Jedny povolal za apoštoly
ÚVOD
O duchovních úřadech se v církvích nikdy nepochybovalo. Církev má dodnes své učitele, kteří působí v nejrůznějších církevních institucích, dětskou besídkou počínaje a univerzitou konče. Církev má i své evangelisty, ať už na úrovni sborové, mezisborové, či působící na mezinárodní úrovni. Trochu větší kontroverze nastávají s úřadem proroků. Všechny církve sice respektují proroky Nového Zákona a v historii církve tu a tam na někom rozpoznají prorocké povolání, spolehlivým měřítkem se v tomto případě obvykle stává až historie. Je proto – v souladu s tímto trendem – logické, že i dnes se objevují lidé, kteří věří, že si je Bůh oddělil a povolal ke zvláštnímu církevnímu úřadu a kteří i dnes věří, že jsou Božím hlasem pro církev své doby.
Mezi proroky se můžeme setkat s těmi, kteří se za ně sami prohlašovali i s těmi, kterým se tohoto titulu dostalo rozpoznáním ostatních křesťanů. Z historie uveďme například proroka Montana, o jehož pravověrnost se vedou dodnes spory. Zakladatelka a prorokyně Církve adventistů sedmého dne je dodnes respektována natolik, že se členové církve písemně zavazují, že věří v prorocký úřad. Jsou zde však i ti, kteří se sami za proroky nikdy nepovažovali, a přesto byl jejich úřad respektován. Sem můžeme zařadit italského mnicha Savonarolu, který vedl jedno z největších probuzení své doby a sám prorocky předpověděl svoji mučednickou smrt. Jinými je za proroka považován Hus nebo Komenský. O Husovi je známo, že měl prorocký sen, jímž předpověděl příchod reformace.
Jako poslední a ze současného pohledu nejkontroverznější bych zmínil úřad apoštola. Až do dvacátého století církve ve své většině věřily, že pokud Bible mluví a apoštolech, mluví o těch, kteří chodili s Ježíšem nebo těch, kteří žili v době života Dvanácti. Pokud se někdo prohlásil za apoštola v době poapoštolské, nebyl obvykle shledám ortodoxním. S příchodem letničního hnutí se sice začala zdůrazňovat apoštolská služba, ale nebylo obvyklé označovat se úřadem, kterým se vyznačovali apoštolé Ježíše Krista. Dalším mezníkem v pohledu na úřad apoštola bylo charismatické hnutí, kde se již úřad apoštola nejen rozeznával, ale byl i vyhledáván a ustanovován.
K posunu došlo ke konci minulého století, kdy okolo profesora misiologie na Fullerově teologickém semináři v USA, Petera Wagnera, vznikla skupina křesťanů, která později zformovala myšlenky tzv. „Nové apoštolské reformace (NAR)“ a položila důraz právě na pětici úřadů, kam patří apoštol, prorok, pastýř, učitel a evangelista. Největší důraz je kladen na první dvě služebnosti, tedy na apoštoly a proroky. Wagnerovo učení má zejm. v USA krom dalších důležitých zdrojů kořeny i v tzv. hnutí Pozdního deště, které samo sebe představilo jako hnutí obnovy církve před příchodem Krista. Do úřadů byli prorocky povolávání apoštolé, kteří se pak vzájemně ustanovovali do služby. Apoštolé pak povolávali ostatní služebnosti, k jejichž rozeznání měl sloužit obnovený úřad proroka. Apoštolé měli svou autoritou překonat denominační rozdělení a sjednotit církev do podoby a plnosti Těla Kristova.
Reakce církví na učení NAR byla různá. Přes kritické stanovisko ze strany letničních, sdružených v kongregaci Assemblies of God, až později po charismatická hnutí, jako Vinice, která tuto reformaci uvítala. Reakce ze strany reformovaných evangelikálních církví byla opatrná až odmítavá. Až když si některé myšlenky NAR, zejména ohledně církevního růstu, získaly podporu i mezi americkými pastory jako jsou Bill Hybels nebo Rick Warren, začaly diskuse o duchovních úřadech probíhat i zde.
Každá exegeze by měla reflektovat problémy své doby a ty pak konfrontovat s biblickými texty, nejlépe v originálním jazyce, a s jinými konkordantními místa Písma svatého. Považuji proto za užitečné nahlédnout na samotný text, od kterého se současné diskuse odvíjejí a zároveň pak přihlédnout i k výkladům teologů, byť tito mohou zastávat odlišná stanoviska. Dobrým vodítkem nám může být i prezentace pohledu historické církve, která zde čelila novým výzvám a procházela proměnami času. Ve své exegezi si proto dovolím zaměřit především na úřad apoštola.