism –Majority Report,“ CRCNA Online. Home page on-line. Available from www.crcna.org/…ma­jority.pdf; Internet; accessed 8 February 2008.

CRCNA, „Committee to study Third Wave Pentecostalism –Minority Report,“ CRCNA Online. Home page on-line. Available from http://www.crcna­.org/…minority­.pdf; Internet; accessed 8 February 2008.

Earl, Teri L. „About Wagner's Apostles“ Harvest net.org Online. Home page on-line. Available from http://www.har­vestnet.org/…a­postles.htm; Internet; accessed 7 February 2008.

Edmiston, John. „Are There Still Apostles Today,“ Asian Internet Bible Institute Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balchristians­.org/…/apostle­.htm Internet; accessed 20 February 2009.

Gilbert, Pierre. „The Third Wave Worldview: A Biblical critique“ ATLA serials Direction 29 No 2. (2000). [e-journal] http://www.di­rectionjournal­.org/article/?1055 (accessed 15 February 2008).

Grudem, Wayne. Systematic Theology. Leicester: InterVarsity Press, 1994. Harvest Net. „Joining Forces, Blazing Trails: An Interview with Peter Wagner,“ Harvest Net Online. Home page on-line. Available from http://www.har­vestnet.org/…a­postles.htm; Internet; accessed 20 February 2009.

Hawkes, Paul (2003) A Critical Analysis of the Third and Fourth Wave of Pentecostalism, Doctoral Dissertation, University of South Africa Online. Home page on-line. Available from http://etd.uni­sa.ac.za/…/00ti­tlepage .pdf; Internet; accessed 10 May 2007.

Holmes, Robert I. „A Survey of Apostolic Church Government“ Cephas Ministry/Library Home page on-line. Available from http://www.cep­hasministry.com/…pos­tles.html; Internet; accessed 20 January 2008.

Jambrek, Stanko (2007) „Nova apostolska reformacija“, u: Leksikon evanđeoskoga kršćanstva, Zagreb, Bogoslovni institut and Prometej.

Kennedy A. A. H. „The Scope and Function of the Apostolate in the New Testament,“ The Scholarly Journal Archive 33 (1909). [e-journal] <http://www.jstor­.org/pss/3141441 > (accessed 20 February 2009).

Leslie, Sarah. „Dominionism and the Rise of Christian Imperialism,“ Moriel Ministries Online. Home page on-line. Available from http://moriel­.org/…-imperialism ; Internet; accessed 20 February 2009.

Let us reason (1) „Do We Have All Authority,“ Let Us Reason ministry Online. Home page on line. Available from http://www.le­tusreason.org/La­train16.htm; Internet; accessed 10 February 2008.

Let us reason (2) „Do You Want to be an Apostle,“ Let Us Reason Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.le­tusreason.org/La­train20.htm; Internet; accessed 4 February 2008.

Pierce, Chuck, D. „Apostolic Praying that Unlocks Regions,“ Word Training Center's" official website Affiliated with Evangel Association of Churches and Ministries (E.A.C.M.) Online. Home page on-line. Available from http://www.ne­montel.net/…_un­locks.htm; Internet; accessed 20 February 2009.

Simpson, Sandy and Mike Oppenheimer. „C. Peter Wagner –Quotes & Notes,“ Apologetics Coordination Team Online. Home page on-line. Available from http://www.de­ceptioninthechur­ch.com/…rquotes­.html Internet; accessed 15 February 2008.

Simpson, Sandy. „The Agenda & Teaching Of The New Apostolic Reformation,“ Apologetics Coordination Team Online. Home page on-line. Available from http://www.de­ceptioninthechur­ch.com/arise.html; Internet; accessed 15 February 2008.

Steinkamp, Orell. „The Apostles Are Coming To Your City Ready or Not,“ Into truth Online. Home page on-line. Available from http://intotrut­h.org/globalis­m/ apostles-coming.html; Internet; accessed 11 February 2008.

Steinkamp, Orrel. „The New Apostolic Reformation, A Warning About Latter Day Apostles“ Critical Issues Commentary. Homepage on-line. Available from http://cicminis­try.org/…issu­e66b.htm; Internet; accessed 20 February 2009.

Tan, Simon, G.H. „Apostles Then and Now,“ APTS Online. Home page on-line. Available form www.apts.edu/…-2/S-Tan.pdf ; Internet; accessed 5 February 2008.

Wagner, Peter C. (1) „Apostles in the Workplace,“ Faith and Work E3 Online. Home page on-line. Available from http://www.in­theworkplace.com/…les_vi­ew.asp?…; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (2) „Apostles Today,“ Christyhonea Online. Home page on-line. Available from www.christyho­nea.com/…ostles­Today/ Apostles_ Today.pdf; Internet; accessed 10 February 2008.

Wagner, Peter C. (3) „Arise Magazine Article: New Apostolic Reformation,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/apostref.htm; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (4) „Excerpt from Apostles of the City,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/index. asp?action=apos­tcity; Internet; accessed 10 February 2008.

Wagner, Peter C. (5) „Excerpt from Churchquake,“ Global Harvest Ministries Online. Homepage on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/index.asp?…; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. ed. (6) „Excerpt from The New Apostolic Churches,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www. globalharvest.org/ index.asp?acti­on=newapostolic#1; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (7) „Let's Take Dominion Now,“ Faith and Work E3 Online. Home page on line. Available from http://www.in­theworkplace.com/…les_vi­ew.asp?… ; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (8) „My Pilgrimage in Mission,“ International Bulletin of Missionary Research 23 No 4 (1999) [e-journal] <http://www.hig­hbeam.com/…781559­7.html> (accessed 15 February 2008).

Wagner, Peter C. (9) „Releasing Wealth in Apostolic Times,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/wealth.htm; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (10) “The Doc Responds,” Ministry Today Magazine. (home page on-line). Available from http://www.mi­nistrytodaymag­.com/display.php?…; Internet; accessed 06 February 2008.

Wagner, Peter C. (11) „The Church in the Workplace,“ Faith and Work E3 Online. Home page on-line. Available from http://www.in­theworkplace.com/…/de­fault.asp?…; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (12) „Transform Society,“ Faith and Work E3 Online. Home page on-line. Available from http://www.in­theworkplace.com/…/de­fault.asp?…; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (13) „Understanding How Apostles Minister in Different Spheres,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/spheres.htm; Internet; accessed 11 February 2008.

Wagner, Peter C. (14) „What the Doctor Recommends Article,“ Global Harvest Ministries Online. Home page on-line. Available from http://www.glo­balharvest.or­g/mintoday.htm; Internet; accessed 11 February 2008. Williams, Rodman J. Renewal Theology. Michigan: Zondervan Publishing House, 1996.

Yew, Suan Quek. „Cessation of the Apostolic and Prophetic Ministries,“ Far Eastern Bible College Online. Home page on-line. Available from http://www.feb­c.edu.sg/…nis­tries.pdf; Internet; accessed 20 February 2009.